Eicherik komentáře u knih
Devadesátková sbírka hororových povídek, která mě moc nenadchla. Nejlépe hodnotím nehororovou, alespoň já ji tak pochopil, s názvem Sněžný muž a částečně lovecraftovskou, pojmenovanou Procitnutí.
Znamení bestie má být pokračováním knihy Kopí osudu. Já bych ale tyto dvě knihy nikterak nespojoval a případným zájemcům, kteří se zajímají o kopí osudu bych tento spis ani nedoporučil. V této, z větší části esoterické knize mimo jiné naleznete některé informace z knihy Kopí osudu, spoustu citátů a myšlenek ze Zjevení sv. Jana neboli Apokalypsy, řadu informací ohledně zasvěcení a reinkarnace z křesťanského pohledu, zajímavé názory na použití atomových bomb z druhé světové války, hodně myšlenek o ekologii a globálním oteplování a v neposlední řadě o příchodu Antikrista a Velkého Diktátora. Nejvíce se mi líbila kapitola nazvaná Kopí a karma atomové bomby a nejvíce nesouhlasně se stavím k pojetí reinkarnace zde uvedeném.
Citace: Napoleon pokládal dobytí světa za svůj životní úkol a zamýšlel nahradit evropské korunované hlavy příslušníky vlastní rodiny a svými oblíbenci. Aby se tomuto cíli přiblížil, snažil se zmocnit kopí, které bylo tehdy vystaveno v norimberském chrámu svaté Kateřiny. Ale okultní lóže Germanenorden rozpoznala síly skryté v kopí a odstranila posvátnou zbraň z chrámu dříve, než na ni mohl Napoleon vztáhnout ruku. Chtěla ji využít pro vlastní účely. Jeden ze členů řádu se dokonce pokusil při přehlídce gardy v Schönbrunnu Napoleona zavraždit, Kopí pak bylo předáno habsburské dynastii, která je však na konci napoleonských válek odmítla Německu vrátit.
Nápad na knihu, v které nás nevšední hrabě Mikuláš Belecredos protáhne svým životem a částí našich dějin je velmi dobrý, ale samotné provedení občas pokulhává. Některé pasáže mi přijdou zbytečné a některé části bych uvítal zase rozvitější. V určitých aspektech se nabízí drobná podoba s romány Valpuržina noc a Mlýn na mumie. Přestože toto dílko neshledávám dokonalým, tak jej čtenářům, kteří milují nevšední pohled na Prahu doporučuji.
Citace: Pro ty dvě zlé hodiny po poledni si pomalovávaly pomačkané a vpadlé tváře mladistvými barvami, oblékaly si kdysi drahé šaty, které si před lety, kdy byl pro ně svět ještě v pořádku, koupily v Paříži, vytahovaly z tajných zásuvek poslední šperky, které policie nenašla při domovních prohlídkách po únoru 1948, a čekaly, až se objevím.
Byla to moje povinnost, vejít do kavárny Slavie přesně ve dvanáct hodin v poledne.
Následující komentář se týká vydání z roku 2006. Kniha je rozdělena na dva díly. První se jmenuje Zbraně apokalypsy a zaobírá se nacistickými tajnými zbraněmi, především V1, V2 a V3. Dále pak podzemními továrnami a některými dalšími zbraněmi za hranicí reality. Chválím velmi dobré zpracování tématu a těší mne i zmínka o diskoplánech. Jedinou drobnou výtku vidím v tom, že kniha nevyjmenovává všechny známé zbraně odplaty, byť zůstaly jen v krajině úvah.
Druhý díl se jmenuje Bohové apokalypsy a snaží se shrnout mýty, legendy a záhady, které panují kolem nacistického Německa.
Následné vydání z roku 2021 první díl úplně vynechává a druhý díl výrazně rozšiřuje a to zejména o české reálie a je i bohatší o ilustrace.
Vydání z roku 2006 hodnotím také velmi kladně. Je znát, že se autor těmto tématům dlouhodobě věnuje, píše čtivě a kniha obsahuje dostatečné množství ilustrací.
Citace: Nimbus tajemství zvyšuje fakt, že do komplexu Riese spadá i podzemní labyrint zámku Książ. I o tomto zámku koluje celá řada podivných pověstí. Je prý vystavěn podle magických zákonitostí a jeho pán údajně experimentoval s časem. To prý potvrzuje skutečnost, že se v podzemí zámku na konci války ztratila rota Rudé armády.
Dvanácté pokračování celé série a poslední díl trilogie, jejímž ústředním tématem byla nacistická organizace Der Bund a její ďábelský eugenický projekt. Tenhle díl mi přišel i na tuhle sérii hodně přetaženej a byl o něco slabší, než ty předcházející. Hodně se toho rozdělalo, ale ne vše se beze zbytku dokončilo a spousta dořešení se jen tak odbila. Zcela zbytečně dlouhá mi přišla linka s Corrii Swansonovou, ale je jasné, že to byl úvod pro další případ. Naopak mě potěšila linka s Constance Greeneovou. Něco už vysvětlila a představuje potenciál pro nějaký budoucí příběh.
Citát: "Proctor obvykle nebyl nakloněn takovým úvahám, ale ta podívaná mu vskutku připadala skoro jako rodinný portrét. Portrét Addamsovy rodiny, opravil se v duchu, když opouštěl knihovnu s pousmáním na rtech."
Pekelná síra je skoro detektivka v pendergastovském stylu. Tahle série je prostě sérií pohádek pro dospělé. Taky bych občas uvítal více reality, ale beru knihu tak, jak je napsána. Ber, nebo nech ležet. Už teď se těším na pokračování. Z děje nic prozrazovat nebudu, jen zmíním, že se mi velmi líbila atmosféra na prastarém hradě. Na závěr ještě pochválím pěkný obal.
Peter Tremayne nám opět předkládá kvalitní příběh. Já mám ale přeci jen raději, když se zlo skrývá ve zdech kláštera, než na cestách zrady a spiknutí.
Malin Forsová je v současnosti moje nejoblíbenější detektivní série. Oproti minulým dílům se mi zdál tenhle malinko slabší, ale pořád je to na pět hvězdiček. Téma tohoto příběhu je takové sociálně švédské a děj je místy možná až moc optimistický. Jinak je to detektivka, jak jsme u téhle série zvyklí. Malin zase pije, mrtví opět promlouvají a je tu spousta prostoru pro soukromí zúčastněných osob.
Svět tajemných sil je kniha plná záhad, s bohatým obrazovým materiálem. Všech dvanáct kapitol bylo zajímavých. Mě nejvíce zaujala ta devátá, s názvem Velký sibiřský výbuch, která pojednává o tunguzském meteoritu, dle mého názoru spíše o tunguzské kometě. Nutno podotknout, že kniha je už čtyřicet let stará. Na její zajímavosti to, myslím, neubralo a mnoho nových poznatků se v této oblasti asi neobjevilo. Jediné, čeho se obávám, je, že plocha pralesů se za těch 40 let podstatně zmenšila, vodní plochy jsou díky znečištění méně obyvatelné a některé starobylé památky jsou nyní v ohrožení díky přibližujícím se lidským sídlištím.
Noční směna není sbírka povídek, ke kterým bych měl potřebu se ještě někdy vracet. Za nejlepší hodnotím povídky Noční směna, která ve mně nejvíce utkvěla po prvním čtení této knihy a Na dobrou noc, která by se dobře vyjímala v nějakém sborníku upířích příběhů.
Anotace k románu Synové člověka byla lákavá, ale kniha tak docela nesplnila moje očekávání. Hned od začátku na mě nezvykle působilo všudypřítomné, až soudružské tykání, ale to je dáno kulturním prostředím Islandu. Naprosto nečekaná byla sci-fi složka této detektivky. Dvojice detektivů mi zatím k srdci nepřirostla, ale konec příběhu se mi líbil. Určitě zkusím i pokračování.
K přečtení téhle knihy mě zlákala obálka. Síť je švédská detektivka, ale poměrně starého data a tím pádem jiného ražení, než na jaký jsme od mladších autorů zvyklí. Rozhodně to není na škodu. K poznání hlavního hrdiny inspektora Van Veeterena bude potřeba více případů. Zatím mohu jen konstatovat, že rád žvýká párátka. S knihou jsem spokojený a těším se na další díly.
Tenhle román jsem si vybral, protože místem děje je Československo roku 1935 a podstatná část se odehrává v psychiatrické léčebně umístěné na hradě s hrůznou minulostí. Důležitou složkou příběhu je i mytologie, zejména ta slovanská. V žánru thriller je tahle kniha velmi zdařilá.
Dobrý příběh. Netradiční místo činu. Povedená zápletka. Zajímavý motiv.
Jednu hvězdu ale ubírám za způsob vyprávění, který mi připadá poněkud strohý.
Po této knize jsem sáhl, protože jsem měl chuť na příběh, který se odehrává v džungli. A byla to dobrá volba. Je příjemné ležet doma v posteli a číst si o té všemožné havěti a breberkách, pro něž je prales domovem. Mayský kodex je knihou pro kluky a holky, jakéhokoli věku. Chce to jen mít v těle trochu touhy po dobrodružství.
Moje první Finkovka a hned dva první díly. Dvojice příběhů se mi líbila a kniha splnila moje očekávání. Tmavá studnice je nádherná česká detektivka vyšperkovaná hovorovou češtinou a osobitým lidovým humorem. Hlavní hrdina, soustružník Ota Fink je sympaťák, který vás provede dobou dávno minulou.
Tahle knížka byla pro nás tehdy náctileté jako zjevení. Byli to pro nás první střípky poznání fenoménu okultismu. Tehdy tady taková literatura nebyla běžně dostupná, nebyl internet, takže každou podobnou informaci jsme hltali. Byla to pro nás doba duchovního hledání. Propadli jsme kouzlu satanismu, černých mší a primitivních magických pokusů. Nedlouho poté u nás vyšlo hodně knih zaměřených na duchovní nauky, ale tahle kniha byla první. Největší cenu má asi pro ty, kteří si prošli podobným vývojem. Knížka je psaná stylem proti okultismu, ale my ji četli tzv. "naopak".
Hrad plný potencionálních dědiců, kteří se navíc díky svému aristokratickému původu cítí nadřazeni nad zbytkem populace, to je výborné prostředí pro anglickou detektivku. Román je plný pohody anglického venkova a předvánoční atmosféry, ale vyskytují se vněm i hlušší místa. Co se týká detektivní linky, tak je tu drobná překombinovanost, ale i tak mohu knihu, přes její drobné nedostatky, doporučit.
Citace: Pečlivě si prostudoval výběr jídel, aby našel něco s alespoň trochu vyšší nutriční hodnotou, ale zrovna tento konkrétní stánek britské železniční společnosti nabízel pouze takový druh sendvičů po jejichž konzumaci jste se začali strachovat, jestli si sanitka dokáže včas prorazit cestu ucpanými londýnskými ulicemi, aby vám zachránila život.
Můj druhý gamebook v životě. Od knihy jsem moc nečekal, co taky čekat od titulu, který se prodává za 29,- Kč, ale nakonec jsem byl v celku mile překvapen. Překvapením pro mě bylo i to, že hlavním hrdinou byl komunista. Nejedná se o žádný beletristický zázrak, ale v rámci žánru a tématu se jedná o lepší průměr. Kladně hodnotím oba epilogy, zvláště ten označený jako A byl velmi originální. V knize je i nejméně jedna věcná chyba. Hans Kammler je zde chybně uváděn jako Krammler.
Citace: "Stroj času, největší tajemství ze všech, ale je nám teď k nepotřebě," mluvil tiše vůdce, jakoby se ocitl v blízkosti samého fyzikálního boha. "Dokončili jsme ho ve chvíli, kdy se Sověti drali k polským hranicím. Na vývoji pracovalo šedesát největších mozků třetí říše. Program nazvaný Chronos měl pod velením generál SS Hans Krammler. Bohužel se zbláznil a utekl.
Kniha začíná zajímavou kapitolou o El Doradu, kterou jsem si přečetl s chutí, protože se týká mé oblíbené Jižní Ameriky. Většina dalších míst však pro mě tolik lákavá nebyla. Z mého pohledu zajímavé byly ještě části knihy, které se zabývali Grónskem nebo Vinlandií.
Citace: Zdá se, že jihoamerická víra v Tajné město dosahuje vrcholu v současném brazilském kultu týkajícím se města Matatu - Araracuanga. Tato víra nemá však žádný vztah ani k zeměpisu, ani k historii El Dorada. Fiktivní město prý leží ukryto v podzemí někde v Mato Grossu a je sídlem skrytých vládců světa a základnou létajících talířů vysílaných na průzkumné lety k udržení řádu ve světě. A tak se zde spojují staletí staré legendy s ultramoderními.