drakamena komentáře u knih
2.5 hvězdičky. Když nejde o sex, jsou epizodky moc hezké. Třeba ta o péči o rodiče. Nebo ta poslední o psech - a její pointa. Bohužel, většina těch příběhů je o sexu. No.
Lechtivé básničky patrně nejslavnější vietnamské básnířky 18. století. Zahrávají si především s metaforami, takže třeba dětem by jejich hlubší význam naštěstí unikl.
Z velké části jednoduchá čtyřverší o lásce. Pěkná lidová poezie z oblasti Tibetu.
Skvělý úvod do tématiky platnéřství a vývoje zbrojí v Evropě. Navíc výborný zdroj pro překladatele, poněvadž ve většině případů je u českého označení uveden i název německý, anglický, popř. francouzský či italský. Neocenitelný je samozřejmě i detailní popis jednotlivých částí zbroje.
Celkově zklamání. Jako hrubý náčrt toho, co znamená být mentalista, možná. Jako příručka k tomu, jak se stát mentalistou, tedy rozhodně ne. Na můj vkus byla až příliš velká část věnovaná meditaci a pak také hypnóze. Nějak si neumím představit, že bych se na základě této knihy učila hypnotizovat ostatní. Myslím, že by to skončilo tak akorát ránou do ciferníku.
Celkem vtipně napsaná kniha o tom, jak autorce nepomohly různé seberealizační a sebenápomocné metody, kurzy, knihy atd., a přesto našla sama sebe. Ve své podstatě doporučení, jak si mám pomoct sama podle toho, co je pro mě důležité. Přiznávám, že v mnoha popisovaných situacích jsem přímo viděla samu sebe. Ocenila jsem, že překlad není tak vulgární jako německý originál.
Třebaže nevlastním kočku a některé politické vtipy v knize mi jednoduše nesedly, převážná většina se mi líbila. Hlavně ty o introvertech byly skvělé a musím je kvitovat.
Předchozí knize, Z deníku lázeňského šviháka, jsem dala 5 hvězdiček, této však jenom čtyři. Zaprvé není až tak humorná - ani jednou jsem se nesmála tak, až jsem brečela, jako u předchozí knihy - zadruhé obsahuje nejen nový text, nýbrž už výše zmíněnou knihu, z asi 200 stránek díla tak nového obsahu získáte jen asi 130, zbytek tvoří lázeňský švihák. Osobně mi to moc nevadilo, jelikož jsem lázeňského šviháka předtím vlastnila jen jako ebook a navíc jsem tuto knihu koupila poškozenou asi za 40Kč, věřím ale, že kdo by si ji koupil za plnou cenu, mohl by být lehce zklamaný, obzvláště proto, že ona skutečnost - že část obsahu knihy tvoří už dříve vydaná kniha jiná - není nikde uvedena. Takže tak.
Na můj vkus až moc lacině vulgární. Asi to odpovídalo věku a inteligenční úrovni hlavních hrdinů, to je pravda, ale tohle prostě není můj šálek kávy. Co mě skutečně překvapilo byl zvrat s postavou novináře, kterému Dave celý příběh vypráví, to jsem tedy skutečně nečekala. Jinak takový vulgárnější Simon R. Green.
Sumarizace citátem z díla: "Vzhledem k tomu, že blbost je značně nakažlivá, jsme v práci každodenně vystavování hrůzným infekcím."
Příběhy na naše poměry dost neobvyklé. A tím nemíním prostředí nebo jména, nýbrž skutečnost, že zlo není vždy potrestáno a morální ponaučení někdy chybí. Nebo odměna přijde nezaslouženě. V knize je rovněž dost gramatických chyb (ji a jí nejsou volně zaměnitelné).
Tato kniha obsahuje některé zajímavé - a snadno aplikovatelné koncept a rady jak komunikovat s ostatními v každodenním životě. Na druhou stranu se mi kniha zdála trochu moc dlouhá a na konci už jsem ztrácela zájem, měla jsem tak trochu pocit, že se autor snaží jít nejenom do hloubky, nýbrž i příliš do šířky a obsáhnout toho příliš mnoho.
Kde mě autor ztratil úplně, bylo, když hovořil o tom, jak se dá lidmi manipulovat skrz empatii. Očividně existují situace, kdy je to špatné (kupříkladu prodej špatných produktů), ale i situace, kde je to zcela v pořádku a pochopitelné (třeba když se vám charita snaží prodat nějaký uplakaný příběh). Podle mého skromného názoru jsou oba případy špatné, protože nesnáším, když se mnou někdo manipuluje.
Naprosto skvělá kniha s humorem k popukání. Nejvíce se mi líbil zážitek s krocanem ve vaně a s opilcem pod oknem. Taky se mi líbily pojmy jako "fofrklacky" nebo "sešívačka (pro Moraváky konik)". Celou knihu jsem četla s úsměvem.
Eseje o vzniku otaku a o manze byly dobře zpracované. Část o videohrách takový průměr, ocenila bych však aspoň zmínku o mecha. Film se soustředil jenom na to, jak je japonská kinematografie zkresleně vnímaná v zahraničí - jak ale vypadá ve skutečnosti, to už jsem se kromě nějakých náznaků nedozvěděla. Největší zklamání však pro mě byla část o anime.
Chápu, že japonská animovaná produkce je vskutku rozsáhlé téma, autor eseje si však vybral pouze jedno animační studio, které se navíc soustředí na velmi výstřední artovou tvorbu pro vskutku velmi omezený okruh diváků - jako průměrný fanda anime jsem kromě Animatrixu (asi jejich nejslavnějším počinu) o ničem jiném z jejich produkce ani neslyšela a podle popisu bych nic z toho navíc ani vidět nechtěla.
Vcelku zajímavé citáty, třebaže určené hlavně těm, kdo už o buddhismu přece jen něco vědí. Připadalo mi však, že třeba citáty o lásce si někdy protiřečily. Nevím ale, jestli to třeba nebylo překladem.
Celkově zklamání. U velké části soch nebyla uvedena žádná fotka. Formátování jednou tak, podruhé jinak. Spousta pravopisných chyb. A i po obsahové stránce zklamání. U některých světců uvedena spousta informací, u jiných velice málo, navíc stránky nadháněny zmínkami o jiných uměleckých dílech s těmito světci jinde ve světě, opět bez fotografií.
Jako ten nejzákladnější průvodce asi dobrá věc, celkově jsem ale měla pocit... neučesanosti. Kniha by potřebovala opravdu dobrého redaktora, který by autora udržel v jistých mantinelech.
Roztomilá knížka, i když až moc tradičně americká: ženy vaří, muži si prohlíží zbraně a popíjí alkohol. Ale aspoň to dítě nebylo protivné, což si zaslouží 3 hvězdičky.
Lepší než předchozí kniha, za historickými romancemi Quickové ale daleko zaostává. Celý ten konflikt dvou tajných společností mi připadá spíš k smíchu než nějak nebezpečný.
Slovní humor naprosto úžasný, člověk u toho puká smíchy. Ale zápletka se v ničem neliší od předchozích x knížek.
On sexistický šovinista, ona puberťačka středního věku. Detektivní zápletka k smíchu.