drakamena komentáře u knih
Jedna z nejznámějších českých klasik. Legrační báseň na motivy řecké báje o králi Midasovi. Kratičká, přesto plná moudrých ponaučení.
Zajímavá detektivka "ze staré školy", žádný krvák, prostě zápletka, vyšetřování, zajímavé postavy a nádherné prostředí, kdy se čtenář skutečně něco dozví i o samotné Bretani, tamní přírodě, dějinách a jídle. Taková pohodová knížka. Mám komisaře Dupina s jeho slabostí pro "kafé" a tučňáky ráda.
Vzhledem k tomu, jak krátká kniha je, jsem nečekala žádný propracovaný příběh. Přesto byl docela zajímavý až do chvíle, kdy na scénu vstoupil markýz. Během několika stránek byli hlavní hrdinové až po uši zamilovaní, přestože na stránkách knihy spolu vedli asi tři konverzace, všechno se odehrávalo mimo obraz. Klasický případ "řekni" místo "ukaž". Vedlo to k tomu, že jsem jejich zamilovanosti jednoduše nevěřila, čímž se zhroutila samotná podstata příběhu.
Končím. Snesla jsem Elenu jako královnu místní školy, milovanou a žádanou naprosto všemi, jako úžasnou upírku, jako super ducha... ale jako čistou(TM) andělskou bytost, a to včetně levitace a křídel? Ne. Dost. Další level-up už opravdu nezvládnu. A samozřejmě chudáček galantní Stefan, oběť zlého, zlého Damona. Ne. Prostě ne.
Kdykoli se kniha soustředila na Bonnie, Meredith a Matta, byla skvělá. Jakmile se pozornost zaměřila na Stefana a Elenu, šlo to do kytek. Neumím si to vysvětlit, ale ti dva jsou tak nudní. Elena je místní Mary Sue a Stefan má v hlavě jenom ji, jinak duto a prázdno. Škoda.
Nebylo to tak dobré jako první díl. Příběh mi připadal rozvláčný, jako by si autor dobře uvědomoval, že zápletka je dost hubená, a tak dost často vařil z vody. Opakující se momenty - skoro útěk, návrat nebo opětovné dopadení, skoro útěk atd. - a zdlouhavé popisy - kupříkladu milisekundu po milisekundě to, jak kulka opouští pušku - a dvacet různých POV. Kdyby autor knihu důrazně sesekal, byla by z toho vskutku vzrušující povídka. Jako román ale průměr.
Zajímavě napsaná kniha, velmi tenká, zato jedinečný styl. Určitě si ji nepřečtu znovu, myslím, že podruhé už by na mě tak nezapůsobila, ale rozhodně na mě udělala dojem a donutila mě, abych o ní přemýšlela.
Pohodová kniha s detailním popisem putování skupiny cestovatelů po Baleárech a následně po okolí Oranu, občas i celkem humorná - hlavně špičkování Clovise Dardentora a jeho komorníka Patrice! Klasika, ale zase nic přímo úchvatného.
Poslední román ze série o podrychtáři Václavovi a také pěkně ukončený. Jsem ráda, že Václav nakonec vedl dlouhý a spokojený život. Je jen škoda, že se nedržel "svého kopyta", protože jeho znalost práva byla úchvatná. Díky této sérii jsem se toho tolik dozvěděla o zákonech města Prahy na přelomu 14./15. století! Co se týká postav, Manda Tandléřka opět perlila. A byla jsem moc ráda, že i Pukavec nakonec našel své štěstí. To bylo moc hezké.
Pěkný příběh, ale taky hodně nostalgický, protože "panoši" Otovi už je čtyřicet a dávno už to není ten sukničkář jako dřív. Jeho pohled na svět se změnil, jeho přístup k životu, k Adalbertě... Je to pořád stejný Oto - ale taky ne. Jako by ztratil svoji dřívější jiskru. Z příběhu jsem tudíž měla hlavně smutný pocit konečnosti.
Moc dobrá kniha, navíc skvěle namluvená v audio formě. Líbilo se mi vyšetřování i akce, zápletka byla rovněž zajímavá. Jack Reacher je velmi sympatický hrdina, rozumný, žádná citlivka, ale taky žádné kuře melancholik. Dělá, co je potřeba udělat, a nezdržuje se zbytečnou lítostí. Kniha má realistický, i když docela smutný konec, co se týká vztahu Reachera a Roscoe. Vzhledem k tomu, že se jedná o první díl dlouhé série, se asi nic jiného nedalo očekávat.
Celkem zajímavá historická magická romance. Bohužel mi trochu vadilo chování obou hlavních hrdinů. Chápu potřebu zachovat si hrdost, ale trucovité reakce obou, kdy si dělali naschvály a úmyslně říkali věci, které měly za cíl toho druhého ranit prostě proto, mě velice dráždily. A fakt, že hlavnímu zrádci ze svého středu nakonec jednoduše odpustili, jako by ona osoba nezavinila smrt nevinných, tak to byla poslední kapka.
Skvělá kniha s jedinečnou atmosférou. Sbírka povídek, které jsou navzájem propojené, a každá další odhaluje víc a víc z pozadí událostí. Kniha nehýří explicitními popisy ani násilím, a přesto se jí nějak daří být velice, velice děsivou. Víra v duchy, obří pavouci, kteří na ostrově žijí... Mrazí z toho.
Bylo hezké opět se setkat se Světlanou. Možná je svéhlavá, ale pořád je mi sympatičtější než Oldřichova Ludmila. A líbilo se mi, když Oldřich zjistil, že to, jak kdysi využil Světlany pro své alibi, pro ni mělo dalekosáhlé důsledky, o kterých on vůbec nic netušil, protože se o to ani nezajímal, že přišla o dobrou pověst a musela se odstěhovat z Prahy. Mám Oldřicha ráda, ale myslím si, že mu prospělo zjistit, že jeho konání může mít nečekaný dopad na ostatní.
Dobrý příběh. Byl by ale lepší, kdyby se autor tak usilovně nesnažil o "cool" styl. Popisy se ztrácejí v přemíře uhozených metafor, hlášky hlavního hrdiny překračují hranici absurdity a rozhovory mezi dospělými muži připomínají porovnávání pindíků zamindrákovaných středoškolských paniců. Škoda.
Skvělá detektivka, navíc skvěle načtená panem Medunou. Její poslech stál vskutku za to a odhalení vraha bylo nanejvýš překvapivé. Ačkoli je tato kniha velmi stará, zfilmovanou jsem ji nikdy neviděla, takže pro mě bylo rozřešení opravdu něčím novým. Velká spokojenost.
Až na několik čestných výjimek, kupříkladu...
Neohlížej se.
Co umřelo, nevzkřísíš.
Pukne ti srdce.
... dost velké zklamání. Spíše takové dětské veršovánky. Bez ohledu na dokonalé dodržení formy 5-7-5 postrádají tyto básničky "atmosféru" haiku.
Na začátku knihy se Amelie chovala jako úplný blázen, přímo ukázkový příklad stalkera. Nesmírně mi to vadilo a měla jsem chuť s knihou praštit. Časem se to zlepšilo, šmírování lidí z křoví se ale úplně nezbavila. Jsem ráda, že se dořešila aspoň záležitost s Shani a Robertem Fremanem, protože další díl už si asi nepořídím. Není to špatná série, ale jsou i mnohem zábavnější.
Myslím, že kromě detektiva konstábla Gunna a mladého Fionnlagha nebyla v knize jediná pozitivní postava. Lháři a násilníci, kam se podíváš. Hlavní hrdina taky nebyl žádné lumen, hlavně flashbacky mi jeho postavu dokonale znechutily, protože býval parchant prvního stupně, což neomlouvaly ani jeho prožitky. A když už je řeč o flashbacích, byly příliš dlouhé a bylo jich příliš mnoho. Samotné vyšetřování vraždy tak zabralo asi dvě kapitoly. Zbytek je ve své podstatě psychologický román o chudině z ostrova ze 60./70. let 20. století. Atmosféra však byla vykreslena skvěle.
Sonda do života starého terapeuta. Měla jsem nemalé porozumění pro jeho opuštěnost a odcizení. Dokázala jsem pochopit i jeho letargii a nezájem, i když takový člověk by asi neměl léčit pacienty. Když se ale rozhodl zaplavat si plně oblečený v ledovém jezeře a začal slídit za svojí pacientkou? Ne. Dost. Tenhle stařík potřeboval cvokaře víc než jeho vlastní pacienti.