ElfkaEleanor komentáře u knih
Kniha se čte lehce, děj svižně ubíhá. Oceňuji schopnost autorky vtáhnout čtenáře do děje i vykreslit psychologii postav. Zároveň místo naivní hry osudu, jsou hlavními hybately postavy - rozhodují sami o tom, co bude, nemají ani ponětí, kam je jejich činy dovedou a spíše doufají, že se stane to, co by si přály. Zkrátka jak to známe z běžného života. Tato kniha mě nadchla též líčením života v době druhé světové války a autorky puntičkářské nastudování historie, které se rozhodně vyplatilo.
Některé povídky byly dle mého gusta, jiné ne, ale v každém případě četby nelituji a vřele budu knihu doporučovat dál. Česko-slovenské spisovatelky mě mile překvapily a potěšily.
Byla to první kniha, co jsem ze série četla a moc mě nepřesvědčila, abych si přečetla další. Zápletku i náhled do antického světa považuji za zdařilé, ale ty roztahané popisy a množství detailů ze života hrdiny bych klidně oželela.
Vydat staré sloupky je zajímavý nápad, kde autor krásně ukázal vývoj postav a základy příběhů. Na druhou stranu je to v tomto množství už dost nezáživné, obzvlášť když zápletky jsou známy z ucelených románů. Oceňuji ale celistvý příběh na konci, recepty i to, že autor dokázal přiznat své začátečnické nedostatky.
V úvodu musím podotknout, že mě zaráží, je je v Čechách kniha prezentována jako ucelené dílo, když v originále je zjevné, že to je pouze první díl série (viz originální název knihy)... Tomu odpovídá i děj, kdy se opravdu některé postavy z ničeho nic ztratí.
Jedná se o velmi realistický historický román. Nejsou tam žádné romantické chvilky, ani hlavní hrdinové nejsou bezchybní a dokonalí jak to leckdy bývá. Autor v knize přibližuje dobu 12. století se všemi jejími intrikami, vírou v pověry a krutostmi. Oceňuji též pohled na děj z vícero úhlů, což dává čtenáři ještě lepší vhled do dobového myšlení, jak z pozice templáře, tak církevních hodnostářů, vládců či hrabat aj. Obecně je kniha čtivá, ale autorova důslednost v některých pasážích působila únavně...
Stejně jako první díl, i druhý považuji za velmi vydařené odpočinkové čtení, které nenásilně pohlíží na různé způsoby hledání štěstí.
Pokud někdo čeká odborné pojednání o buddhismu, určitě by se měl knize vyhnout. Pro mne je to však příjemné počtení, které nenásilně zprostředkuje buddhistické učení v praxi. Kniha nenudila, pobavila, ale donutila mě též k zamyšlení a ukázala mi nový pohled na běžné situace ze života nás lidí ze Západu.
Kniha je pravda lehce rozporuplná kvůli autorovým osobním názorům, na druhou stranu se mi líbí autorova pozorovací schopnost. Všímá si úplných detailů života Britů, které dokáže čtenáři předat a dokáže zajímavým způsobem podat i dějiny ostrova.
Úvodem musím říct, že kdybych byla mladší, tak mě kniha zaujme více a klidně bych jí těch pět hvězd jistě dala. Takhle mi však přišel rozjezd hrozně zdlouhavý (přeci jen ze střední školy už nějaký ten pátek jsem a ty starosti...), když už se pak konečně začalo pořádně něco dít, tak jsem knihu zhltla jedním dechem. O tom žádná. V dialozích jsem se občas ztrácela, ale je otázka, zda za to může autorka či překladatel. Jinak však kniha splňuje, co slíbila. Zvláštní atmosféra, napětí i tajemno. Zápletka je také originální a člověk nemá šanci do poslední chvíle tušit, co že se to tam vlastně děje a autorka si s čtenářem bravurně hraje. Obecně mi ale kniha připadá jako kříženec Nocte (Courtney Cole) a Daň peklu (Holly Black). Tyto knihy samostatně mě nadchly více a tak nemohu jinak, než dát této knize jen tři hvězdičky.
Povídky z prostředí koncentračního tábora pro ty, kteří si nepotrpí na americkou romantiku.
Od knihy jsem čekala jediné, že si konečně odpočinu od odborné literatury do školy, snad se i zasměji a načerpám Bridgitin nadhled a optimismus. Očekávání bylo splněno. Odpočinula jsem si, dokonce jsem se i párkrát zasmála pěkně nahlas od plic. Vulgarních konverzací sice mohlo být méně, ale což, do kontextu to nakonec zapadá. Byť někoho zklamala ztráta Marka, takový je prostě život, není to "a žili spolu šťastně až do smrti", ale je plný výzev a starostí. Obdivovala jsem autorku, jak se do situace dokázala vcítit. A že to nakonec přeci jen má happy end stylu žili spolu šťastně až do smrti? Vždyť já bych si stejně jiný konec představit nedokázala a konečně každý v něj doufá.
Je to prostě další deník Bridgit Jonesové (pardon Darcyové), který je dalším zábavným pohledem do života obyčejné ženy se smyslem pro chaos a nadhled.
Kniha, kterou ocení spíše student historie se zaměřením na odboj, než běžný čtenář. Je znát, že autorka není spisovatelka a paměti jsou opravdu jednotlivé vzpomínky. Na druhou stranu i přes to, že je knihu občas opravdu těžké číst, vzhledem k přesvědčení autorky, získává čtenář opravdu zajímavý pohled do myšlení členky KSČ a odboje a zároveň do odbojové organizace, ale i způsobů gestapa, jak jednali s odbojáři, které chytli.
S koncem války to pro vojáky zdaleka neskončilo. Mladí muži se vrací domů a čeká je další boj, jak se ale probojovat zpět do společnosti? Líbí se mi lehká návaznost na dílo Na západní frontě klid, kdy vlastně vidíme, jak by zřejmě Pavel dopadl, kdyby se nakonec vrátil domů. Na konci díla jsem si říkala, zda ta smrt na frontě nakonec nebyla osvobození a svým způsobem výhra.
Remarqua mám ráda, jeho popisný místy až filosofický styl psaní mi vyhovuje, ale tato kniha mě nezaujala. Ano, váleční veteráni to měli těžké, o tom žádná. Nicméně daleko výstižnější (i čtivější) mi na toto téma připadá Cesta zpátky. Tento děj se táhne a jediné, co jsem ocenila byl "romantický" konec vztahu Pat a Roberta za východu slunce, což je opravdu málo.
Je to pěkná, milá kniha, která se snaží přiblížit čtenáři život George Malloryho, o to nic. Čtení je to opravdu příjemné.
Nicméně je to také příklad toho, jak vznikají mýty a legendy, v kterých se následně historická osobnost ztrácí. Když už se tedy autor v rozhovorech honosí, kolik toho prostudoval a s kolika lidmi mluvil, mohl z toho také něco použít nebo se reality aspoň držet, ne, že jen ocituje pár částí dopisů v závěru, zachová jména a místa, občas i notoricky známá data. Zajímalo by mě, kolik lidí si uvědomí, že to je pouze (a vzdáleně) jeho životem inspirováno a kolik to budou brát jako biografii. Zkrátka na legendy si potrpíme i v 21. století a tato kniha z George Malloryho dělá romantického rytíře.
Kniha pobavila, nez se vtipy zacaly opakovat. Takze prvni pulka super.
Priznavam bez muceni, ze originalni knihy jsem necetla, snad i proto mi tato parodie prisla jako zesmesneni Stmivani. Tuto podobnost necht vsak posoudi povolanejsi.
Historický román využívající mezer v historii a kličkující mezi faktickými událostmi. Vše doplněno kartářkou a vědmou, která skrze karetní výklad postaví další dějovou linii vedle té historické. Opravdu zajímavě zpracovaná kniha, která čtenáře drží díky svižnému ději a neustálým zvratům. Zároveň nám dává nahlédnout do světa šlechty i prostého lidu ve Stockholmu 18. století a myslím, že nejedna čtenářka zatouží vlastnit alespoň jeden vějíř...
Jediná škoda byla v tom, že konec byl velmi spádný a působil dojmem, že autorka už to chce ukončit, takže i trochu méně propracovaný. Nicméně přesto jsem z knihy nadšená a dál ji doporučuji.
Knížka vlastně o ničem, ale zároveň plná myšlenek a dojmů, takže jsem se nemohla odtrhnout. Skrze hlavní hrdinku poukazuje autor na nesmyslnost lidského života. Přitom věrohodně nahlíží do světa psů a poskytuje pohled na lidské problémy očima psa.
Kniha mě zaujala svým zaměřením, takže jsem se do ní s chutí začetla. Během četby mi však připadala nemastná, neslaná. Opravdu obsahuje hromadu "drastický" lékařských postupů, ale na druhou stranu jsou podány formou jakoby si autor dělal jen výpisky při četbě odborné literatury a následně to publikoval.
Téma vždy nakousne, ale nedotáhne. Názvy kapitol jsou leckdy zavádějící a málokdy jim odpovídá celý obsah. Připomíná mi to Děsivé dějiny pro dospělé, jen ne tak úplně dotažené a vtipné, byť vzhledem k občasným komentářům se autor snažil i o jistou formu sarkasmu...
Když jsem knihu četla poprvé na střední, nudily mě dlouhé popisy - všeho. Takže jsem knihu prolistovala, abych věděla, jaký je děj a rychle zase vrátila do knihovny.
Po deseti letech jsem se k ní vrátila a byly to právě popisy, které mě bavily nejvíce. Ta hra s představivostí. Tenkrát neměli televize jako mi dnes, takže hra se slovy byla o to důležitější. Děj je také překvapující a plynulý a doslova jsem se od knihy nemohla odpoutat. Dávám jí tedy plný počet hvězd. Na druhou stranu si myslím, že pro žáky středních škol je to stále ještě složitější literatura. Měla by se číst později.