Eidalon komentáře u knih
Merle je autorem, kterého jsem v mládí objevil skrze jeho Malevil či knihu Smrt je mým řemeslem. Když pak začala vycházet rozsáhlá sága, původně šestidílná a posléze znovu stejnou měrou rozšířená, s chutí jsem se pustil do čtení, ale nikdy nedočetl ani prvních 6 knih.
Na stará kolena se ke knihám vracím a znovu si oživuji klíčové historické zvraty, jež v 16. a 17. století formovali Francii. Vedle ukázky života lidí v této historické době je to i příležitost si oprášit znalosti francouzských, potažmo evropských dějin.
Všechny knihy jsou spojeny v jeden příběh, v jednu časovou osu, kterou Vás provází hlavní hrdina, Petr ze Sioraku, který předkládá své paměti a životní úskalí od svého zrození až po své kmetské dovršení.
Merle psát umí, ale jednotlivé díly celkové ságy se přeci jen mírně liší, především v časovém rozsahu, který jednotlivé díly popisují.
V rozpuku mládí je druhý díl, kde vás autor zavede do krásného jihofrancouzského Montpellieru, kam se bratři Siorakové vypraví za svými studiemi ve věku 15 let, prožíváte s nimi krásná léta dospívání, studií, sondu do života lidí či měšťanů středověkého města. a nahlédnete pod pokličku, jak byla vnímána lékařská věda a uplatňována v praktickém životě.
Tento díl je čtenářsky vděčný, neb kdo by nevzpomněl na léta studentská a vše co tyto roky přinášejí, vše je poprvé, vše je zajímavé, vše je poučné a zároveň dobrodružně nebezpečné. Krásná sonda do života a studií této doby.
Po druhém dílu se hlavní hrdina vrací do rodného kraje jako čerstvý lékař, jenž má své znalosti rozvíjet a uplatnit v dalším žití
Merle je autorem, kterého jsem v mládí objevil skrze jeho Malevil či knihu Smrt je mým řemeslem. Když pak začala vycházet rozsáhlá sága, původně šestidílná a posléze znovu stejnou měrou rozšířená, s chutí jsem se pustil do čtení, ale nikdy nedočetl ani prvních 6 knih.
Na stará kolena se ke knihám vracím a znovu si oživuji klíčové historické zvraty, jež v 16. a 17. století formovali Francii. Vedle ukázky života lidí v této historické době je to i příležitost si oprášit znalosti francouzských, potažmo evropských dějin.
Všechny knihy jsou spojeny v jeden příběh, v jednu časovou osu, kterou Vás provází hlavní hrdina, Petr ze Sioraku, který předkládá své paměti a životní úskalí od svého zrození až po své kmetské dovršení.
Merle psát umí, ale jednotlivé díly celkové ságy se přeci jen mírně liší, především v časovém rozsahu, který jednotlivé díly popisují.
Dědictví otců je první díl, kde se především čtenář seznamuje s rodinou, hradním sídle uprostřed francouzského venkova, popisem života prostých lidí a nižší šlechty, hlavní hrdina se v prvním dílu dostává na práh své zletilosti.
Milé, poučné a čtivé.
(SPOILER) Další z autorových knih, kde se detektivní příběh snaží přetvořit v politický thriller, které ve srovnání s konkurencí Mankellovi zdaleka tak nejdou. Číňan není jeho prvním pokusem o tento odklon, takže pokud čekáte další poutavý příběh s komisařem Wallanderem, v této knize ho nečekejte.
Příběh sice začíná skupinovou vraždou připomínající dobře promyšlený masakr neznámého fanatika, ale brzy ustupuje do pozadí a je nahrazen dlouhými anabázemi čínské historie, kde sledujeme předky aktéra vraždy, kteří si procházejí složitou peripetií života neskutečně chudé Číny, přes americké vyhnanství, aby se vrátili zpět do Číny nesoucí si stigmata svého putování a strádání. Zde autor předestírá motiv všeho konání a oné detektivní zápletky, ale i tak je motiv pro mne hodně zvláštní.
Pak je zde střih do současné Číny, kde pokračovatelé dříve popsané rodinné linie svádí boj o moc, do které je propašována ideologie a sonda do stávající čínské společnosti a boje odkazů představitelů Taoismu s názory současných čínských byznysmenů.
Postava soudkyně Birgitty je zde jen jakýmsi prostředníkem mezi policíí a aktéry dění.
Kniha, dle mého názoru, není ani dobrou detektivkou a ani dobrým politickým thrillerem. Na velkých plochách se autor utápí ve svých názorech k problematice a pokud nejste dobrým znalcem popisovaného prostředí, jen stěží rozeznáte, co je autorova fixe a co skutečná realita stávající Číny. Určitě to může řadě čtenářů vyhovovat, já se ale k této skupině nepočítám.
Ten, kdo očekává klasickou Walanderovku bude zklamán, a pokud jste fanoušky politických thrillerů, sáhněte po jiných, v tomto ohledu renomovanějších autorů.
Knihu jsem dočetl s vypětím všech sil, abych se nedozvěděl nic víc, než co bylo zřejmé po první třetině co se detektivní zápletky týče, a ke znalcům Konfucianismu či Taoismu se nepočítám.
Čína je určitě zajímavé téma se svojí historií, vývojem i současností, ale pokud si chce v tomto ohledu někdo doplnit vzdělání, jsou zde prameny mnohem povolanější.
Je na čtenáři, aby se rozhodl, jakou cestou jít.
Staronová kniha, jak sám autor popisuje vznikla dříve, ale je vydána až v roce 2020. Pandemie ptačí chřipky v minulosti dala podmět k napsání, pandemie Covid – 19 dala podmět k vydání.
Na pozadí Londýna se odehrává děj, který se prolíná – město je paralyzováno smrtícím virem a je až děsivé, jak si autorovy vize můžeme porovnat se skutečností uplynulých dnů a do této atmosféry je vsazeno vyšetřování nálezu kostí mladé holčičky.
Hlavní postava, svérázný detektiv Jack MacNeil si prožívá svá osobní traumata a je nucen řešit svůj poslední případ na který má pár hodin, pak od policie odchází.
Rozbíhá se zápletka, která se nakonec propojí se stavem pandemie, a znovu se prokáže jak touha po moci a penězích dovede lidi pokřivit až hluboko za mez všeho.
Pan May určitě psát umí, i v této knize čtenáře zaujme a vtáhne do děje, ale přesto je Karanténa na hony vzdálena jak jeho ostrovní trilogii, tak jeho sérii Akta Enzo a spíše se blíží Čínským thrillerům.
Jackovi se podaří vše vyřešit, ale přesto čtenáři zůstává v mysli spousta otázek, proč se situace řešila tak složitě, jaký smysl má vyšetřování smrti jedné dívky, když kolem umírají lidé po tisících. Děj se mnohdy natahuje o dramatické situace, které vůbec nemusely vzniknout, řešení bylo mnohem jednodušší. Ale pak by vlastně nebylo o čem psát.
Karanténu řadím spíše k průměru, za mne 3 hvězdy.
Cole a Pike opět v akci. I když opět dominuje Cole. Další příběh v sérii a časové řadě stojících za všemi předešlými.
Téma příběhu je postaveno na Coleově traumatickém dětství i skutečnosti, že nikdy nepoznal svého otce, i když se jako teenager o to velmi snažil. Když je povolán k případu, kde se zavražděný před smrtí vyzná k blízkému vtahu ke Colemu, ten neváhá a vydá se po stopách, které případ nabízí.
Postupně však odhaluje úplně jiné pozadí případu a jeho roli v něm. Příběh nabírá obrátky a končí velmi dramaticky.
Opět zdařilé čtení.
Má druhá autorova kniha, tentokrát jsem sáhl po první knize v sérii. David je zde již soukromým detektivem, pracuje sám, a celá mizérie hlavní postavy celé řady knih začíná právě v tomto příběhu. David se prací snaží vypořádat se smrtí své ženy a přistupuje na návrh, který mu předkládá bývalá známá jeho ženy a důvodem jsou právě společné pocity – smutné tesknění po milované osobě.
Hon na mrtvého opět začíná tak trochu záhadou, ze které se pak vyklube temná minulost a především příběh lidí, kteří ve svém nastavení chtějí „dělat dobro“ způsobem, který je prosté veřejnosti zcela nepochopitelný.
David opět naráží na řadu překážek, několikrát stojí na pokraji smrti ze které ho vytáhne tu náhoda, tu rychlý zvrat děje. Postupně je však vše odhaleno i když největší překvapení čeká na Davida a čtenáře až v závěru příběhu.
Knihu čtu po své první Weaverovce (Není cesty zpět), která se mne zdála mnohem výraznější. Jednoduchá rozhodnutí hlavního hrdiny jsou nahrazována mnohdy nepochopitelně jinými a to pro další dramatičnost děje, ale již jsou méně uvěřitelná.
Za mne lepší tři hvězdy.
Fanouškům detektivních thrillerů není třeba Tima nijak představovat, tento 43 letý (2020) britský spisovatel se na českém trhu objevuje kolem roku 2015 a dneska je známý především svými dílky s hlavní postavou Davidem Rakerem, soukromým detektivem, který se specializuje na hledání pohřešovaných lidí.
V hlavním hrdinovi najdeme jistou podobnost s autorem – bývalý novinář, který přetavil své schopnosti práce v terénu a změnil své působení, stává se soukromým detektivem. Jako u ostatních autorů se v hlavní postavě jedná o tvrdého chlapíka, který se jen tak něčeho nezalekne, s traumatickou minulostí, se spoustou kontaktů ze svého novinářského života, ale vlastně samotářským způsobem života. David pracuje sám, bez zajištění, je vytrvalý a vynalézavý a tak o dramatické situace není nouze.
Za pět let u nás vyšlo již deset knih této série a i když lze číst každou knihu samostatně i zde je jistý vývoj hlavního hrdiny v čase. Není cesty zpět je čtvrtým příběhem, úvod Vás zavede do Los Angeles hned navnadí a pak se skokem v čase i místě dostáváte do středu dění. Zprvu spíše záhada postupně odhaluje jemné předivo vztahů až do hluboké minulosti.
David se krok po kroku přibližuje k řešení, prochází spoustou dramatických situací, neustálé zvraty děje jsou téměř na každé desáté straně. Čtenář se tak postupně dozví, co je za zmizením celé rodiny a důvod sahá do hluboké minulosti.
Není cesty zpět je mám první autorova kniha, a tak nemohu hodnotit a porovnávat s dalšími, ale určitě je postupně přečtu, neboť četba je to zábavná, plná napětí, akce i nebezpečných situací.
Za mne 4 hvězdy.
První knížka pana Bryndzy na krimi téma, pro mne určitým způsobem zajímavé tím, že jsem ji v řadě oněch sedmi, které zatím napsal v tomto duchu četl jako poslední, což má své pro ten správný úhel pohledu.
Co je jasné, je fakt, že se autor v žánru našel a dovede čtenáře zaujmout, dovede psát poutavě a zatím se ani „nevykrádá“ s tématy. Že se mu v této oblasti literatury „zalíbilo“ ukazuje i skutečnost, že po Dívce v ledu (2016) do dnešních dnů napsal dalších šest příběhů v podobném stylu, duchu a hlavními hrdiny.
Zajímavý příběh odkrývá pozadí vlivných rodových a aristokratických tradic v Anglii, zároveň poukazuje na skutečnost, že tam kde je moc a peníze nemá spravedlnost moc místa, stejně tak na známou pravdu, že se z dětí bohatých a vlivných mohou stát hodně „pokřivení“ členové společnosti, jejichž postižení mají na vině právě jejich rodiče.
Robert předkládá svůj první příběh s Erikou Fosterovou, která se po svém traumatickém a zásadním prožitku opět vrací k práci policejního vyšetřovatele, kde musí čelit nejen složitému vyšetřování, ale i boji o své místo v detektivním policejním sboru, v obhájení svého přístupu ve vedení případu.
Kniha je napsána velmi poutavě, i když se zde vloudilo několik nesrovnalostí, které pozornému čtenáři neuniknout, autor se mnohdy drobně odklání od hlavní linie příběhu aniž by je později dokončil, ale to jsou jen drobné „vady na kráse“.
Dokonce pokud dopadnete jako já, a první knihu čtete jako poslední, nic Vám z ní neubere fakt, že se Erika v čase dalších příběhů jako postava dost mění a vyvíjí. Příjemné a dobré počtení
Za mne silné 4 hvězdy.
Tuším sedmá detektivka, přečtenu mám většinu, v Kanibalovi dává autor prostor nové postavě – Kate Marshallové a zakládá tak řadu s novou hlavní hrdinkou. Co zůstává je prostředí Londýna a reálie velkoměsta, které ve svém nitru vždy najde zvrácenou mysl a naprosto neuvěřitelné lidské chování.
Příběh se rozbíhá a hned v první kapitole je hotovo, pak skok o dalších 14 let a teprve nyní vše začíná. Kate, která odhalila na úvod Kanibala jde poznamenaná touto skutečností dále, ale její život po té, co se rozpadl na spoustu drobných střípků se jen těžko skládá zpět. Kate si prošla strastiplnou cestu, kdy jediným lékem na proběhlé skutečnosti byl alkohol, odchod od policie, odloučení od syna, kterého miluje a zároveň s hrůzou čeká, jak se genetika podepíše na jeho rozvoji.
Když se zdá, že se její život ustálil v zavedených kolejích je odhalena vražda, která zcela odpovídá reáliím předchozích vražd s modusem operandi Kanibala a je jasná jen jedna věc, on to být nemohl, je ve vězení pod přísnou ostrahou. Napodobitel a fanoušek masového vraha rozbíhá svoje aktivity s ďábelskou věrností, policie se však marně snaží nalézt jakoukoli stopu či směr vyšetřování. Jediný, kdo umí spojit staré s novým, je právě Kate, která se tak znovu dostává do přímého dění a hledáčku.
Závěrečným setkáním hlavních „hrdinů“ kniha a příběh vrcholí, vše se rozuzlí a vyvine tak, aby mohlo přijít pokračování.
Musím říci, že kniha je opět dobře napsaná, i když mi ve srovnání k předchozím detektivkám pana Bryndzy přeci jen něco málo chybí.
Dávám horší 4 hvězdy.
Harry Hole podvanácté. Museli jsme si na další pokračování opět 1,5 roku počkat (poslední Žízeň) a Harry stržen událostmi se zdá být u konce svých sil. Na začátku příběhu ho nacházíme rozpolceného a opět samotářského, Oleg je na druhém konci Norska a Ráchel ho vypakovala z domu, on sám pak povlává v alkoholovém rauši, truchlíce po rodinném zázemí i své dřívější práci v terénu, kterou kvůli Ráchel vyměnil za klidnější, bezpečnější a především časově urovnanější výuku nových adeptů policie.
A tu přichází situace, která vše ještě stonásobně zhorší. Harry se dostává do další nové role, suspendovaného vyšetřovatele, jenž na vlastní pěst řeší případ, ke kterému by se neměl ani přiblížit, neboť je přímo zainteresovaný. A jak vyšetřování pokračuje, odhaluje Harry skutečnosti, ve kterých sám hraje hlavní roli a neb naskýtá se otázka, usvědčí Harry sám sebe? Uvěří předloženým faktům a nabude přesvědčení, že je to právě on, který je hlavní podezřelý?
To si přečtěte sami, Nesbo Vám předkládá řadu dalších příběhů, které se v závěru protnou a když si již myslíte, že víte co se stalo a že znáte, vše se ukáže opět jinak. Strhující až do konce, který je tak otevřený, že víc ani nemůže být.
Takže Nesbo s Harrym nejspíše neskončil. Ale situace se změnila, rodinné zázemí je pryč, Harry je opět sám a je jen na něm, kam se jeho život bude ubírat dále - kruh se uzavřel, Harry se vrací v podobě, ve které ho známe z prvních příběhů.
Opět skvěle napsané, vyfabulované a napínavé až do samotného konce, Harry zde jede na 110% a když vše rozkryje, čeká ho ještě složitá cesta, jak to vše navléci k obrazu svému. Nitky se spojí a propojí a závěr je další strhující část.
Na druhou stranu nám autor v knize na řadě ploch sklouzává do filosofických disputací o pití, životě, odpovědnosti, které v předchozích knihách nebyly a tak trochu brzdí chvílemi spád děje a mnohde nutí k přeskakování. Ale asi pan Nesbo dospěl do stádia, kdy vedle zábavy a vzrušení chce na čtenáře přenést i trochu kolektivního moudra. Osobně bych určitě tyto rozpravy klidně oželel.
Za mne opět 100% hodnocení.
Tohoto autora řady velmi úspěšných knih jsem zařadil do svého portfolia oblíbených autorů celkem nedávno. Čtyři příběhy s Martinem Servazem, časová posloupnost – Mráz, Kruh, Tma, Noc, za sebou mám tři z nich a čtvrtou čtu a i když jsem časovou posloupnost nedodržel, v četbě to zas až tak nevadí. Mám za sebou Tmu, Noc a Mráz a nyní čtu Kruh a i když vím, „co bych vědět neměl“ při četbě dílu 1, 2, nějak mne to až tak neruší.
Mráz je prvním dílem zatím čtyř knih s Martinem Servazem a z přečtených mne přijde zatím jako nejpovedenější. Autor zde má totiž velký prostor na rozvoj psychologie svých postav, nic není zatím svázáno předchozím dějem. Zdánlivě neuvěřitelný začátek knihy a situace s vyšetřováním smrti koně, jenž je ale zabit téměř rituálně se další děj rozvine do velkého příběhu, ve kterém není o překvapení nouze.
Čtenář je vtažen do prostředí horského kraje na pomezí Francie a Španělska se specifikou velmi zvláštní věznice pro mimořádně nebezpečné zločince s narušenou psychikou. A právě zde se Martin Servaz „seznámí“ se svým budoucím rivalem Julianem Hirtmannem. I když je zařízení zcela izolováno, přesto hraje společně se svými klienty i personálem v příběhu významnou roli.
Vyšetřování odkryje mnoho kostlivců ve skříni řady postav v kraji, sáhne hluboko do minulosti a závěr knihy je svými zvraty velmi strhující. Závěr je zcela nečekaný, kniha Vás udrží v napětí až do poslední strany. Velmi kvalitní čtení především pro milovníky tohoto žánru. Dávám plné hodnocení.
Tohoto autora řady velmi úspěšných knih jsem zařadil do svého portfolia oblíbených autorů celkem nedávno. Čtyři příběhy s Martinem Servazem, časová posloupnost – Mráz, Kruh, Tma, Noc, za sebou mám dvě z nich a třetí čtu a i když jsem časovou posloupnost nedodržel, v četbě to zas až tak nevadí. Mám za sebou Tmu a Noc a nyní čtu Mráz a i když vím, „co bych vědět neměl“ při četbě dílu 1, 2, nějak mne to neruší.
Noc je zatím „vyvrcholením pomyslného boje“ mezi Servazem a jeho rivalem Julianem Hirtmannem, který ho připravil o vše podstatné, ale který vnesl novou naději. Po románu Tma, kde je Servaz je spíše na druhé koleji a jen tak na okraj, je ve čtvrtém pokračování opět hlavním aktérem děje. I když po románu Tma mne chvíli trvalo, než jsem se zorientoval. Začátek knihy je ale trochu odvádějící, vlastně spousta stránek nás zavádí někam a složitě předkládá to, co šlo sdělit mnohem přímočařeji s ohledem na vazby, které vyjdou v potaz až v závěru knihy.
Ale jinak opět velmi příjemné čtení, přesto, že hlavní tajemno je skryto a objeví se až na úplném konci příběhu. Hirtmann opět důmyslně tahá za nitky a vmanévrovává Servaze tam, kam ho potřebuje mít. Je to až moc k neuvěření.
Nečekaný závěr a otevřený konec slibuje další pokračování. Opět jsem se velmi dobře bavil, mohu jen doporučit. Dávám 4 hvězdy.
Právě jsem dočetl a tolik rozporuplných pocitů jsem neměl již dlouho, proto hledám – kdo je pan Sveistrup? Jak to, že ho neznám, ta kniha mne úplně „vyrazila dech“, a pak si přeci jen s drobnou nápovědou vzpomenu – dánský seriál Zločin deset let zpět ověnčený řadou cen – tři série, který má již i svůj remake (The Killing - USA) a autor byl hlavním scénáristou seriálu jehož námět sám předložil. Kniha je nejspíše prvotinou, rok zrodu 2018 a v ČR duben 2019, kde jsou předchozí zkušenosti z krimi problematikou plně využity.
Autor na čtenáře hned v úvodu naloží temný střih do minulosti jednoho z případů a dává tím na srozuměnou, že nálepka psychologického kriminálního thrilleru knize skutečně sedí. Rozbíhá se dějová linka, představena je nesourodá dvojice vyšetřovatelů, kteří snad ani nemohou být více odlišní, a přesto je spojuje buldočí vlastnost nedělat zkratkovité závěry, když pár věcí do sebe zapadne a vnést tak do uzavřených případů nový pohled.
Příběh se rozletí závratným tempem a tady skutečně platí, že s blížícím se závěrem ještě přidá. Jste za první půlkou knihy a již nelze přestat číst dokud se nedozvíte vše, autor nakonec „způsobně“ všechny záhady vysvětlí, všechny postavy ukončí a přesto poslední stránka zase předhodí pochybnost v rozeklané postavě hlavního viníka, který nakonec viníkem není, ale je možná nebezpečnější, než si dokážete připustit.
A zde se ukazuje velký přesah celé knihy. Vedle dramatického děje se spoustou zvratů, jejichž logiku postupně plně pochopíte a skvělé zábavy je Vám předložena i hlubší úvaha, která vás nenechá v klidu.
Zneužívání a týrání dětí – temná linka, která se příběhem vine je to nejhorší ve světě zločinu. Bytosti, které se nemohou bránit, sami rozhodovat o svém osudu a o které se systém nedovede plnohodnotně postarat. Téma, které se dneska jeví jako čím dál tím více aktuální. Rodiče nemají na své děti čas v tom každodenním boji „o přežití“ a zcela mnohdy ignorují potřebu lásky, souznění a vztahů v rodině. Sezdané partnerské svazky jsou přežitkem a děti se stávají přítěží, rodinu a lásku jim nahrazují sociální sítě, virtuální hry a neosobní komunikace. Těžko se pak divit, že z nich roste generace, která své zájmy upřednostní před vším ostatním a připadá jim to naprosto normální.
V knize jde autor ještě mnohem dále, tzv. pěstouni a náhradní rodiny jdou do sociálních případů mnohdy jen z důvodu finanční podpory od státu, z dětí se stávají objekty zneužívané, týrané a bezohledně manipulované k obohacování těch, kteří se rozhodli je „vychovávat“, zpravidla jen pro svůj prospěch. A když systém nekoná, rozhodne se konat hlavní "negativní" postava - Kaštánek.
Poté, co je vám v knize rozkryt celý motiv hrůzných činů "Kaštánkova" konání, najednou nevíte, na kterou stranu se dát, kdo je víc vinen, protože motiv vedoucí k vraždám vytipovaných osob je ukryt ve velmi smutném až neuvěřitelném popisu příběhu, ze kterého mrazí a kterému systém nedovedl zabránit.
Zavřete knihu a vlastně nevíte, kdo je hlavním viníkem toho všeho . . . abyste si tiše přiznali, že my všichni, tato společnost, která to nechává dojít až za hranu ze které nebude návratu . . . Tiše přehlížíme, jak se nová generace předškoláků, školáků a teenagerů mění před očima v generaci bez úcty k čemukoli, vzájemně se šikanující, shlížející se ve svých virtuálních hrdinech s absencí citu a lásky a jen s touhou naplnit svá přání, být in bez špetky odpovědnosti a cílevědomosti sami k sobě, natož pak ke společnosti, která je tvoří. Jasně, neplatí to zatím na většinu této generace, zatím . . .
Plné hodnocení dávám jen výjimečně, ale tato kniha si to určitě zaslouží!
Tohoto autora řady velmi úspěšných knih mám v hledáčku již několik měsíců, ale stále jsem se nedostal k žádné jeho knize, i když byly všechny do češtiny obratem přeloženy a drží si svoji časovou posloupnost – Mráz, Kruh, Tma, Noc, Sestry a právě aktuální – Na okraji propasti.
Těžko se drží krok tempu jeho psaní, zvláště když první jeho kniha v Česku vyšla až v roce 2015 a každá z knih má minimálně přes 500 stran. Nyní tedy doháním svůj skluz. Časovou posloupnost se mne nepodařilo dodržet, začal jsem knihou Tma a pokračuji románem Noc a zatím jsem absenci prvních dvou knih nepocítil.
Autor na „trh vyšetřovatelů“ přivádí svého hlavního hrdinu – Martina Servaze, spíše konzervativního kriminalistu, který se svým osobitým přístupem k případům a jejich odhalování vymyká svým vrstevníkům.
V románu Tma je rozehrána psychologická hra, kde Servaz je až druhou hlavní postavou. Tou hlavní je Christine, které rychlý sled událostí, jenž na začátku zcela nechápe otočí její celkem úspěšný život za pár dnů v noční můru. Christine se však nevzdává a snaží se do všech skutků vnést smysl a odhalit důvod všeho dění. Postupně se ze zcela zoufalé ženy stává bojovnice jejíž hledání pravdy v závěru knihy přináší nečekané rozuzlení.
Vedle Christine a jejího příběhu je zde další dějová linka s Martinem Servazem, a tak čtenář vyhodnocuje, přeskupuje, hledá souvislosti a přemýšlí nad předloženým, neboť logicky cítí, že se oba dva případy v závěru protnou.
Kniha se mne líbila, ikdyž Martin Servaz byl spíše upozaděn, proto již na mne čekají další Minierovy knihy, kdo má rád tento styl psaní, pak jen doporučuji . Připravte se na temný thriller, který již plně vystihuje jeho název. Za mne lepší 4 hvězdy.
Můj poslední čínský thriller ze šesti vydaných, který se liší především prostředím. Hlavní postavy Margaret a Li Jen zůstávají, celý příběh se ale odehrává na území USA.
Vedle stále aktuální problematiky nelegální ekonomické migrace přes mexickou hranici do USA se v pozadí objevuje i další téma, neustálé ovlivňování a vměšování se USA všude tam, kde cítí sféry svého zájmu a moci bez ohledu na vlády a obyvatelstvo dané země. Dostává se zde tak do konfliktu tento postup versus role USA jako přirozené protiváhy a „hlídače“ v již tak rozkolísaném světě.
Děj má opět spád, i když zde chybí ono čínské specifikum a to jak v kultuře země, tak ve vztazích mezi lidmi. Amerika je prostě jiná a z knihy je to plně cítit. Na druhé straně je pozlátko země zasvícené natolik lákavé, že migrace neustále láká spoustu zájemců a to i z Číny, i když vyhlídky v organizovaném dovozu migrantů je velmi ošidný.
Těžko tuto knihu blížeji zařadit, ale z šesti předložených bych ji dal až do druhé poloviny. Za mne průměr, 3 hvězdy.
Čínské thrillery jsou další, i když tou z prvních, tváří Petra Maye a dle mne celkem zdařilou. I když kritika tuto sérii (celkem šest příběhů a jedna povídka) spíše řadí na druhou kolej před ostatními jeho romány, mne se celá série hodně líbila. Čínské thrillery vznikaly v roce 1999 - 2004 a to ještě před řadou Akta Enzo či trilogie z ostrova Lewis, která autora na českém knižním trhu objevila a představila. A teprve po jejich úspěšných uvedení se nakladatelé rozhodli předložit i řadu tzv. čínských thrillerů.
A příběh Pekingského rozparovače mne přišel velmi vydařený. Slušný rozjezd dějové linky a poslední část knihy, to je nabitý děj, který graduje až do samotného závěru stylem, že Vám najednou přijde, že ještě nemůže být konec. Autor zde nechává své hrdiny a jejich životy a osud napospas čtenářově fantazii a vývoj dalších sérií, které po čínských thrillerech následují nasvědčují, že se k tomuto tématu nemíní autor již vracet.
Vedle samotného příběhu opět musí zaujmout onen střet dvou kultur, způsobu života, trocha čínské historie, filosofie a přeměn, kdy staré a tradiční ustupuje nově nastupující vlně. Autor již v jiných knihách prokázal velmi dobrý cit pro popis prostředí a vytvoření zcela reálné atmosféry, a i v tomto příběhu se Vám dostane vedle zábavy i trocha poučení či moudrých myšlenek z přebohaté studnice vědění.
Za mne lepší 4 hvězdy. Nějak mne unikl čtvrtý příběh (Hadohlavec), takže se s Margaret a Li Jenem ještě neloučím, ale nemá-li série dále pokračovat, již teď mohu za sebe říci, díky za ni, pane autore!
Další z amerických spisovatelů detektivních a thrillerových příběhů, od kterého je kniha mou první. Musím říci, že je to dobře napsané, děj má spád, své kladné a záporné postavy, mlhavé pozadí nejvyšší moci.
Další speciální program, který vychovává profesionální zabijáky z dětí, které jsou pečlivě vybírány v raném věku a za kterými je minimální minulost a který zcela mimo rozpočty financuje sama vláda USA. Tzv. sirotci slouží jako nástroj destruktivní síly tam, kde nelze postupovat oficiální diplomatickou cestou, ba ani cestou klasických zpravodajských sil a je potřeba jednat. Absolutní moc nad takovou silou ale představuje možnost zneužití pro své vlastní cíle, a to od těch nejvyšších státních úředníků. Utajenost programu mimo všechna klasická zařazení všemu jen nahrává. A když se něco zvrtne, je potřeba vykonavatele a zároveň svědky misí nekompromisně eliminovat . . .
Celý děj knihy se odehrává v neustálé akci, hlavní linií příběhu je vyvolání akce vedoucí k pomstě a tím eliminaci, proti sobě stojí ti nejlepší z nejlepších. Samotný děj není nijak složitý, hlavní postavy vládnout nejlepšími technologiemi, jednotlivé obrazy autor přesně dávkuje a drží tak čtenáři v napětí. To je ale vše, žádnou další hlubší myšlenku či sdělení nelze čekat. Čtete a fandíte svému hrdinovi, obě dvě strany jsou téměř nezničitelné a dobro nakonec zlo porazí, i když kdo ví co z nabízeného je dobro a co zlo.
Kdo má rád takovéto knihy, určitě se nudit nebude, já jsem na knihu narazil náhodou a přečetl ji bez problémů, ale vracet se k ní později již asi třeba nebude. Dávám lepší průměr, lepší tři hvězdy. Ale zaregistroval jsem dalšího autora, který zatím z mého hledáčku unikal.
Kniha je kombinací dokumentu a jednoduchého příběhu, nebo spíše nastíněné důsledky celoevropského výpadku elektrických sítí s pozadím jednoduchého děje na její zvládnutí a co by se nejspíše vše dělo a nedělo.
Víc než samotný děj s jeho hlavními hrdiny zde převládají všechny ty důsledky, které by takováto situace přinesla. Je až děsivé, jak je vše dneska na elektrické energii závislé a již několika denní výpadek přináší nepředstavitelné škody a zásah do života miliónů lidí. Těžko odhadovat, jak je nastíněný scénář realistický, ale pokud se na vším hlouběji zamyslíte, tak Vás jen tiše mrazí. Máme strach z konvenčních zbraní, chemických nebezpečí, ale ono by vlastně stačilo "vypnout elektriku".
Určitě stojí za přečtení, na druhou stranu, pokud nechcete mít noční můry, je otázkou, zdali knihu doporučit. Děsivé, realistické a hodně pravdivé.
Tak nějak se mne zdá, že to nejlepší autor již napsal (Vzkaz v láhvi, Žena v kleci či skvělá Složka 64). Po Nesmírném, který mne zas tak již nepřesvědčil další kniha, o které mohu říci, že jsem ji četl na několikrát (vždy jsem dal přednost jiné knize, pokud jsem se začetl do vícero knih naráz) a její dočtení bylo „jakýmsi pocitem povinnosti“ a úcty k autorovi.
Pro mne byl děj až příliš vykonstruovaný – tři linie příběhu (referentka a její klienty, které se chovají až neuvěřitelně, složitost rodinných vztahů a válečná minulost co by jeden z kostlivců ve skříni a pro mne zcela ne moc pochopitelná anabáze kolem Rose, která s příběhem moc nekorespondovala). Možná mne unikla nějaká kniha, na niž především linie Rose navazuje, ale i tak, pro čtenáře, který jiné knihy Adlera nezná naprosté nepochopitelné odbočení.
A závěr, kde je zlo zlem potrestáno, a to způsobem naprosto nestandardním, no, já jsem tomu na chuť moc nepřišel. Tentokrát zůstávám u slabšího průměru a jen k předešlé tvorbě nechávám 3 hvězdy.
Paní Klevisová se již usídlila v myslích milovníků detektivek a zamotaných příběhů s detektivním podtextem naprosto přesvědčivě, pro českého čtenáře pak české reálie jejich knih vše zvýrazňují. Autorka však do svých knih vkládá něco navíc – zvýrazněný ženský prvek a vždy nějaké další poselství. Knihy se čtou příjemně, ale pořád mne k naprosté dokonalosti (a pětihvězdičkovému ohodnocení) něco chybí ve srovnání s autory podobného žánru.
Její nová kniha začíná, jak jinak, epizodou, která má čtenáře vtáhnout hned od začátku do děje, pak se ale pro mne až zbytečně pouští do veliké plochy množství postav a jejich osudů, přírody a rozsáhlého popisu reálií, který „tah na branku“ trochu brzdí. Spousta postav a jejich rodinná či příbuzenská propletenost je až zavádějící, mnoho epizodních odklonů od hlavní linie děje, které pak brzy končí v lehkém vyšumění jsou, dle mého názoru, zbytečné. Že čtete detektivku a ne něco na styl Karikovy Trhliny Vám dojde až v pokročilé části knihy (pátá kapitola).
Pak se děj odvíjí již dle klasického scénáře detektivního žánru. Jsou předkládány nejrůznější směry vyšetřování a hypotézy, aby pak autorka vše ukončila až příliš velkým zjednodušením. Kriminalistům z Prahy se až velmi lehce podaří rozlousknout složitý propletenec vztahů mezi aktéry románu a k tomu návdavkem vyřešení i pražské vyšetřování vraždy, které se zdálo, že spadne do koše nevyřešených případů.
Mám knihy paní Klevisové rád a určitě se nedá upřít čtivost i propracované pozadí příběhu. Pro mne příjemné čtení, kterému, jak jsem již uvedl, ale ještě k naprostému vrcholu něco málo chybí.