Eidalon komentáře u knih

Po určité prodlevě se Petr May vrací do prostředí bestsellerové trilogie z ostrova Lewis a navazuje dalším příběhem. Postavy jsou nové, příběh jiný, ale prostředí a styl psaní zůstává, ikdyž mne mnohdy přišlo, že to již s původní kvalitou textů trilogie zdaleka nemůže soupeřit.

Manželé Niamh a Ruairidh Macfarlaneovi spolu vyrůstali jako děti a posléze se jejich osudy střetávaly až do manželského svazku, ikdyž rodiny, ze kterých pocházejí, nemají mnoho společného. Dávné dramatické události vnáší do vzájemných rodinných vztahů nenávist a nesmiřitelnost, která se nese na pozadí příběhu jak tenká nit.

Kniha začíná dramaticky, smrtí jedné z hlavních postav a pak je rozehrána linie několika časových os, které Vám postupně představí krásný příběh s nečekaným rozuzlením. Tak trochu smutný osud předkládá složitosti života s oním pravdivým, jednou si dole jindy nahoře, a až na dřeň odhaluje typické ostrovní prostředí s nevlídným počasím a zcela s ničím nesrovnatelnou přírodou a drsností života v tomto koutu země. A přesto v sobě skrývá neskutečnou poetiku a krásu.

V knize se střetávají protiklady tvrdého života na ostrovech s pozlátkem módního světa a celebrit, kterým není svaté vůbec nic. Až teprve úplný pád na dno hlavní hrdinky rozkryje všechny ty přetvářky a fráze a odhalí skutečnou tvář těch nejbližších.

Krásná kniha a psychologie postav s detektivní zápletkou a skrytou láskou k ostrovům na periferii světa. Přesto mne ostrovní trilogie oslovila mnohem více.

Ochráním tě stojí určitě za přečtení, ale k příběhu se nejspíš již nevrátíte, což u trilogie určitě neplatí. A detektivku nečekejte, je to především příběh o životě a vztazích, specifické krajině a peripetiích života se svojí nekonečnou rozmanitostí.

6 11.09.2019

V této knize autor opět pokračuje v nastaveném stylu, stejná doba, prostředí, tentokrát ale dvojici hlavních hrdinů Elvise Cola a Joea Pikeho v románu nehledejte. Pokud jste se v jiných knihách setkali s novými hrdiny příběhů policisty Scotta a jeho fenky Maggie, tak právě v této knize se dočkáte jejich „zrození“

Dozvíte se, co vedlo Scotta k tomu, že se stal psovodem a jak se Maggie dostala do řad policejních psů. Jejich příběhy se potkávají a celá kniha se odehrává na pomezí vyrovnávání se traumat z minula, k čemuž napomůže i skutečnost, že se Scott snaží vyřešit svůj případ, kdy se připlete do přestřelky a on a jeho parťačka se tak stanou obětí místa a hodiny zcela jiného činu, který ale zcela zásadně změní jejich životy.

Scott tak hledá cestu ke své nové roli u policie v roli psovoda a objevuje Maggie, stává se z nich nerozlučná dvojice. Autor Vás pak provede Scottovým příběhem, který se stále snaží odhalit, proč musela jeho parťačka zemřít a on sám změnit své plány v kariéře u policie.

Složitý příběh se postupně rozplétá až do překvapivého rozuzlení. Dramatický závěr přivede dvojici znovu až na pokraj smrti, ale společný osud je navždy spojí spolu.

Příběh předkládá novou dvojici hrdinů do autorových knih, ale jinak je to dle mne jen mírně nadprůměrné čtení.

3 24.08.2019

Rozsahem spíše povídka čerpá z veliké slávy seriálu Akta X, napsaná panem Martinem v roce 1995. Spousta dalších epizod od nejrůznějších autorů rozšiřuje pokladnici kolem tohoto tématu, kdy v hlavní roli je opět nerozlučná dvojice Mulder a Scullyová.

Tentokrát se agenty setkáváme při řešení záhady kolem ztráty dřevorubců a všech ostatních kteří je hledali v hlubokých lesích státu Washington. Agenti se vydávají do základního tábora, kde odhalují zajímavé okolnosti a podaří se jim přijít záhadě na kloub, než však přijdou doopravdy na to, s kým mají tu čest, stanou se zajatci lesa a musejí bojovat o svým život s nejvyšším nasazením.

Povídka je napsána jen průměrným stylem, téma je sice zajímavé, i když nakonec se předložená myšlenka zas tak záhadnou nejeví a má své logické vysvětlení. Výhodou je že vše přečtete za chvilku, jinak se ale nejedná o nic převratného

Za mne něco slabé 3 hvězdy a to spíše k úctě k Mulderovi a Scullyové.

1 12.08.2019

Další velmi dobrá kniha renomovaného autora, i když se známými postavami autorových knih (Cole a Pike) se tentokrát nepotkáte. Hlavní hrdinkou příběhu je Carol Starkeyová, se kterou se ale pravidelní čtenáři Craisových knih také nepotkávají poprvé.

Carol si prošla svým peklem po prožitém traumatu na pyrotechnickém oddělení (smrt jejího přítele a sama přežila svou smrt jen náhodou) a podílí se na vyšetřování a smrti svého kolegy, který zahyne při likvidaci vyrobené domácí bomby.

Všechny stopy směřují k panu Rudému, který se proslavil, co by stavitel domácích bomb, jenž vyrábí a odpaluje dle svých zvrácených hodnot a pro své potěšení. Postupně se však směr vyšetřování stáčí jiným směrem a vše nakonec vede k překvapivému rozuzlení. Případ je vyřešen a Carol se podaří se vyrovnat i se svým traumatem a na cestě k vyrovnání potkává přítele pro další život, i když ztráty jsou velmi vysoké.

S Carol jsem se setkal již několikrát, bohužel mne chybí časová osa a tento příběh zatím nedovedu zařadit k těm ostatním. Kniha určitě zaujme, ale přesto jí něco málo chybí z jiných Craisových románů.

Za mne slabší 4 hvězdy.

1 11.08.2019

Tohoto amerického spisovatele především románů s detektivní zápletkou asi znalcům žánru netřeba představovat. První dílko vzniklo v roce 1987 a dodnes jich má autor na kontě necelou dvacítku. Známé jsou i jeho scénáře, knihy však dominují.

Tak jako jiní, stvořil Crais své hrdiny dne. Elvis Cole a Joe Pike jsou dvojka, která se doplňuje a řeší jeden případ za druhým. Pro Craisovi knihy je typické, že v knize a příběhu vždy dominuje jen jeden z nich a druhý je jeho nerozlučný parťák v pozadí. Vedle zápletky a případů, které musejí rozlousknout je pro dvojici vždy dominující čest a osobní integrita jako základní životní hodnota. Dalším hlavním ukazatelem je osamělý život s hlubokými jizvami z jejich minulosti placených žoldáků a absolventů války ve Vietnamu.

V Temnotě je v hlavní roli opět Elvis Cole, Joe Pike je zde jen vzácně, jako dobrá duše v pozadí. Komplot vražd sedmi žen se rozběhne odhalením osmé smrti, které se později stane taktéž vraždou, Elvis je nepřímo zatažen do případu, jako vyšetřovatel pracující pro svého obhájce, ale vše je to jen hra minulosti.

Cole ale cítí, že je zpochybňována jeho role v případu, dokonce je obviněn za věci, o kterých je přesvědčen, že se neudály tak, jak jsou prezentovány. Vstupuje do vyšetřování rozkrývá jednu pravdu za druhou.
Kniha má spád a i přes svůj menší rozsah vede k překvapujícím zvratům a odhalením. Závěr je temný, stejně jak život hlavního viníka. Tentokrát se ale za postavou vraha neskrývá beznadějná existence, takže si správně kladete otázku, proč se děje zrovna takto. A to se v příběhu stává otevřenou otázkou předloženou čtenáři k přemýšlení . .

Opět pěkná práce, za mne 4 hvězdy.

1 28.07.2019

Tuto knihu napsal pak Crais relativně nedávno. Vedle Elvise Cola, Joea Pikeho do řad hlavních hrdinů přibyl James Scott a jeho „mariňačka“policejní fenka Maggie. Z textu knihy plyne, že jsou opět pospolu, já však četl teprve první příběh, kde je Maggie se Scottem na scéně.

Opět trochu tápu v postavách a časové lince, ale příběh smutné ženské hrdinky, která se netradičním způsobem snaží vyřešit smrt svého jediného syna a kde je v akci hlavně Elvis se svými pomocníky je opět napsán čtivě a dravě.

Mám teď za sebou tři knihy pana Craise, Slib bych řadil za lepší 3,5 hvězdičky, je to dobré, ale např. L.A. rekviem, které jsem četl sousledně mne přijde lepší.

2 20.07.2019

Cole a Pike opět v akci.

Pan Crais tuto knihu napsal již v roce 1999 a od té doby jeho hrdinové žijí dál svými zvláštními životy spojeni v nerozlučitelné přátelství. Knihy čtu, jak mne přicházejí „pod ruce“, takže mne mnohdy chybí ona logická a vývojová nit vzniku tohoto přátelství, všechny ty vazby na pozitivní a záporné postavy z řad policie i všechny ty ženy, které se kolem hlavních hrdinů mihly, aby odešly za nejrůznějších okolností.

Prostě jsem kouzlo těchto příběhů objevil v době, kdy byla již podstatná část z nich napsána, ne vždy je jednoduché se v časové lince vyznat. Každopádně je ale každý z nich napsán poutavě, prostě se mne tahle dvojka líbí čím dál více.

L.A. rekviem mne však zaujalo o to víc, že odhaluje dost podstatně osobu Pikeho, se kterou jsem si lámal hlavu v řadě jiných příběhů, nyní tedy mnohem jasněni.

Kniha mne přijde velmi dobrá, řekl bych, že patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím od pana Craise četl.
Za mne plný stav pěti hvězdiček.

7 20.07.2019

Harry je opět v akci. Další kniha ze série Harry Bosch, tuším že již devatenáctá a dvacátá je na cestě. Každý, kdo prošel s Harrym všechny jeho příběhy již zná všechny hrdinovy libůstky, byt, dceru, složitý osud, a jakoby se opět setkal s „dlouholetým přítelem“. Harry opět nezklame a dál drží svůj prapor pravdy.

Dva druhy pravdy, to je Harry Bosch již mimo LAPD, coby dobrovolník teď působí na maloměstě uprostřed velké aglomerace. Autor v knize, jak v několika posledních příbězích velmi podobně, opět rozehrává dvě základní dějové linky s podtextem třetí, a tak to trochu již působí šablonovitě.

Ale je to poctivý příběh, kde na jedné straně Harry brání svou profesní čest, a to za pomoci svého nevlastního bratra Mickeyho Hallera a na straně druhé rozkrývá síť organizovaného zločinu, tentokrát drogy v podobě medikamentů získávaných pomocí černých duší, lidiček, kteří klesli na úplné dno.

Jste tedy přeneseni do americké reality, a to jak ve světě zločinu, tak do světa práva a praktik kolem soudního systému, který se točí ve spirálách, kde spravedlnost je až na posledním místě.

Opět slušně napsané, kniha Vás určitě nudit nebude, ale je to již tak trochu pořád stejné. I tak je třeba složit poklonu tvůrci, kde bere stále nové a nové nápady, aniž by vykrádal sám sebe.

Lze číst i jako první knihu s Harrym Boschem, ale to pak o Harrym nevíte vlastně vůbec nic . . .

8 06.03.2019

No pane jo.

Na knihu mne upozornil až příliš velký „humbuk“ kolem ní, šel jsem do četby naprosto nepřipraven, čekal jsem nějaký sci-fi román v regionálních reáliích s nádechem velkého tajemna.

A jméno Karika, při vší úctě k autorovi, jsem do Trhliny neznal, přestože se nejedná o žádného začátečníka – jak jsem později pochopil. Prostě jsem se s autorem potkal až nyní, a i když se dá k dílku říci leccos mne to teda oslovilo a závěr, to byl sešup. I toto hodnocení píši ihned po dočtení a pocity mám hodně rozporuplné a ať je to, jak chce, příběh mne určitě zaujal.

Předně, neznal jsem autorovi předchozí literární počiny a takto nepřipraven pro mne nebylo zas tak těžké uvěřit, že je skutečně pouhým dokumentaristou Igorova příběhu, část knihy jsem vnímal jako dokument o Tribeči a jaký si rozbor mýty opředeného pohoří. Není se co divit, do děje jsou zapracovány všechny dostupné materiály, které se problematice věnují, vše lze ověřit a proto je Trhlina ještě zlověstnější ( i to polorozbořené hřiště s fotbalovými brankami za Zlatnem najdete=první hromadné foto 4 až 5 účastníků).

Sloh a styl Karikova psaní, neustále ubezpečování, že předložené není jeho fixí s odkazy na spoustu reálií a historických faktů, které jsem si (kdo by to neudělal) dohledal mne stále přesvědčoval, že čtu populárně naučný dokument, kde se v závěru slibuje předložit souhrn faktů, záhad a mystérií a ať se s nimi každý popere po svém.

Teprve až se příběh dostává do fáze paralelních vesmírů a cyklických časových smyček jsem se vrátil zase do spíše knižní reality a přesvědčil sám sebe, že Igor a jeho příběh je jen výplod autorovy fantazie. Otevřený konec a ztráta kontaktu s osobou, jenž má být zdrojem vyprávění je jen únikem před těmi, kteří by si chtěli ověřit i Igorovu totožnost.

I když, kdo ví . . .

Tak nevím, zdali bylo Tribečskému masívu pomozeno, lokalita mne ihned zaujala a na mapě jsem ji prošmejdil zcela detailně, ale vypravit se tam kolem Vánoc, no to ani náhodou. A že bych si tam koupil pozemek a postavil dům - Vy byste to udělali?

Snad jedinou nepřesnost bych autorovi vytkl – hypoglykemický šok popisovaný u jednoho z hrdinů příběhu nastává nízkou hladinou cukru v těle (která je snižována právě dávkou inzulínu=dotyčný je diabetik s vysokou hladinou cukru v krvi a inzulínem je tato hladina redukována do správných hodnot a nebo právě tím, že není zdroj energie=jídlo popř. vysoká fyzická zátěž) a nebo nepravidelnou stravou a nikoliv tím, že inzulín není aplikován, což se nám autor nepřímo snažil vnutit . . .

A závěr – dovolím si citaci se kterou se ztotožňuji . . . Trhlina je román, který se vám zavrtá pod kůži a pronikne až do morku kostí jako tuhý mráz. Igorovo svědectví může citlivým jedincům způsobit lehkou paranoiu a garantuje vám, že do lesů se jen tak nevydáte.

Za mne 4 hvězdy jako z praku.

13 22.02.2019

Daniel Cole je pro mne opět „nový autor“ detektivních románů a vcelku příjemné překvapení. Knihu jsem přečetl bez příprav a doplňujících info, teprve později jsem zjistil, že jde o prvotinu autora, který toho zatím nemá až tak moc za sebou (v roce 2019 – Hadrový panák a Loutkář, co by druhá kniha série).

Každopádně na prvotinu prokázal Cole umění vtáhnout čtenáře do děje a udržet pozornost až do konce. Předkládá zajímavý román, který má silný vstup a příběh. Děj se odehrává v několika dnech s jedním časovým odskokem, který jaksi dokresluje pozadí a motiv počínání hlavního hrdiny – detektiva Williama Fawkese alias Wolfa.

Ten je vykreslen jako klasický detektiv ohař – samotář, který pro dosažení svých cílů nedbá pudu sebezáchovy, na druhou stranu je schopen udělat vše pro své kolegy a zároveň obratem potlačit kolektivní snahu po spravedlnosti pro své vlastní pomsty. A nepřejte si Wolfa potkat, když se dostane do boje, který hraničí s nezvladatelnou zuřivostí bez respektu k čemukoliv.

Celá linka příběhu se točí kolem nespravedlivého rozhodnutí soudu k postavě podezřelého Kremačního zabijáka, kterého soud na základě několika zmanipulovatelných důkazů osvobodí. Wolf se rozhodne konat a končí mimo službu a v psychiatrické léčebně. Zde náhodně narazí na „stejně postiženého spolupacienta“, který mu předá kontakt na „ďábla v lidském rouše“. Wolf tak spustí akci, kterou nelze zastavit a jejíž je součástí.

Dle mého názoru si autor nabral až „příliš velké sousto“, které ne až tak dobře ukočíroval. Asi bych zde jen opakoval stejné postřehy, hodně „vyrovnaných“ postav, kde pak chybí hlavní hrdina, řada otevřených podtémat, která nejsou v knize dotažena, naplánování hlavních vražd je pak příliš dokonalé, v praxi asi těžko dosažitelné a tím pádem hůře uvěřitelné.

No a dvě hlavní postavy – detektiv Wolf a jeho protivník jsou na jednu stranu vysoce inteligentní, chladnokrevně kalkulující osoby bez zábran a na druhou stranu až příliš emocionální a nezvladatelní, velmi rozporuplné, že nelze uvěřit v možnost takového vývoje.

Kniha končí a čtenáře napadá řada otázek na věci v knize nevyřčené, i když dále asi nepodstatné. Je jasné, že autor musí dozrát a ty nejlepší věci asi teprve čekají na napsání, ale start to byl vcelku dost dobrý.

Za mne něco lepší tři hvězdy.

12 17.02.2019

Postavu pan Krause mám spojenou s jeho drobnými rolemi ve filmu a pak nejrůznějšími „kauzami“ s ním spojenými, a především s jeho moderátorskými pořady. Nejsem pravidelným divákem těchto pořadů a spíše narážím na epizody s tím anebo oním hostem, když něco hledám na netu o tom či onom.

Zde plně vyznívá jeho moderátorská pohotovost i schopnost nenechat upadnout rozhovor do klišé či nudy a jen málokterý host je mu rovnocenným partnerem, který s ním při rozhovorech drží tzv. krok.

Z řady pořadů, které moderoval znám jen ty poslední, jeho divadelní, filmové či knižní počiny šly takříkajíc mimo mne. Na knihu mne upozornilo jeho vystoupení v pořadu Host Lucie Výborné, knihu jsem si půjčil a s chutí přečetl.

Překvapilo mne, jakou zajímavou minulost na poli podnikatelském, rodinném i divadelně televizním pan Kraus má. Určitě pro mne nejpřínosnější jsou jeho postřehy se zákulisního TV dění a praktik zde působících, stejně tak politická snaha zpeněžit jeho popularitu.

Ani jedno mne nepřekvapilo, neboť patřím k lidem, kteří si o férovosti tohoto světa a upřímnosti politiků či jiných mocných nedělají žádné iluze. Je to především obchod a boj o peníze, moc a vliv, ať již za „bojujícím“ stojí podnikatel, novinář, politik či celebrita.

Nelze jim to asi vyčítat, na druhé straně obzvlášť tam, kde se osoby „schovávají“ za požadavky svých voličů, posluchačů atd. jejichž zájmy jakože hájí (aby uhájili především svůj píseček), mne tato tvrzení zdvihají ze židle.

S panem Krausem se mírně neshodnu jen v tom, že nesouhlasím s názorem, že když se mne počínání toho či onoho nelíbí, aniž by zasahoval do mého života a dění, nechává mne to v klidu (ono známé – nehas, co tě nepálí). Na druhou stranu mne přijde, že Honza Kraus je příkladem muže, který celý život bojuje právě proti těmto nešvarům. Je to svým způsobem originál člověka jak v osobní životě, tak na poli jeho práce.

Kniha pro mne byla příjemným počtením s určitou mírou především poznání a nahlédnutí do zákulisní kuchyně mediálních praktik.
Za mne 4 hvězdy.

3 09.02.2019

Sérii řady filmů o Vetřelcích (poslední Prometheus z roku 2012) odstartoval kultovní scifi film Vetřelec Ridley Scotta z roku 1979. Zatímco tento film kombinoval myšlenku a filosofické pojetí s akcí, šlo v těch dalších pokračováních především o akci. Téma to bylo veliké a není divu, že komerčně láká další a další pokračovatele ať již ve filmové tvorbě, počítačových hrách, komiksech či dalších knihách.

Kniha Vetřelci – svazek 4 obsahuje dvě dílka dvou autorek – Koncert zla od paní Navarro a Sebevražedná mise od paní Perry. Knihy mají s původními dílky společné jen samotné Vetřelce, i když i tady si již autorky přetvořily vše k obrazu svému.

Koncert Zla popisuje blíže nespecifikovanou budoucnost a autorka zde Vetřelce představuje jako hlavní inspirativní zdroj šíleného hudebníka, který hledá absolutní zlo, které hodlá vyjádřit ve svém hudebním díle. Za svým cílem jde tvrdě a cíleně, důsledek na sebe nenechá dlouho čekat, zvlášť když v pozadí stojí proti sobě klasické lidské zbraně – závist, pomstychtivost a ješitnost.

Sebevražedná mise je již vetřelčí klasika, obdivuhodně přizpůsobivá rasa brouků, jak jsou Vetřelci presentováni, neustále kontaminují lidské kolonie a posádka lodi Nemesis sestavená z trestanců, kteří si ve službě kroutí svůj trest, vycvičená k potírání brouků, a to vše s pomocí s obrovskou palebnou silou Maxe – stroje člověka. Strategie a role v týmu jsou dány, v knize se setkáte s první misí, která Vám představuje hlavní aktéry a členy posádky ale hlavní dějová linka se odehraje při druhém zásahu, kde se smrt posádky přímo vyžaduje, neboť praktiky a tajemství zaměstnavatele nesmí opustit rozlehlost vesmíru. Boj, který nemá vítěze je rozehrán a jeho konec je stejně bezútěšný, jako jeho průběh.

Dva počiny, které dle mne nijak výrazně neobohacují ale jen rozšiřují portfolio vetřelčí slávy.

Za mne jen průměrné knihy, ale milovníci vetřelčího tématu budou nejspíše jiného názoru.

2 03.02.2019

Již pátý případ ze série Akta Enzo, příběhy s detektivním podtextem a hlavním hrdinou Enzem Macleodem, jeho rodinou a další útok na čtenářovi smysly.

Již jsme se potkali v sérii s krajem vína, turistickým ruchem a nyní je to francouzská kuchyně a kulinářský koncert v podání pana autora. Kniha opět vedle svojí čtivosti a lehkého nadhledu opěvuje ve své podtextové lince kulinářský svět a byznys kolem něj a stává se tak přímo velkým propagátorem francouzské kuchyně.

Enzo nyní vyšetřuje další záhadný případ, tentokrát se vše točí kolem nevysvětlené smrti Marca Fraysse, celebrity francouzského vaření. Enzo přijíždím do francouzského středohoří s cílem rozkrýt zvláštní smrt, postupně však rozkrývá složitost Marcovi osobnosti, jeho bratra i ženy. Peter May neopomine připomenout všechny Enzovi osudové ženy, děti a opět je Enzo terčem útoku na svou osobu, když se dostane v případu velmi blízko k rozřešení, prožije si svůj další milostný románek, aby v závěru bojoval o to, co je mu nejdražší.

Opět příjemné čtení, autor Vás udržuje v lehkém napětí po celou dobu románu, vše se klasicky rozuzlí až v jeho závěru. Mnozí si potvrdí své předchozí podezření, ale motivaci asi neodhadne nikdo.

Pátý případ ze sedmi je uzavřen a my se můžeme těšit na další pokračování. Příjemné počtení, za mne čtyři hvězdy.

5 27.01.2019

Dvanáctý případ Lincolna Rhyma a předpokládám, že všichni čtenáři tohoto dílka již nějaký román s touto hlavní postavou kvadruplegika s geniálním mozkem a skvělou dedukcí opřenou a perfektní analýzu důkazů již četli.

Deaver opět sáhl pro své osvědčené hrdiny a napsal další z příběhů, kde se mnoharozměrné postavy míhají v tobogánu zápletek vyúsťující v ucelený závěr.

Na začátku Vám předkládá několik linek zdánlivě nesouvisejících událostí, které se postupně protnout, a když si myslíte, že je již vše zřejmé, provede Deaver svůj klasický veletoč a vše je úplně jinak.

Poměrně rozsáhlé dílko jak stránkově, tak dějově, na druhou stranu se autor již sám tak trochu vykrádá, zdánlivý maniak vraždí zcela netypickými zbraněmi (kdysi to byl elektrický proud – Hořící drát, horká pára atd.), stejně tak Rhymův život má opět namále, čemuž Deaverův hlavní hrdina čelil již mnohokrát. A opět zapracuje nepředvídatelné a čtenář je vyveden z temné uličky zcela logickými kroky.

Na paškál si autor bere i soudní americký systém a opět moloch peněz, který se nezastaví před ničím. Přibyla nová postava Julietty Archerové a další složitý lidský příběh, kniha je i tak trochou do mlýna s upozorněním na již tak naše životy neustále více ovlivňující technologie, na kterých se stáváme závislejšími čím dále více a neustále hlouběji ovlivňující naše chování a způsob života.

Ne nadarmo se tedy v dílech soudobých autorů stále více objevuje myšlenka, že kdo tyto technologie bude umět ovládnout, řídit, bude řídit i životy nás všech. Známá je myšlenka i jiného autora a to neméně pravdivá – kdo zná Vaši minulost, ovládá Vaši budoucnost a skrze umělou inteligenci a závislosti na stávajících „hejblátkách“ bude za chvíli vládnout všemi a vším.

Nakonec poslední aférka s HW firmy Huawei je toho plně důkazem a i když všichni budou tvrdit, že se nic neděje, přátelé děje se . . . otázkou je, jestli tomu ještě umíme zabránit, respektive „zlého pána vrátit do role poslušného sluhy“.

Když ale sleduji, jak se posledních 10–15 let výrazně změnilo myšlení té nejmladší generace právě vlivem a používáním soudobých technologií, mám trochu strach, že již vypuštěný džin se „do láhve je stěží vrátí" . . .

A Bůh nám buď milostiv, za mne dávám knize 3,5 hvězdy, kniha je napsaná dobře, téma zajímavé, i když nic nového, to vše zde již bylo.

4 03.01.2019

Tentokrát se nejedná o další thriller z pera známého autora, které charakterizují nečekané zvraty a rozbourání čtenářových dedukcí o vývoji děje a hlavních postav, ale o povídkový cyklus.

Třináct detektivních povídek Vám předestře třináct příběhů, v řadě z nich figurují všichni Deaverovi oblíbení hrdinové – Kathryn Danceová, John Pellam a samozřejmě Lincoln Rhym s Amélií Sachsovou. Jsou zde ale i jiné zajímavé postavy, a především každá povídka, to je originální mini příběh s neskutečnými zápletkami, kterým je společný atribut – jsou tak trochu šílené.

Všechny jsou svým způsobem povedené, držíce si charakter Deaverova rukopisu – máte-li pocit že bylo řečeno vše a žádné další překvapení již nebude, vše se otočí a dá příběhu další přidanou hodnotu.

Kniha má hrubě přes 630 stran opět velmi poutavého čtení. Těžko některou z povídek vyzvednout, ale závěrečná – Navždy spolu má i nadčasovou dimenzi a patří asi k nejlepším.

Za mne 5 hvězdiček, opět vydařená antologie toho nejlepšího, co Deaver na poli povídek zatím vytvořil.

03.01.2019

Dennis Lehane patří mezi nejuznávanější americké autory a milovníci temných kriminálních románů a příběhů jej nejspíše velmi dobře znají. Řada jeho děl byla úspěšně zfilmována, a tak se dostal do podvědomí i mnoha lidí, kteří třeba až tak jeho knížky neznají. Myslím ale, že Tajemnou řeku či Prokletý ostrov viděl nejspíše každý.
Pod rouškou noci je román a vlastně studie zločinu v níž se octnete v atmosféře dvacátých let minulého století v Americe. Prohibice a ilegální palírny, obchod s drogami, prostitucí, a především neodmyslitelné gangy vládnoucí podsvětí a obchodu s lidskou neřestí, to vše je v knize popsáno s lehkostí a samozřejmostí.
S hlavní hrdinou Joem Coughlintem se setkáváte jako s mladistvým zlodějíčkem, který se postupně vypracoval až mezi floridskou mafiánskou elitu. Autor Vás provede nesčetnými situacemi, Joe Vám ihned přiroste k srdci, byť je představitelem té temné stránky lidské společnosti. Postupně s ním prožijete deset let a román končí, nic méně již je na trhu volné pokračování Zmizelý svět, kde se s oblíbeným hrdinou opět setkáváte po dalších deseti letech.
Pod rouškou noci není jen dobře napsaná knížka, je to pravdivý a sugestivní obrázek jedné z kapitol amerických dějin.
Za mne čtyři hvězdy.

2 20.11.2018

Představovat tohoto autora bestsellerů z lékařského prostředí anebo se zápletkou s medicínou související je znalcům asi zbytečné. První kniha vznikla v roce 1972 a poslední (Šarlatáni) se připravuje k českému vydání. Mezi tím je okolo 35 knih, mnohé z nich byly zfilmovány.

Měl jsem to potěšení si velkou většinu z nich přečíst (nejsme si zcela jist, ale řekl bych, že asi všechny) a pamatuji si dobu, kdy začaly jeho romány vycházet i u nás (po roce 1990) a vždy jsem se těšil na další přírůstek. Cook stále píše a tvoří, byť je mu již 78 let (2018).

Nicméně věk se zastavit nedá, jeho nejlepší dílka již asi byla napsána. K těm posledním se řadí Pojistka smrti (2011) a Nano (2012), dvě knihy, které jsou samostatnými příběhy, ale které spojuje posloupná časová osa a stejní hlavní hrdinové.

Pokud můžete dodržte si linii četby v časové ose tzn. jako první čtěte Pojistku smrti a pak až Nano. V mém případě tomu bylo naopak, tak jen rada těm, kteří se na četbu teprve chystají.

V románu Pojistka smrti se autor vydal do světa „pěstování lidský orgánů“ z tzv. vlastní kmenových buněk přijímatele. Myšlenka, která není až tak od věci, neboť kmenová buňka ve svém prvotním stavu je vlastně buňka, které ještě není přiřazeno „co z ní bude“. Její získávání z lidských embryí je zatím komplikované, autor zde předkládá vizi, že buňky budoucího přijímatele orgánu se přetvoří v kmenové a následně přetvoří do podoby, která je třeba (nová ledvina, slinivka atd.).

Vskutku vizionářská myšlenka, na které je celý román postaven. Tento objev v praxi by znamenal prodloužení lidského života a to se nehodí některým bankéřům a podnikatelům, kteří na lidské smrti mají postaven svůj byznys.

Rozbíhá se tak děj, kde se v několika rovinách odvíjí dramatické okamžiky vše nakonec ústící do konce, který je lehce předvídatelný. První část knihy je vcelku zajímavá, v druhé části a v závěru se ale opět autor utápí v situacích, které již nikam nic neposouvají. Peníze a touha po moci vyhrávají, nicméně spravedlnost se nakonec dostaví.

Dle mne trošku lepší, než NANO, ale musím konstatovat, že pan Cook napsal lepší knihy, ale číst se to dá, za mne ale jen průměr za tři hvězdy.

1 10.11.2018

Představovat tohoto autora bestsellerů z lékařského prostředí anebo se zápletkou s medicínou související je znalcům asi zbytečné. První kniha vznikla v roce 1972 a poslední (Šarlatáni) se připravuje k českému vydání. Mezi tím je okolo 35 knih, mnohé z nich byly zfilmovány.

Měl jsem to potěšení si velkou většinu z nich přečíst (nejsem si zcela jist, ale řekl bych, že asi všechny) a pamatuji si dobu, kdy začaly jeho romány vycházet i u nás (po roce 1990) a vždy se těšil na další přírůstek. Jeho knihy i témata byly vždy velmi chytlavé a těm, kteří mají Nano jako první setkání s Cookem doporučuji, přečtěte si jeho starší tvorbu, nebudete litovat.

Cook stále píše a tvoří, byť je mu již 78 let (2018), nic méně věk se zastavit nedá, jeho nejlepší dílka již byla napsána. K těm posledním se řadí Pojistka smrti (2011) a Nano (2012), dvě knihy, které jsou samostatnými příběhy, ale které spojuje posloupná časová osa a stejní hlavní hrdinové. Pokud můžete dodržte si linii četby v časové ose tzn. jako první čtěte Pojistku smrti a pak až Nano. V mém případě tomu bylo naopak ( a na svůj přehmat jsem přišel až po rozečtení Nana) , tak jen rada těm, kteří se na četbu teprve chystají.

V románu Nano se autor vydal do světa nanotechnologií, jako poslední „výkřik“ medicínských objevů (známe jeho témata kolem lidských orgánů, klonování a genového inženýrství, jedů a toxinů), teď tedy nanotechnologie. Téma velmi poutavé a zajímavé, přesto si myslím, že zde pan Cook celý potenciál, který se za námětem skrýval, zdaleka nevyužil.

„Rychlý start“ a chytlavé téma Vás spěšně pohltí, ale tu jakoby příběhu spadl řemen, děj přešlapuje na místě a příběh se omezuje na tvrdohlavost a marnost počínání hlavní hrdinky Pii Grazdaniové a značnou testosteronovou závislost jejího zaměstnavatele a snaha Pii proniknout k jádru věci.

Děj se moc neposouvá a k závěru se to nezlepší. Až úplný závěr opět přinese trochu „pohybu“ a neočekávaně očekávaný zvrat s netradičním koncem, neb happy end se tentokrát nekoná.

Peníze, moc a vysoká politika se značným mezinárodním přesahem docílí svého a hlavní aktéři jsou rozprášeni jak urnový popel.

Myslím, že pan Cook napsal lepší knihy, ale číst se to dá, za mne ale jen průměr za tři hvězdy.

2 15.10.2018

Tohoto amerického spisovatele především románů s detektivní zápletkou asi znalcům žánru netřeba představovat. První dílko vzniklo v roce 1987 a dodnes jich má autor na kontě necelou dvacítku. Známé jsou i jeho scénáře, knihy však dominují.

Tak jako jiní, stvořil Crais své hrdiny dne. Elvis Cole a Joe Pike jsou dvojka, která se doplňuje a řeší jeden případ za druhým. Pro Craisovi knihy je typické, že v knize a příběhu vždy dominuje jen jeden z nich a druhý je jeho nerozlučný parťák v pozadí. Vedle zápletky a případů, které musejí rozlousknout je pro dvojici vždy dominující čest a osobní integrita jako základní životní hodnota.

Dalším hlavním ukazatelem je osamělý život s hlubokými jizvami z jejich minulosti placených žoldáků a absolventů války ve Vietnamu.

Poslední detektiv byl napsán v roce 2003 a hlavní roli vystupuje tentokrát Elvis Cole. Když se zdá, že si Cole konečně buduje vztah se ženou a jejím synem, je tento usnesen a únosci cílí na Coleho minulost vojáka. Sám Cole pátrá, kdo je ve věci zainteresován a nemalou roli hraje v pátrání i jeho přítel Pike.

Rozbíhá se vyšetřování, kde vedle policie vstupuje do hry Cole a Pike a pak otec dítěte, bohatý muž, který chce tak získat zpět přízeň své bývalé ženy a ukázat na Coleho jako snadný cíl pro jeho nejbližší s ohledem na jeho minulost i aktivity soukromého detektiva.

Příběh se rozbíhá a postupně se odhaluje, že únos není typickým únosem a samotní úsnosci se tzv. utrhli z řetězu. Vše se nakonec vyjasňuje celkem brzy a motiv není nijak překvapivý, pozorný čtenář ví své již po 60% načteného. Přesto že se kniha čte dobře, četl jsem od Craise lepší romány.

Zde dávám jen průměrné hodnocení, tři hvězdy.

2 01.10.2018

Tato kniha nás opět zavádí do podstaty amerického soudnictví, které je pro mne stále velmi zvláštní, neboť v případech nejde o spravedlnost ale o to, kdo vyhraje v soudní síni=přesvědčí porotu svým umem, výřečností a spoustou triků, které manipulují případem, vyhrává silnější, movitější, spravedlnost jde jaksi stranou.

Velmi podobná alegorie s dnešním školním systémem u nás, nerozhoduje co žáci umějí, ale kdo se zúčastní nejvíce soutěží, mimoškolních aktivit, o spokojenosti rozhoduje, jak jsou spokojeni žáci, rodiče a provozovatel s chodem školy, a uniká všem, že s vaničkou vylili i dítě, neboť kvalitní výuka a hlavně znalosti a dovednosti dětí jsou podružné. Hlavně když škola zasupluje rodičovské povinnosti.

Ale zpět ke knize. Autor zde propojuje soudní systém a jeho mašinerii s vysokou politikou, za kterou není opět nic víc, než peníze a moc. Promyšlené kroky korporace jak obejít vše, aby se dostala ke svým ziskům s dlouhodobým plánováním, to je, z čeho až mrazí.

Na ploše jedné studie se rozbíhá děj, který si nebere servítky, knihu považuji za tu z lepších pana Grishama, ne omylem byla zfilmována a to vše v době, kdy slovo ekologie znamenala spíše sprostý výraz. V příběhu je nakonec vše rozklíčováno a spravedlnosti učiněno zadost, ale pro mne to má vše hlubší význam. Lidem, co se neštítí těžit a bohatnout na úkor jiných a celé planety Země bez ohledu na následky, by se měl rychle zatnout tipec. Opak je však dnešní realita.
Za mne 4 hvězdy.

4 11.09.2018