DomArt komentáře u knih
Má první kniha od Murakamiho... A musím napsat, že nebude ani poslední...
Příběh mě nadchl!!!
Nemohla jsem se od něho odrthnout, moc se mi líbil veškerý Murakamiho popis - prostředí všeho a všech (do všech detailů)
Když jsem četla pasáže o Reiko a jejím hraní na kytaru, vždy jsem si její skladby, které zrovna v textu hrála, pustila na svém mobilu - hned mi pak připadalo, že jsem v příběhu taky.
Vážně jsem nadšena a vřele doporučuji.
Úryvek:
A to jsme se zatím nezabývali problémy existenciálními jako třeba :
Proč je Něco namísto Něčeho ?
Kdy budu mít čas a kdo ví, kam čas odplouvá ?
Jak hluboký je oceán a jak vysoká obloha ?
Kdy je dost vážně dost ?
K čemu jsou lidé ?
Je život před smrtí ?
Je pravda, že vědět trochu je nebezpečné ?
A když ptáci přelétnou duhu, proč já nemůžu ?
Jednoznačně je to naprosto dokonalá kniha, ke které nemám jedinou výtku. Zkrátka mě dostala, Fulghum mě okouzlil!
- tohle jsou přesně ty knihy, díky kterým miluji čtení.
Vážně doporučuji!
(od této chvíle začínám sbírat knihy od R.Fulghuma)
Je to naprosto úžasná a jedinečná kniha, příběh sám o sobě je nádherný! Jak už psali lidé přede mnou - pohádka nepohádka, kterou ocení malí a i ti velcí!
Knihu jsem měla přečtenou za hodinku, vřele doporučuji.
Už se těším, až tuto knihu budu číst mým dětem. Děj řekne něco jim ale i mně...
Jakási vlastenecká dokonalost !
(úryvek - Gulášová polívka
Pan Bezruč za to nemůže
že na nábytek střádám
a místo ódy na růže
teď blbé písně skládám)
Se jménem Karel Kryl se mi pojí i další jméno a zároveň je to můj velký oblíbenec, kterým je Jaromír Nohavica !
Oba jsou pro mě tím hlavním důvodem, proč poslouchat a naslouchat českým textům a hudbě jako takové!
Komentář v podobě výňatku.
Seděti v pozoru, s tělem strnule vzpřímeným, s rukama přimknutýma ke kolenům a s očima až k oslepnutí upřenýma na zažloutlou stěnu "domácího vězení" v Petschkově paláci - to věru není poloha nejvhodnější pro myšlení.
Ale kdo přiměje myšlenku, aby seděla v pozoru ?
Stále víc a víc aktuální:
Nuž ponechejme mistry
cvrlikat na hřadě
Ne každý je dost bystrý
pro místo v úřadě
Kdo silný je a stydí se
nechť obsluhuje veslo
Kdo hubu má ten hodí se
na poslanecké křeslo
Případně na trh...
Kryl a jeho vyjádření.
DOPORUČUJU.
Děkuju studiu na VŠ za tento objev.
Ukázka:
To je teď celá moudrost moje
milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen,
pískat si, jak mi zobák narost,
vínem si plašit z čela starost,
svůj život rychle utratit,
nic nezískat, nic neztratit.
Tahle roztomilá knížka je vážně úžasná, vtipná a tak moc přesná...
Úplně jsem se v ní viděla !
Vážně, každá ta stránka mě rozesmála a zároveň mi otevřela pusu dokořán tím, jak se to na mě hodí !!
Určitě se v tom najdete i vy !
Plus mi byl velmi sympatický styl ilustrace.
Jednoduše mi to připomínalo mě samotnou.
Nádherná, dojemná, strhující ,napínavá, tajemná...
Popsat Vypravěčku nejde... Vypravěčka má zkrátka všechno ! Každý si v ní najde to své...
P.S. ten konec mě zkrátka dostal, na tento příběh nezapomenu ať už díky babiččině výpovědi či výpovědi od "Josefa".
P.S.S. číst především večer.
Doporučuju !
O této knize mohu napsat jediné, a to, že je naprosto DOKONALÁ !! Naprosto jsem se do ní zamilovala.
Všem doporučuji !
Ukázka v podobě výňatku:
Teď však jsem smutný a nešťastný. Co mám dělat ? Zahořknu a už nebudu lidem věřit, protože jeden člověk mě zradil.
Budu nenávidět ty, co najdou ukryté poklady, protože já svůj nenašel.
A pořád se budu snažit schraňovat to málo, co mám, protože jsem příliš malý, než abych mohl obejmout celý svět.
Přečtena díky studiu.
Nebýt zadaného referátu na VŠ, k Pavlu Šrutovi bych se asi nejspíš nikdy nedostala.
U téhle knihy by to byla velká škoda, oblíbila jsem si ji.
"Nauč se číst, co pohledy mé píší, očima přece pravá láska slyší."
Kdybych si měla označit ty sonety, jenž se mi líbily... označím celou knihu!
"Co měl jsem rád, to zkusím teď mít radši. Proč bych se pro mrak na slunce měl mračit?"
Nechápu jak M. Hilský mohl toto dílo přeložit - jemné a tak nádherné!
/24
Jak mistr rytec moje oko vrylo
do mého srdce obrysy tvé krásy,
v mé hrudi je jak v rámu pověsilo,
teď s perspektivou umně pohrává si:
tvá krása se pak do mých očí skryje,
a jen když ty své do mých upíráš,
stane se z mé srdce galerie,
v níž za sklem očí visí tvoje tvář.
Vidíš, jak oči očím pomáhají:
ty moje přece kreslily tvou krásu,
tvé okna jsou, co nahlédnout pak dají
do mé srdce slunečního jasu.
Ač svedou mnohé, jednu vadu mají:
kreslí, co vidí, cit však nepoznají.
Děkuji tímto kamarádce, která mi tento "Shakespearovský" klenot doporučila.
Má slova se teď budou opakovat jako u předešlého dílu: Dospělost je mýtus!
Tak tedy... Tahle roztomilá knížka je vážně úžasná, vtipná a tak moc přesná poněvadž jsem se na všech stránkách viděla!
Vážně, každá strana mě rozesmála a zároveň mi otevřela pusu dokořán tím, jak se to hodí na mou osobu!
Pokud jste pořád ještě děti - výškově či myšlenkově - určitě se v ní najdete i vy !
Plus mi byl velmi sympatický styl ilustrace.
Mile napsaná knížka z které mi v hlavě (hlavně) uvízlo následující:
"Chceme být někým jiným, přitom někdo další by dal všechno za to, aby mohl být jako my. Někdo, kdo by dal cokoliv za to, aby měl vůbec nohy, kterýma po světě může chodit. Oči modrý nebo hnědý ale viděl by svět..."
Kniha objevena po mém hrabošení v naší knihovně v obýváku.
Nádherná.
*je mou zatím jedinou knihou u které jsem se rozplakala...
krásný příběh
Radosti života, moje srdeční záležitost.
Děkuju studiu na VŠ za tento objev.
Velice oblíbená z Radostí života:
Už se mi k smrti protiví
ve svých citech se nimrat.
Už se mi k smrti protiví
bolestí svou se šimrat.
Nejlépe bylo by přetrhnout
všechna pouta a svazky,
minulost svoji zavrhnout,
zříci se poslední lásky,
Cynickým smíchem zabušit
v marnou ješitnost svoji,
stesk svého srdce přehlušit
bouřemi, bídou a boji.
Nejlépe bylo by vzdálit se
a nikdy se nenavrátit,
svým bližním a nejbližším ztratit se
a sám sobě se ztratit.
Nádherná.
Moc se mi líbí výběr Výběru...
Gellner je můj oblíbenec, jehož výňatky z básní jsem tu v databázi již několikrát použila/využila.
Proto použiju báseň od jiného autora, v tomto případě od Jaroslava Vrchlického s názvem Píseň:
"Je večer-kouří se z lesů,
červánek stromy prokmitá,
kytici vřesu ti nesu,
je celá rosou pokryta.
Každý ten nejmenší kalich
plá, jakby protkán rubíny,
nesu ti v kvítkách těch malých
své lásky velké hlubiny!
Poutí k Eldorádu
Nádherná kniha, posledních 50 stránek jsem měla přečtenou snad hned...
Doporučuji všem !
Krásná kniha !! doporučuji - děj ve mě vzbudil soucit ale i obdiv.