drakamena
komentáře u knih
Mladá nevěsta
Alessandro Baricco
Pan Gwyn od Alessandra Baricca byla jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Ale tohle? Hnus, velebnosti. Na stránce 50 toho musím nechat, protože se mi odporem doslova obrací žaludek. Sexuální zneužívání, incest, děti z incestu, masturbace před cizími lidmi, voyeurismus a všechno je to podáno, když už ne jako normální, tak aspoň jako něco, nad čím není třeba se vzrušovat. Jestli je tohle nový směr, kterým se autor rozhodl vydat, potom je to poslední kniha, kterou si od něj přečtu. A nejsem si jistá, jestli budu kdy schopná vrátit se zpátky k Panu Gwynovi a znovu si ho přečíst. Do takové míry mě tahle kniha znechutila.
Deště Maierniggu
Klára Goldstein
Já vlastně nedokážu říct, jestli se mi tyto básně líbily nebo ne. Působily na mě dojmem magického realismu. Člověk musel jednoduše akceptovat, že nedávají vůbec žádný smysl, a jen vnímat pocity, které v něm vyvolávají.
Stébla trávy
Walt Whitman
Jedná se v podstatě jenom o několik dlouhých (jednu super dlouhou) básní, jejichž styl mě dvakrát neoslovil. Byly tam některé věci, které se mi líbily a které jsem si poznamenala nebo vyhledala v originále, ale celkově mi Whitmanovy verše připadají takové, no, navršené na sobě, dál a dál a dál až v konečném důsledku zapomenete pointu, o co básníkovi vlastně šlo.
Část, která se mi líbila nejvíc, je nejlepší v originále:
Do I contradict myself?
Very well then I contradict myself,
(I am large, I contain multitudes.)
Meč a plamen
Heinrich Heine
Některé básně byly hezké, jiné ne, jen hrstka na mě udělala trvalejší dojem. Německo, Zimní pohádka, patrně nejslavnější Heineho báseň, se mi kupodivu líbila skoro nejmíň.
Magie Svaté je všemocná 6
Juka Tačibana
Moc se mi líbila Corinna a její vnuk, velitel žoldáků. Skvělé přírůstky k ansámblu. Líbí se mi, že většina postav v této manze jsou prostě obyčejní lidé, většina dokonce pozitivně naladěná, žádní darebáci, kteří by se pro sebe pochechtávali a nakrucovali si kníry. Prostě pohoda.
Jako řeka, jež plyne
Paulo Coelho
Konečně jsem našla jednu knihu od Paula Coelha, kterou jsem si skutečně zamilovala. Jeho romány nejsou špatné, podle mého názoru však nejvíce září jako fejetonista. Výborná sbírka!
Když věci nejdou tak, jak chcete
Haemin Sunim
Tato kniha se mi nelíbila tak moc jako předchozí díla Haemina Sunima. Možná to bylo tématem, kdo ví. Připadalo mi ale, že postrádala... lehkost jeho dřívějších knih. I tak ale obsahovala zajímavá ponaučení.
Jak zklidnit splašenou mysl
Andreas Knuf
Líbil se mi popis toho, jak to tam nahoře, v naší hlavě, vlastně funguje, kdo/co všechno na nás neustále ječí a pohání nás. To bylo skvělé. Teprve ve chvíli, kdy to vidíte takhle "na papíře" si uvědomíte, že přesně tohle ve své hlavě opravdu slýcháte.
Druhá půlka knihy, která nabízela různá řešení a cvičení atd., už mě ale tolik nebavila. Nevím proč. Prostě mě to začalo nudit. Hlavně neustále dokola omílaný koncept "mindfulness". Souhlasím, že přítomnost okamžiku a jeho prožitek opravdu dokáže hlasy v hlavě umlčet, ale způsob, jakým byl ten koncept podán tady, opakovaný dokola a dokola... eh. Dobrá rada, nudné podání?
Ďábel a slečna Chantal
Paulo Coelho
Zpočátku se kniha vyvíjela dobře - líbilo se mi rozebírání různých stran problému a přístupů k němu a taky skoro kyvadlové změny nálad a postojů u Chantal - ale pak prostě nějak... vyšuměla. Chyběla mi tam nějaká bomba na konci. Chápu, že obyvatelé vesnice, kde se děj odehrával, asi Einsteini nebyli, ale Chantaliny argumenty byly tak očividné, až byly hloupé, protože se mi jenom těžké věřilo tomu, že samotné vesničany nenapadly. Je mi jasné, že jenom potřebovali, aby jim celou věc někdo vymluvil, ale... no, tohle bylo opravdu hloupé.
Případ prchající ošetřovatelky
Erle Stanley Gardner
Tak tenhle díl byl skvělý. Líbilo se mi, že Perry využil metodu "já nemusím nic dokazovat, stačí, když zpochybním vaše tvrzení, dokazování je na vás". Baví mě, jak skvěle umí vytočit státní návladní, takže se přestanou ovládat a nahrají mu na smeč. Culila jsem se jako idiot.
Magie Svaté je všemocná 4
Juka Tačibana
Další roztomilý díl. Zajímavý je rozdíl ve zkušenostech, postavení a zážitcích obou Svatých. Sei všichni milují - až na prince; Arii všichni nenávidí - až na prince. Bude zajímavé sledovat, jak se jejich situace vyvinou.
Příliš brzy starý, příliš pozdě moudrý
Gordon Livingston
Takové... od všeho něco a přitom nic konkrétního. Některé rady byly rozumné, ale prostě mi nesedělo podání. Všechno to jenom tak nějak klouzalo po povrchu. Navíc, nejednou se autorovi stalo, že začal svoji úvahu jednou věcí a skončil někde úplně jinde. Nejvíc mě však rozladilo, když začal o tom, jak by staří lidé měli v tichosti a s povděkem snášet problémy stáří a neobtěžovat své děti, které jim nejsou ničím povinovány. Tak tady už mi fakt začalo cukat oko.
Fantom chrámu
Robert van Gulik
Nebylo to špatné a musím uznat, že pachatele jsem neuhádla. Bohužel jeho odhalení bylo dost slabě napsané, konci jednoduše chyběla šťáva. Uvědomuji si, že se jedná o historické detektivky a ne o akční thrillery, ale přece jen, jistou dávku vzrušení a napětí bych čekala.
Lukostřelec
Paulo Coelho
Dílko ve stylu Rukověti bojovníka světla, ale utříděnější a propracovanější. Samotná kniha je navíc krásně zpracovaná a ilustrovaná.
Severská mytologie – Příběhy a ságy z říše bohů a hrdinů
James Shepherd
V severské mytologii v ještě větším měřítku než v té antické platí "Pýcha předchází pád." Většina padlých hrdinů vůbec zemřít nemusela, kdyby naslouchala hlasu rozumu namísto své hrdosti. Nepochopím. Na druhou stranu, taky nejsem hrdina, že.
Dílo je rovněž pokládáno z vyprávění mnoha autorů, takže se stávalo, že jedna kapitola vyvracela události druhé, viz osud obra Tjaziho: na konci jedné kapitoly uhořel, hned v další ho prý zabil Thór. Jistě, legendy mají různé verze, to je však třeba zohlednit nebo přinejmenším zmínit v textu, jako to dělá kupříkladu Stephen Fry ve svých knihách o antické mytologii.
Co se týká českého vydání, je škoda, že neprošlo pozornější editací. Hned v první větě hrubka. Text očividně prošel grafickou úpravou, nikdo se ale neobtěžoval upravit ostránkování v seznamu kapitol na začátku. Dost odbyté, což je škoda.
Muž v domácnosti 5
Kósuke Óno
Manga postrádá jakoukoli souvislou linku a episodické skeče ze života muže v domácnosti nejsou dost na to, aby udržely moji pozornost. Potřebuji ke svému humoru taky něco trochu hutnějšího. I čokoláda se zají. Takže za mě poslední díl, který si pořizuji.
Sluneční hodiny, Měsíce, Hlas ticha
Karel Toman (p)
Některé básně byly opravdu povedené, hlavně ty z části Měsíce. U jiných jsem si nebyla jistá, čeho přesně se týkají, protože jsem je neuměla zasadit do správných reálií. Takže takový průměr, něco dobré, něco ne.
Magie Svaté je všemocná 3
Juka Tačibana
Tahle manga mě jednoduše dělá šťastnou. Nedokázala bych popsat proč, ale prostě se skvěle čte a já se u i ní vždycky usmívám.
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
Docela obyčejný příběh protkaný zajímavými úvahami o ženské stránce Boha. Je škoda, že právě v tomto ohledu nešel autor víc do hloubky, že vlastně jen tak klouzal po povrchu. Hlavní pointou, aspoň z mého pohledu, totiž nakonec byla špatná nebo spíše nedostatečná komunikace ve vztahu, a to z obou stran.
Hrdinové
Stephen Fry
Velmi zajímavá kniha, která řadu mýtů uvádí do souvislostí a poskytuje detailní informace o jejich hrdinech, odkud se vzali a jak skončili. Z celé knihy na mě nejvíce zapůsobila smrt krále Aigea, Théseova otce, protože na ní nebylo nic nadpřirozeného, nejednalo se o žádný zásah bohů, a dalo se jí snadno zabránit, šlo prostě o smůlu, nepozornost, drobné opomenutí... Asi proto mi z ní bylo nejvíce smutno.