drakamena komentáře u knih
Sbírka fejetonů a básní Josefa Fouska. Četla jsem podobnou knihu od Františka Nepila, té však tato nesahá ani po kotníky. Že si já a psaní pana Fouska nesedneme jsem pochopila už ve chvíli, kdy se v jednom z prvních fejetonů chlubil tím, jak vzal sekyru na svoji tahací harmoniku, dárek od otce, na který si otec dokonce půjčil peníze. No. Ne. Tohle opravdu ne.
Navíc jsou všechny fejetony víceméně o tomtéž: nemoci, politika, stížnosti na všechno možné. Pan Fousek zdůrazňuje nutnost být vlídný, vlídnost jsem ale v jeho díle dost často postrádala. Toto byla moje první a zároveň i poslední kniha od tohoto autora.
Nádherně graficky zpracovaná kniha. Z obrázků na mě skutečně dýchly klid a pohoda. Co se ale týká textu... vlastně nevím, jak ho shrnout. Autorka na řadě drobných střípků předvedla, co různí lidé považují za hygge. A... to bylo vše.
Kniha mě trochu zklamala, protože nebyla ani tak o Stanu Leeovi jako o Marvelu. Chápu, že Stan Lee a Marvel se dají považovat za synonyma, protože byl po desítky let jeho tváří, v nekonečné záplavě jmen a názvů a titulů (a měnících se názvů a titulů) je však velmi snadné utonout, pokud se čtenář nezajímá o komiksy podrobněji.
Přesto je to velmi zajímavá kniha, která nabízí informovaný pohled do situace na komiksovém trhu v jednotlivých letech a popisuje různé vzestupy a pády, značek i osob. Co se týká samotného Stana Leea, vyvodila jsem si, že to byl dravý, ctižádostivý, energický, ale také neustále nespokojený člověk, který pořád toužil dosáhnout něčeho víc. Nevím čeho, ale něčeho. Musel to být zajímavý muž.
Závěr knihy, který popisoval poslední léta jeho života, mě však rozesmutnila. Je asi pravda, že žít tak dlouho, že přežijete všechny své blízké, není žádné štěstí.
Je pravda, že hlavní hrdinka Ivana se velkou část knihy chovala jako slepice. Jakmile ale konečně přišla k rozumu a na scéně se objevil JUDr. Málek se svým jedinečným smyslem pro humor, hned to bylo o něčem jiném a skvěle jsem se bavila.
Příběhy to byly zajímavé, i když ne tak humorné, jak jsem si na základě obálky a obsahu představovala. Po přečtení ve mně zůstal přetrvávající dojem, že Carterova manželka Carol musí být světice s trpělivostí, na kterou by mohl být pyšný i sám Buddha!
První kniha v této sérii, Dům hedvábí, se mi moc líbila. Ale tahle kniha... Ne, prostě ne. První třetina byla velice nudná, sestávala z dlouhých scén, kdy dva hlavní hrdinové prostě seděli pospolu a mluvili, což by klasický případ tzv. "info dump". A pak ten zvrat na konci...
Osobně jsem ho nečekala. Patrně jsem měla, ale nečekala, což by asi mělo být pozitivní. Jenže. Dokážu snést mnohé, a to včetně smrti hlavního hrdiny. Co ale prostě nesnáším, to je zrada. Odporná, hnusná, navíc nepotrestaná zrada. A přesně to se stalo tady. Z něčeho takového se mi převrací žaludek.
Moudrá slova hlavně o Bohu a meditaci, ale také o lásce, službě ostatním, štěstí, míru...
Krátké nadpřirozené nebo kriminální příběhy ze starého Japonska. Hlavně zajímavý náhled do toho, co jiné národy považují za strašidelné.
Stejně jako v případě knih o úklidu od Marie Kondo i tato kniha obsahuje několik užitečných rad a nápadů, jako celek mě ovšem neoslovila. 3 hvězdičky dávám za krásné grafické zpracování, radost pohledět.
Kratičké aforismy pro potěšení a povzbuzení srdce i duše. Krása.
Velmi krátká sbírka básní, které mě bohužel neoslovily.
Od Wodehouse jsem zatím znala jenom Jeevese a Woostera, ale tahle kniha byla skvělá. Lord Ickenham je vskutku chodící pohroma pro svého synovce Ponga, na druhou stranu vždy pomůže všechno zaonačit tak, aby to dobře dopadlo. Báječně jsem se bavila!
Několik velmi dobrých postřehů a nápadů, nejsem si ovšem jistá, jestli je metoda KonMari zrovna můj šálek čaje. Rozhodně se ale budu přinejmenším některými radami v budoucnu řídit.
Možná trochu příliš dlouhé, ale jinak velmi dobrá detektivka. Navíc se mi líbil náhled do života úplně běžných lidí té doby, což bylo vskutku zajímavé.
Útlá knížečka s velmi zvláštní atmosférou. Život v blázinci očima kočky žijící v jeho zahradě. Občas smutné, občas bláznivé, v každém ohledu jedinečné.
Krátký výřez ze života sociopatky posedlé prací v konbini, kde je všechno dokonale nalinkované a všechno podléhá přísným pravidlům. Rozhodně to bylo... jiné.
Moje druhá sbírka korejských básní... a začínám si myslet, že korejská poezie jednoduše není pro mě. Připadá mi, že jí chybí krása čínské lyriky a hloubka japonských haiku. Anebo jsem zatím prostě měla smůlu na autory, to je taky možné. Tato kniha byla navíc místy celkem dost vulgární, což je jedna z věcí, proč nemám ráda moderní "internetovou" - hlavně americkou - poezii. No.
(SPOILER) Dobrá detektivka (i když trochu moc dlouhá), kterou mírně hatí závěr, Watsonova výprava do krajiny nikoho, která se podobá špatnému béčkovému akčnímu filmu, kdy se statečný hrdina nesmyslně vydá do nebezpečí zastavit padoucha, jen aby mu morálka v konečném důsledku zabránila ho zabít - takže ho nechá zabít nepřítelem. Výsledek stejný, ale pro morálně čistého hrdinu spíše obhájitelný. No. To bylo trochu zklamání. Ale jinak jsem vděčná za knížku, která nepodává Watsona jako nekňubu.
Na komunikaci či dokonce život s anděly nevěřím, velká část této knihy mě tudíž neoslovila. Na druhou stranu však obsahuje jmenný rejstřík stovek andělů zmíněných v různých náboženstvích, u nichž je zároveň uvedeno, s čím jsou spojeni, se kterou sférou, dnem atd. V tomto ohledu je to dobrý zdroj základních informací.
Sbírka projevů Alana Aldy a jeho komentáře k nim. Na můj vkus trochu moc moralizující, ale to se samozřejmě dalo vzhledem k tématu očekávat. Musím však přiznat, že mi u některých projevů trochu připadalo, že nemají hlavu ani patu, že prostě... drmolí. Ale možná by to bylo jiné, kdybych ho slyšela je přednášet, to je pravda.