ElikaS komentáře u knih
Magický realismus jsem si zamilovala, a tak jsem si užila i Kouzelníkův únik z reality. Anton sice nebyl zrovna dvakrát sympatický hlavní hrdina, ale jeho sarkasmus mě celkem bavil a jako člověk mi přišel naprosto reálný. Taková postava ze života, myslím, že každý kolem sebe máme někoho podobného.
Příběh není nijak zvlášť komplikovaný a chvílemi je celkem předvídatelný (obzvlášť přerod hlavního hrdiny), ale ničemu to nevadí.
Jedná se o velmi příjemnou oddechovku, která je velmi čtivá a příjemně uteče. Jako audiokniha je skvěle namluvená paní Vinklárkovou.
Musím uznat, že i když jsem k prvnímu dílu měla drobné výhrady, tak mě knížka bavila a celkem jsem se těšila na pokračování. Bohužel mě druhý díl zklamal.
Jessica i Liam se podle mě chovali nelogicky a především chování Jess mi přišlo hodně přitažené za vlasy. Nějak jsem se s nimi nedokázala ztotožnit, a to i přesto, že mám mafiánské romantiky celkem ráda.
Mimoto mě tentokrát zklamal i děj. Jasně, že každá druhá kapitola končí sexem je v rámci žánru celkem normální, ale mělo by tam být něco mezitím. To tady chybělo. Když už se konečně schylovalo k nějaké akci nebo něčemu zajímavému, bylo to šup, šup a hotovo. Příběh by se zasloužil trochu rozvinout, rozepsat.
A co mi přijde jako největší vada knížky, jsou mizerně popsané sexuální scény. Přišly mi bez nápadu, napsané zcela neoriginálně a navíc podobně odfláknuté jako příběh.
Jediné co mi přišlo celkem zajímavé byla postava Joaquina, ale i tohle bylo vcelku odfláknuté, tak uvidíme, co následující díl.
Colleen mám jako autorku moc ráda a po každé její nové knížce ráda sáhnu. Na 9.listopadu jsem četla samé nadšené recenze, takže jsem na ni byla moc zvědavá a musím říct, že jsem byla nadšená. Sice to není její nejlepší kniha (tou pro mě zůstává Odvrácená tvář lásky), ale i tak jsem si jí moc užila.
"Líbí se mi číst takový knížky, protože se to vůbec nepodobá životu, co vedu. Situace v nich jsou úplně jiný než ty, co prožívám – díkybohu. Ale baví mě číst si o tom. Přestože mě baví číst si o tom, jak kluk říká holce, že je z něj tolik, tolik mokrá… ve skutečnosti, kdyby mi to někdo řekl při sexu, by mě to nevzrušilo. Spíš bych se vyděsila, že jsem se nechtíc počurala.“
Námět mi na začátku připomněl Hru s ohněm od L. J. Shen a na konci zase Papírovou labuť. Na rozdíl od Hry s ohněm mi knížka přišla méně uvěřitelná, ale i zase je neskutečně poutavě napsaná.
"Když najdeš lásku, držíš se jí. Popadneš ji oběma rukama a uděláš, co můžeš, abys ji nepustila. Nejde se k ní otočit zády a předpokládat, že na tebe bude čekat, kdes ji nechala, dokud na ni nebudeš připravená.“
Líbil se mi nápad sledovat pouze jeden v roce v průřezu několika let, to mi přišlo celkem originální a zároveň jsem se těšila na to, jak se naši hlavní hrdinové změnili. Díky tomu odpadla zbytečná výplň a mnohokrát zbytečně natahované úvahy hlavních hrdinů a kniha tak neskutečně rychle utíkala.
"Protože zamilovat se je snadný, Bene. To těžký přijde, když z toho chceš vyklouznout.“
Za mě super a doporučuji.
Na Zjizveného krále jsem se hrozně moc těšila, protože Nikolaj byl už od jeho představení mou nejoblíbenější postavou a byla jsem hrozně zvědavá na jeho další osud.
Nikolaj mě rozhodně nezklamal, uchoval si svou přirozenost a bavil mě od začátku do konce, především příběh jeho dětství mě úplně dostal. Mou nejoblíbenější postavou zůstává i nadále, i když Kaz mu po sérii Šesti vran hodně šlape na paty.
V této knížce mě hodně bavila i Zoja, na kterou jsem si po Griše trochu upravila názor. I její příběh se mi moc líbil a dohromady s Nikolajem jsou skvělá dvojka.
Každopádně příběh Nikolaje měl všechno, co měl mít - vtip, napětí, zamotaný příběh. Za mě super.
Co se týče Niny, tak začátek a její loučení s Mathiasem bylo hrozně dojemné, i nějaká ta slzička ukápla. Pak mě Nina občas trošku rozčilovala, Adrik to s ní teda vůbec neměl jednoduché a občas mi jeho a Leoni bylo líto. A i když příběh Niny byl určitě zajímavý, tak jsem měla občas pocit, že mě zdržuje od mnohem zajímavějšího příběhu Nikolaje.
Isaaca jsem si oblíbila a upřímně přišlo mi, že on měl tu úlohu asi nejsložitější. Hrozně mě bavilo, jak se s tím vším snažil vypořádat. Nakonec musím zmínit i Juriho, protože třeba scéna, ve které se seznámí s Nikolajem byla naprosto dokonalá.
Co se týče samotného příběhu přišlo mi, že jsem se vrátili zpátky k tempu Griši. Po sérii Šesti vran, kde akce střídala akci a neustále se něco dělo, Zjizvený král trochu zvolnil a věnoval se i jiným tématům než jen hlavním hrdinům, ať už to byla politika, boj o moc, vysvětlování grišovské moci. Rozhodně to bylo zajímavé, ale na změnu tempa, méně akčnosti a méně drsnosti jsem si musela chvilku zvykat. A musím přiznat, že příběh z Kerchu se mi líbil o maličko víc.
I tak jsem ale spokojená a nadšená, protože i v této knížce mě autorka dokázala mnohokrát překvapit, příběh dává smysl, jednotlivé detaily do sebe skvěle zapadají a samozřejmě je tam plno Nikolaje :-D
L. J. Shen zbožňuji a patří k mým nejoblíbenějším autorkám. A tato knížka to zase potvrdila.
Ježiš, jak ona dokáže vykreslit tu atmosféru, kdy se hlavní hrdinové nenávidí, a přesto to mezi nimi neskutečně jiskří! To je úplně boží. Vždycky, a s touto knížkou tomu není jinak, mě knížka hned od prvních stran chytne a až do konce nepustí. Tuhle knížku jsem četla do dvou do rána, a prostě jsem si nemohla pomoct a nedokázala jsem ji odložit!
"A sebevědomí je jako dům. Stavíš ho cihlu po cihle. Každá cihla se zdá být sama o sobě nevýznamná, ale když po chvíli poodstoupíš, uvidíš, žes udělala veliký pokrok.
Počáteční hádky obou hlavních hrdinů byly dokonalé. Moc se mi líbila Maddie, která postupně objevovala svou sebeúctu a nezůstala Chaseovi nic dlužna.
"Jestli chceš někoho skutečně poznat, naštvi ho. Způsob, jakým reaguje, ti prozradí, kým je."
Chase byl na začátku vykreslen ... no jako ďábel ... a říkala jsem si, jak se dopravujeme k tomu, že ho budu mít ráda. Protože mi to celé přišlo neodpustitelné. Takhle ono to neodpustitelné bylo, ale i tak to nešlo jinak než si Chase zamilovat.
"Závist je jako prdění. Smrdí, děje se to nám všem, ale je lepší si to nechat uvnitř a pustit to jenom tehdy, když nás nikdo nemůže vidět ani slyšet. "
Rodina Chase byla taky fajn a příjemně knížku oživovala.
"Nestraň se světa. Něco tě zraní. Ty taky někoho zraníš, i když nebudeš chtít. Bolest je v životě nevyhnutelná. Stejně tak ale i radost. Užívej si každého dne."
Knížku můžu jen a jen chválit a už se těším na další knížku L. J. Shen.
Knížka Ty nejsi můj Romeo je poměrně příjemná oddechovka, která ale není ničím výjimečná. Přišla mi trochu neoriginální.
"Jsi omezena pouze pravidly, která si sama stanovíš. Žij život podle svých představ."
Klasické téma: on - překrásný, bohatý a trochu arogantní sportovec, který ale ve skutečnosti vůbec arogantní není. Ona pěkná, obyčejná holka, která se do něj bezhlavě zamiluje. Je to taková tradiční zápletka romantických knížek.
"Ale život není jednoduchý, a láska už vůbec ne."
Postavy jsou celkem sympatické, ale ne tak abych si je zamilovala. Dějová linka Jackovi minulosti byla zajímavá, ale bohužel tak strašně okrajová, že to skoro nestálo ani za řeč. Určitě se z toho dalo vytěžit víc.
"Každej z nás si do novýho vztahu přináší nějaký břemeno. Ale pokud chceme být šťastný, nakonec nám nezbývá nic jinýho než riskovat a uvěřit.“
Myslím, že to je přesně ten typ knížky, která mi dlouho v hlavě neutkví, i přestože nebyla vůbec špatná. Jen prostě průměrná.
Po dočtení série Griši bych se nejradši hned vrhla na sérii Nikolaje Lantsova, ale podle toho, co jsem četla, je potřeba si nejprve přečíst Šest vran, tak jsem se tedy pustila do ní. Koneckonců je to audiokniha, na kterou jsem se hodně těšila, ale pořád ji odkládala.
"Tajemství totiž není jako peníze. Jakmile je člověk použije, ztrácí na hodnotě."
Na audioknize mě zaujalo, kolik ji namluvilo lidí a vzhledem k tomu, o jaké osobnosti se jedná, jsem byla přesvědčená, že to bude parádní. Na konec jsem tedy z audioknihy úplně nadšená nebyla. Nevyhovoval mi styl, kdy každou kapitolu četl někdo jiný. Trochu jsem si myslela, že každý interpret bude mluvit nějakou postavu. Bohužel se to nestalo a jak každý z interpretů mluvil každou postavu jinak, občas jsem tápala a nemohla jsem se pořádně zorientovat.
"Lenost sice není zdaleka tak spolehlivá jako chamtivost, nicméně pořád je dobrou pomocnicí."
Každopádně vše mi vynahradil děj knížky. Tohle bylo dokonalý! I když se mi série Griša opravdu hodně líbila, tohle bylo ještě o třídu lepší. Těch zvratů tam bylo tolik. Zírala jsem, co vše je schopný Kaz naplánovat a jak jsou hlavní postavy schopné improvizovat, když se nedaří. Oproti Griše je Šest vran daleko akčnější, napínavější a docela mě bavilo i víc postav. Zamilovala jsem si nejen Kaze, ale i Jespera který vše oživoval a vztah Mathiase a Niny - to bylo dokonalý.
"Stud má větší cenu, než jakou kdy budou mít peníze.“
S chutí se pustím do dalšího dílu, protože jsem zvědavá, jak to vše dopadne.
Knížku jsem si vybrala jako předvánoční čtení a bohužel se mi to čtení protáhlo až do poloviny ledna, a to proto, že mě knížka nebavila. Do čtení jsem se musela vyloženě přemlouvat a chvílemi jsem i myslela, že to ani nedočtu.
Nápad s úkoly v deníku byl zajímavý a líbil se mi, ale nějak mi chyběla rafinovanost úkolů nebo nějaká nápaditost, prostě mi to přišlo celé takové odfláknuté.
Lilly byla vyloženě otravná a chovala se místy hrozně dětinsky a místy především při debatách s Dashem zase působila až moc hluboce. Celkově byla hrozně nekonzistentní.
Dash byl na svůj věk zase příliš vyspělý, nebo přemoudřelý. Nevím, prostě mi taky úplně neseděl.
No prostě jsem od příběhu čekala víc a těšila jsem se na vánoční náladu, ale bohužel mě knížka spíš otrávila.
(SPOILER) Na Leigh Bardugo jsem měla hodně doporučení, ale pořád jsem se k ní nemohla dostat. Teď když vyšel seriál na Netflixu jsem se do ní konečně pustila, abych mohla seriál zkouknout až po přečtení knížek. A jsem nadšená.
Bardugo vykreslila velmi zajímavý svět, který propojuje vše pro fantasy příběhy důležité - zajímavou politickou situaci, mnohovrstvé hrdiny, romantickou zápletku, opravdu povedeného záporáka a zajímavé a originální prostředí. I když se trochu přiznám, že jsem občas měla trochu problém s ruskou terminologií a jsou pojmy, které bych prostě nevyjmenovala :-D
Musím ocenit, že v prvním díle není nouze o poměrně originální zápletky a rozuzlení. Mnohokrát jsem si říkala "to je jasné. To dopadne takhle." a ono ne. Autorka se nevydala snadnou cestou a zápletky pěkně zamotala a vyhrála si i s detaily jako například důvody, proč byla Alina neduživá.
Jediné, co bych trochu vytkla je úplný závěr, za prvé mi závěrečná akční scéna přišla trochu nepřehledná, i když uznávám, že to mohlo být tím, že jsem stránky doslova hltala, abych se dozvěděla, jak to skončí. A za druhé - tady si nemůžu odpustit SPOILER - opravdu důvod, proč se Alina mohla postavit jejímu ovládání mělo být zrovna milosrdenství? To jde tvrdě do protikladu s tím, jak se ve Vráse zachovala. Ale to jsou jen drobnosti, které mi rozhodně nezkazili požitek z knížky a hned se pouštím do pokračování.
Magický realismus mě oslovil už s knížkou Bezhvězdné moře, která byla famozní. Takže jsem se s chutí pustila i do Literárního spolku Laury Sněžné. Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a hned na začátku mě trochu překvapilo, že interpretem je David Novotný, kterého miluju u dětských knížek, ale na tu „dospěláckou“ jsem si ho neuměla představit. Rychle jsem zjistila, že ke knížce se skvěle hodí.
Knížka má, jak už to tak u magického realismu bývá, velmi zvláštní atmosféru a velmi obtížně bych ji zařazovala do nějakého žánru. Docela mě překvapilo, že jsem ji viděla zařazenou v detektivkách, jako prvky detektivního příběhu tam byly, ale o detektivku se fakt nejedná. U řady pasáží jsem se skvěle bavila, i když autor má dost absurdní smysl pro humor.
Po celou dobu jsem byla napnutá, co se stane dál, kam příběh bude směřovat a co z toho vlastně vyleze. Během čtení jsem byla rozhodnutá, že knížka je na plný počet bodů, jenže pak bohužel přišel konec a ten se mi zdál těžce nedotažený. Autor v průběhu knížky vyvolal celou řadu otázek, ale jen pár z nich dokázal alespoň nějak dotáhnout.
Na úvod musím říct, že jsem knížku poslouchala jako audioknihu a je to asi první audiokniha, která mi zkazila zážitek z knížky a u které jsem si jistá, že kdybych knížku četla a neposlouchala, užila bych si ji víc. Přišlo mi, že interpretka Skoty vyloženě paroduje a její projev u skotských postav mě vyloženě štval a suverénně nejhůř byla namluvena postava Ainslee, ke které se to ani trošku nehodilo. Přitom mě to u interpretky hrozně překvapilo, protože jí namluvené "Jako hvězdy v temné noci" byly skvělé.
„Často se až příliš dlouho vláčíme s něčím, z čeho jsme nešťastní, nebo příliš rychle vzdáváme něco, co by se vyřešilo samo. A často je těžké říct, o co tady vlastně kráčí."
No ale když si odmyslím ten příšerný projev, tak se mi knížka vlastně moc líbila. Příjemně mě překvapilo, že se nejedná pouze o bezduchou romantiku, ale knížka je spíš o hledání sebe sama, o cestě za vlastními sny a romantika spíš jen dokresluje celý příběh. Užívala jsem si Nininy odkazy na knížky, některé mě zaujaly tak, že na ně budu muset mrknout.
„Kdybychom si uvědomili, kolik malinkých věcí mění naši stezku, natáčí ji tím nebo oním směrem, jednou dobrým, jindy špatným, nikdy bychom nedělali věci dvakrát.“
Knížka měla velmi příjemnou atmosféru klidného městečka, kde panuje vesnická idylka. Hned bych se do Skotska vydala podívat :-)
„Nemůžeš soudit člověka jen podle toho, jak vypadá.“
Tak musím říct, že po prvním díle přišel trošku šok. Ze změně prostředí jsem byla na začátku trochu v rozpacích a chvilku mi trvalo než jsem si zvykla a začetla se. Ale když už se tak stalo, nemohla jsem se odtrhnout. Na celé sérii se mi hrozně líbí, že se toho autorka nebojí a vždycky očekávám, že se ze zapeklitých situací naši hrdinové nějak dostanou a nedojde to až tak daleko, jak to vypadá, ale ono ne. A fakt se autorka nezačíná nic, co by nemohla dokončit :-D
Knížka je plná překvapivých zvratů, skvěle vykreslených postav, kdy jste vlastně pořád na pochybách, komu fandit. Je neskutečně čtivá. Občas mě napadlo, že bych uvítala, trošku víc romantiky, ale zase na druhou stranu, co je by mohlo být romantičtější než jednání Rimeho? Takže za mě paráda, knížce nic nechybí a už se těším na to, jak to celé dopadne.
Tahle knížka je pro mě obrovským překvapením. Poměrně dlouho jsem se jí vyhýbala a vlastně ani nevím proč, a teď můžu říct, že to byla chyba.
Na úvod musím zmínit, že jsem ji poslouchala jako audioknihu a musím vyzdvihnout fantastickou interpretaci Kláry Issové, myslím, že to byla jedna z nejlépe interpretovaných audioknih, kterou jsem slyšela a jsem přesvědčená, že právě tato interpretace knížku ještě pozdvihla.
Samotný příběh je naplněn emocemi. U knížek mě většinou jen tak něco nerozhodí, ale tady u této jsem brečela hned několikrát. Je napsaná tak, že se vám dostane pod kůži a opravdu dojme. Všechny postavy byly vykresleny velmi uvěřitelně. Navíc byly naprosto dokonale popsány myšlenkové pochody Emmy a člověk se díky tomu dokázal vžít do její kůže. Proto knížka působila tak autenticky a dojemně. Tohle je situace, kterou by určitě nikdo z nás nechtěl zažít.
Navíc se jednalo o první knížku, kde jsem neměla jasno, koho by si hlavní hrdinka měla vybrat a nevěděla sem jestli fandit Jessemu nebo Samovi.
Andrew Mayne má dost specifický styl psaní, občas mi přijde, že to píše jako film. Při čtení se mi zrovna u něj stává, že mi před očima běží nějaký akčňák. Jeho hrdinové jsou také poměrně originální. Jsem docela ráda, že jsme opustili Thea, který už byl v posledních dílech hodně přitažený za vlasy a seznámili se se Sloan a Solarem. Ti mě bavili a nepřišli mi nijak přehnaní.
Celkově knížka měla spád, byla pěkně zamotaná a některé scény byly trošku přitažené za vlasy, ale ne tak aby mi to vadilo. Navíc jsem se dozvěděla nějaká zajímavosti o potápěčích. Takže za mě v rámci žánru lepší průměr a budu se těšit na další knížky s PPP.
Mě se knížka líbila. Jistě děj je hodně jednoduchý a předvídatelný, ale síla této knížky je ve čtivosti. Stránky mi mizely pod rukama a ani jsem se nenadála a byl konec.
Obecně jsem příznivcem mafiánské romantiky a i tato knížka se pro mě bude řadit k těm lepším, a to i přesto, že Laura mi nebyla úplně sympatická - na mě byla hodně povrchní. Ale zase na druhou stranu, bavila mě její interakce s Massimem. Především tedy na začátku, kdy s ním válčila.
Na druhý díl už se moc těším a jsem zvědavá, jak jejich příběh bude pokračovat.
Na tuhle knížečku jsem se opravdu těšila. Docela často jsem ji vídala v různých recenzích a byla na ní poměrně velká reklama, takže jsem měla vysoká očekávání a to byla nejspíš chyba. Tak nějak jsem očekávala příběh, kterého jsem se vůbec nedočkala. Jedná se spíš o střípky ze soužití vlkodlaka a upírky. Bod pro autorku za to, že střípky jsou většinou vtipné a nebojí se ani černého humoru.
Už z prvního dílu jsem byla nadšená, ale druhý je podle mě ještě lepší! A po dočtení jsem z knížky úplně hotová a doufám, že bude pokračování. Přece jen náznaků dalších příběhů bylo v knize dost.
Ústřední dvojice Cuchenan s Minangarem jsem skvělí a jejich vzájemné hašteření, mě neskutečně baví. Pasáž, kdy si oba v hospodě vylévali svá srdíčka, byla nevtipnější část knihy. A přestože v knížce bylo vtipu, tak nepokulhával ani samotný děj. Příběhy byly promyšlené, napínavé a líbilo se mi, že byly ze života, kde ne vždy všechno skončí tak, jak bychom si představovali.
Já tu budu asi v menšině, protože film jsem zatím neviděla, ale knížky od Gaimana mám moc ráda, takže jsem se s chutí pustila i do této knížky a jsem nadšená.
V knížce se neustále něco děje a autor nám rozvíjí několik dějových linek naráz. Všechny se postupně propojují a rozpojují, ale všechny jsou dotažené do detailu. A děj mi přišel přehledný, trochu zahalený tajemstvím to uznávám, ale rozhodně ne chaotický.
Osobně na Gaimanovi oceňuji naprosto originální nápady, proložené hromadou dobrodružství a trochou lásky. To vše se mi v této knížce dostalo. Jen tedy musím říct, že občas jsem zaznamenala názor, že knížka je pohádka a určena i dětem. No osobně bych ji teda malému synovi nečetla :-D Ale jako pohádka pro dospělé je skvělá
Ač se mi líbilo samotné téma knihy a první díl byl celkem fajn, ve druhém už to bylo horší. Knížka je strašně dlouhá a zbytečně natahovaná. Oba díly, které tvoří vlastně jeden příběh mají přes 800 stran a úplně zbytečně. Příběhu by hodně pomohlo, kdyby se jednalo pouze o jednu knížku. Podle mě by to úplně stačilo a odpadlo by zbytečné nastavování.
Pořád jsem si říkala, tak už mu to řekni, tak už se svěř a pořád čekala na chvíli, kdy se tak konečně stane a ono se to stalo, já nevím po 700 stranách?! A přitom se tam vlastně nic jiného zásadního nedělo.
A při tom jak je celý příběh obsáhlý byl konec hrozně rychlý. Jsem z knížky trochu zklamaná, ale možná to bylo vysokým očekáváním, které jsem od celé série měla.
Tak z téhle knížky mám takové rozporuplné pocity, první část knížky mi zabrnkala na nostalgickou strunu, kdy jsem přesně věděla, o čem autorka mluví, takže to mě celkem bavilo. Pak přišla druhá část knížky, která se odehrává v přítomnosti a tam jsem pořád čekala, co z toho vyleze a jaký bude vlastně příběh a když už jsem se konečně někam propracovali, tak knížka skončila. V podstatě tak nějak neukončeně. Takže za mě je to typ knížky, který neurazí, ale ani nenadchne.