Dorian komentáře u knih

„History, huh? Bet we could make some.“

Právě tohle je podle mne ta nejklíčovější věta z celého románu, v českém překladu bohužel tak dobře nevyzní. Rodící se láska mezi Alexem a Henrym je v určitém smyslu jen pozadí pro vztah Alexe ke Spojeným státům a kampani jeho matky. Casey McQuinston nenapsal*a (je nebinární, v tomto kontextu přechýlené příjmení působí obzvláště bizarně) v první řadě román o lásce dvou mladých mužů, ale román o své vlastní lásce ke světu který se změnil, současné Americe a Západu vůbec. Zkušenost Alexe, „dobrého chlapce z Texasu“, je podle mne právě tím ústředním v knize a krásně ukazuje že není pravdou že „progresivisté nenávidí Západ“, ale že jej naopak milují. Jeho láska k rodné zemi je z evropského pohledu poněkud úsměvná, ale osvěžující. Na druhou stranu stejně úsměvná jsou i jeho předsudky vůči Británii, přeci jen USA byly (a jsou) stejným impériem jako Spojené království. V každém případě díky za naději že svět který nás čeká může být lepší než ten co byl.

Jinak kromě toho že kniha je v mnoha pasážích opravdu vtipná tak prozrazuje velmi dobrou znalost americké a britské historie, která se ozývá v mnoha citacích, nemluvně o skvělé scéně o exponátech v V&A Museu (druhé nejkouzelnější místo v Londýně hned po Camden Market).

Na závěr odpověď na dvě výtky co se tu objevují. První jsou milostné scény, ty však jsou podivuhodně neexplicitní, ačkoliv relativně časté. Napsat je zrovna takhle je podle mne velmi dobrý výkon. Někdo se podivuje i sexuální povaze počátků Alexe a Henryho vztahu a i v tom může být jedna z úrovní knihy: takový vztah, pokud by zůstal tajný, by byl mnohem průchodnější než vztah romantický, který ze své vlastní podstaty směřuje k tomu být i veřejný. Sexualizace queer vztahů je důsledkem homofobie, nikoliv její příčinou.

A že je to fanfikce? Není, z definice to fanfikce není, charaktery nejsou převzaté z jiného díla. Ale vážně: není to žádná vysoká literatura, a někdy to stylově i obsahově skřípe, ale rozhodně to není brak (a brak ostatně není synonymem fanfikce). S trochou štěstí se od autora*ky pokud se bude dál cvičit v psaní čekat něco mnohem většího.

10 23.10.2021

Nechápu co může někdo na téhle zpatlanině Pána Prstenů a Hvězdných válek. Přesně kvůli tomuhle si někteří myslí že fantasy je žánr pro blbce.

Příběh který nikdy nekončí občas hřeší na to že je to dětská knížka, některé pasáže jsou dětinské a naivní a nejvíc do řve do očí na konci. Vyznění příběhu působí že problém vztahu s jeho otcem byl pouze nedostatek lásky.

Ale jako celek je to mnohovrstevnaté dílo, které má k naivnosti daleko vyprávěcí přerod v „celého člověka“ s obrovskou dávkou poesie, často dost tragické. Dvojznačnost nápisu „Dělej si co chceš“, čímž je myšleno „Poznej co skutečně chceš“ dělá z příběhu knihy iniciační cestu k naučení se přijetí imaginárna k plnému životu v reálném světě. Což film naprosto obrací a klíčovou druhou část nahrazuje útěkem od reality. Jinak pasáž kdy Gmork vysvětluje podstatu Nicoty byla jediná příležitost kdy jsem u knihy natvrdo brečel. A to je také podle mě poselství Nekonečného příběhu, lidí kteří nahradili fantasii prázdnotou by nám mělo být líto.

5 08.09.2016

Tohle jsem kdysi četl a byl jsem bizarností tohoto dílka naprosto fascinován. Rodina Pražáků se vydává na venkov aby se tam dva měsíce přežírala a poslouchala rady moudré katolické stařenky, která má na šusťákovce vyšité hříbky. Nechybí ani zvracení do popelnice (fiktivní), nevěra (fiktivní), psí pečeně (fiktivní) a sňatkový podvodník (skutečný). Hodnotit hvězdičkami si snad ani netroufám.

Asi nejslabší z českých odborných publikací o slovanské mytologii. Úvod je vcelku dobrý (a dlouhý), ale pak přichází samotná hesla. Na jednu stranu je fajn že výběr témat je dost široký, ale velkou část z hesel jsou popisy archeologických lokalit nebo kusé odstavce zkratkovitých vět kde člověk s obtížemi chápe kontext. To že v knize nejsou reference jí pak sráží úplně.

4 08.02.2017

Napsat knihu s tak mohutným záběrem musí být skutečně těžké. To se bohužel projevilo v tom že je to práce spíše kompilačního charakteru, která si často odporuje a ještě častěji je hrubě nepřesná. Z tohoto důvodů je praktická použitelnost nízká.

3 10.03.2018

Upravené, nikoliv však rozšířené, vydání klasiky české mytologické fantastiky. Není mi jasné proč se paní Šindlářová označuje za spoluautorku, když její práce zahrnovala pouze vypuštění úvodu, doslovu a poznámek.

Čtivý přehled dějin národů jež na rozdíl od Izraelitů, Řeků a Římanů nestojí v dějepisectví starověku ve světle. Po Spenglerově vzoru poněkud pesimistické a až beletrijní, ale krásně malující obraz umírajícího života starých středomořských kultur.

2 27.06.2020

Anna Karenina není příběh o lásce, ale ani žádné psychologické veledílo a brilantní zamyšlení nad morálkou. Je to spíš pokus Tolstého ukazát Levina, svůj literární protějšek, v lepším světle tím že proti němu postavil city zmítanou Annu. Pravdou je že se alespoň nesnažil sám sebe přikrášlovat a „Kosťa“ pro mě byl vrcholně nesympatickou postavou.

Ale když člověk přežije trávení tolika času s prázdnými postavami umírajícími zaživa dočká se několika brilantních scén, z nichž vyznání lásky mezi Levinem a Kitty patří mezi to nejlepší co bylo kdy napsáno.

2 03.12.2016

Nemohu jinak. Josef Sadílek se v 90. letech rozhodl dokázat že předkřesťanská část Kosmovy kroniky je odvozena z biblických a antických textu. To není ten problém, ostatně nebyl v těchto snahách první. Na jednu stranu se kniha tváří jako akademická studie, už jen množstvím citací a pozitivistickým vyzněním „všechno je to výmysl“. Na stranu druhou je to spíš populárně naučný text s řadou dost fantastických hypotéz. Jednou z nich je třeba Sadílkovo velmi zmatené ztotožnění Triglava s římskou bohyní Dianou a Krokových dcer s jeho (nebo snad jejími ?) kněžkami. Dobré je že na konci knihy jsou překlady úvodních kapitol Kosmy, které jsou však paradoxně v rozporu s tím jak je cituje v předchozích kapitolách. Tím jak se kniha tváří věrohodně je vlastně ještě horší než většina sensační „záhadologické“ literatury o nejstarších českých mýtech a dějinách.

Dost nevyvážený soubor povídek, z nichž některé se moc k alternativní historii počítat nedají. V každém případě Země bez křídel Jany Rečkové je opravdu brilantní antiutopie v kulisách českého venkova, Válka s goky a Přemci dost vtipné hříčky, zbytek průměr až na Snovačku a Abaddona, do kterých jsem neproniknul a nedokázal se donutit je dočíst.

1 23.12.2016

Moorcockova prvotina které chybí vše co je na pozdějších dílech tohohle autora dobré, tedy atmosféra a nápady. Jinak je to vlastně jen pastiš Burroughsovy Princezny z Marsu. Jedna hvězda že se to dobře čte a během chvíle to má člověk za sebou.

1 15.01.2016

Od záhadologické literatury lze čekat leccos, ale to že autorka bere pravidla stolní hry Vampire:The Masquerade jako fakt mě skuzečně dostalo.

Pokus o apologii „socialismu bez lidské tváře“. V žádném případě, děkuji pěkně.

Autor si myslí že Keltové a Germáni jsou totéž, že indoevropským prajazykem je sanskrt a kdo ví co ještě.

Co se týče Nokidova komentáře: dokazovat knihou že Ďábel neexistuje je stejně jako hloupé dokazovat Biblí že existuje.

Těžké něco k této knize něco říct. Produkt nekritické víry v Rukopisy a romantického fantazírování. Ale pořád lepší než výtah Ireny Šindelářové z tohoto textu vydaný v roce 2003.

Zatím nejslabší díl Zabíječe (beru to chronologicky). Civilní a dobrodružné prvky předchozích knih nahrazují rozvláčné rozhovory především o mytologii Warhammeru, která ale zas tak zajímavá není. Nijak to nevylepšuje Teclis, elfí verse Mary Sue, kterého nesnese asi ani většina elfofilů.

23.12.2016

Průvodce postavami ze Star Wars Expanded Universe, hlavně z děl odehrávajících se po Návratu Jediho. Po vzniku The Force Awakens už bohužel nekanonické, ale pro fanoušky EU pořád asi zajímavé. Plus docela pěkný ilustrace.

15.01.2016