drakamena
komentáře u knih
Malé pikantní vraždy
Jussi Adler-Olsen
Nebylo to špatné, ale zase nic moc, to je pravda. První povídka, Malé pikantní vraždy, se mi líbila víc, protože byla správně uhozená, líbil se mi její černý humor a hlavně ten konec. Druhá povídka, Škvíra, ale byla taková... no. Prostě mi moc nesedla. Celkově to byla jednou-a-dost kniha.
Pečeť smrti
Vlastimil Vondruška
Tato kniha se mi nelíbila až tolik jako ty předchozí, a to kvůli Otově posedlosti Beatricí #2. Připadalo mi, že kvůli ní úplně ztratil hlavu a přestal rozumně uvažovat. Jinak se mi ovšem případ líbil, hlavně to, jak Oldřich nakonec převálcoval obviněné u královského soudu. To bylo skvělé. Navíc se objevila první zmínka o Závišovi z Falknštejna!
Jak se zbavit starostí a začít žít
Dale Carnegie
Kniha obsahuje spoustu skvělých postřehů a překvapilo mě, že většinou jsem se nevědomky řídila už před jejím přečtením. Prostě mi připadaly logické. Bylo ale hezké potvrdit si, že tyto metody skutečně fungují. Na můj vkus však bylo v knize až moc náboženství. Jsem katolík - i když v současné době spíše agnostik - a víra jako pilíř, o který se můžu opřít, mi vůbec nevadí. Tohle... ale bylo trochu moc i na mě.
Můj přízvuk je skutečný
Kunal Nayyar
V knize bylo několik velmi zajímavých zážitků a postřehů - kupříkladu Kunalovy začátky na divadle nebo jeho svatba a hlavně pak jeho vztah s otcem - z velké části však šlo o autorovy zážitky s ženami. Což mi ze všeho, co zažil, připadá, upřímně řečeno, jako to nejméně zajímavé. Je tudíž škoda, že právě tomu věnoval největší prostor. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Spiknutí oběšenců
Vlastimil Vondruška
Tento díl se mi nelíbil tolik jako ty předchozí, možná proto, že byl na můj vkus až moc překombinovaný a postupem času jsem se začala ztrácet v tom, kdo, kde, jak, nač, proč atd. Navíc mi vadilo, jak se Ota nechával okouzlovat jednou ženštinou za druhou, přičemž k Divišovi se stavěl, jako by ten neuměl do pěti počítat.
Světlo vyhasnutí
O Se-jöng
Nádherné básně a navíc skvěle, nerušivě přeložené a přebásněné. Ačkoli jsou to básně ze současnosti, svojí lyričností na mě působily jako poezie dávných staletí, žádné vulgarismy, žádná moderní hrubost.
Sluneční bouře
Åsa Larsson
DNF 35%. Vzdávám to. Ať se snažím, jak se snažím, tohle prostě nedám. Atmosféra skvělá, ale jinak je to neuvěřitelně zdlouhavé a navíc plné hrozně nesympatických postav, od bláznivé sestry oběti po šéfa hlavní hrdinky. Děkuji, ne. Mám spoustu jiných, lepších knih.
Kdo s ohněm zachází
Pavel Hrdlička
Skvěle jsem se u této audioknihy bavila. Hlášky naprosto k popukání, hlavně magistr Šebek opět perlil: "Co ti mám povídat, dva blázni v jedný boudě." Korunu pak všemu nasadil král Václav, když jmenoval "statečného rytíře" rychtářem Starého Města. Je vidět, že politikaření se prostě nemění...
Sonety
William Shakespeare
Sonety jsem četla v překladu Jana Vladislava a přeložené a přebásněné byly moc hezky. Toto ale není poezie určená k souvislému čtení, většina sonetů se totiž podobá jako vejce vejci, takže když je čtete za sebou, začne to být, co se týká obsahu, dost nuda. Co jsem z nich ale vyčetla, bylo, že Shakespeare byl rozhodně... otevřená mysl.
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Kniha je hezky graficky zpracovaná a obsahuje i některé hezké myšlenky. Problém jsem však měla hlavně s jejím uspořádáním. Záznamy z deníku nejsou řazeny chronologicky, nýbrž podle církevního roku, kupříkladu Advent atd. Jenže ani v rámci těchto oddílů nejsou řazeny chronologicky, záznam z roku 2016 tak stojí vedle toho z roku 2020 a ten zase vedle dalšího z... kdovíkterého roku. Působí to dost chaoticky. Navíc jsem doufala... já nevím, snad ve větší hloubku sdílených myšlenek? Překvapila mě jistá plytkost mnohých zápisků.
Jeremyho farma nejen zvířat
Jeremy Clarkson
Skvělá kniha. Hlavně se mi líbí Clarksonův postoj k (ne)slavné Grétě a podobným zeleným pošukům, kteří nemají o tom, jak se co vyrábí či pěstuje, kde a kolik to stojí, ať už peněz nebo práce, pražádné ponětí. Clarksonova jízlivost nemá chybu.
Jak si zjednodušit a zpomalit život
Brooke McAlary
Tak to bylo... nicneříkající. Beru, že pro autorku to asi fungovalo, mně osobně však její plán na jednodušší a pomalejší život připadal dost... no, naivní a místy až hloupý? ¯\_(ツ)_/¯
Znamení Jidáš
Vlastimil Vondruška
Líbila se mi "Oldřichova sklepnice" i stará abatyše - hlavně ta scéna, ve které mázla chudáka strážce vězení polínkem do přilby, ta byla skvělá! Ale z toho politikaření na hradě se jednomu dělalo až šoufl. Pro žádného z členů královské rady - a ani pro samotného krále - lidský život vůbec nic neznamenal, hlavně když mohli posílit svoji politickou pozici.
Siddhártha
Hermann Hesse
Velmi zajímavá kniha o hledání a nalezení Nirvány, o tom, že každý má v životě svou cestu, kterou za něj nikdo jiný nemůže jít a o které nikdo jiný nemůže rozhodovat. A vše, s čím se v životě setkáme, je součástí této cesty, která nás dělá tím, kým jsme.
Žebrákova pomsta
Pavel Hrdlička
Další skvělá kniha z této série. Václav opět prokázal své vyšetřovací schopnosti - vyšetřoval zradu, vraždu i krádež prasete - a právnické znalosti, zatímco magistr Šebek opět perlil a navíc se stačil i oženit! Manda Tandléřka, naše počestná vdova a měšťka osedlá, byla zase k popukání. Já tu její postavu prostě miluju. Kdykoli se objeví na scéně, je jasné, že se něco semele!
Šest čtyři
Hideo Yokoyama
Spíše než na detektivní zápletku se tato kniha soustředí na popis vztahů policie a novinářů, na tradice a akceptované postupy v rámci těchto dvou organizací. Pro mě jako pro Středoevropanku bylo chování obou stran často naprosto nepochopitelné.
Novináři vystupovali s řevnivou hysterií hraničící s hyenismem, s pocitem, že mají právo na všechny informace do sebemenších detailů, a to včetně údajů o obětech, jako jsou jejich bydliště, finanční status atd. Vím, že i na Západě se novináři často ohání právem veřejnosti na informace, ale veřejné instituce je v tomto občas poněkud zcestném názoru nepodporují. Tady však ano, hlavní hrdina byl přesvědčen, že novináři mají právo vědět úplně všechno.
Na druhou stranu policisté vystupovali vůči svým nadřízeným se servilní podlézavostí rektálních alpinistů ne-li přímo otroků. Doslova padali na obličej na zem ve snaze omluvit se za věci, za které vůbec nemohli. Ztráta tváře jak jejich, tak hlavně právě jejich nadřízeného, pro ně byla horší než porušení oficiálně daných pravidel či dokonce zákona. Hlavně aby šéf na veřejnosti nevypadal špatně. Podobný přístup - šéf je Bůh a má vždycky pravdu - je mi z duše odporný.
A pak tady byl hlavní hrdina. Nerozhodný, pokrytecký sexista, který se z nějakého důvodu považoval za skvělého detektiva tělem i duší. Já však viděla jenom zakomplexovaného poldu za zenitem, který sebou nechával orat i vláčet a emocionálně nezvládal ani svoji práci, ani rodinu. Zpočátku jsem si říkala, fajn, kniha má 700 stránek, je to jeho "cesta", jeho vývoj. A možná i byl. Aspoň se nakonec rozhodl začít zase dělat pořádně svoji práci, když už nedokázal být oporou své ženě.
Na jednu stranu to byla zajímavá kniha, taková sonda do kulturních tradic země, která je nám na hony vzdálená - geograficky i kulturně - jako detektivka to však byla dost nuda.
Knihovna nájemných vrahů
Kim Onsu (p)
Tak tohle bylo... jiné. Ne špatné, jenom jiné. Zajímavě napsané. Přiznávám, že nakonec jsem skutečně málem uronila slzu. Asi jsem měla s takovým koncem počítat, protože v tomto příběhu by happy-end působil nepatřičně a oslabil by, čím si hrdina prošel. Přesto mě konec dojal. Ale hlavně, že Reseng nakonec dosáhl svého cíle...
Román o růži
Vlastimil Vondruška
Část týkající se Oty a jeho "manželky" byla trochu zdlouhavá, to musím uznat. Na druhou stranu závěr - audience u krále - to rozhodně vynahradil. To, jak se sám Přemysl II. Otakar dobře bavil rozuzlením celé záhady, bylo skvělé. Líbilo se mi, že i nevěstka, která Oldřichovi pomáhala, našla štěstí. Opravdu jsem jí to přála.
Ještě že nejsem kat
Vlastimil Vondruška
Tak tohle bylo trochu jiné, kniha nesledovala jenom vyšetřovatele, ale i mnoho dalších postav, všechny konšely a jejich pletichy a spoustu dalších hrdinů. Kniha tak sice působila bohatěji, košatěji, čtenář získal ucelenější obrázek a lepší náhled do myšlenkových pochodů všech zúčastněných, na druhou stranu těch postav bylo tolik, že jsem se osobně občas trochu ztrácela.
Golemův stín
Petr Macek
Zajímavá kniha z českého prostředí, která poskytuje možné vysvětlení, proč Holmes zanechal práce detektiva a uchýlil se na venkov a k chovu včel. Bohužel jako většina knih z této řady je plná chyb, až jsem měla pocit, jako by vůbec neprošla redakční úpravou. Škoda.