Dom95 komentáře u knih
Nádherná kniha. Velice silná. Četl jsem již k maturitě a dnes oprášil. Dvě věty se mě však dotkly:
1. V poschodí nad Petrovou hlavou chorobně vzrušené, stále sem tam přecházející kroky starého souseda, který již mnoho měsíců očekával návrat nezvěstného syna.
2. Radost snadno zapomíná na minulé hrůzy.
Od Nesba jsem četl jen několik knih, ale vždy mě dokázaly vtáhnout do děje takovým způsobem, že jsem knihu musel číst dál a dál. Tato kniha není výjimkou. V knize není snad jediné hluché místo. Krásně do sebe vše zapadá a nakonec i překvapí. Sice jsem v příběhu našel jednu nedokonalost, ale to můj celkový dojem z knížky nezměnilo. Plný počet!
Krásně popsané úvahy a myšlenkové pochody mladíka, který má svůj názor. A to na všechno. Ve své práci se stýkám se spoustou takových. Knize v podstatě nic nechybělo, a přesto mi při čtení něco chybělo. Dle mnoha mnoha filmů se tato kniha řadí do povinné četby v USA. Za sebe ale mohu říci, že ačkoliv je kniha psána z pohledu mladíka (16 let), její pravé sdělení člověk pochopí až mnohem později.
Tak tahle kniha mě neskutečně bavila. Přečtena jedním dechem. Rozhovory s tetou Margie byly úžasné. Říká spoustu věcí, které jsou nad slunce jasné, ale nám se dnešní dobou tak odcizily, že nás nenapadnou. Několikrát se mi stalo, že jsem v těchto dialozích objevil narážky jak na sebe, tak na své nejbližší. Nemohu dát méně, než 5*. Těším se na další autorův počin (již zarezervován v knihkupectví :-) )
Tak napodruhé již dočteno. První polovina knihy se četla úžasně, poté jsem se začal ztrácet v postavách (dost podobná i stejná jména). Z toho důvodu jsem napoprvé knihu nedočetl. Při druhém čtení jsem si udělal malý tahák, kdy jsem si na papír (papíry!) psal rodokmen a díky tomu i knihu dočetl. 1* ubírám právě za tento chaos, kdy jsem se nedokázal zorientovat, o kom právě čtu. Jinak je ale kniha úžasná s nádherným příběhem.
Úžasné! Na to, že je to Murakamiho prvotina, tak je krásně vidět, že zůstal věrný svému "stylu", který je tak patrný již v této knize (tuto knihu jsem četl až v roce 2016, ostatní již dříve). Nelze opomenout úžasný překlad Tomáše Jurkoviče! Musím však 1* ubrat. Norské dřevo, Na jih od hranic,..., Komturova smrt - v těchto knihách je vidět, že je autor již ve svém živlu.
Čirou náhodou jsem sáhl po Kunderovi a jsem moc rád, že jsem tak udělal. Knížka mi přijde dost nadčasová (co se stalo hlavnímu hrdinovi na VŠ v roce +-1951 by se klidně mohlo stát i v roce 1989 (kniha byla napsaná v roce 1965). Kdo s čím zachází, tím také schází...
Perfektní. Jen se několikrát dost přeskočilo v ději. Přitom by se dalo krásně rozepsat. Jinak mě překvapil rychlý konec, kdy je spousta děje nahuštěna na posledních 100 stran. Těším se na film.
Krásně, lidsky, vtipně, rozumně a bez obtížných vědeckých slov podán příběh začínajícího zvěrolékaře. Velmi oceňuji, že autor několikrát zmínil válku a své působení v ní, ale vždy odkázal na fakt, že toto je kniha o jeho počátcích práce veterináře a o válce bude psát jindy a jinde. Plný počet!
Povedené. Rozumím, proč se Lars Kepler stal hned po své vydané prvotině nejprodávanějším autorem. Jsem zvědavý na další knihy. Doufám, že si udrží laťku (kterou však posadil velice vysoko).
Tak celkově mohu říci, že mě trilogie bavila. Přečetl jsem jedním dechem. Třetí díl mě bavil a i mě bavila hlavní myšlenka o hrdinství - nechci prozrazovat :-) Jen mi přijde dost zvláštní, že v prvním díle trvá projít polovinu moskevského metra celou knihu a ve třetím díle zabere některým protagonistům polovinu kapitoly na cestu přes polovinu metra a zpátky!!! Celkově bych tento díl řadil na prostřední místo, hned po díle prvním. Bohužel to ale nejsou knihy, ke kterým bych se chtěl znovu vracet. Nemohu však litovat časem, který jsem zasvětil čtení těchto 3 dílů - 80%
Oproti prvnímu dílu značně slabší. Již při prvním dílu mi přišlo, že konec byl vměstnán do opravdu málo stran. No...ve druhém díle se konec celé knihy vměstnal max do 3 stran. Trochu mě to mrzí. Přijde mi, jako by autor musel dodržet nějaký dead-line a kvůli tomu zařízl konec na pár stránkách, ačkoliv si mohl se závěrem pohrát.
Pěkné téma, dobře se četlo. Čekal jsem sice více akce, ale i tak je zážitek z knihy perfektní.
Určitě perfektně poslouží jako skripta, respektive pro studium. Příběhy osob jsou opravdu zajímavé a proto jsem se ke knize několikrát vrátil. Celkově je ale kniha více věnována lidem, kteří se profesně pohybují okolo schizofreniků.
Kvůli této knize musím zpřeházet svůj seznam nejoblíbenějších knih. Některé části jsem poslouchal jako audioknihu, namluvenou Klárou Issovou (její hlas se opravdu do role Čipery hodí). Četba byla jako samet - nádherně napsané. Překladatelé Mašková+Hájek udělali výtečnou práci. Rozumím, proč je v USA brána jako kniha, kterou si musí všichni (studenti) přečíst.
Obraz jsem si vytáhl před několika lety u maturity z ČJ. Možná proto, že to byla jediná kniha, kterou jsem z maturitního seznamu nečetl, naučil jsem se ji nazpaměť. Když jsem se k ní nyní dostal, musím konstatovat, že mě opravdu mrzí, že jsem si ji nestihl přečíst v maturitním ročníku. Jasně, byly tam pasáže, které bych nejraději přeskočil, ale jinak se četlo dobře.
Strašidlo Cantervillské mě velice překvapilo. Tématem by se dalo rozepsat do obrovského románu, avšak Wilde vzal pouze to nejlepší a napsal jako povídku. A mně se to líbilo.
No, mám v sobě smíšené pocity. Ještě u žádné knihy jsem se tolikrát nepřistihl, že jsem hltal obsah, ale myšlenkami jsem zabíhal do skutečného světa. V konkrétních částech jsem měl opravdu problém udržet pozornost. Napsané velice autenticky. Nejvíce mi vadily detailní popisy a až nadměrný počet konkrétních případů (kdo všechno byl ve snech, co všechno dělali, s čím přišli apod.) - kniha by se dala zkrátit o 10-15 stránek a vůbec by to nevadilo. Jinak ale úžasné téma, konec knihy úžasný. Jsem zvědavý na filmové zpracování.
Moje první seznámení s Kingem v knižní formě. Čekal jsem, že bude kniha více hororová - kvůli nálepce "nejznámějšího hororového spisovatele". Byl jsem mile překvapen a můžu doporučit.
Dlouho mě žádná kniha nerozesmála nahlas. A vida - Jonasu Jonassonovi se to podařilo již u Stoletého staříka a očividně s tím nehodlá přestávat. Analfabetka byla opravdu skvělá.