drakamena komentáře u knih
Tentokrát musím dát 5 hvězdiček, protože tenhle díl byl skvělý. Holmesův a Aoin výlet do chrámu v horách, případ dědictví po zesnulém spisovateli, vyřešení situace s Aoiným bývalým a její nejlepší kamarádkou... Bylo to opravdu, opravdu moc hezké. A navíc plné zajímavých informací o Kjótu.
Moc hezká manga, která mi svým způsobem připomněla xxxHolica, jenom bez nadpřirozena, neboť Holmes a Aoi řeší osobní problémy lidí, kteří zavítají do jejich starožitnictví. Kdo očekává psychopaty a vraždění, nebo naopak červenou knihovnu, bude zklamán. Ve mně ale manga vyvolala pocit pohody, vnesla mi úsměv na rty. Tento druh příběhů se mi moc líbí.
Přiznávám, že Peter mi začíná mi být čím dál míň sympatický. Není to "černý mág" ale "eticky znevýhodněná osoba praktikující magii"? To jako fakt? A nebylo to myšleno ironicky, on na tomhle se vší vážností trval. A skutečnost, že tento díl sklouzl do "soft p*rna", zvlášť když se příběh točil okolo, mimo jiné, sexuálního zneužívání magických bytostí? Myslím, že to si autor mohl ušetřit. Opravdu mi začíná vadit, že Peter, který se magii učí jak dlouho? Půl roku? Má pocit, že ví všechno líp než jeho učitel, kterému je kolem stovky. Když začal trvat na tom, že ty jazzové upírky, které zabily přes 200 lidí, jsou v tom vlastně nevinně a jsou to oběti, začalo mi cukat oko.
Skvělý úvod, až příliš překombinovaná druhá půlka. První polovina se mi moc líbila, byla to skvělá kombinace humoru a akce, zase něco trochu jiného, ale jakmile Peter začal vyšetřovat sám, začala jsem trochu ztrácet zájem, abych řekla pravdu.
Zábavná povídková antologie s různými hrdiny Agathy Christie. Bylo to taky moje první setkání s panem Parkerem Pynem, který mě rozhodně zaujal.
Moc dobrá knížka, která by bývala skvělá, kdybych neměla celou dobu pocit, že čtu pamflet Ligy za svržení patriarchátu. Či spíše kultu.
Nebo jinak řečeno: Kniha měla být kombinací Pacific Rim a Příběhu služebnice. Pacific Rim miluji. Příběh služebnice nenávidím. Ne-ná-vi-dím. Nenávidím, když autorky - a kupodivu to skoro vždy jsou autorky - nechávají ženské plémě jako celek trpět, aby jedna extra spešl hrdinka mohla povstat, odvrhnout okovy ženství a rozdrtit patriarchát. Myslela jsem - doufala jsem - že podobné excesy už jsou překonané. Očividně ne.
Samotný příběh a akce se mi ale líbily, protože čínské příběhy - xianxie, wuxie atd. atd. - mám moc ráda. Kniha je čtivě napsaná a jsem rozhodně zvědavá, jak bude příběh pokračovat.
Moje první setkání s Tommym a Pentličkou a moc dobře jsem se bavila. Líbilo se mi, jak si u každého případu snažili hrát na nějakého jiného knižního detektiva. Nejvíc mě asi pobavila kapitola Záhada v Sunningdale, kde Tommy a Pentlička jenom seděli u stolu a rozebírali, jak se asi mohl případ stát, až nakonec odhalili vraha.
Tak trochu všehochuť. Úvahy, básně, seznamy skladeb... Měla jsem pocit, jako bych četla něčí deník. Ne že by v něm stálo, co si autor zrovna ten den uvařil k večeři, nebo podobné věci, ale každý zápisek byl pozastavením nad nějakým tématem. Obsahoval i některé podnětné myšlenky.
Druhé čtení, nebo spíše poslouchání. A kupodivu, můj názor i po letech zůstává stejný. Stále bych volila osud Vládců před osudem lidstva. Raději bych zkoumala vesmír jako individuum, než jako součást nějaké telepatické vesmírné kaše, která jen tak pro legraci ničí planety.
Nějak jsem nechápala hlavní hrdinku. Zpočátku ji vůbec nezajímalo, jestli se kniha, podle které měla napsat scénář, zakládala na pravdě nebo ne. Nechtěla se setkat s "hlavním darebákem" ani s autorkou, dokonce ani navštívit místa, kde se měl děj odehrát. Pokud takto pracují scenáristé v Hollywoodu, už se nedivím, že kvalita tamních filmů je taková, jaká je. A pak najednou stačil pětiminutový rozhovor s hlavním hrdinou a udělala obrat o 180°, stala se křižákem spravedlnosti a byla do něj úplný blázen, ačkoli s ním předtím nemínila prohodit ani slovo. No. Ale úplně špatné to nebylo, popis podzimního Vermontu byl nádherný.
Úžasná kniha. Ačkoli nejsem fyzik ani matematik, ráda poslouchám nebo čtu knihy o fyzice či matematice, protože mě neuvěřitelně fascinují. A i když nerozumím všemu, v mozku vždycky něco uvízne, vždycky se dozvím něco nového nebo si naopak připomenu něco, co už jsem slyšela, a obnovím si znalosti.
Této knize bych vytkla pouze jednu věc: Autor se zmiňuje o různých sci-fi dílech, knihách i filmech či seriálech, ale třebaže rozebírá Star Trek a Star Wars, nezmiňuje se vůbec o Stargate, kterýžto seriál se, alespoň z mého pohledu, točil kolem jedné z nejvíce fascinujících technologií v žánru sci-fi. Myslím, že to byla promarněná příležitost.
Popravdě nenadchlo ani neurazilo. Michael Violet byl ale celkem fajn hrdina, takže se asi porozhlédnu po dalších dílech. Závěr ve mně vzbudil zvědavost a vyvolal otázky, kam se Michael posune dál. Mohlo by to být zajímavé.
Na tak rozmazlenou, protivnou, nevychovanou, sobeckou, bezohlednou a hloupou hrdinku jsem za celou dobu, co čtu historické romance, ještě nenarazila. Už první kniha v této sérii mě nějak zvlášť neoslovila, ale říkala jsem si, že to byl možná úlet - i skvělý spisovatel má špatné knihy. Tento díl ovšem potvrdil, že styl Jayel Wylie prostě není pro mě. Takže přestože mám i třetí díl, ušetřím si trápení. Nejsem masochistka.
Naprosto úžasná kniha, která s laskavým humorem popisuje přípravu astronautů na Zemi, lety do vesmíru, pobyt na ISS, ale i třeba to, jak se vypořádat s ukončením jedné etapy života, jak být členem týmu, jak neustále pracovat na zlepšování sebe sama i světa kolem atd. Krásná kniha a také krásná audiokniha, namluvená Ladislavem Frejem.
Vskutku nádherná kniha. Jelikož sama pocházím z Ostravy a stále tam i žiji, příběhy z Beskyd mě chytly za srdce. Beskydy byly vždy horami, kam se jezdilo, ať už s rodinou nebo se školou, takže krásné popisy tamní krajiny a atmosféry na mě opravdu zapůsobily.
Ze stejné kategorie jako Snězte tu žábu. V knize jsem našla několik zajímavých postřehů, ale až tak moc mi nesedělo, že bych měla neustále dělat nějaké seznamy a vést záznamy a dělit se o to, k čemu jsem se odhodlala, se světem, prý kvůli motivaci, mně to ale připadalo spíše jako "peer pressure" a "guilt tripping" - tlak okolí a vyvolávání pocitu viny - z pohledu nutnosti plnit závazky, které jsem uzavřela sama se sebou, ve snaze dokázat něco svým blízkým nebo dokonce anonymním uživatelům na internetu. Tohle opravdu nebyl můj šálek čaje.
Velmi dobrá kniha o tom, co je to syndrom vyhoření a co ho způsobuje, a to jak po psychické, tak po fyzické stránce. Navíc je humorně napsaná - netušila jsem, že Radkin Honzák má tak laskavý smysl pro humor! - a skvěle načtená Martinem Preissem. Mohu vřele doporučit!
Moc dobrá kniha. Líbilo se mi, jak autor aplikoval biblické příběhy - a nejen ty, také příběhy jiných náboženství - na život a jak vysvětlil jejich archetypy, z čeho vycházejí a proč se tedy příběhy všech kultur tolik podobají, i když se třeba nikdy nedostaly do styku. Rovněž se mi líbilo jeho striktní odsouzení ideologií, od pravicových po levicové, od konzervativních po post-moderně liberální, a to, že upozornil na jejich úskalí. Není divu, že se stal terčem nenávisti progresivistů.
Hezké vyprávění o Japonsku a japonských tradicích s krásnými fotkami. Zároveň je však zjevné, že se autorka živí vařením, protože kniha je vlastně tak trochu zakuklená kuchařka: víc než 1/3 tvoří recepty a povídání o vaření obecně. Pokud má někdo zájem o japonskou kuchyni, asi by se mu to líbilo, já ale bohužel můžu tak nanejvýš ramen - který miluji! - protože z rybích omáček se mi dělá šoufl. Takže jsem ve své podstatě třetinu knihy přeskočila.
Na můj vkus až příliš moralizující. Všichni dělají všechno špatně, jen autor a jeho vesnice jdou tou jedinou správnou cestou. Velkochov je špatně, domácí chov na maso je zneužívání důvěry zvířat, chov na lov je špatně, velké lány jsou špatně, těžká technika je špatně... No, pak už jenom zpátky do jeskyň a ke sběratelskému způsobu života, což by sice drtivou většinu populace neuživilo a pochcípala by hlady, ale lesy by se konečně začaly zotavovat. Autorovy rady a postupy v malém jsou dobrá věc, ale obecná aplikace? Jak může ochránce přírody kupříkladu říct, že je lepší dřevo jehličnanů dovážet ze Sibiře než ho pěstovat u nás, je mi nepochopitelné. A ještě ono dřevo přirovnávat k banánům. Má vůbec představu, kolik dřeva je potřeba jenom na stavby domů? Ale byly tam i hezké věci, třeba kapitola o stromovém hřbitově, přiznávám, že mě rozbrečela.