Dom95 komentáře u knih
Tajný deník je úžasný první díl, ale Hořké zrání mi přijde ještě o něco lepší. Pamatuji si, že i jako mladistvému se mi druhý díl líbil o něco více. Bydlet v Anglii, určitě bych zařadil do doporučené četbě k maturitě. Spousta vtipně podaných historických momentů.
Karin Lednická nádherně ukázala, k čemu vede nesmiřitelnost a přehnaný nacionalismus. Jak to dopadá, když je národnost stavěna nad člověka. Knihu jsem dočítal při vypuknutí války na Ukrajině, a proto mi trvalo velice dlouho ji dočíst. Při čtení o válce se mi myšlenky i několikrát za stránku stáčely jiným směrem a posledních 200 stran jsem musel číst takřka 3x. Už se moc těším na poslední díl!
Tak tohle je opravdu komplexní kniha a zatím moje nejoblíbenější od Fredrika Backmana. Má úplně vše a zároveň je i dost o hokeji, což by v našich končinách mohlo být oblíbené téma. Oveho jsem si užil, ale Medvědín dosahuje rozměru světové literatury.
,,Jediné, co nám sport dává, jsou okamžiky. Ale co je asi tak život jiného. Je snad víc než jen okamžiky?"
Jo, Fredrik Backman je můj šálek kávy. Mnohdy humorné, ale i smutné. Britt-Marii jsem měl za zapšklou starou bábu (tak byla alespoň podána v předchozím díle).
Moc nevěřím, že by se člověk, který má rysy OCD a částečně aspergerův syndrom, dokázal za několik málo týdnů/měsíců takto proměnit. A ještě k tomu v 60 letech. Ale tyto drobnosti mi nezmění náhled na celou knihu, a proto musím dát plný počet.
Bohužel musím dát 5* pouze z nostalgie. Ve 13 letech jsem tuto knihu miloval, četl jsem ji několikrát, ale poté se mi ze života na velice dlouhou dobu vypařila. Když jsem ji četl tentokrát, moc jsem nechápal, jak jsem se kdysi u knihy mohl tolik lámat. Jasně - jsou zde hlášky, pasáže, životní situace a mladistvé názory, které jsou vtipné, ale celkově mě kniha již tolik nebavila. Hodnotím tedy tak, jak bych hodnotil před těmi X lety (ve věku, kdy jsem patřil do cílové skupiny čtenářů této knihy).
Mladistvým mohu doporučit a třeba se budou u knihy smát, jako já kdysi.
Poslechnuto jako audiokniha. Ačkoliv mi je Lukáš Hejlík nesympatický, tak tuto knihu namluvil bravurně. Ještě jsem nečetl Deníček moderního fotra (mám to v plánu), ale takhle nějak si knihu představuji. U knihy jsem se mnohokrát nahlas rozesmál a ve většině případů se (jakožto otec půlročního a tříleté) často viděl. Asi mám nového oblíbeného autora. Trochu mi však vadila přemíra sprostých výrazů, kdy se často daly jednoduše nahradit a na vtipnosti by knize neubralo.
Poslechnuto jako audiokniha. Ten, kdo dosadil za Oveho Jana Vlasáka je pro mě člověk na svém místě. Řekl bych, že to byla nejlépe namluvená audiokniha, jakou jsem kdy poslouchal. Od Backmana jsem již četl "Babička pozdravuje a omlouvá se" a můžu s klidným srdcem říct, že jeho knihy budu číst dál. A to s obrovskou chutí!
Nějak jsem se nemohl do příběhu úplně dostat, ale celou dobu mě to táhlo k tomu, abych knihu dočetl. Poslední kapitola ale byla tak úžasná, že to změnilo pohled na celou knihu.
Docela dlouho trvalo, než jsem se začetl. Poté jsem ale nemohl přestat číst a knihu zhltnul jako jednohubku.
Jako otci se mi mnoho pasáží nečetlo úplně příjemně, ale o to víc byla pro mě kniha autentická - ač s mírnými nadpřirozenými prvky.
,,Vylila zbytek vína do dřezu. Problémy se nedají utopit, plavou."
Ani ve snu by mě nenapadlo, že mě může podobný román bavit. A světe div se.....BAVÍ! Celý tento příběh jsem hltal od začátku do konce. Když se zpětně zamyslím, román mi trochu připomíná Sto roků samoty. Vždyť Barbora je taková Úrsula Buendía.
Doporučuji přečíst všem!
Trochu mě mrzí, že ve spoustě případech bylo jasné, jak se celá záležitost bude vyvíjet a jaké bude vyústění.
Jinak se ale četlo úžasně a rád si přečtu další díly této série!
Podobnou knihu jsem ještě nečetl. A doufám že dlouho nebudu. Ne, že by se mi nelíbila, ale vzbudila ve mně takové emoce, jako třeba film Úsměvy smutných mužů - a o to tak úplně nestojím.
Napsané krásně, čtivě. Příběh úžasný.
Věřím, že podobné příběhy zažívají momentálně lidé v Bělorusku. Opravdu silné čtení. Takové české 1984.
Horor pro děti/mladistvé. Perfektně napsané. Dokázal jsem si představit, jak dokáží řádky působit bezpečný strach v dětské dušičce. Nelze nic vytknout.
Spíše bych upozornil na autorovu poetickou duši v nádherné větě: ,,...otřela si slzu z oka, kterou zčistajasna vyronila a která se chystala vydat se na pomalou pouť po tváři."
Na druhou stranu - délka od rozuzlení po konec knihy, včetně nějakého vysvětlení, je tedy opravdu pro nenáročné čtenáře :-D
Velice pohodová kniha o znovubudování vztahu otec-syn.
V knize je ale až příliš mnoho odkazů na americkou kulturu (hráči baseballu, američtí spisovatelé, americké filmy/seriály/pořady a herci). Autor tak udává pomyslné hranice, kde bude kniha čtena a zcela pochopena.
Z počátku mi dělalo obrovský problém se začíst, ale kniha naštěstí od druhé třetiny dostane takový spát, že jsem přečetl zbytek na jeden zátah.
Byl bych moc rád, kdyby byl podle knihy natočen film (autor na konci knihy udává, že prvotně psal knihu jako scénář a nechybělo mnoho k jeho zfilmování).
Tuhle klasiku mám moc rád a rád se k ní vracím.
"Jsem na místě, kde cítím krysy. Domníváte se, že není už v Hameln krys. Klamete se. Jsou zde a tuším nedaleko."
...
"Řeka dává vše: rybáři ryby, tělu čistotu, duši klid."
Krásná kniha, pobrečel jsem si.
Začátek skvělý, kdy se představuje potrhlá babička. Bohužel jsem se cca v polovině knihy přistihl, že již chci konec knihy. Poslední třetina knihy se ale opět krásně rozjela a hltal jsem ji plnými doušky. Určitě doporučuji a těším se, až si přečtu další Backmanovy knihy.
Více mi seděla kniha Den, kdy jsem se naučil žít - v té rozdává moudra hrdinova teta. A hlavní děj má zápletku. Tato kniha "pouze" předává moudra Balijského léčitele a chybí příběh.
Na této knize (6. autorův román) je krásně vidět, jak se Murakami jako spisovatel vyvíjí. Oproti knize HON NA OVCI (3. autorův román) je vidět posun kupředu. Není zde tolik hluchých míst a ačkoliv je zde stále mnoho pasáží, které knihu zásadním způsobem neovlivní, je těchto míst o dost méně, než právě v HnO. Tento román je označovaný jako uzavření tetralogie, ale nemohu si pomoci, hlavní hrdina se oproti tomu ze 3.dílu změnil. Nechci říci vyvinul. Pokud by zde nebyly shodná jména a poukázání na minulost, ani by mě nenapadlo že je tato kniha pokračováním HnO.
Obrovské dík patří panu Jurkovičovi, za dokonalý překlad! Doufám, že nás nenechá dlouho čekat a přeloží nám i první a druhý díl celé tetralogie.
Dokonalé, nelze nic vytknout. Poslouchal jsem jako audioknihu a pouze "za volantem". Věřím, že většina témat pana Ebena napadla opravdu při řízení. Sám mnohdy také v autě přemýšlím nad věcmi, které by mě za "běžného provozu" vůbec nenapadly.
Krásná kniha! Dává nám nahlédnout do mysli dětí, které si v sobě nesou nálepku "JINÝ". V dnešní době, kdy nám televize (převážně reklamy) ukazují jen to označované za "KRÁSNÉ", je důležité si připomenout, že svět není dokonalý. Že naprostá většina si v sobě nese něco "DIVNÉHO" a musí s tím bojovat. Soudružnost a dělání věcí SPOLU - díky těmto věcem děti na svou odlišnost nemyslí a tato kniha je krásným důkazem, že každý člověk (a děti převážně) potřebují nějakého parťáka, ačkoliv si mnohdy myslí, že jsou na celý svět sami.