efka.michalkova
komentáře u knih
Návrat domů
Yaa Gyasi
Výborná kniha! Každou chvíli jsem ji chtěla odložit, protože mi bylo jasné, že ani další střípek příběhu asi nebude končit klasickým šťastným koncem, na druhou stranu jsem knihu nemohla odložit, protože je napsána velmi poutavě a zároveň se musím přiznat, že jsem i po happy endu toužila a pořád doufala, že se už té další (a nebo té další,..) generaci postav podaří osvobodit od traumatu kolonialismu a rasismu. Více podobných knih!
Já jsem Malála: Příběh dívky, jež bojovala za vzdělání a kterou postřelil Tálibán
Christina Lamb
Velký příběh se může zrodit i v malém městečku kdesi v Pákistánu. Malala, která nedávno obdržela Nobelovu cenu za mír, vypráví svůj příběh odvahy a boje za práva dívek na vzdělání.
Už od malička byla Malala svým otcem velmi podporována a motivována nejen ke vzdělávání, ale také k tomu, aby se nebála říct svůj názor a vždy šla cestou pravdy a svobody. Na rozdíl od mnoha žen a dívek v Pákistánu, kterým jsou tato základní práva, jako je například právo na vzdělání, stále upírána. Spolu se svým otcem Malala bojovala za právo dívek na vzdělání, přestože Talibán byl proti, a oba své úsilí nevzdávali, ani když začali být odstrašování výhrůžkami smrti. Jednoho osudného dne, když bylo Malala 15 let, byla ve školním autobuse postřelena mužem patřícímu k Tálibánu.
A přestože v onen den Talibán zamýšlel Malalaj umlčet, její příběh naštěstí pokračuje a je nesmírně inspirujícím pro celý svět. Příběh o tom, jak se ani malá dívka nezalekla výhrůžek, příběh o tom, jak na velké činy nemusíme nutně čekat až do naší dospělosti.
Co dodává knize o to větší působivost je to, že je napsána neuvěřitelně upřímně, nevynechávajíce jak hluboké touhy, tak také drobné chyby a prohřešky Malalaj, jako jsou třeba hádky s kamarádkami. Díky tomu vidíme, že i hrdinové jsou obyčejní lidé a hrdiny a hrdinkami můžeme být my všichni, kteří chceme v našem okolí nebo v našich životech něco zlepšit.
Rozhodně doporučuji přečíst, protože mě osobně kniha naplnila jistotou, že stále na světě existuje spousta lidí, kteří věří v dobro a věří, že každý můžeme přispět k tomu, aby byl svět o trochu lepším místem k životu. A je jedno kde žijeme, jaké je naše náboženství nebo víra, nebo jak jsme staří.
Lovec draků
Khaled Hosseini
Nádherně smutná kniha. Ke konci jsem si říkala, že je celkem jasné, jak to dopadne, pak přišel zvrat a děj mě překvapil. Asi jsem očekávala velký happy end a právě proto mě asi kniha tak nadchla, protože některé příběhy prostě happy endy nemají. Nemá ho ani tento? Těžko říct, musíte si ji přečíst a udělat si svůj vlastní názor.
Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
Jednoznačně můj nejoblíbenější básník. Díky jeho básním žiju v Praze 60.let, do brzkého rána poslouchám jazz a pak se potuluju svítajícími uličkami. Jeho básně jsou pro mě symbolikou mládí a hořkosladkosti lásky a ještě o mnoho více, co však neumím popsat a ten pocit získáte prostě jen při čtení...
Člověk hledá smysl: Úvod do logoterapie
Viktor Emil Frankl
Výborná kniha psaná srozumitelně, co však nejvíce oceňuji, že je teoretická druhá část nejprve podložena první částí, ve které Frankl popisuje zážitky a zkušenosti z koncentračního tábora. Kniha tak není suchým povídáním o něčem, co autor nikdy nezažil, ale právě naopak jeho terapie a přístup vychází z bolestných a hlubokých vlastních zážitků a zároveň z přesvědčení, že i to nejhorší se dá překonat, pokud člověk vidí smysl. Frankl je toho důkazem.
Tracyho tygr
William Saroyan
Líbezná knížka a jedna z mých srdcových knih, která mě bude doprovázet celý život. Láska a bláznovství jsou možná právě tím receptem na životní štěstí. Saroyan je výtečný spisovatel s jedinečným uměním vystihnout krásu života. Jeho knížky mě vždy pohladí po duši.
Utřete tělesné šťávy
Jaromír Štětina
Dvě povídky jsou sice krátké, zato velmi výstižné a přečtete je na jeden zátah. Po každé přečtené knize od Petry Procházkové mám pocit zmaru nad celým lidstvem kvůli krutosti, jaké jsme schopni. Tak dokonale umí autorka vystihnout válkou zmítanou Čečnu. Pocit zoufalství a beznaděje je skoro hmatatelný... Co mi však u knih Petry vadí, jsou její /často až bolestně/ upřímné otázky či hovory vedené s ženami. Nevím, jestli takto mluvila i ve skutečnosti, nebo se v knihách vykreslila ostřejší a nevím, zda takto silná slova volila schválně, nebo se prostě odráží její zkušenost novinářky. Pravdou však zůstává, že takto silná slova nechávají příběh surově holý a všechno to násilí, zlo, krutost a beznaděj z něj bolestně a nepřehlédnutelně vyčnívají...
Atlas mraků
David Mitchell
Po všech chválách, co jsem slyšela, jsem i já konečně přečetla, a zklamaně dodávám, že jsem čekala mnohem mnohem víc. Dle mého názoru je kniha plytká, bohužel mě nevtáhla do děje. Jediná část, která mě opravdu zaujala, byla futuristická vize a příběh Orison Sonmi. Nápad knihy a zápletky celého děje se mi velice líbí, bohužel si myslím, že se dal napsat mnohem zajímavěji. Byla tam spousta podnětů, do kterých se dalo zabrousit hlouběji, autor však zůstával celkem zbytečně na povrchu. Možná na podnět knihy vznikl celkem zajímavý a nepříliš náročný film, který u nenáročného diváka trochu polechtá filosofické zaujetí, ani na ten se já však nepodívám.
Frišta
Petra Procházková
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Líbí se mi styl, jakým je napsaná a jak se aktuální dění mísí se vzpomínkami hlavní postavy, takže některé skutečnosti tak nějak tušíte, ale odkryty jsou až v závěru. Baví mě scény až dojemného rozruchu a zmatku v domě, zároveň však doprovázeny tím neustálým pocitem staženého žaludku, který jsem měla po celou dobu čtení knihy. Kdy vám konečně dojde, co to ve skutečnosti ten kulturní relativismus je a jak si opravdu velmi často my bílí naivně myslíme, že spasíme celý rozvojový svět (už jen to jak těmto zemím říkáme!) a hlavně, že lidé v těchto zemích na nás čekají a naši pomoc chtějí!!! Kdy vám dojde, že otázka postavení žen v Afghánistánu je milionkrát zapeklitější, než se dá vůbec popsat a že rozhodně to nejhorší, co v té záplavě touhy pomáhat můžeme udělat, je nutit jim své názory... Co také velmi oceňuji, je vykreslení postav, kdy prakticky žádná z nich není ani černá ani bílá, a kniha se tak neutápí ve smutných stereotypech o islámském světě.
Tahle země není pro starý
Cormac McCarthy
Přečteno až po Cestě, takže názor zjevný - čtivá, depresivní (neuvěřitelně tíživě na mě působí, jak McCarthy naprosto nepoužívá přímou řeč), náměty k zamyšlení, ale zároveň je mi jasné, že za pár let nebudu vědět, o čem přesně byla. Řadím do skupiny knih, ano, přečíst, ale rozhodně ne nutně, rozhodně nepřečtu podruhé. Možná je to i celým dějem knihy a tím jak prostě (naivně) nesnáším násilí...
Za soumraku
Michael Cunningham
Po Hodinách jsem čekala trochu více. Třičtvrtě knihy jsem se docela nudila, spád přišel až s posledními dvěma kapitolami. Po přečtení mi došlo, že to tak snad bylo cílené. Navodit čtenáři ospalou nudnost života, který se změní jen několika málo okamžiky, přinesou prázdný pocit v žaludku a zase odplynou a život se "urovná". Pointa knihy velmi dobrá, zpětně hodnotím jako knihu, která neurazí, nabídne pár námětů k přemýšlení, ale rozhodně taky nenadchne k opakovanému přečtení. Možná je to také tím, že se mi neuvěřitelně moc příčí postavy, které nejsou se svým životem spokojeny, ale nic s ním nedělají (promítání vlastního strachu???). Po přečtení mě také napadlo, že kdyby se autor nezdržoval první částí knihy co mě tak nudila a rozvedl pouze konečnou zápletku, ze které se dalo vytěžit více, byla by to mnohem lepší kniha. Pak jsem se zamyslela nad tím, že možná nechtěl tak prvoplánově právě rozvádět onu zápletku, protože to by snad napadlo každého, a že ono ospalé tempo bylo záměrné. Takže hodnotím tak na 50%
Aluminiová královna
Petra Procházková
Silná kniha. Některé z dotazů novinářky se mi zdají hodně příkré, zavádějící, kontroverzní, stereotypní nebo zkrátka položeny až příliš upřímně. Možná to tak hodnotím z pozice sociální pracovnice, kdy bych se člověka zažívajícího válku ptala poněkud citlivěji, ale je nejspíš dobře, že se takto novináři bez obalu ptají a přinášejí naplno odhalená a surová svědectví a dávají nám tak možnost alespoň částečně pochopit situaci ve válečné Čečně. Na druhou stranu, v té době nejspíš už autorka byla více humanitární pracovnicí než novinářkou, proto mi tam některé ty otázky nesedí a zdají se mi necitlivé. Knihu ale rozhodně hodnotím jako výbornou a určitě doporučuji.