Domča komentáře u knih

Od začátku roku to je druhá knížka, jejíž konec jsem prořvala a proklela. Mělo by na ni být varování. Protože kdybych jen věděla, dobrovolně bych ji nečetla. To proto, že mě donutila vybavit si chvíle, co mě zničily a po dočtení jsem měla pár dní problém se vzpamatovat. Ale vlastně... klobouk dolů, protože je to napsaný TAK. A ještě jednou, protože jsem z posledních sil přečetla poznámku autorky.

Jinak postava Finche byla moc zajímavá. Violet si mě tolik nezískala, vlastně si mě nezískala žádná další postava, jen Teo. A na konci příběhu mi to trochu připomínalo knížku Amy a Roger na cestě (jinak ale žádné obavy, až na těch pár detailů to s tím nemá společného zhola nic). Celkově nejsem schopná se rozhodnout, jestli se mi to líbilo nebo ne. Četlo se to dobře, jen prostě... asi nejsem stavěná na takový druh knih.

Rozhodla jsem se tuto knihu nehodnotit, jednak proto, že vůbec nevím jak a taky jde v tomto případě spíše o hodnotu informací, než literární formu.
Ke knize samotné ale musím říct, že autor popsal spisovatelčin život vcelku nezdlouhavě a v těch nejstěžejnějších bodech. Pro mě osobně byla nejpřínosnější až druhá část knihy, tedy ta, kde už figuruje její dílo, jeho cesta, osud a vše kolem. Ke konci knihy jsem byla ohromena těmi čísly a ciframi, neuvěřitelné!
Rowlingová je pro mě vzor a bylo fajn si o ní něco přečíst :)

Čím to, že mi je z tohodle příběhu vždycky tak na nic? Láska a zoufalství Sama mi trhá žíly. Na jednu stranu se mi tenhle příběh moc líbí a na tu druhou ho nenávidim. Vždycky se v druhé půlce knihy cítím jako hadr, s kterým někdo vytřel a potom ho vyždímal. Každopádně si určitě přečtu i poslední díl, ale nevim, jestli za to může zvrácená touha po sebeubližování, nebo zajímavost postav a příběhu...

1 04.12.2011

V porovnání s první knihou (Nijura) zklamání. Na styl psaní autorky jsem si už zvykla, přesto mi chybělo, když z vyprávění o Ardhes a Alasarovi přešla k Revynovi a Yelenah. Ani jednu z hlavních postav jsem neměla ráda, přesto Yelenah mi byla vyloženě nesympatická. Alasarovi jsem fandila až do chvíli, kdy se z něj stal vrah. Znovu bych Dračí bránu nečetla, ale s napjetím očekávám další přeložení knih do češtiny a věřím, že budou stejně dobré jako Nijura. Dračí brána mi prostě nesedla..

1 30.11.-0001

První knížka, kterou jsem od pana Žambocha četla a rozhodně se chystám i na další jeho výtvory. Dlouhý sprint s ozvěnou je velmi dynamické čtení. Nikde nedrhne a nevázne, je stále v pohybu a stále vás zasypává novými důvody, proč číst dál. Zaujal mě také stylistický obsah knížky. Nejsou tam žádné kapitoly a odstavců je tam coby do pěti napočítal a to až na konci Dlouhého sprintu. Ozvěna byl spíše takový doslov. Rozhodně Vegaš je důmyslné město s mnoha "lahůdkami" a propracovanými zajímavostmi - žít bych tam nechtěla :D

1 30.11.-0001

Tak dlouho jsem kolem ní chodila, až jsem nakonec podlehla :) Nečekala jsem od knihy žádný zázrak ani nečekané zvraty, ale byla jsem zvědavá na roadtrip příběh.

- Postavy mi byly sympatické, líbilo se mi, že Roger nastoupil do auta jako zamilovaný blázen, ale mlžení ohledně nehody Amy a jejího otce bylo zbytečné.
- Autorce se velice podařilo nenásilně rozvinout vztah a poznávání se navzájem dvou v podstatě cizích lidí, šlo to pěkně plynule a přirozeně.
- Velké plus dávám fotografiím, účtenkám a zápiskům z cestovního deníku, ale nejvíc mě pobavily haiku, které si Amy a Roger psali! :)
- Další plus, opravdu se mi líbily popisy míst, kam spolu ti dva zavítali, a vůbec celé to jejich "dobrodružství" mě namotivovalo, myslím, že kdo tuhle knihu četl a líbila se mu, bude chtít taky vyrazit na svoji cestu :)

Ve výsledku to pro mě tedy bylo milé překvapení, nic převratného, ale takovým svým způsobem milé a čtivé a já si to moc užila, takže plný počet :)

16.08.2016

Zvukomalebný styl psaní v kombinaci s povedeným vykreslením přírody a jejího řádu, nelichotivý pohled na lidský druh a strážce Galgad, který se probouzí do zmatku. To nám předkládá Ergall, autor knihy, jenž pozvolna odkrývá změny, které se během strážcova spánku udály, nabízí podněty k zamyšlení a graduje děj až do okamžiku skvěle popsané bitvy, kterou příběh vrcholí.

09.02.2016

Nejlepší kniha na dané téma, jakou jsem četla.
Mám chuť si otevřít obchod s jahodami :D

25.10.2015

Stejně jako Weeksova první trilogie, i tady příběh vypráví několik postav a to rovnou pět. Každý hrdina je jiný, svůj a o to jde. Magie barev mě mile zaujala a nápad s barvomágy mě ohromil, pro mě zcela nová možnost kouzlení ;)

První díl je skvělým úvodem, během něhož je čtenář vystaven hned několika zvratovým šokům a odhalením, která ho doslova omráčí (já osobně jsem sotva popadala dech hned na začátku strany 180). Navíc se, jak je u Weekse zvykem, všechno tak neskutečně zamotá a hrdinové se rozhodují tak zcela realisticky, čili pitomě, až si jeden říká, jak to ten autor chce dovést do zdárného konce. Jenže víte co? To by nesměl být Brent, aby se tady dalo o nějakých happyendech vůbec uvažovat. :)

Jestli se vám líbil Noční anděl, tak Světlonoš se bude zaručeně taky. Nemůžu říct, jestli je to lepší nebo horší, za mě si drží stejnou úroveň jako jeho ostatní knížky :)

Na knížku jsem se těšila, slyšela jsem na ni samou chválu a tak jsem si ji hned koupila.

Musím se přiznat, že jsem byla překvapená, když se začalo mluvit o Houdinim, Grimmech, pokru a tak, ale brzo jsem si na to zvykla, i když pořád úplně nechápu, v jakém světě jsme se to ocitli :) Co se týče děje, byla jsem naprosto spokojená, Kelsea byla sympatická hrdinka, hltala jsem jí i Lazara a Rafana, nemohla jsem se odtrhnout od čtení a i když jsem se snažila odhadovat, kam příběh půjde, nedařilo se mi a to je pro mě plus :) Násilnosti, které jsou tomu často vyčítány mi nevadily, prostě mi přišlo, že to k tomu tak nějak patří a já se těším na další díl (a taky jsem fakt zvědavá, jak bude vypadat film!)

Mimo to, já vím, že to není podstatné, ale stejnak jsem nadšená, když se povede i obálka a tady se povedlo na jedničku.

Za mě ANO! :)

21.11.2014

To Markett: Cole a Isabel nekončí, autorka napsala knížku Sinner, která je jen o těchle dvou. V ČR zatím není, ale oficiální stránky jsou tady: http://sharpt33th.com/ ;)

10.10.2014

Tak trochu chaos, řekla bych. Kresby krásné, bohužel pro mangu a pro mě ne moc přehledné. Příběh se mi občas ztrácel, ale určitě bezva viktoriánské provedení :)

Na poslední díl jsem si musela počkat bohužel rok, během něhož jsem si stihla zopakovat první dva díly, ale už dopředu jsem byla přesvědčená, že čtvrý díl mě nezklame a bude skvělý. Ta pauza mi trochu pokazila dojem z jinak nerušeného letu, ale nevadí. Bohužel musím přiznat, že i kdyby bylo Inheritance ne moc kvalitně napsáno, nepoznala bych to, nebo spíše nepřiznala. S Eragonem a Safirou jsem vyrostla a tenhle příběh je pro mě opravdu osobním. Byla jsem ráda, že se celý příběh uzavřel. Možná to pro někoho působilo moc uměle, ale já jsem s odstupem času rozhodně ráda, že osudy jednotlivých hrdinů byly vysloveny, i když někdy ne zcela přesně. Prostě by mi to bylo asi líto, kdybych tolik stránek přehltala a na konci nezjistila, jak se jim vlastně bude dařit dál :)
Rozhodně doporučuji, ti co s Odkazem začali určitě uvítají zakončení ;)

12.05.2013

V první řadě mě zaujal obal. V druhé řadě mě zaujal název. A v třetí řadě mě zaujal námět adněla, který v době mého čtení ještě nebyl tak rozjetý jako dnes. A proto jsem ji začala číct, jako e-book.
Opravdu velmi chytrácky je řešené řádkování, díku němuž (předpokládám že mnohem častěji čtenářky, než čtenáři) mají pocit, že přečetli spoustu stránek tak rychle a tak snadno. A proto má kniha statut: "rychle se čtoucí knihy". I já jí ho přiděluji, protože to je zkrátka tak.
Málokdy se mi stává, že mi je hlavní hrdnina/ka nesympatický... A to Nora rozhodně byla. Zároveň Patchovy jsem nevěřila ani nos mezi těmi očima připomínajícími noční hvězdy. Nicméně zhruba někde uprostřed se začalo odehrávat lehké napětí, které autorka zvládla, řekla bych, se ctí.
Konec mě zklamal...
Navzdory tomu jsou ale knížky s podobným tématem mnohem horší, a to jak dějově, tak i psaným projevem, takže takový zlatý střed až lehounká podprůměrnost. Pro milovníky romantický amerických fantasy v reálném čase doporučiji, těm, co to moc nemusí, radím knihu si raději půjčit než kupovat a moc od toho nečekat.

22.11.2012

Tuhle knihu jsem četla vytištěnou na papírech půjčenou od kamarádky a krátila jsem si s ní čas v čekárně u doktora... :) Líbila se mi, viktoriánská anglie je podnětné téma a ještě v kombinaci s nádechem tajemna až fantasy vyvrcholení je na co se těšit. Ale na druhou stranu to nic "extra" nebylo.
Přečetla jsem si to jednou, zabavilo mě to, účel to splnilo, napsané to bylo taky hezky, ale další knihy od autorky rozhodně neplánuji. Přeci jen, její příběhy můj šálek kávy tak úplně nejsou.

První kapitoly mě bavily, dokonce jsem si myslela, že se od knížky neodtrhnu, ale dokonale pravidelné střídání tří hlavních hrdinů mě po chvíli omrzelo, až nakonec Raoden byl jediný, kdo mě bavil. A potom už ani ten ne... Anotace slibuje, že úplné vysvětlení přijde v samotném závěru posledních kapitol...

...Bohužel jsem se k nim nedopracovala.

19.09.2012

Čekala jsem od toho víc, ale nebylo to vůbec špatné. U některých pasážích jsem umírala smíchy (když Daphne zvala Maua na odpolední čaj), ale jiné byly zdlouhavé a místy nudné. Přesto hodnotím kladně.

30.11.-0001