Edgar komentáře u knih

Farma zvířat je legenda. Jako první jsem pochopitelně viděl kreslený film a pak hranou verzi. Aby byl kruh uzavřen, tak jako puboš jsem poslouchal album Animals od Pink Floyd. Takže jsem když jsem četl knihu, byl jsem už dostatečně seznámen s dějem.
Kniha se mi četla sama. Přečetl jsem jí za velmi krátký čas. A musím uznat, že to stálo za to. Nejvíc mě bavila ta úprava dějin nebo nedávných událostí, které se na farmě děli. Hlavně to jak zvířata odevzdaně se vším souhlasila. A bylo jim, hlavně ovcím, jedno že pravda je jiná. S tím, pak souvisela i dodatečná úprava přikázání. Ke konci ze sedmi přikázání nezbylo nic, za to vzniklo jen jedno. Nejvíc mě bavil kůň Boxer, hlavně jeho životní krédo. O to těžší bylo smířit se s jeho koncem.

12 12.08.2020

Co jsem věděl o Patti Smith? Celkem nic, a popravdě jsem netušil, že Because Night je její hit. Ano, až takový kulturní barbar, jsem do nedávna byl. Pak jsem viděl film CBGB: Kolébka punku. Tam byla Patti ztvárněna, sice jen pár scén, ale bylo to dost, na to abych se o ní zajímal více. Takže jsem si knihu v rámci čtenářské výzvy koupil a přečetl. A jak to bývá u knih muzikantů, poslechl jsem celou její diskografii.

Kniha jako taková se čte fakt dobře. Kolikrák jsem jel metrem radši delší cestu, abych mohl dočíst kapitolu. Přežívání Roberta a Patti v New Yourku je fakt dobře popsaný. Hlavně to, jak byli oba přesvědčeni o tom, že oba jsou umělci. Kolikrát jsem si říkal. „Ano to je ta fáze, kdy se na to vykašlou.“ Ale ne, oba šli do toho naplno, dokud se neprosadily. U Roberta je to ještě zajímavější, nebo spíš smutnější, tím, jak hledá sám sebe. To je taková smutněší část příběhu, protože každý ví, jak velká část homosexuálů dopadla.

O sedmdesátých letech v americe a konkrétně v New Yourku, si snad každý dokáže udělat představu, která se více či méně podobá realitě. Po přečtení Just kids, jsem zjistil, že moje fantazie se držela hodně zkrátka. Jen tak můj poznatek, pokaždé když čtu knížku, ve které se oběvuje vzpomínka na Warhola, tak tam působí jako strašný vůl. Hltal jsem každé slovo. Patti ve svém životě potkala spoustu lidí, kteří ovlivnili celé generace umělců a lidí. Což bylo pro mě něco úžasného. Hlavně setkání s Jimim a Janis bylo pro mě nejzajímavější.

Knihu by si měl přečíst každý, koho zajímá život Patti a umělců v sedmdesátých letech. Po dočtení jsem si hudbu Patti Smith už nepustil, opravdu to není moje krevní skupina. Na druhou stranu Robert Mapplethorpe a jeho fotky, se pro mě stali novou součástí života. Což si myslím, že cíl knihy. Připomenou jméno Robert Mapplethorpe světu.

11 02.10.2021

Kniha, kterou jsem přečetl na dvakrát, během noční směny. Taky kniha, která mě donutila poslechnout si Rush. Četl jsem jí před tím než jsem viděl film, který mě trošku víc zklamal. Ale zase se musím uznat, že narvat veškerý obsah knihy do filmu, je nemyslitelný.
Nejvíc se mi líbilo, že autor popsal téměř dokonale svět, který jsem si vysnil, jako dvanáctiletý kluk. Chtěl jsem žít jen ve virtuálním světě, který by byl přesně podle mého gusta. Ráno škola a odpoledne epická výprava do dungeonu nebo závod futuristických aut. Prostě porádná online hra.
Určitě stojí za to si Ready Player One přečíst, už jen kvůli pop kulturním referencím. Hlavně kniha má jinou myšlenku než film.

9 02.08.2021

(SPOILER) KLDR je pro spoustu lidí zajímavá země, která je neblaze prosnulá svým režimem. Myslím, že skoro každý čech jí zná, především díky seriálu M*A*S*H. I když se jednalo o sitcom, tak některé palčivější otázky se v seriálu oběvily. Často otázka rozdělení země na sever a jih. Pamatuji si jeden díl, ve kterým byly dva bratři, které otec rozdělil, aby aspoň jeden byl na straně vítězů. Jeden byl raněn, ač byl nepřítel skončil u 4077. Druhý, mám pocit byl řadový voják v řadách spojenců. I když jeden druhého poznal, tak nemohli spolu promluvit, aby si ostatní nemyslely, že se paktují s nepřítelem. Hawkeye na konec lstí dokázal, že si bratři mohli po dlouhé době promluvit. Takže v uvozovkách happyend.
Proč se zmiňuji o epizodě M*A*S*H? Je to jednuduché. Tento díl jen dával další otázky, které se týkají osudu zbytku lidí, a taky otázky, jak to asi vypadá po válce v KLDR. Lecos se člověk dozví z médií a od lidí, kteří utekli. A k tomu je dobrá kniha Svědectví o životě v KLDR.

Musím říct, že jsem si tu knihu koupil na základě čtenářské výzvy a nelitoval jsem toho. Autorka zpovídá šest lidí různého společenského postavení a různého věku. Dává tak nahlídnou do různých životů v KLDR. To čtenáře hodí do jiného světa a ůplně jiného myšlení. V každém rozhovoru jsem se přistihl jak si říkám. „No, to je Orwell.“ K této myšlence vede popis kontroly, kterou strana a vůdce má nad lidma. Tto nejen nad těmi, kteří jsou mu blíž, ale i nad těmi co jsou dole. Vlastně se není ani čemu divit, když všem jsou od narození vykládány takové lži a pokroucení dějin. Část lidí si nese sebou tu výchovu i na jih. Zase na druhou stranu, těžko se mění pohled na něco, co se člověk učí celý život. Je dost zázrak, že někteří jsou schopni říct že se Kim Čong-il a Kim Čong-un mílili. Samozřemně Kim Il-song je neomylný.

V knížce není ani jeden moment, kdy bych si sám za sebe řekl. „Hm, ten se neměl v KLDR tak špatně.“ I když je v knize paní co se měla na úrovni, tak stejně spadla, a to rovnou na pusu. Život vesničana, je asi to nejbídnější, co je v knize popsáno. I když mám dost načteno a nakoukáno dokumentů o padesátých letech v ČSR, tak tohle je jiný svět, a to o moc. Rozhodně by si rozhovor s převaděčem měl přečist každý, kdo se zajímá o KLDR. Popis jeho mládí, a pak následného života je ekvivalent pekla.

Co mě opravdu zarazilo, je to, jak tam lidi na sebe dohlíží. Jednou za čas je provedena kontrola domáctnosti. To namená, že se kontroluje, zda je tam vše, co tam má být. A jestli tam není něco navíc. Když je, dá se to vyřešit úplatkem, když ne tak smůla. Asi nejvíc z jinýho světa je povinná vojenská služba, která trvá deset let. Deset let to je něco pro mě zcela nepochopitelné. Deset let šikany a tvrdého drilu. Samozřemně i sexuálního obtěžováni proti kterému nic neuděláte ať už jste muž či žena. Další trana této služby je, že stát odvede všechny mladé lidi na deset mimo vesnici či město. Takže když je člověk propuštěn na opušťák, to se děje jednou za pět let, tak je ve vesnici sám. Jeho vrstevníci slouží, zatím co staří lidé honí nesmyslné normy na poli nebo ve fabrice.

Abych to schrnul. Kniha je opravdu čtivá, jak se člověk začte tak se nemůže odtrhnout. Rozhodně je to zajímavá knížka, veselá už moc není, ale s tím musí čtenář počítat. Chtěl bych opravdu poděkovat autorce Nině Špitálníkové za to, že rozhovory vydala. Doufám, že by mohl být i další díl.

8 23.08.2021

Příběh služebnice jsem si přečetl hlavně kvůli čtenářské výzvě, ale i taky kvůli tomu, že jsem chtěl vidět seriál. Plán byl takový, přečtu si knížku a ta mě vtáhne do děje. To se ale moc nevyvedlo, protože jsem viděl jen půlku první serié. Dál jsem nemohl. Hlavně kvůli tomu, že to nedávalo moc smysl. V knížce mi to dávalo smysl, i přes strašný skřípění zubů, ale seriálu boužel ne.

Po hodně dlouhé době měl vyjít druhý díl. Tak jsem se na něj docela těšil, a zařadil ho do čtenářské výzvy. Hlavně jsem doufal, že Svědectví odpoví na některé otázky, které měl čtenář po dočtení prvního dílu A že jich není málo. Docela jsem se divil, že se přání splnilo. Vyprávění o vzniku Gileágu je prostě super, i když taky není odvězeno na vše. Ale to je myslím ve finále dobře. Čtenář může pak o knize víc přemýšlet.

Knížka se mi četla poměrně sama. Hltal jsem každou stránku, a na konci jsem byl skoro zklamaný, že je ta kniha tak krátká. Zkusil jsem se znova divát na seriál, ale opravdu to nešlo. Mám pocit, že znalost knih a doba do, který je seriál zasazen, mi znemožňuje se na něj dívat.

7 26.08.2021

Už pár let mám slabost pro tohoto austrana a jeho muziku, která je podle mě hodně originální, hlavně co se týče textu. O tom že napsal knihy jsem věděl, ale bál jsem je přečíst, hlavně Oslici. První pokus si jí přečíst nedopadl dobře. Nakonec to trvalo skoro deset let, než jsem se odhodlal a koupil si Oslici. Nutno říct, že jsem nebyl zklamanej. Nick a jeho barvité popisy mě dostávali na každé stránce. Jasně není to čtení pro každého, o tom není pochyb. Když jsem to snažil přečíst poprvé, tak jsem se nedostal přes dvacet stránek. Pak po létech jsem hltal jednu stránku za druhou a nakonci litoval, že to není pořádná bichle. A taky jsem litoval, že neumím dost dobře anglicky, abych si to mohl přečíst v originále.

7 18.05.2020

Sedím takhle u Jacka s colou. Najednou příjde ten borec. Cowboyskej kloubouk, dlouhý černý vlasy, už trošku řidší, vousy má jako Franz Josef, sedá naproti mně a vypráví mi svůj příběh. Povídá o svém mládí v anglii, o tom kde vyrůstal, a jak proháněl ženský. Pak to příjde, začne mluvit o muzice a kapelách v anglii. To není možný, říkam si, on viděl Beatles když začínali. Pak mi popisuje svoje zážitky s první kapelou, nedokážu uvěřit tomu, kolik drog musel člověk v šedesátkách vydržet. Musím si dát Jacka s Colou abych uvěřil. Jeho první vystoupení s kapelou, která Ho proslavila je taky na panáka. A tak sedím s ním a popíjím. Trávíme spulu volný čas, během kterého mi vypráví svůj život v Mötorhead. Po čase se stane můj věrný společník, který mi vykládá o časech plných alkoholu, drog sexu a Rock N Rollu.

6 22.07.2020

Jsou knihy, které se nečtou nebo se nečtou vážně. To znamená, že vím co budu číst a podle toho k tomu přistupuji. Podobných knih jsem pár přečetl, ale jen jedna mi stojí za hodnocení, a to je tato. Hlavní důvod je, že jsem měl celou dobu pocit, že autor tomu i věří. Což je hodně děsivé. Neberu lidem jejich ezo cítění, nakonec spousta lidí má imaginární kamaráda, který vše řídí. Spíš mi vadilo, že to byl mišmaš bludů. A ani ne polopravd. Všechno působí dojmem, že si něco vycucal z prstu. Dost vostrá je pasáž o žárovkáv a elektřině. Naštěstí je to typ knihy, kterou si nebudete pamatovat a když tak jen mlhavě. A kdybych mohl doporučit, tak ruce pryč od této knihy. Hvězdičku jsem dal za odvahu, něco takového vydat.

6 18.05.2020

Po té co jsem dočetl Osvícení, jsem si říkal, jak to asi bylo dál s Dannym a Wendy. Doktor spánek je odpověď. A je to dobrá odpověď, i když jsem si občas říkal, no tak to se dalo čekat.
Nedalo se říct, že bych se během čtení nudil. Spíš jak jsem se blížil ke konci, trochu jsem s četbou polevoval, protože jsem nechtěl aby to skončilo. Ale zároveň jsem musel číst dál, abych se dozvěděl co se stane. Hlavně jak to dopadne. No, to se mi stává u dobrých knížek často, takže je ve mně malý hlásek, který by chtěl další díl. Jenže mi je jasné, že daší díl by byl asi už jen slabej odvar, takže mi nezbývá, než si přečíst znova Osvícení a pak zase Doktora spánka.
Po dočtení jsem dal šanci filmu, který není ani soft verze knihy. A jediné co bylo celkem v pohodě byl návrat do hotelu Overlook, což je u mě jen hra na nostagickou strunu.

5 25.12.2021

Kolik mi mohlo být? Patnáct? Možná šestnáct? Když jsem se seznámil s Nickem Twispem. A do smrti na to nezapomenu. Tenkrát mi po ICQ poslal jeden kamarád, textový soubor, obsahující první díl Mladí v hajzlu. Přečetl jsem ho na monitoru během soboty. Když jsem pak měl narozeniny tak jsem si musel koupit zbytek knih. Ty jsem pak dočetl na internátu, a to hned několikrát. Mimochodem existuje i film. Chtěl jsem ho vážně dokoukat, ale nešlo to.

V pubertě jsem se hodně stýkal s punkáčema, ale jejich muziku jsem nikdy moc nemusel. Až na pár vyjímek, které ale nebyli, dle mých tehdejších punkových kamarádů, dostatečné známky punku. Tak jsem se smířil stím, že punk opravdu není pro mě, a naše cesty se rozdělily. To ale nebránilo tomu, abych se snažil, tu hudbu a lidi kolem ní pochopit.
Zab mě prosím, funguje k tomu úplně s přehledem. Neuvěřitelné historky se střídají jedna za druhou. Díky tomu celá kniha rychle odsýpá, i když by někomu mohl vadit, ten styl, kterým je kniha psaná. Nebudu si hrát na hrdinu, první kapitola, se mi kvůli tomu nečetla zrovna nejlíp. Ale když jsem si zvykl, tak mi to přišlo jako docela super nápad. Měl jsem pocit, že sedím s aktérama u stolu, a každý mi říká svojí verzi příběhu.

5 01.10.2021

Rozhodně je to dobrá oddychovka, která se čte sama, skoro jako pohádka. Jen tam nevidím ty hlubší myšlenky, o který někteří píšou.

5 02.08.2021

Sheeni, Sheeni a zase Sheeni opravdu netuším, proč tě Nick tak bezmezně miloval, napříč všemi díly. Ostaní postavy jsou celkem sympatické, včetně dožínkové královny a jejíma onucema, i když Jerry byl jen jeden.

4 25.12.2021

Oproti seriálu je knížka drsnější, ale za to se člověk dozví pár věcí, který byly ze seriálu škrtnuty. Hlavně je vtipné dozvědět se jak proběhlo setkání Listera a Rimmera.

4 23.12.2021

Kniha, kterou jsem přečetl už asi šestkrát. A pořád mě na ni něco baví. Těžko říct co, jestli ta nenáročnost, nebo to že Ari je docela sypaťák, nebo prostě příběh jako takový. Každopádně pokaždé držím palce Arimu a Dantovi, aby odhalili všechny záhady vesmíru. I když tu největší záhadu odhalí pohaždý.

4 02.08.2021

Je to už pár let co vznikl film Šifra mistra Leonarda, který napomohl Danu Brownovi a jeho knihám k lepšímu prodeji. V té době mi bylo osmnáct a hodně jsem se zajímal o konspirační teorie, takže film mě zcela pohltil. Netrvalo dlouho a chtěl jsem přečíst i knihu. Takže jsem musel do knihovny, kde jsem si ji vypujčil. Hrozně jsem se těšil na to, co v té knize bude na víc, oproti filmu. Jenže po padesáti stránkách jsem zjistil, že mě to nezajímá.
Asi po dvanácti letech jsem čekal na tramvaj, když jsem viděl reklamu na novou knihu Dana Browna Počátek. Hned jsem si vzpoměl na Šifru, a řekl jsem si, že už to dotáhnu do konce a knihu dočtu. Samozřejmě jsem chtěl dočíst celou serii. Boužel to fakt nešlo. Takže jsem dočetl jen Da Vinciho kód.
Kniha se dá přečíst za dva dny. Je to ten typ knihy, kdy člověk čte jednu stránku za druhou a teší se na další. Jen je trošku hloupé, že kniha nemotivuje k tomu, abych dočetl zbytek knih. Prostě jsem si jen odfajfkoval, to že jsem ji přečetl a konec. Dál je pro mě Robert Langdon ukončen. Zkusím to za dalších dvanáct let.

4 24.03.2021

O knize jsem slyšel v jednom dokumentu z dílny ČT. Tuším že to byla sérié dokumentů Rudí prezidenti, konkrétně díl Muž z lidu, který je o Antonínovi Zápotockým. Hojně tam je z knihy citováno. Tak jsem si řekl, že si tu knihu musím přečíst. To nebyl zas tak jednoduchý úkol. Nakonec jsem si jí půjčil z knihovny, vzdal jsem svoji touhu ji vlastnit.
Kniha rozhodně stojí za to. Začíná vítězným únorem a končí po deseti letech. Je psaná jako deník autora Čestmíra Jeřábka. A díky tomu. člověk dostane celkem zajímaví pohled, na Brno a začínající léta padesátá. Ke kterým patřil hlavně nedostatek, procesy, kulturní úpadek a měnová reforma. Později i zapomínání na různé výročí, které padli v nemilost. Dobrá ukázka, propasti mezi východem a západem je popis zpráv, které se do Československa dostávali. Autor poslouchal zprávy ze zahraničního rádia. Samozřejmě čerpal i ty oficiální. Když ty informace srovnával bylo v tu chvíli jasné, jakou měl režim moc.
Pokud někdo hledá popis života, v této neslavné éře, měl by si to určitě přečíst. Ale určitě neuškodí, když si to někdo přečte jen tak. Hlavně překvapí nedostatek všeho v zemi, kde se buduje lepší společnost a spravedlivý řád. Překvapující je i ten fakt, že rodná strana mlčí, a dělá že nic nevidí, i když jen ona sama má moc to změnit.

4 19.10.2020

Už ani nevím, kolikrát jsem už četl Do posledního okamžiku. A pořád mi to příjde jako dobrá kniha, která má určitý vhled do vůdcova života. A dává tak obraz toho, jaký byl vůdce mimo kamery a masová vystoupení. Převážně v kruhu svých poddaných. Dalo by se vytknout, že popisy dní mohli být lepší. Ale jak sama autorka píše dny byly monotóní. Osobně se divím, že byla schopna dát dohromady, aspoň něco z dnů na Beghofu. Ty dny tam museli být ubíjející. Pak příjde stěhování do Vlčího doupěte a tam slavný atentát. Ke kterému autorka nemá moc co říct, pochopitelně, protože tam nebyla. Nejzajímavější jsou fáze pod Říšským kancléřstvím. Tam už opravdu člověk cítí stisněnost bunkru a hlavně smrt. Hlavní je Hitler, je úplně mimo upíná se k neexistující naději, a je schopen ještě kopat kolem sebe, když je zrazen. Knihu by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o druhou švětovou válku. Poprvé jsem to četl jako kluk, který se zajímá o Hitlera jako historickou osobnost. Dost mi to pomohlo pochopit, proč se choval, tak jak se choval.

4 18.05.2020

Poprvé jsem se snažil o přečtení, když mi bylo sedmnáct. Tenkrát jsem se rozhodl smysl života v náboženství a různých divných věcech. Asi abych měl správný směr, nebo co jsem očekával. Každopádně jsem to nedočetl. Bylo to na mě v té době moc složité. Dočetl jsem to až o dost později. Ale jedno mi to v těch sedmnácti dalo, a to říct si. „Hele tohne není důležité a hlavně je to jako vše pomíjívé.“ Což bylo asi přesně to, co jsem chtěl slyšet nebo spíš k tomu dospět. Kkaždopádně tahle kniha byla jedna ztěch, které mi řekly. „Už dost! Přestaň s tím tvím ezo vnímáním světa!“ Což je docela usměvné, když vezmu v potaz, že ji napsal tibetský duchovní.

3 23.12.2021

Satanská bible, musel jsem tě přečíst, protože to byla skoro povinnost. Aspoň pro člověka který poslouchal Root a Törr. Aby zjistil co to ten satanismus je, nebo by měl být. Takže jsem od své temné kamarádky sehnal výtisk tohoto skvostu. Udělal jsem si večer čas a ponořil se do čtení.
Čekal jsem, že se hned ponořím do dějin satanismu a čarodějnic. Taky jsem čekal spousty temného čtení o vnitřních démonech a nechutných částech lidské duše. Které je možno porazit pomocí pána pekel. Jenže to tak nebylo. Nezjistil jsem nic zajímavého, krom pár maličkostí, které se vztahovali k mládí a životu LaVeye. Chápu, že v sedmdesátých letech to mohlo být kontroverzní, ale dnes už ne.

3 12.08.2020