Edice komentáře u knih
Upřímně? Knihu jsem se musela naučit mít ráda. Během prvních cca 100 stránek jsem si po každém otočení říkala, že ji odložím a už se k ní nevrátím. Na druhou stranu, tam ale bylo cosi co mě táhlo dál. Po 100 stránce už jsem si říkala, že ač mě kniha nijak zvlášť celkově nebaví, neodložím ji, protože už jsem se mohla více seznámit s postavami a prostředím. Jedna z věcí, kterou mě kniha přitahovala byl všudypřítomný sarkasmus - a dejte mi někam sarkasmus a já to budu číst i kdyby všechno ostatní stálo za hov.... Charaktery, postavy, hrdinové (říkejte jim jak chcete) jsou kapitoly sami o sobě. Lépe propracované a originální postavy budete jinde hledat jen těžko. Logen mi dlouhou dobu připadal jako největší sympaťák z nich všech, především v prvotní části knihy to byl právě on, kdo mě nutil číst dál. Jezela jsem se naučila milovat časem. Líbilo se mi jak se za sebe chlapec vůbec nestydí a má tu svoji nesnesitelně snesitelnou povahu. Byl to takový krasavec na bílém koni z trochu jiného pohledu. Sanda jsem ze začátku až nesnášela avšak náš kripl mě docela svižně přesvědčil, že není ani z daleka taková zrůda, se kterou jsem si ho za začátku mylně spojovala. Dokázal překvapit hlubokým způsobem. Postupem času jsem s ním dokonce soucítila a nakonec byl mým oblíbencem. Ať už pro jeho trefné myšlenky nebo cokoliv jiného. Považuji ho za snad nejoriginálnější postavu, se kterou jsem kdy měla tu čest. On nikdy nenudí. Charakterů se v tomto "prologu" vyskytuje samo sebou mnohem víc, ale já ponechám svou zmínku zatím jen o těchto tří hoších... a kdybych měla náladu Vás prudit svými myšlenkami déle, mohla bych o nich psát od rána do večera... což se mi díky bohu zrovna teď nechce.
Poslední část knihy za Logena byla opravdu jedna velká divoká akce, skvělá třešnička na konec, která dokáže plně pohltit vědomí čtenáře... nebo alespoň to moje. Jsem si jistá, že jsem chtěla vyjádřit víc svých duchaplných výlevů, ale jako obvykle jsem svůj nacvičený projev (podobně jako Jezal) nárazově vypustila z hlavy. No co, hlavní body jsem zmínila - sarkasmus, charaktery - jo! a šikovně utvořený vlastní svět - tak to tu zapíchnu. Je jen otázkou času, kdy se od nejdelšího prologu v mém životě, dohrabu k další knize. ;)
Touto knihou mě S. Drake naprosto přesvědčila, že je dobrou spisovatelkou. První knihu od ní (Králova rytíře) jsem si příliš neoblíbila a dokonce jsem si řekla, že už si od ní nic dalšího nepřečtu. No nakonec jsem sáhla po další knize, kterou bylo Smaragdové objetí, a ta mě bavila mnohem víc. A pak se mi do rukou dostala Pirátova milenka a já nemohu skrýt nadšení. Knihy o pirátech miluji. Tuhle knihu dokonce pro zatím považuji za jednu z nejkrásnějších co jsem kdy četla, a to zahrnuji všechny žánry. :-) Oba hlavní hrdinové se mi zalíbili již od prvních chvil. Skye byla odvážná, holdovala šermířskému řemeslu, ale přesto to stále byla křehká žena. Jestřáb byl opravdový chlap ve všech směrech. A samotný příběh mnohé nabídl. Ať už pocity mezi hrdiny, tak zvraty. Navíc je kniha čtivá a plná dobrodružství. Já jsem si ji neskonale užila a jsem si jistá, že se k ní posléze ráda vrátím. :-) Ba ne, budu se k ní vracet stále a stále. A doufám, že u S. Drake naleznu další skvělé příběhy.
"Na tváři nesem věčný úsměv smrti."
Před malou chvílí, za poslechu vhodně zvolené hudby, jsem dočetla Mrazení... Při včerejším čtení mi snad i nějaká slzička ukápla... A dnes jsem v očích chvíli opět cítila, teď již známou, vlhkost.
Jelikož jsem si knihu časem zamilovala, tak se mi do začátku mého komentáře příliš nechce, ale nezmínit své prvotní pocity z ní, by také nebylo fér.
Již si plně nedokáži vybavit, proč mi ze začátku Grace nebyla příliš sympatická. Něco mi vadilo v jejím přístupu k ostatním. Navíc tím jejím počátečním opakováním "Můj vlk. Můj vlk. Můj vlk" mi přišla dětinská. Nepřidaly tomu ani její vztahy s ostatními nebo jejich vzájemné chování, reakce (myslím tím především její kamarádky), které mi přišlo zvláštní.
Tento počáteční menší oříšek s Grace se mi naštěstí podařilo překročit při prvním silném okamžiku. A tím byla hrozba Samovi první proměny, kterou se Grace zdárně povedlo odvrátit.
Začala jsem si také uvědomovat, že zde bude roli silné, nezávislé postavy zastupovat právě Grace a Sam bude naopak tím citlivým avšak svým způsobem také silným článkem. Příjemná změna oproti jiným knihám.
"Musí to být hrůza, když zabíjíme. Určitě jsme ta nejhorší smrt ze všech."
Celý příběh je protkán melancholií, podivným smutkem, okamžiky, kdy se mi po zádech proháněl mráz, bolestivým pocitem nedostatku času, který byl hlavním hrdinům, ale né jen jim, dán...
Ale je také plný kouzelných i dojemných chvílí, lásky přesahující hranice jednoho druhu a především naděje.
Kniha je napsaná, tak upřímným a čistým stylem, že vám nakonec přiroste k srdci. Pokud k němu nepřirostla již na začátku.
Mně k srdci přirostla. Je a vždy bude první knihou, která mě dokázala dojmout. Moc se těším a jsem upřímně zvědavá na další díly.
Během četby jsem reagovala různorodě. Někdy jsem knihou procházela jakoby otupěle. Jindy mi (a to třeba jen drobnostmi) vyrazila dech. Někteří kluci mi za ten čas přirostli k srdci. Při dočítání poslední kapitoly jsem dost přemýšlela nad tím, jaké by to bylo je potkat, jak ve skutečnosti asi vypadají a především jsem chtěla zjistit, jak vlastně dopadli. Mou poslední otázku mi zodpověděl doslov autora. A ten mě asi i nejvíc dostal. Když jsem dočetla i ten a knížku s konečnou zaklapla, jaksi to na mě, všechen ten obsah, plně dopadlo. Myslím, že celá kniha a s ní příběhy těch kluků se mi teprve pořádně rozleží v hlavě a s tím plně přijde i onen tíživý pocit, který mě už bezprostředně po dočtení nahlodává.
Přemýšlím, jaké to asi bylo. Setkat se s těmi kluky tváří v tvář a přímo od nich si tohle všechno vyslechnout.
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem. A ať už bych tu napsala cokoliv, bylo by to v porovnání s ní vskutku malé. Proto se teď vrátím k dlouhému zamýšlení se nad ní.
Třetí díl a opět žádné zklamání. Tentokrát se nám příběh rapidně hnul dál. Akce tu rozhodně nechyběla.
Pokud mám zase mangu srovnávat s anime, pak manga vítězí. Stále je v ní děj obsažený i v první sérii anime, ale zde je doplněný o scény, které se do anime nevlezly nebo byly vynechány. To znamená spousta informací, scén, detailů a skutečností navíc. S každým dalším dílem je jich víc a víc, manga tudíž nenudí.
Kresba byla opět skvělá. Z bojových scén na mě přímo čišely emoce, napětí a ten hororový nádech. Skvěle jsem si je užívala.
Manga na mě s každým dalším dílem dělá větší a větší dojem. Zanechává ve mně jednoznačně více než anime, které mám samozřejmě také velmi ráda. Ale s nynějším porovnáním prostě vítězí manga. :)
Byla to opravdu čtivá jízda od začátku až do konce. Když jsem dočetla poslední stránku, marně jsem rozhodila ruce šátrajíc po druhém díle, který zatím nemám zakoupený. Ale co nejdříve bych se chtěla pustit do druhé knížky. Opravdu mě tenhle začátek skvělého příběhu zaujal. Vždy když jsem si vzala knihu do rukou, jsem se okamžitě začetla a ztratila nutkání dělat cokoliv jiného než číst, číst a číst. Opravdu se těším na další knihu, jak Černokněžníka, tak i dalších hrdinů pana Červenáka. Takhle odvázaná jsem z knihy dlouho nebyla. :)
Před mangou jsem viděla obě doposud vydané série anime, které se mi značně zalíbily. Takže četba samotné jejich předlohy byla jen otázkou času. I přes znalost anime i různých spoilerů (které se tohoto prvního dílu až tak netýkají) mě manga napoprvé nezklamala. Kresba má v daných chvílích správný hororový nádech. Všechny ty hladově tekoucí sliny, kapající (občas rovnou prýštící) krev, grimasy postav jsou uvěřitelné. Opět, když porovnám kresbu mangy s kresbou anime, tak je to vončo. Je to to co jsem očekávala, to co chci vidět a to s čím jsem spokojená. Navíc mě bavilo kresbu, ale i celkový děj porovnávat s anime.
Díky manze si také můžu ujasnit některé informace o postavách a vím je na jistotu. Narozdíl od anime, kde se dá tápat (ale je to pochopitelné, když je dělané podle mangy a né naopak :)).
První díl byl příjemným rozjezdem zpět do světa ghoulů, tentokráte přes stránky mangy. Jsem zvědavá na další svazky.
Jen ten překlad názvu je, alespoň pro mě, přímo do očí bijící. Přeci jen jsem zvyklá na zvučného "Tokyo Ghoula" a né "Tokijského Ghúla". Ale to je jen vzhledový poznatek, který na konečném výsledku nic nemění. Asi jako "Tóka". :D
Já prostě bratry MacAllisterovi miluji. :) Spisovatelka má nadání mě vždy do příběhu vtáhnout, zbožňovat jeho hlavní hrdiny - vždy značně sympatické. Je jedinou autorkou, u které knihy doslova hltám (a přesto vychutnávám) a přečtené je mám během 2 - 3 dnů. :) Navíc mám stále chuť se k nim vracet. A tohle je moje oblíbená série.
Má první kniha od této autorky. A rozhodně nezklamala. Autorce se povedlo do příběhu, který se odehrával ve velice upjatém 19. století vnést vtip, vzrušení a sympatický styl psaní. Ocenila jsem i autorčin doslov na konci knihy. Hrdinové příběhu byli sympatičtí a Anthony byl tím správným knižním hrdinou, ale stále to byl člověk a to se autorce povedlo vystihnout. Kate zase měla vše co hlavní hrdinka potřebuje, včetně důvtipu, inteligence a dávky drzosti. :) Těším se na další knihy od této autorky, protože její styl psaní je velice příjemný.
Byla to snad má první vášnivě přečtená kniha. Ještě teď si pamatuji jak jsem otevřela první stránku. A vlastně úplně odstartovala moji vášeň pro čtení. Zamilovala jsem si povahu Jiskry a malá Panenka mi přirostla k srdci jak by smet. Přirostl mi k srdci i neustálý zvířecí boj o život, právo přežít popisované v knize. Dokonale popsané situace, scenérie krajiny a třeba i popis lovu byl k nezaplacení. Dobře vím, že nejsem jediná koho Jiskra uchvátila. Bylo mi opravdu líto, když jsem dočetla poslední stránku knihy a zjistila, že je konec. Hned po dočtení publikace, jsem hledala jako zběsilá další dílo od tohoto autora, ale bohužel žádné jiná jsem nenašla. Když se vrátím k hodnocení knihy, tak se mi zalíbila kombinace surovosti a krásy daných situací. Kniha si mě získala v každém ohledu a stala se tak mojí "srdcovkou". Do knihy byl nenápadně vložený i popis fauny a flóry vystupující v knize. Autor se také snažil poukázat na to, že i zvířata jsou myslící a cítící bytosti. Že nejednají jen v zájmu pudů, ale mají své city. Např. Jiskra nebyla svolná rozmnožovat se s prvnmím šakalem, na kterého narazila, ale tak jako si žena vybírá muže si i ona vybírala svého partnera, který by se k ní nejlépe hodil a byl by dobrým otcem štěňat. Knize dávám nejvyšší možný počet hvězd. Jiskřin příběh vřele doporučuji k přečtení. :)
Fajn hororovka na jedno dopolední posezení. Příběh ušel a je dobře, že ho autor prokládal vzpomínkovými pasážemi. Kresba byla špičková a rozhodně je to hlavní tahoun téhle mangy. Ráda bych se podívala i na další autorovu tvorbu.
Ať si kdo chce, kecá co chce, já mám chlapce MacAllisterovi ráda a tenhle díl mě potěšil stejně tak jako ty předešlé. Troufám si tvrdit, že se mi dokonce více líbilo číst o Ewanově emocionální ulitě a ukecané Noře... nebo o polonahém Ewanovi rubajícím stromy v lese a Noře ohánějící se mečem, než např. o jeho přenádherném bratru Bradenovi (když stejně všechny víme, že všichni bratři jsou nadpozemsky krásní) a jeho borce v ošklivých botách (kdo četl jejich knihu, tak bude vědět ;)). Jo jo, přesně tak.
Když si ještě přičtu cikány, Pohana, dobrodrůžo cestu (a trochu toho sexu na ní), zajímavě se vyvíjející intriky, brášiny MacAllisterovi (v Ewanových vzpomínkách dokonce v jiném světle) a spoustu dalších věcí, včetně skvělého písemného stylu MacGregorové... No já jsem naprosto spokojená.
Knížka se četla jedním dechem, nenáročně (což jsem momentálně opravdu potřebovala) a bez řečí mi dala přesně to, co jsem od ní očekávala a ani o píď méně. Po tomhle si asi budu muset hned obstarat další díl, ať se udržím v dobrém rozmaru. :)
Pamatuji si, jak mi z téhle knížky mamka předčítala jako malé. Jediné, co mi však utkvělo v paměti, bylo Svitovo jméno a osud jeho rodičů a sourozenců. Proto, když jsem po letech knihu náhodou opět našla v rodinné knihovně, jsem byla neskutečně šťastná. Okamžitě jsem se dala do čtení. A jak mi bylo slíbeno, propadla jsem se do úžasného světa Divočiny.
Příběh je neskutečně hluboký, citlivý a rozhodně vám nebude před očima vytvářet iluze. Zde tě čeká opravdová Divočina! jakoby křičela už obálka knihy. Nic a nikdo v knize není idealizován. Zvířata jsou stále zvířaty. Ale ani zdaleka nejsou necitlivá či prostoduchá. Jejich pocity a chování jsou v příběhu skvěle promítnuty.
Do knihy jsem se opravdu vžila. Mohla jsem prožívat jak radost Svita a jeho smečky, tak i jejich strach a mnoho dalších emocí, které stále přese všechno byly tak uvěřitelné, tak přirozené.
Ne jednou mi nad knihou pukalo srdce sdíleným žalem. Ne jednou jsem se nad ironií v knize musela pousmát. Ne jednou jsem nad knihou svraštila čelo v hlubokém zamyšlení.
Jedna z mála knih, která chytí za srdce i obohatí mysl. Neuvěřitelně uvěřitelný příběh života.
A zatímco ostatní mají Londonova Tesáka, já mám Battenova Svita a neměnila bych! :)
Na první přečtení mě zajímala jen povídky o Simonovi, jsem ráda, že taky našel svoje štěstí a mohla jsem si jednou přečíst něco přímo o něm, je to má oblíbená postava. :) Kvalita povídky nezklamala.
Kniha mě nejdříve nijak zvlášť neoslovila ač jsem se na ni těšila. Ovšem po zjištění, že mám za sebou nějakých 150 stran a ani o tom nevím, jsem musela připustit, že je čtivá. Ovšem stále mi tak cosi vadilo. Najednou mě začalo doslova štvát jak si někdo zahrává s hlavními hrdiny. Jednoduše jsem měla zvláštní pocit a chtěla jsem pro ně něco lepšího než jejich hořký úděl. Pak jsem si od knihy dala snad cca 14 dní pauzu a přečetla během toho jinou. Dnes jsem dočetla poslední část knihy jedním dechem a velice bolestivě jsem s hrdiny prožívala smutné části příběhu. Konec byl takový hořkosladký a pro mě polovičně překvapivý. Ach, mohu říct, že poslední chvíle nad touto knihou byly ty nejlepší co jsem u ní strávila a díky nim na ni nezapomenu, ale budu si ji pro něco pamatovat. :) Někdy je přestávka dobrá.
Musím samozřejmě vystihnout originalitu knihy a jejího provedení. Krásná obálka. Velice zajímavé provedení textu. Samotný příběh rozdělený do 4 dějových časových linek z nichž jedna je vyprávěná jen pomocí různých vzkazů apod. Nápad znovuzrození, onen úděl rodit se znovu a znovu. To vše a mnohem více tuto knihu činí originální a neokoukanou.
A nakonec se zmíním o hlavních postavách, které byli opravdu své. Kate byla opravdu vtipná svým způsobem a živě jsem si ji dokázala představit, s tou její divokou střeštěnou povahou a hřívou rudých vlasů. A Matta, občas lehounce stydlivého, klidného a rozvážného, přesto muže jak má být. Dokonale se k sobě hodily a vyhovovalo mi rozložení jejich povah a vzájemného doplňování se. :)
Každý jejich osud jsem vnitřně oplakala. Ale byli chvíle, kdy jsem se od srdce nahlas zasmála a měla sto chutí vysvětlit své chování i naprosto cizím lidem co na mě nechápavě koukali při jízdě autobusem, vlakem... :D
Kniha si zaslouží mé kladné hodnocení i přes naše počáteční (možná i trochu pozdější) kodrcání. Protože konce hrdinů byli silné, plné silných emocí a já přímo cítila jejich lásku jeden k druhému. :´)
Krásná knížka. Bylo to úplně něco jiného než jsem od Shanon očekávala. První knihu od ní jsem četla "Králův rytíř" a ta se mi tolik nelíbila. Ovšem jsem ráda, že jsem na podruhé šáhla po Smaragdovém objetí. Nechybělo mi zde napětí, tajemství, erotika, sympatičtí hrdinové a mnoho dalšího. :) Touto knihou jsem se přesvědčila, že budu vyhledávat i některé další knihy od této autorky.
A mně se kniha velice líbila! Ať už se jednalo o charakterní nebo vzhledové rysy, já byla opravdu spokojená. Ze začátku jsem přemýšlela, kam se děj bude schylovat, protože jindy jedna z hlavních postav měla např. zlé příbuzné, ztratila titul a moc, byla donucena k svatbě apod., ale tady mi přišlo, že to snad bude od začátku až do konce pokojný příběh. Samozřejmě se tu zakrátko ukázali ti záporáci. :) Celkově mě kniha uspokojila a dobře se četla.
Na knihu jsem se opravdu těšila. Byl tu můj první komiks, nikdy jsem na ně totiž nebyla a tak jsem měla vysoká očekávání. Knihu jsem měla přečtenou během cca hodiny možná hodiny a půl. :) Bylo to skvělé počteníčko.
Knihu doporučuji úplně všem. Ilustrace jsou dokonalé, detailní a přesně pasují do příběhu a stylu Zaklínače. Kdo by se bál, že Geralt nebude takový jakého ho známe od Sapkowského, tak se bát nemusí. Ač je tohle dílo od někoho jiného, tak si Geralt zachoval celý svůj charakter. Kniha se bude líbit jak skalním fanouškům, tak i někomu kdo do teď neměl potuchy o existenci Geralta z Rivie. Alespoň já si to myslím. Navíc je to komiksová kniha a tak není tak náročná na čtení, pro někoho kdo neholduje haldě textu a přesto zůstane zábavná a poutavá i pro někoho, kdo je vytrvalý čtenář. Sama jsem toho důkazem. :) Navíc jak jsem již řekla, samotná ilustrace knihy je úžasná.
Snad jsem napsala vše co jsem chtěla a z mého komentáře a hodnocení půjde jasně poznat, že kniha ode mě má velké plus. ;)