efka.michalkova komentáře u knih

Výborná kniha psaná srozumitelně, co však nejvíce oceňuji, že je teoretická druhá část nejprve podložena první částí, ve které Frankl popisuje zážitky a zkušenosti z koncentračního tábora. Kniha tak není suchým povídáním o něčem, co autor nikdy nezažil, ale právě naopak jeho terapie a přístup vychází z bolestných a hlubokých vlastních zážitků a zároveň z přesvědčení, že i to nejhorší se dá překonat, pokud člověk vidí smysl. Frankl je toho důkazem.

3 22.12.2013

Líbezná knížka a jedna z mých srdcových knih, která mě bude doprovázet celý život. Láska a bláznovství jsou možná právě tím receptem na životní štěstí. Saroyan je výtečný spisovatel s jedinečným uměním vystihnout krásu života. Jeho knížky mě vždy pohladí po duši.

3 22.12.2013

Myslím že Domanska mohla jít více do hloubky při zkoumání příčin rasismu... Cekala bych větší rozepsání o krizi identity a krizi spolunalezeni. Na druhou stranu se jí hezky podařilo ukázat že zlo nepáchají zdaleka cvoci a psychopati, ale naopak běžní lidé .. co myslím nezvládla je dát do kontextu čísla o kriminalitě, to by chtělo objasnit. A na závěr - reakce na komentáře níže. Jestli od nějaké reportáže nebo výzkumu čekáte objektivitu, tak jste naivní. Žádný výzkum z podstaty nemuze být stoprocentně objektivní, může se o to jen snažit. Každý a tedy i reportéři a výzkumníci vychází z nějaké své pozice ovlivněné svými zkušenostmi, stereotypy, vnímáním světa.. spíš než objektivnost chtějte více informací o pozici a to, jak a co reportéra ovlivnilo, na to si obrázek udělejte sami

2 07.09.2019

Dvě povídky jsou sice krátké, zato velmi výstižné a přečtete je na jeden zátah. Po každé přečtené knize od Petry Procházkové mám pocit zmaru nad celým lidstvem kvůli krutosti, jaké jsme schopni. Tak dokonale umí autorka vystihnout válkou zmítanou Čečnu. Pocit zoufalství a beznaděje je skoro hmatatelný... Co mi však u knih Petry vadí, jsou její /často až bolestně/ upřímné otázky či hovory vedené s ženami. Nevím, jestli takto mluvila i ve skutečnosti, nebo se v knihách vykreslila ostřejší a nevím, zda takto silná slova volila schválně, nebo se prostě odráží její zkušenost novinářky. Pravdou však zůstává, že takto silná slova nechávají příběh surově holý a všechno to násilí, zlo, krutost a beznaděj z něj bolestně a nepřehlédnutelně vyčnívají...

2 21.12.2013

Přečteno až po Cestě, takže názor zjevný - čtivá, depresivní (neuvěřitelně tíživě na mě působí, jak McCarthy naprosto nepoužívá přímou řeč), náměty k zamyšlení, ale zároveň je mi jasné, že za pár let nebudu vědět, o čem přesně byla. Řadím do skupiny knih, ano, přečíst, ale rozhodně ne nutně, rozhodně nepřečtu podruhé. Možná je to i celým dějem knihy a tím jak prostě (naivně) nesnáším násilí...

2 20.11.2013

Po Hodinách jsem čekala trochu více. Třičtvrtě knihy jsem se docela nudila, spád přišel až s posledními dvěma kapitolami. Po přečtení mi došlo, že to tak snad bylo cílené. Navodit čtenáři ospalou nudnost života, který se změní jen několika málo okamžiky, přinesou prázdný pocit v žaludku a zase odplynou a život se "urovná". Pointa knihy velmi dobrá, zpětně hodnotím jako knihu, která neurazí, nabídne pár námětů k přemýšlení, ale rozhodně taky nenadchne k opakovanému přečtení. Možná je to také tím, že se mi neuvěřitelně moc příčí postavy, které nejsou se svým životem spokojeny, ale nic s ním nedělají (promítání vlastního strachu???). Po přečtení mě také napadlo, že kdyby se autor nezdržoval první částí knihy co mě tak nudila a rozvedl pouze konečnou zápletku, ze které se dalo vytěžit více, byla by to mnohem lepší kniha. Pak jsem se zamyslela nad tím, že možná nechtěl tak prvoplánově právě rozvádět onu zápletku, protože to by snad napadlo každého, a že ono ospalé tempo bylo záměrné. Takže hodnotím tak na 50%

2 17.11.2013

Odkládám nedočteno. Asi jako oddechovka někoho neurazí, mě bohužel ani tak nestačí. Námět mě nenadchl, nepřipadá mi nějak extra zajímavý, popravdě spíš jako z červené knihovny. A už si svého času vážím více než abych čekala jestli se to v půlce knihy změní

Tolikrát jsem si řekla že si budu zapisovat své sny a tolikrát mi to vydrželo jen den, dva.. tak třeba tentokrát si to vypěstuju jako návyk a kdo ví, co všechno ve snech zažiju. Darumi mi trochu připomíná Tuláka po hvězdách a trochu Alchymistu (a obě knihy mám moc ráda), a klidně bych knížku uvítala delší a podrobnější. Těším se že autorka brzy vydá zas něco dalšího, delšího a v uživatelsky více příjemnějším formátu (pidi kniha se fakt špatně drží a to mě rozčiluje). Díky taky za neheteronormativitu a za to, že je v knize lesbický vztah popsán úplně "normálně". Jako jo, věřím že spoustu lidí pořád bojuje s coming outem, ale zase si myslím že je potřeba nehetero vztahy normalizovat a ne jen o nich psát jako o zdroji problémů, traumatu a šikany okolí.

1 17.09.2018

Tři hvězdy za neotřelý styl, který je ale místy dost otravný. Říkám si ale, že i to cyklení a opakování myšlenek má nějaký záměr - třeba zrcadlit to že my sami se ve svých myšlenkách dost často zacyklujeme a opakujeme a naše myšlenkove pochody nejsou vybroušené, ale podobně syrové jako v knize? Tři hvězdy také za podnětné myšlenky o migraci, vykořeněnosti, rasismu a českém maloměšťáctví a věčné české nespokojenosti.

1 30.06.2018

(SPOILER) Připouštím, že do půlky se to rozjíždělo pozvolna a nebyla jsem si jistá jestli mě to zas tak bere, ale druhá půlka skvělá! Všechno to pak do sebe zapadlo. Jednoznačně za mě asi nejlepší literární ztvárnění dopadů sexuálního násilí, hlavně hypersexuality. A to jak Emezi tohle téma propojila s Igbo mýty.. Jsem nadšená a jsem ráda že se podařilo tuhle knížku do češtiny přeložit. Za mě tedy opravdu výborná prvotina, moc se na další počiny této autorky těším.

30.12.2020

Kniha představuje ucelený přehled informací, teorie, výzkumů, zákonů a praktických postupů v oblasti domácího násilí. Je tak vhodnou základní četbou, díky které o tématu a jeho kontextu získáte obecný přehled. Kniha nejde nijak do hloubky (což jí nemám za zlé, jde o obecných přehled a pro podrobnější souvislosti musíte sáhnout k dalším knihám zaměřujícím se na specifické kontexty). Dost příjemně jsem byla překvapená alespoň podkapitolou o LGBT jako obětech i pachatelích DN. Další specifické kapitoly by mohly byt- DN a psychiatrická onemocnění, specifika krizové intervence, DN a migrace/migrační status, dopad DN na děti. Nicméně jak říkám, tohle je obecný přehled a pokud hledáte knihu díky které se seznámíte s problematikou domácího násilí, rozhodně tuto doporučuji.

23.09.2018

Po všech chválách, co jsem slyšela, jsem i já konečně přečetla, a zklamaně dodávám, že jsem čekala mnohem mnohem víc. Dle mého názoru je kniha plytká, bohužel mě nevtáhla do děje. Jediná část, která mě opravdu zaujala, byla futuristická vize a příběh Orison Sonmi. Nápad knihy a zápletky celého děje se mi velice líbí, bohužel si myslím, že se dal napsat mnohem zajímavěji. Byla tam spousta podnětů, do kterých se dalo zabrousit hlouběji, autor však zůstával celkem zbytečně na povrchu. Možná na podnět knihy vznikl celkem zajímavý a nepříliš náročný film, který u nenáročného diváka trochu polechtá filosofické zaujetí, ani na ten se já však nepodívám.

21.12.2013