DuchDoby komentáře u knih
Tuto knihu by měl zdarma dostat každý pomýlený volič, či každý fanda, hnutí ANO a jeho předsedy Dona donašeče Babiše.
I když chápu, že jeho fanoušci pozvednou prapor a budou volat své spolubratry do zbraně, opevní se na barikádách a vystřelí na každého, kdo se jen slovem dotkne jejich spasitele.
"Je to ještě větší zmetek než jsem si myslel/a," si řeknete po přečtení této knihy. A pak si odplivnete.
Chuck Norris, tedy pardon Joona Linna, v akci. Nepojte se, zvládne to. Ostatně jako vždy.
Moje první kniha od Messnera. A jsem rád, že to byla právě tahle.
Jít sám přes poušť v šedesáti letech, tak na to člověk musí mít fakt “koule”. 2000 km ničeho. Jen vy a poušť. Občas nějaký nomád. Nemáte s kým promluvit a tak se věnujete sobě. A to je mnohdy těžší, než dát poušť pěšky.
Kdyby Messner nic jiného nedokázal, za tohle si zaslouží hlubokou poklonu.
Kniha pochybností, traumat, vzpomínek, bilancování, kniha plná ducha. Tak tohle je Messnerovo Gobi.
Ústřední motto knihy by se dalo nazvat; We are Navy SEALs! Aneb, jak se prostý hoch, ze zapadlé díry kdesi v Montaně, stal Sealem a jak Bin Ládina odpravil.
Čte se to celkem slušně. Tedy, čte se to slušně těm, kteří mají rádi tento druh knih.
Perfektně zpracovaný kus historie letů do vesmíru.
Klídek, pohodička, žádný stres.
Nic víc od toho nečekejte. A historickou hodnotu už vůbec nečekejte.
Tohle není první liga literatury. Tohle je mistrovství světa literatury.
Nevěříte? Ověřte si to.
Skvěle napsaná biografie. Nemá tendence pana Havla vynášet do nebes, nemá tendence ho zatracovat.
To, že se oba pánové znali je sice poznat, ale není to rušivé.
V.Havel byl zajisté osobnost, která se rodí jednou za X let. Ano, dělal chyby, ale kdo z nás je nedělá?
Připomněl jsem si tu úžasnou atmosféru listopadu 89 a následujících měsíců. Přestože jsem byl mladý, na Havlovo - Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí - nikdy nezapomenu.
Je skvělé, že Michael Žantovský připomíná kdo byl Václav Havel. Protože si to pan Havel zaslouží.
"Jak dlouho ti to potrvá, aby ses připravil na světový rekord?"
"No, tak 14 dní.".....a po čtrnácti dnech dal ty rekordy dva. Neskutečný.
Čtivá kniha od které jsem asi nic moc nečekal. Překvapivě jsem dostal příběh rekordmana, který neřešil, poměrně nezodpovědně, režim a dělal co se mu řeklo.
Jak to tak bývalo, komunistický režim se mu odvděčil. A tak se stalo, že se zlatý olympionik začal utápět v alkoholu.
Dostal jsem příběh člověka, který dokázal nemožné. Příběh, který umí napsat jen samotný život.
Což o to, kniha to zajímavá je. Ale jak hodně se zakládá na pravdě je těžké říct.
V každém případě ji lze brát jako jiný pohled na osobu Hitlera a na průběh WW2.
Určité pasáže považuji za, kulantně řečeno, velmi přitažené za vlasy.
Dobře se čte, posouzení obsahu je na každém z nás.
Řekl bych, že pan Harari chtěl z předchozích knih ještě vytěžit co se dá a tak napsal 21 lekcí pro 21.století. Jiný smysl v této knize nevidím. Častokrát se opakuje, častokrát cituje sám sebe, kniha skáče, někdy bez jakékoli logiky, z tématu na téma. Smysl některých myšlenek se zřejmě zasekl někde na cestě mezi Izraelem a ČR.
Pokud jste četli předchozí dvě knihy, nebo alespoň jednu z nich, tuhle klidně odložte a věnujte svůj čas něčemu jinému.
Viděl jsem film dříve než četl knihu. Snad proto jsem si mohl, při popisu vlajících vlasů paní správcové, představit krásnou paní Vašáryovou, nebo uřvaného strýce Pepina v podání pana Hanzlíka.
Příběh obyčejných dní Nymburského pivovaru, který je vyprávěný jazykem pana Hrabala, dostává punc jedinečnosti.
Tohle je nádherná česká kniha, která ukazuje neobyčejně obyčejné. Nic složitého, jen několik dní života v provinčním pivovaru maloměsta.
A přesně v tom je genialita této knihy. Jazyk a jednoduchost.
...”Maminko, jestli se mi někdy narodí zrůdička, stejně jí budu milovat,” řekla mi moje dvanáctiletá dcera...
...”Co je na těch dětech zvláštního?” ptám se. “Nikdy se nesmějí”....
Po přečtení této knihy budete nenávidět všechny vlády tohoto světa. A pak... a pak budete mít chuť pokleknout a poslat k nebesům modlitbu za Černobyl.
Říká se, že Citadela je na celý život.
Nemohu jinak než souhlasit. Pro jistotu jí nosím stále u sebe. Člověk přeci neví kolik času má na to jí dočíst a pochopit.
Nikdy jsem nepochopil a nikdy nepochopím fenomén HP.
Knihu jsem před lety odložil a nikdy nedočetl. Naštěstí jsem se dokázal vykroutit i z filmů. Řekl bych, že patřím k těm šťastným nepoznamenaným světem magie a kouzel. Jdi k čertu, Jindřichu.
Jsem hrdý majitel modré knížky. Vojnu a uniformu jsem nikdy nechápal. Svět rozkazů, disciplíny, rozcviček, buzerace...tohle všechno je mé povaze vzdálené. A přesto je ten svět něčím fascinující. S generálem Pavlem bych asi zvládl jít až....já nevím, ale jeho charisma je přesvědčivé.
Já, ignorant všeho co se musí, do jisté míry bohémský povaleč, si musím stoupnout do pozoru a zřetelně nahlas vyslovit....máte můj obdiv, pane generále.
Když už konečně napsal pár Kepler zajímavou knihu, tak má nízké hodnocení. Nechápu, jedná se o nej knihu autora-rů. Předčí všechny ty dokola opakující se krimi.
Když se cíl dostane do hledáčku snipera, nemá šanci. Platí to dnes a platilo to i za druhé války.
Zabývat se tím jestli ten kdo mačká spoušť má svědomí je bezpředmětné. Není rozdíl mezi střílením do "anonymního" davu nebo zamířit na konkrétní cíl. Oba případy znamenají smrt.
Válka je vůl. To platí jak pro vítěze, tak pro poražené. V konečném výsledku není mezi nimi rozdíl. Na konci je člověk, který viděl mnoho zvěrstev. A ony s ním budou do konce jeho dní.
Pohled z druhé strany. Takhle jsem nazval tuto knihu pro sebe. Je mnoho příběhů o osvoboditelích, jejich hrdinských činech, o hrůzách, které vyvolal fašismus....ale málo o tom jak to viděla druhá strana.
Jsem za tuto knihu rád. Krom toho, že se příjemně čte, ( tedy pokud člověk může vůbec říct, že se mu dobře čte o zvěrstev války. ) přináší pohled z druhé strany.
Ne, nedělám si iluze o fašistech, ale nedělám si je ani o Rudé armádě.
Jak říkám, válka je vůl. Pro všechny.
Životopis, který vás zaujme. A taky nastíní co to znamená nosit slavné jméno.
Pochopíte, tedy nepochopíte, proč komunistický puč proběhl tak hladce, rozčílíte se nad jednáním J.Masaryka. Nebudete souhlasit s jeho postoji ve vyhrocených situacích.
Rozhodně stojí za přečtení.