drakamena komentáře u knih
Zajímavá detektivka "ze staré školy", žádný krvák, prostě zápletka, vyšetřování, zajímavé postavy a nádherné prostředí, kdy se čtenář skutečně něco dozví i o samotné Bretani, tamní přírodě, dějinách a jídle. Taková pohodová knížka. Mám komisaře Dupina s jeho slabostí pro "kafé" a tučňáky ráda.
Pěkná detektivka, i když trochu rozvleklá. Na druhou stranu se v ní člověk dozvěděl hodně o Bretani, to je pravda. Případ to byl vcelku jednoduchý, žádný krvák, žádný thriller, prostě poklidné vyšetřování na francouzském venkově, nic nervy drásajícího. Líbilo se mi to. Rozhodně vyhledám i další díl.
Další skvělá kniha z této série. Václav opět prokázal své vyšetřovací schopnosti - vyšetřoval zradu, vraždu i krádež prasete - a právnické znalosti, zatímco magistr Šebek opět perlil a navíc se stačil i oženit! Manda Tandléřka, naše počestná vdova a měšťka osedlá, byla zase k popukání. Já tu její postavu prostě miluju. Kdykoli se objeví na scéně, je jasné, že se něco semele!
Skvělá kniha! Mám moc ráda příběhy, ve kterých se po celou dobu zdá, že jde o jednu věc, nakonec se ale ukáže, že šlo o něco úplně jiného. Výborná zápletka. Sice mě trochu zlobilo chování paní Ludmily, snažím se ale nezapomínat, že je to vlastně pořád velice mladá dívka, kterou vychovali v klášteře, pak je její občas zkratkovité jednání pochopitelné.
Viděla jsem spoustu lidí si stěžovat na to, že styl vyprávění této knihy je příliš odtažitý, že se skutečně nevžijete do postavy hlavního hrdiny či vedlejších postav. Mně to však v tomto případě vyhovovalo, vzhledem k tématu: zvrácenostem prováděným islámskými teroristy. Kdyby vyprávění bylo barvitější, asi bych tu knihu musela odložit, a to nejsem žádná křehotinka. Byla to moje první kniha od Forsytha a byla jsem naprosto spokojená.
Trochu pomalejší rozjezd a obrovské množství postav, ve kterých jsem se, aspoň zpočátku, jenom těžko vyznala. Jakmile ale došlo k samotné vraždě, kniha nabrala spád. Fascinovala mě hlavně psychologie jednotlivých postav.
Nejvíce mě však zasáhl úplný, úplný konec, posledních pár vět o tom, jak snadno všichni na oběť zapomněli a pokračovali ve svých životech, jako by se vůbec nic nestalo.
Hezká knížka s milými postavami. A opět trochu něco jiného, aspoň co se prostředí týče. Zpočátku popisovala každá krátká kapitola jeden případ, poté následoval jeden delší případ o využívání částí lidských těl v africké magii, byl tudíž morbidnější než ty předchozí.
Kniha je hezky graficky zpracovaná a obsahuje i některé hezké myšlenky. Problém jsem však měla hlavně s jejím uspořádáním. Záznamy z deníku nejsou řazeny chronologicky, nýbrž podle církevního roku, kupříkladu Advent atd. Jenže ani v rámci těchto oddílů nejsou řazeny chronologicky, záznam z roku 2016 tak stojí vedle toho z roku 2020 a ten zase vedle dalšího z... kdovíkterého roku. Působí to dost chaoticky. Navíc jsem doufala... já nevím, snad ve větší hloubku sdílených myšlenek? Překvapila mě jistá plytkost mnohých zápisků.
Byla jsem vychována v katolické víře, ale nyní se považuji spíše za agnostika. Tato kniha mě však donutila přemýšlet o věcech, které mě nikdy dřív ani nenapadly. Autorovo chápání Boha a Ježíše Krista na mě skutečně zapůsobilo.
Líbilo se mi, jak byly jednotlivé příběhy propletené. Rozhovory Oldřicha s Divišem a Otou a také s Ludmilou byly velmi svižné a občas velmi humorné. Konec příběhu však byl velice smutný. Kupodivu mi bylo trochu líto i samotného vraha. Smrt si samozřejmě zasloužil, ale přesto. Ukazuje se, že i vrah může milovat.
Druhá kniha v této sérii se mi líbila víc než ta první. Příběhy se mi zdály dojemnější, propracovanější, více se mě dotýkaly. Přiznávám, že jsem bulela jak želva. Hvězdička dolů za skutečnost, že se někdy dalo jen těžko určit, kdo právě hovoří. Nevím, jestli to bylo překladem, nebo původním textem, občas to ale bylo mírně matoucí.
Skvělá kniha! Ani chvíli jsem se nenudila. Don byl neuvěřitelně zábavný, jeho myšlenkové pochody, jeho přímočaré vyjadřování... A třebaže ho velká část postav vnímala jako podivína, mě jeho postoje zase tak bláznivé nepřišly. No, možná jsem taky podivín a jenom si to neuvědomuji, to je taky možné ¯\_(ツ)_/¯ Navíc audiokniha v podání Jana Zadražila dodala příběhu ještě větší šmrnc!
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, kterým je kniha napsaná. Proto mě první část, Geralt, Triss a Ciri v sídle zaklínačů, trochu nudila. Jakmile ale sídlo opustili a vydali se na cesty, bylo to hned zábavnější. Líbili se mi trpaslíci, jejich humor. A popis univerzity, hlavně lidoop na stromě! Skvěle se tu střídají skutečně vážné věci s jemným humorem. A politická část? Páni, jako bych sledovala současné světové dění, hlavně ono "do moře s nimi". Analogie čistě náhodná?
Nádherná kniha. Bohumil Mathesius byl vskutku génius. Je pro mě jedinečným vzorem.
SNÍH
Na pustou cestu
napadal sníh,
zavál už stopy po kročejích;
já jsem ta cesta, smutek je sníh,
kdo půjde kdy v mých šlépějích?
No nebere to za srdce?
Naprosto úžasná kniha. Rozhodně si ji přečtu znovu, protože obsahovala spoustu moudrých a podnětných myšlenek. Marcus Aurelius musel být vskutku pozoruhodný muž.
Skvělý úvod, až příliš překombinovaná druhá půlka. První polovina se mi moc líbila, byla to skvělá kombinace humoru a akce, zase něco trochu jiného, ale jakmile Peter začal vyšetřovat sám, začala jsem trochu ztrácet zájem, abych řekla pravdu.
Re: verze z roku 2019
Základní poučka, které by si měli být všichni vědomi - změna je neodvratná, a kdo se nepřizpůsobí, bude smeten - podaná možná až trochu příliš dětinským způsobem, na druhou stranu třeba právě proto dokáže hluboce zapůsobit, protože je popsána polopaticky.
Bohužel, pak je tu české vydání. Kniha, která by nemít obřího fontu čítala asi dvacet stránek za tuto cenu? A navíc s formátováním, které jako by spáchal nešťastný středoškolák zápasící s vrtošivostí Wordu, kdy text běžně končí v půlce nebo dokonce ve čtvrtině stránky, protože se na ni už nevejde obrázek, který je tím pádem umístěn na následující stránce? Odevzdat v této podobě školní práci, tak mi profesor natrhne pozadí a vyrazí se mnou dveře.
A ten překlad! Když pominu uvozovky navíc a naopak chybějící slova, což je záležitost mizerné redakce, tak samotné počeštění jmen... Ještě bych snesla Čmuchalku a Cupitalku, koneckonců jsou to hlodavci, ale Leňo a Beňo? To jako fakt? Kristova noho, jak tohle mohlo projít přes redaktora, je mi záhadou.
Moje doporučení? Nekupujte! Když tak si knihu půjčte, pokud chcete znát obsah, ale nekupovat! Za tak odbyté dílo jsou to vyhozené peníze.
Na můj vkus trochu moc zdlouhavé. A i když mám ráda Poirota, tak v této knížce mi šel na nervy. Vždy se rád poslouchal, ale tady už to překročilo únosnou míru. Žvanil a žvanil a žvanil, aniž by cokoli řekl. Cítila jsem silné nutkání s ním pořádně zatřást, ať už konečně přejde k věci.
Sice trochu zdlouhavé, ale jinak zajímavé. Vážná detektivka proložená humornějšími pasážemi s "šéfinspektorem". Původně jsem chtěla dát jenom tři hvězdičky, ale uchvátila mě poslední kapitola a hlavně pak vysvětlení Gatsbyho smrti ze strany pachatele. Toho jsem vyhmátla asi v půlce knížky, ale co za Gatsbyho smrtí skutečně stálo, to mě zaskočilo. Rozhodně si přečtu/poslechnu i další díl.
Opět skvělá detektivka. Líbilo se mi, jak se prolnuly události z tažení v Bavorsku s těmi později na Lichnici. A pak samozřejmě taky medvědi! Popichování mezi Oldřichem a Otou mě moc pobavilo.