Dimas komentáře u knih
"Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je." Maje trvalo dlouho, než slova paní Karly přijala za své.
"Chcete říct, že se nemáme o nic snažit a jen čekat, kam nás osud postrčí?" namítala.
"Naopak, prostě jen nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel."
...K hodnocení této knížky by bylo třeba daleko více hvězd...
...Vy lidi ve svým světě žijete neustálým vyměňováním, každej den vyměňujete, papírky za jídlo, papírky za věci, za všechno, a někdy mám pocit, že je vyměňujete i sami za sebe. To my psi neděláme, my tyhle papírky vůbec nepotřebujeme, pro nás nejsou důležitý. Jídlo si pes obstará vždycky a pak už schází jenom láska a na ni jsou tyhle papírky krátký. My psi nežijeme život vyměňováním, my totiž když si vybereme, tak už nevyměníme. Je to takovej zvláštní pocit u srdce, přichází s důvěrou, a když tu důvěru v nás člověk jednou zaseje, tak ani bolest, ani zklamání, ani mlácení nám lásku k tomu člověku nedokáže vzít...My prostě nevyměňujeme...
…slyšeli jste někdy, aby dvacetiletý mladík přiznal, že se mu stýská po nejlepším kamarádovi?…
Obdivuji autorovu nezměrnou fantazii i umění vyprávět příběhy tak zábavným jazykem…
Hodně zajímavá kniha, ke které se určitě vrátím (především k poslední kapitole).
Kdo ví, jak bude vypadat naše osobní peklo? Třeba jako Lovná zvěř z druhé série Black Mirror nebo druhá část této knihy…
Mě prostě Jiří Kratochvil baví!
Poučná i zábavná...
"To bolo ponižujúce! Čo si ten chlapec o nás pomyslí, ako tu žijeme?"
"Pravdu, a čo? Zožiera nás lakomosť, závisť, nenažranosť... Všetkých bez rozdielu, celú spoločnosť!" soptil podnikateľ.
"Nás hádam nie," namietla manželka, vysiakala sa, utrela si oči, sklopila tienidlo, v zrkadle skontrolovala zovňajšok.
"Ježišukriste!"
"Nás nie, my máme dosť a vieme si to vážiť."
---
Hanzel sa nadýchol, no vypočutie mu nebolo dopriate.
"Ukradnúť mŕtvolu! To bol čí debilný nápad!?"
"Lengyelov! Čo my?" bránil sa Krauz.
"Drž hubu! Aspoň neklam! Z promovaného doktora, z človeka s diplomom, by taká facina nikdy nemohla vypadnúť!"
"Šani, by si sa divil, aké faciny môžu vypadnúť z človeka s diplomom. Pozri sa na náš parlament..."
Omlouvám se, jestli jsem ve slovenském přepisu udělala chybu... a přimlouvám se, abychom všechny ty bezva detektivky četli v originále! Vyzkoušela jsem a je to opravdu lepší...
...Chodím po světě a hledám Hráče.
Lidi, kteří v sobě mají pošetilou radost.
Lidi, díky nimž je žal na tomto světě ještě docela snesitelný.
Jejich smích prosvětluje temnou zimu...
..."Co je nejtěžší, když se po tolika letech rozvedeš?"
Marie si sundala brýle a jas se skokem zvýšil, odraz slunce od nedaleké vodní hladiny byl pro oči téměř nesnesitelný. Přivřela víčka. Najednou nedokázala říct nahlas to, co jí prolétlo hlavou jako první. Prostě jsi sama, vlečou se osamělý večery, bojíš se, že už to tak zůstane, a stydíš se za to. Tupě zíráš na televizi nebo čteš a přistihneš se, že vůbec nevnímáš co. Nikdo tě neobejme...
Tento Čapek mě bohužel neoslovil. Na vině jsem sama, podvědomě jsem očekávala radostné čtení podobné Robinovi Zdeny Frýbové, ale byl to spíš smutný zážitek...
Tento autor je prostě můj šálek kávy...
Rozebrání lampasákových hodinek nemá chybu!
Opět fajn počtení, jen mě mrzí překlepy elektronické verze z Kosmas.cz