efka.michalkova komentáře u knih

Vůbec nechápu, jak může mit tato kniha tak nízké hodnocení. Je to skvělý, citlivý, intimní portrét prvních vztahů, mentálního zdraví, léčení se z předchozích traumat, učení se komunikovat, hledání sebe sama a svého místa ve světě... Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem četla.

7 09.08.2021

Chápu proč mají Hodiny z olova někdy tak nízké hodnocení. Není to jednoduchá kniha, ani formátem ani obsahem (no a taky ne rozsahem). Není to detektivka nadupaná dějem (tím je nijak neshazuju) ale svědectví doby, filosofické, sociologické a politologické reflexe, které mnohem více než o Číně vypovídají o nás, o Češích, Češkách a Česku. A za mě to je přesně to, co jsem si potřebovala přečíst. Abych se ujistila, že nejsem sama kdo se v dnešku trochu ztrácí a ptá se "o co jim jde?", kdo naráží, je zklamavan a znechucen zlostí, závistí, malostí, krutostí, šovinismem, ultraindividualismem a sobeckostí některých lidí, ktera se promita i na politické úrovni. Myslím že proste Denemarková musela, musela tuhle reflexi a varovani napsat, jinak by si to neodpustila.

18 22.03.2021

Výborná sonda do společnosti, která v důsledku probíhajícího konfliktu (ale jasně že taky patriarchátu) normalizuje i jiné a různé formy násilí, kontroly a disciplinace. Rozhodně navozovala pocity bezmoci, byla hodně znepokojivá a vlastně dost depresivní, ale opravdu výborná. Ke konci už jsem jenom seděla na okraji křesla a čekala, kdy konečně hlavní hrdinka něco udělá, cokoliv! I když teda chápu, že i pasivní odpor je odpor... Jediné, co mi překáželo ve čtení je styl, který byl dost těžkopádný a knihu jsem tak četla fakt dlouho (ale možná to bylo i tématem).

6 01.02.2021

(SPOILER) Připouštím, že do půlky se to rozjíždělo pozvolna a nebyla jsem si jistá jestli mě to zas tak bere, ale druhá půlka skvělá! Všechno to pak do sebe zapadlo. Jednoznačně za mě asi nejlepší literární ztvárnění dopadů sexuálního násilí, hlavně hypersexuality. A to jak Emezi tohle téma propojila s Igbo mýty.. Jsem nadšená a jsem ráda že se podařilo tuhle knížku do češtiny přeložit. Za mě tedy opravdu výborná prvotina, moc se na další počiny této autorky těším.

30.12.2020

Kniha na mě spíš působila jako sbírka esejí, ne vždy úplně provázaných a navazujících. Ale protože jsem ji četla téměř vždy po jedné kapitole, tak mi to tolik nevadilo.

Kniha Andreje Bána skvěle nabourává stereotypní a zjednodušující pohledy na Slovensko. Ne že by ani ty nebyly nutně nikdy realitou, ale rozhodně jí nejsou úplnou a jedinou. A ještě to Bán dělá čtivou, někdy sarkastickou, ale ne pateticky se vysmívajicí formou.

Za mě jeden z nejvíce nosných úryvků: "Pochopitelně i Slovensko, dnes prosperující země, což je fakt, který mnozí ubručení a neskromní Slováci popírají, zažilo za druhé světové války svá dramata. Považuji za nesmírně důležité, aby dnes, dokud ještě žijí poslední svědci, vznikala další a další umělecká svědectví, dokumenty, filmy a knihy. Díla, která přehluší záplavu soutěží, kvízů a jiné ohlupující zábavy, která se večer co večer válí téměř z každé televizní stanice."

4 12.01.2020

Odkládám nedočteno. Asi jako oddechovka někoho neurazí, mě bohužel ani tak nestačí. Námět mě nenadchl, nepřipadá mi nějak extra zajímavý, popravdě spíš jako z červené knihovny. A už si svého času vážím více než abych čekala jestli se to v půlce knihy změní

Tohle mě bavilo. Taková lepší oddechovka na víkend. Jestli tohle autorka napsala už na střední, tak se těším, co napíše příště. Bavila mě nenucenost a lehkost vyprávění, i když šlo o tíživý témata. Nejvíc oceňuju (opět) jak se z lgbt tematiky nedělá hlavní zápletka (anebo není jediná), ale je tam vlastně přirozeně... Konečně! Taky mě bavil postoj hlavní postavy k sobě sama. Autorka podle mě taky hezky vykreslila postoje a pocity otce.. nechci moc spoilovat proto takto nekonkretne. Za mě fakt super a moc mě těší že mezi českými autorkami máme další skvělý přírůstek

3 15.09.2019

Myslím že Domanska mohla jít více do hloubky při zkoumání příčin rasismu... Cekala bych větší rozepsání o krizi identity a krizi spolunalezeni. Na druhou stranu se jí hezky podařilo ukázat že zlo nepáchají zdaleka cvoci a psychopati, ale naopak běžní lidé .. co myslím nezvládla je dát do kontextu čísla o kriminalitě, to by chtělo objasnit. A na závěr - reakce na komentáře níže. Jestli od nějaké reportáže nebo výzkumu čekáte objektivitu, tak jste naivní. Žádný výzkum z podstaty nemuze být stoprocentně objektivní, může se o to jen snažit. Každý a tedy i reportéři a výzkumníci vychází z nějaké své pozice ovlivněné svými zkušenostmi, stereotypy, vnímáním světa.. spíš než objektivnost chtějte více informací o pozici a to, jak a co reportéra ovlivnilo, na to si obrázek udělejte sami

2 07.09.2019

Dej mi své jméno jsem měla přečteno za tři dny – jedním dechem. Je to nádherná kniha o touze, o lásce, o sbližování, o pochybnostech, o hledání sebe sama. Lyrický popis pocitů dospívajícího Elia, který se zamiloval do o několik let staršího Olivera, je vykreslený na pozadí letního italského pobřeží – tápání Elia tak dokresluje lepkavé horko, slunce, moře, pohoda prázdnin a sladkých broskví. Závěr knihy mi připomnělo to, čeho jsem se v dospívání bála já --- /SPOILER ALERT/ --- že se budu bát následovat svoje sny a to, co v životě chci, a že pak o 20 let později ve mě zůstane jenom sladkohořká nostalgie. /KONEC SPOILERU/. Aciman mi ve svých narážkách na kulturu, na knihy, na hudbu připomíná knihy Haruki Murakamiho, intelektuálním zasazením a bezstarostnosti mládí potom Snílky. Díky knize mám chuť strávit prázdniny někde v malém italském městečku na pobřeží, číst filosofii a jíst broskve a fíky.

12 17.02.2019

Výborná kniha, která vám ale nedá nic zadarmo. Vlastně mám z knihy rozporuplné pocity, ale rozhodně ji hodnotím kladně a doporučuji k přečtení a to hlavně pro její emancipační potenciál. Chápu ale, že se ne každému bude líbit. Kdo se bojí smrti splnila má očekávání - moderní scifi (trochu jiná než mainstream sci-fi), čtivá, feministická, post-kolonialni a vyjadřující se k několika aktuálním problémům. Přesto prožitek u čtení nebyl jednoznačný. Alespoň ne v první půlce, kdy mě Okorafor rozčilovala, nebylo to konzistentní, nějak to na mě prostě působilo, jako když čtu někoho kdo není vypsaný. Což ale myslím není případ Okorafor, není to její první kniha/tvorba. Je to tím, že dělá hlavně na komiksech? Nebo tím že čerpala z nigerijských a jiných mýtů a stylu vyprávění, který nesedí tomu mému euro-americkemu lineárnímu myšlení a vyprávění příběhu, na který jsem zvyklá? Nevím. Vím ale, že se to v druhé půlce zlepšilo a já knihu slupla a jsem za ni moc ráda. Na závěr jsem čekala trochu větší mind-fuck, ale protože nemám ráda fňukání "konec by mohl být lepší", tak jsem s tím spokojená. Mě osobě by asi víc vyhovovalo, kdyby na knihu prodloužila např do 3 dílů, což by myslím i vyřešilo to že jsem měla pocit z první půli, jakobych to četla z rychlíku. Ale zase - to je má osobní úchylka ležet v 500+ stránkovem románu a moje nechuť k povídkám.

4 13.01.2019

Naposledy jsem u knihy brečela, když v HP zemřel Brumbál. A pak na konci téhle knihy. Po jejím dočtení. Ani ne kvůli konci, jako spíš kvůli celému pocitu z knihy, pocitu zoufalství a bezmoci - ač Cora utíkala kam mohla, a někdy to vypadalo, že je v bezpečí, reálně nebyla, což ani jako otrokyně v 19.st. v USA být nemohla.
Podzemní železnice (která je zde vyzobrazena doslova jako železnice, ačkoliv reálně šlo v USA o metaforické pojmenování sítě cest, bezpečných míst a abolicionistů, kteří pomáhali otrokům prchat) je nejen působivým vyprávěním o hledání svobody a dalším dílem objasňujícím historii USA a černošskou historii. Whitehead používá taky krásný jazyk a přirovnání ze kterých má knihomolska duše tála blahem. Tematicky podobná jako Homegoing od Yaa Gyasi (ta je víc časosběrná), pokud hledáte podobné čtení. Za mě kniha rozhodně putuje do kolonky doporučuji.

7 05.01.2019

Kniha představuje ucelený přehled informací, teorie, výzkumů, zákonů a praktických postupů v oblasti domácího násilí. Je tak vhodnou základní četbou, díky které o tématu a jeho kontextu získáte obecný přehled. Kniha nejde nijak do hloubky (což jí nemám za zlé, jde o obecných přehled a pro podrobnější souvislosti musíte sáhnout k dalším knihám zaměřujícím se na specifické kontexty). Dost příjemně jsem byla překvapená alespoň podkapitolou o LGBT jako obětech i pachatelích DN. Další specifické kapitoly by mohly byt- DN a psychiatrická onemocnění, specifika krizové intervence, DN a migrace/migrační status, dopad DN na děti. Nicméně jak říkám, tohle je obecný přehled a pokud hledáte knihu díky které se seznámíte s problematikou domácího násilí, rozhodně tuto doporučuji.

23.09.2018

Tolikrát jsem si řekla že si budu zapisovat své sny a tolikrát mi to vydrželo jen den, dva.. tak třeba tentokrát si to vypěstuju jako návyk a kdo ví, co všechno ve snech zažiju. Darumi mi trochu připomíná Tuláka po hvězdách a trochu Alchymistu (a obě knihy mám moc ráda), a klidně bych knížku uvítala delší a podrobnější. Těším se že autorka brzy vydá zas něco dalšího, delšího a v uživatelsky více příjemnějším formátu (pidi kniha se fakt špatně drží a to mě rozčiluje). Díky taky za neheteronormativitu a za to, že je v knize lesbický vztah popsán úplně "normálně". Jako jo, věřím že spoustu lidí pořád bojuje s coming outem, ale zase si myslím že je potřeba nehetero vztahy normalizovat a ne jen o nich psát jako o zdroji problémů, traumatu a šikany okolí.

1 17.09.2018

Kniha kterou jsem dostala už na jaře k narozeninám, ale dostala jsem se k ní až teď. A rozhodně nelituju že jsem si na ni počkala, dlouho se mi nestalo že jsem se od knihy nemohla odtrhnout (možná proto že kromě Cormorana nečtu detektivky), což Malinka ač, detektivkou není, splnila.

Trochu nepříjemné mi byly pasáže s Bohem, mám pocit že poslední dobou nečtu knihu, kde by Bůh nebyl/a zhmotněný/á, přítomný/á a vedoucí dialog s člověkem. A vždycky mi to připadá takové nějaké trapné, podivné, neobratné...

Ale to je asi to jedinné, co bych vytkla. Velmi oceňuji to, že po odborné stránce autorka zřejmě konzultovala s odborníky, a tak pasáže o adopci, attachementu a výchově adoptovaných dětí nejsou úplné bláboly a stereotypy.

Do Malky jsem se naopak vcítit dokázala, a asi poprvé v životě jsem se zamyslela nad tím, jak se mohou některé adoptované děti cítit, hlavně pokud si uvědomí, že adopce je dost náhodný proces a stejně tak jako je si adoptivní rodiče mohli vybrat i někoho jiného.... naopak mě strašně štvalo, jak se Ina nesnaží s Malkou zavést hovor na těžká témata, a vše si automaticky nějak sama odvozuje...

No, jak je vidět z mého komentáře, je to po dlouhé době kniha která mi na pár dní zůstane ležet v hlavě a jako v kocovině se budu mátožně probírat dalšími knihami ke čtení a žádná mi nebude dost dobrá... No, prý nedávno Táborské vyšla druhá kniha, tak třeba bude výběr jasný. Doporučuju!

4 03.09.2018

Mezi knihami, které pořizujete svým dětem a dětem v okolí by měla být alespoň jedna takovahle. Naštěstí knih, které nabourávají heteronormativitu a nenásilně děti seznamují s tím že rodiče a partneři nejsou vždy jen kluk a holka, je čím dál tím více. Už jen čekám na knihu kde bude hlavní hrdina/ka trans. Myslim, že je to důležité hlavně proto, že je nesmírně léčivé když vidíme v knize, ve filmu nebo v médiích reprezentaci někoho podobného, někoho jako jsme my sami. No a hetero pohádek je habaděj, proto je důležité ze vznikají i takovéto pohádky... Děti které vyrůstají v gay rodinách nebo děti které se samy identifikuji jako gay nebo lesby, to díky podobným knihám budou mít mnohem jednodušší. A ostatní děti aspoň pochopí že na tom není nic divneho

4 01.09.2018

Výborná kniha, výborně provedený výzkum. Jsem ráda za každou knihu, která se snaží do history přinést taky trochu her-story. Bytová revolta vyvrací mylné domněnky že silné ženy v historii (zde v disentu) nejsou, a také že feminismus byl do ČR implementován až po revoluci a ze západu. Skvělá kniha ukazující velmi inspirující příběhy disidentek a silných žen v celé své komplexnosti. Velmi vřele doporučuji!

3 26.08.2018

kniha Najděte si svého marťana nepřináší žádné překvapivé a nečekané poznatky a doporučení - nebo alespoň ne nic, co by každý, kdo oplývá trochou sebereflexe a uvažuje o vztazích s lidmi kolem. rozhodně si nemyslím že jde o učebnici psychologie pro laiky, spíše o výtah některých teorií a jejich propojení s praxí. ale to není nic špatného, myslím že spoustu věcí vás prostě nepřekvapí protože se jimi sami řídíte, nicméně pro někoho mohou být klíčové a přelomové. jen bych si knihou nedělala ambici na "laickou učebnici psychologie". mě osobně nejvíce zaujala myšlenka, že přílišným důrazem na výkon dětí (a to jak to děláme nevědomě) můžeme z dětí snadno vychovat workoholiky.

s čím rozhodně nesouhlasím jsou genderové stereotypy, ve kterých se pan Herman utápí. už jsem unavená z toho věčného rozdělování na bezpodmínečnou lásku mámy a podmínečnou lásku táty.... celé ty dlouhé litanie jak je máma nejdůležitější pro vitální vývoj dítěte. kecy, kecy, kecy. nejdůležitější je, aby malé dítě, mimino, novorozeně mělo NĚKOHO s kým může navázat pevný, láskyplný a důvěrný vztah. je jedno, jestli je to žena, muž, máma, táta, adoptivní táta, gay pár, babička, prateta,.... úplně jedno!

bylo tam dalších pár momentů, fatphobie a naprostého nepochopení a zjednodušení duševních onemocnění (což od někoho kdo má ambici aby jeho kniha byla vysvětlením psychologie laikům je dost smutné), a podobných kiksů. taky je naprosto zjevné, že pan Herman žije s ulpělou láskou k minulému a starému, když jedním šmahem odmítl moderní pohádky...

abych to shrnula, na to že byla kniha napsána před deseti lety mě udivila, tohle je tak styl 90let (odpovídají tomu i některé teorie ze kterých autor vychází). od knihy napsané před pár lety čekám moderní, oproštěnou od stereotypů a překonaných teorií, svěží, přinášející něco nového a seznamující s novými náhledy a názory. ani jedno v této knize není.

14 26.08.2018

Tři hvězdy za neotřelý styl, který je ale místy dost otravný. Říkám si ale, že i to cyklení a opakování myšlenek má nějaký záměr - třeba zrcadlit to že my sami se ve svých myšlenkách dost často zacyklujeme a opakujeme a naše myšlenkove pochody nejsou vybroušené, ale podobně syrové jako v knize? Tři hvězdy také za podnětné myšlenky o migraci, vykořeněnosti, rasismu a českém maloměšťáctví a věčné české nespokojenosti.

1 30.06.2018

Sarkastická Bárka mě baví, hned jsem si vzpomněla na svou kamarádku a přemýšlela, jestli nenapsala tuhle knihu pod pseudonymem ve skutečnosti ona. Na druhou stranu mi ale někdy pripadalo až otravné, jak moc se Bárka snaží být jiná a zdůrazňovala že ona nikdy nebude ten typ holky (dosaď jeden z několika typů holek ze kterých si dělala srandu). Někdy mě to odmítání, sarkasmus a negace připadalo víc sedící na třináctiletou puberťačku a hlavně hrozně přehnané. Jak už zaznělo níže, vyprávění babičky mi na věk moc nesedělo, ale to mi nijak nevadí - naopak. Byt stary ještě neznamená uvažovat staře a podle šablony jako další stáří lidé. Za mě tři hvězdy, není to kniha ke které se vrátím, ale ráda si přečtu od autorky další počiny a jsem zvědavá, kam se posune.

3 11.06.2018

Kniha rozhovorů (lidí, kteří pro Člověka pracují, pracovali, či stáli v jeho začátcích), vydána k 25.narozeninám Člověka v Tísni. Je to přesně to, co jsem právě potřebovala. V době, kdy se zvyšuje nevraživost české společnosti vůči neziskovkám, kdy jsou naprosto špatně vykládány hodnoty a postoje, které neziskovky, a mezi nimi i ČvT zastávají. ČvT je opravdu ikonou v oboru a já jsem za to (ale vlastně za celý neziskový sektor) velmi ráda a velmi pyšná. Pomáhat je normální!

4 13.08.2017