Elhzar komentáře u knih

Přišlo mi, že kniha se táhla - že informace, které chtěl autor předat mohly být formulovány do kratší formy. Zato se skutečně dotkl všech částí problematiky

03.03.2015

Ano, ten problém tu je a autor nám připomíná, že bychom měli více hledět na hustotu osídlení. Zároveň se ale v knížce vyskytla myšlenka, že dnes je touha po samostatném bydlení tak velká, že nám nezbývá nic jiného, než s ní pracovat.

02.02.2015

Stejný styl jako předchozí díly, jen už se trochu více pohybujeme mimo "náš" čas nebo prostor. Některé věci v ději mi přišly tu a tam nelogické, či nedořešené.

A taky mě štve, když někdo v komentáři pode mnou odvypráví celý děj včetně konce!

2 30.01.2015

Když jsem knihu četl, uvědomil jsem si, že mě hrozně uklidňuje. Chce to číst v klidu a knihu skutečně vnímat, aby z toho čtenář měl co nejvíce. Už při čtení jsem si uvědomoval, že mozek se dá s trochou snahy na chvíli zklidnit a spíše než přemýšlet, tak vnímat - což je základem "prožívání přítomného okamžiku".
Tolle přesvědčí čtenáře, aby se občas ponořil sám do sebe a hledal (a případně našel) energii, kterou v sobě doposavad nepociťoval.
Knihu určitě doporučuji, nechci říkat, že mi změnila život, ale vnesla do něj něco pozitivního, co mě ovlivnilo a do budoucna určitě ovlivní.
OPRAVA: Četl jsem "Moc přítomného okamžiku", ale bez dovětku "pracovní kniha".

Doporučuji.
Kniha se věnuje skoro jen fotografování na film, což v dnešní (převážně) digitální éře vůbec nevadí. Principy jsou stejné, ba posunuté více ke kořenům.
Nejvíce mi kniha dala to, že se mám zaměřit nejen na aspekt, aby fotografie byla prostě hezká a něco zobrazila, ale aby z ní dýchla atmosféra a měla nějaký koncept a příběh za sebou.

1 24.12.2014

Několik dějových linií, ze začátku postupujících historií s postavami a s krátkým vhlédnutím do daleké minulosti místa děje. Postavy jsou vcelku zajímavé, děj překvapující a nepředvídatelný, zasazený do reálného světa provázaného s opravdovými událostmi. Čtenář neustále očekává, co se stane na další stránce a vždy je celkem překvapen. Nebo alespoň já byl :)

1 03.11.2014

Na začátku knihy je ke každému modernímu směru krátká půlstránková charakteristika - proč styl nastoupil, jak se projevil a kterých architektů se týkal. Následuje výčet 50 ikonických staveb tohoto období, přičemž jsou opět představeny krátkou charakteristikou a doprovozeny řadou fotografií.
Super je že charakteristiky budov nejsou zbytečně dlouhé a jsou doplněny množstvím fotografií.

1 01.11.2014

Potrhlý děj, který je vtipně napsán. Super kombinace, bavil jsem se.

1 22.09.2014

Kdo už něco o myšlenkových mapách četl, něco vyhledal a třeba je i používá, nemusí asi už dle mého ani tuto knihu číst. Kdo není zasvěcen a chce být, ať se do ní klidně pustí.
Kniha hodně opakuje to samé dokola a v každé kapitole věnované použití v určitém směru (učení, sebeanalýza, práce...) je návod, který je založen prakticky na stejném schématu, jako v každé jiné. Co mě hodně odrazovalo od čtení, bylo že se v knize dělá s myšlenkových map věc, která když se hezky nakreslí, tak dokáže změnit snad i směr otáčení planety. Kniha čtenáře neustále připravuje na to, že až ji dočte, tak bude mít schopnosti, o kterých se mu ani nezdálo. Dle mého to je přehnané. Dávám ale 3*, protože kniha bude mít pro nezasvěcené i tak přínos.

3 06.07.2014

Ačkoli jsou povídky ze soudního a kriminalistického prostředí, působí až roztomile.

3 21.10.2013

Brigády duchů se mi líbily více jak Válka starého muže. Zatímco v první knize Scalzi představoval koloniální unii - jak funguje, jak verbuje, jak bojuje, tak druhý díl mi už přišel jako opravdový příběh.

1 26.09.2013

Dějový masakr!
Ze začátku jsem vůbec přemýšlel, zda pokračovat ve čtení ságy, když v první části je bambilion postav a nic moc se tam ani neděje, ale tohle? Těch hodně postav je TAM právě potřeba, aby se TADY hodně dělo :) Těším se další řádky.

2 10.07.2013

Na knize se mi líbilo, že na těch dvě stě stranách se vystřídal popis autorovy představy budoucnosti, odehrál se i nějaký příběh a kus knihy je věnován i debatám a "rozvahám" nad systémem, který je v Konci Civilizace popsán. Celkově to bylo čtivé a zajímavé a celou dobu jsem pamatoval na to, že Huxley dílo sepsal před osmdesáti lety, avšak na knize to nijak znát nebylo - dle mě nadčasová úvaha.
Jen bych se rád dozvěděl něco o osudech více postav.

4 29.06.2013

Začal jsem číst a... byl jsem vyděšen. Vyděšen, že pomalounku polehounku do takovéto situace směřujeme.
A to žiju jako optimista.

5 28.03.2013

Když jsem knihu začal číst, tak se ve mě se probudil malý chlapec. Současné Já říkalo: "Roztomilý příběh, hezky psané, to budu číst jednou dětem jako pohádku na dobrou noc."A ten malý chlapec si neříkal nic takového... ten příběh prožíval, hltal a představoval si Narnii plnou mluvících zvířátek, víl, trpaslíků a faunů.A hodnotil tento malý chlapec - pět hvězdiček.

4 09.01.2013

Kdysi jsem zkoušel (ještě na základce) číst pyramidy a prostě mě to nebavilo. Hmátl jsem po Zeměploše znovu a tentokrát hezky od prvního dílu a co se nestalo... Do Zeměplochy jsem se zažral jako do máločeho. Jedna z mála knih, u kterých jsem se občas i nahlas zasmál (což je u mě věc nevídaná).Děj frčí jako namydlený oktarínou, občas nějaká "pár-odstavcová" odbočka od hlavní linie, kterou v danou chvíli člověk nechápe, ale za chvíli mu ji vypravěč (Bohové?) strčí až pod nos. Vše je absurdní, bláznivé a potrhlé. Pratchett asi k nám přicestoval ze Zeměplochy, protože tohle všechno snad ani nejde vymyslet.

1 06.11.2012

Přečetl jsem a řekl jsem si: Ano, King nosí své jméno zaslouženě.
Jednoznačně doporučuji.

3 16.07.2012

Jakoby každou povídku psal jiný člověk, vzájemně na mě působily opravdu rozdílně, jakoby spolu ani nějak nesouvisely, ale možná v tom jsem objevil tu krásu. Protože pokaždé, když jsem četl další část, tak jsem ochutnal z Bradburyho Marsu něco jiného, jinak chutnajícího.
A druhá věc - málokdy si říkám, že autor má opravdu krásný styl, ale u tohoto Bradburyho díle jsem si to řekl hned několikrát.

3 16.07.2012

Chtěl jsem zkusit nějaký Čapkův román (R.U.R. se mi jako zástupce div. hry líbilo na 5*), ale Krakatit mě moc nenadchnul... čekal jsem příběh o přelomové výbušnině, ale nějak mi tam vadilo, že Prokop řešil víceméně jen samý ženský. Za mě 3*.

2 29.09.2011

Tři hvězdičky jsou za styl psaní a děj, protože se mi to krásně četlo, ale zbylé dvě hvězdičky jsem nedal kvůli opakujícím se jménům v rodě (chápu, že ve skutečnosti to tak v mnoha kulturách bývá), ale mě to zapříčinilo to, že jsem po pár generacích byl pěkně zmaten, kdo jak umřel, kdo je čí dítě a sourozenec či kdo si koho vzal... ale i přes to jsem si knihu docela užil.

2 02.09.2011