eliska8413
komentáře u knih

Zatímco v první knize mi Enzo přišel poměrně sympatický a vyšetřování starého zločinu hezky rychle odsejpalo, v tomto díle se vše naopak vleklo, přehršle postav v příběhu akorát dělala zmatek a naroubovat do jednoho vyšetřování jak pseudoasistentku, která obratem vyžvaní půlku informací o případu náhodným kolemjdoucím, tak dceru i s přítelem, který má kurz someliera a tudíž je znalec, pak bývalou i současnou milenku a novou rádoby milenku, je prostě totální kýč přitažený za vlasy s šedým pruhem.
Některé postavy v díle neměly vůbec žádné opodstatnění, jiné se na začátku vynořily aby o nich celou dobu nebylo slyšet a pak z nich byly těmi nejdůležitějšími články?! WTF. A navrch ten popis úplně všeho detailní úmorný nezáživný. Jo a nechat zabít psa byla podpasovka!

Jako velká milovnice aristokratky musím konstatovat, že jde o hodně hodně hodně nepovedený díl. Marii chybí její typický sarkastický tón vyprávění, a celý příběh se spíše nese na růžovém obláčku young adult literatury, než humoristické povídky.
Vyprávění vypadá, jak kdyby bylo napsané v letadle na cestě domů z Nizozemska a ještě před přistáním již byl dopsán konec. Děj má možná tak linku, nikoliv však zápletku. Za celou knížku jsem ani jednou nezasmála, což mě u aristokratky obrovsky mrzí.
Doufám, že příští díl naváže na starší sourozence a z tohohle paskvilu si příklad brát nebude.


Děj se strašně vlekl, opět se připojili několik vyšetřování do jednoho. Z autorova vyprávění se divím, že ve Švédsku ještě někdo žije. Na druhou stranu se na to dá dívat s optikou nové generace, která se přizpůsobila a na popisovaný svět a jeho dynamiku si zvykla.
V mezičase jsem dokázala přečíst asi tři jiné knížky, protože tohle je prostě málo stravitelný kousek. Odpustím autorovi popis zloducha a jeho smýšlení jak šachového velmistra, ale za naprosté diletantství považuji vystavět napětí děje na ne jednom ale rovnou na třech náhodách a souhře okolností, díky kterým se vlastně vyřešila celá zapeklitá situace. Zajímalo by mne, jestli skutečně nějaký zločinec někdy navázal tak silné pouto s policistou, jak se snaží někteří autoři ve svých románech vylíčit. Mě osobně to přijde přitažené za vlasy, nevěrohodné a děj u mne ztrácí na atraktivnosti.


Charakteristický rukopis autorky se ukáže hned na druhé stránce. Opět jsme v příběhu, kde žena je uřícená kobyla, která se ve dvaceti vdala a zbytek svého života věnovala rodině. Manžel si tak nejak lehce proplouvá životem a vypadá děsně nespokojeně co se mu to doma děje. A žena se mu ještě omlouvá.
A protože před 20 lety bylo hrozně sexy od problémů prostě odejít a rovnou se rozvést, tak i tyto příběhy tendenčně popisují stav společnosti.
Zde však namísto zrodu nezávislé ženy čteme o ženě mediátorce, která se plácá v minulosti (ach ach vrať se mi), neumí se soustředit na svojí budoucnost (jo klidně se k sobě vrátíme mě to nevadí žes mě opustil) a ještě se ten tragický život snaží popisovat komickou formou (maska na obličeji a návštěva za dveřmi). Velice se omlouvám, ale opět tyto humorné popisy trapných situací snesu u Young adult románu ale ne u knihy zamýšlené pro ženu. Po této masochistické četbě úplně cítím jak mi měkne mozek a začínám kvokat.


oddechové letní čtení o tom, že si žena skutečně nezaslouží být šťastná, když je věčně nespokojená. Trochu mě rušila dvojitá dějová linka, protože i když se jedná o kratičkou knížečku, přece jen jsem ji pro zachování duševního zdraví četla na etapy a tak se mi stalo, že jsem chvílemi nevěděla, jestli si čtu příběh Bianky nebo Kamily.
S vědomím, co se Monice stalo člověk chtě nechtě hledá mezi řádky volání o pomoc anebo náznak toho, jak se jí žilo, ale z tohohle příběhu se mi spíš jeví, že byla taková typická hňupka, která si myslí, že je femme fatale a cítí se ublíženě, když její život není jako argentinská telenovela. Tak to mě fakt mrzí, ale prostě nežijeme v Argentině a česká krev prostě nevře, ale hezky probublává, a kdo se o vztah nezajímá může najednou zjistit, že se vlastně o vztah nezajímal ani partner.


Přečteno v době úmrtí manželky. Když člověk ví, co se jí doma dělo, je to až úděsně autentické. V knize se dobře ukazuje obrázek útrpného muže, který se přetvářkou a manipulací staví do role trpícího chudáka, aby mohl ovládat svou mladší a úspěšnější ženu. To, že to vygradovalo až v hořký závěr absolutního podvolení se a závislosti na partnerovi, je takovým smutným mementem samotného osudu autorky.


Stejně jako nastavovaná kaše jednou pozbude chuti, tak i zde se už odráží taková vyčpělost příběhu. Zatímco první dvě knihy držel lineární příběh obou dvou geniálních přítelkyň, zde jsme se s Elenou přestěhovali na druhou stranu Itálie a zkusili si být revolucionářkou, údernicí, inteligencí, komunistkou, matkou, nezávislou ženou. Očividné bylo, že si o sobě myslela mnohem víc, než v ní bylo. Nechat se pak svést postavičkou, kterou si během let zidealizovala do stejné podoby jako Dante svou Beatrice, je prostě strašně smutné. Spálit za sebou tolik mostů kvůli dětinskému vzplanutí je opravdu nezodpovědné.
Další děj se vleče a táhne, s autorkou zásadně nesouhlasím, ale to je asi tak všechno co při čtení můžu dělat. Až návrat do Neapole a opětovné navázání vztahů se starou čtvrtí vrací bývalý nádech románu, ten je ale zastíněn utkvělou představou Eleny, že je teď někdo lepší a na ostatní se dívá trochu spatra, a ze své pozice se snad i snaží vnucovat svůj pohled na věc a minimálně ve své rodině se snaží převzít vůdcovskou roli. I s ohledem na čas, který uplynul, než se vrátila, se tato snaha jeví téměř až komicky a byť je to hlava študovaná, erudovaná a známá, své známé a příbuzné přesvědčila o skutečnosti, že jí na nich vůbec nezáleží a až když nemá nic lepšího na práci, snaží se je nasměrovat na cestu poznání.


Knize jsem se dlouho vyhýbala s utkvělou představou, že to bude nějaké válečné drama. Náhodou jsem se pak dostala k televiznímu zpracování a i díky hereckým výkonům jsem se rozhodla příběh přečíst. Líbí se mi, když se film téměř striktně drží knižní předlohy a proto bylo jasné, že kniha bude ještě lepší, protože bude děj podrobněji popisovat. To se však ukázalo jako kámen úrazu, a zatímco seriál jde ve vyprávění děje chronologicky od dětství po dospívání až ukončení vysokoškolského studia, kniha skáče z minulosti do přítomnosti a prokládá to ještě obrovskou porcí symbolů. Naštěstí plná dojmů z filmu jsem se snadno v dějových linkách vyznala. A proto si myslím, že přečíst si knížku na základě filmu je výborný počin k dotvoření představy, jak velký kus cesty už ženská emancipace urazila a jak obrovský kus má ještě před sebou.


Nedařilo se mi sehnat starší knihy, takže jsem Pyramidu četla hned po Vrazích bez tváře. Ukázalo se to, jako vlastně výborný nápad, protože se čtenář dozví o začátku kariéry Wallandera, v kostce dostane jeho příběh ze soukromého života a zároveň zjistí, jak depresivní devadesátky musely pro dospělé být. Poměrným nešvarem autora je zebředávat do patosu starých dobrých časů a dnešní zkažený doby.


Knížka neurazí ani nenadchne. Po týdnu už ani neví přesný děj a zápletku. Pokud bylo v knize více záhadných případů, už se mi vypařily z hlavy. To je velká slabina těchto rychlokvasek. Člověk si knihu přečte někde u vody, na poslední straně zaklapne a ani nemá šanci napsat do čtenářského deníku o čem to vlastně bylo.


V knize je ohromné množství postav, jejich rozlišení není úplně jednoduché a jakmile přijde na řadu diagram na papíře, vím, že je zle. Oceňuji počet stran, i příjemné plynutí příběhu. Sice moc nerozumím tomu, kde hlavní záporák vzal tolik peněz na takto rozsáhlou pomstu, ani délce věznění, ale v dnešní době už si člověk mezi rychlokvasícími detektivkami moc nevybere.
Popis věcí autorovi moc nejde, stejně tak charaktery postav jsou takové vyumělkované, ale třeba je to způsobené první knihou a v dalších už kostrbatosti ubyde.
Zvrat na konci knihy byl zbytečně vygradovaný a bohatě by stačila jedna patálie a ne tři.


Z knihy mám opravdu ambivalentní pocit. Na začátku jsem vývoj děje brala jako slušný odstrašující případ, v půlce už jsem nevěděla čí jsem, protože spád všech možných rozhodnutí a nařízení byl příliš zbrklý, závěr knihy byl pro mne velkým zklamáním... Možná kdyby autor počkal desetiletí, než by napsal tuto knihu, mohl by psát o skutečných postavách a skutečných zákulisních hrách. Popravdě spíš uvěřím manipulaci jedné velmoci druhou, než že za vším je jen ješitný chlap.
Vsuvka se záchrannou misí Doggiina otce už byl tak slabý odvar, že kdyby v knize vůbec nebyla, vůbec by se tím nic nestalo. Stejně tak epilog byl vlastně další kapitolou, kdy člověk neví, co si vlastně má myslet a proč měl autor potřebu tak zamotaný příběh ještě víc zamotat.


(SPOILER) Děj knihy se poměrně vlekl a navíc byl ještě rozdělen do dvou časových linek.
Moc nevím, co si myslet o postavě Arona, kterého autor líčil skoro jako oběť. Stejně tak myšlenkové pochody rodiny Klossových jsem úplně nepochopila a doteď bezvýsledně pátrám po tom, proč jeden bratr šel místo druhého do vězení a co z toho jako měl, když přišel o dům?
Dějová linka postavy Lady summertime byla asi do knihy vsunuta jen pro potřeby nárůstu stran?
A jak tedy dopadla Veronica? Odevzdal Gerlof její přiznání na policii, nebo se udala sama, nebo taky umřela nebo co se vlastně ve mlýně stalo?
Popravdě na to, že jsem přečetla román, zůstaly mi jen otázky.


Neslaná nemastná kniha. Když jsem v první knize autorce vyčítala, že akční scény přeskakuje, tak teď jí zase vyčítám, že akční scény popisuje. Nevěřím jí vůbec nic. Asociálka Munroeová, která se neumí vcítit do druhých lidí, je v nitru oduševnělá osoba, které na druhých lidech vlastně strašně záleží. Vyřeší šifru mistra Leonarda ještě rychleji než Tom Hanks, přitom se jí zase nic nestane, a navíc tentokrát umřou jen ti špatní. No amerika ve spreji.
Slovy klasika: nepište mi a pokud možno nepište vůbec.


Knihu jsem četla zhruba před 18 lety, přesto si jí vybavuju jako bych jí četla včera. Téma tak ohavné, děj ještě ohavnější, zápletka šílená... prostě co se mohlo posr. se taky posr. ale stejně je třeba o těchto věcech mluvit, psát, točit, protože se dějí, protože, když zavřeme oči, nezmizí.


Sága o cizince má sestupnou tendenci. S přibývajícím věkem hlavní hrdinky a již napsaných milostných scén ubývá témat, která by ještě čtenářky rozhicovala. A proto se autorka uchýlila k riskantnímu kroku, a to ženám, lačnících po historickém pornu ehm romanci, popsat detailně bitevní pole, pevnost včetně aktuálního počasí ale především strávit 600 stran vylíčením podrobného průběhu bitvy, která se sice stala (a možná nějaký fanoušek military history books to ocení, ale zase nevím, jak se bude tvářit na popis milostných scén), ale pro samotný román je vlastně naprosto nerelevantní. Kvůli těmto popisům je kniha velice ambivalentní. "Tvrdé jádro" čtenářek je akorát znuděné, a nový čtenáři si myslím v 7. díle ságy již nepřijdou. (a pokud přece jen přijdou a to kvůli tomuto popisu bitev, tak budou u dalších dílů velice zklamaní). I když má kniha opět přes 1000 stran, čte se rychle, a to i díky tomu, že se mohou přeskakovat celé kapitoly, které s dějem nijak nesouvisejí, takže hlavní linka zůstane zachována.
Další ohromný nešvar knihy spatřuji v propojování postav, kdy byla demonstrativně ukázána teorie Šesti stupňů, tedy že všichni se znají se všemi a úplně celý svět vidí podobu Jamieho s Williamem. To je ještě směšnější tvrzení, než teatrální nesmrtelnost hlavních postav. Ukončení knihy jakoby v půlce věty, kdy předtím chybí souvislosti asi tak 80% konání postav, už je jen takové povzdychnutí, a asi autorka v příští knize tomuto "rozuzlení" věnuje jiných 600 stran.


Na začátku byl příběh srozumitelně a věcně popsán. Děj se rozvíjel pozvolna a měl logiku. A pak jsem se najednou v množství postav ztratila. Autor až zcela zbytečně zabředl do linek, které nikam nevedly a s hlavním dějem nijak nesouvisely, ani ho nerozvíjely. Téma pomsty se mi vůbec nezdá reálné. Stejně tak linka za oceánem je slušně odflaknuta. Autor si ukrojil větší sousto než byl schopen zpracovat.


Oproti filmové verzi se v knize nepřeskakovalo z minulosti do současnosti, ale pěkně se vysvětlily souvislosti i návaznosti. Stejně tak rozuzlení nebylo jen naznačeno, ale i s dalším vývojem postav důstojně zakončeno. Přesto některé děje se mi v seriálu líbily vice, ale celkově jsem s knihou spokojená a dala mi takové zadostiučinění z filmového wtf efektu.


Film se věrně drží knižní předlohy, proto jsem nebyla tak překvapená jako "poprvé". Charaktery postav zůstaly zcela zachovány a z děje se nic neukouslo. Což je u knížky docela divné. Moc často se nestává, aby byl film a kniha tak dokonale sehraný. Nicméně až do poloviny je to super thriller a fakt bych tomu věřila, že si Amy tohle všechno dokázala naplánovat, ovšem po krádeži mošničky se to začíná rozjíždět a konec včetně osvobození se od Desiho je taková fabulace, že už to autorce musí být až trapné. Konec knihy se celkově moc nepovedl a tam je škoda že se film neinspiroval jiným závěrem. Myšlenka autorky super provedení pokulhává přesto poměrně čtivé dílo.


Myslím si, že paní Picoult neumí psát o slabých tématech. Prostě co kniha to perla. V tomto příběhu mě akorát mrzí, jak si zpacká život celá rodina kvůli jedné osobě, které se ještě ani nedá pomoci. Navíc, jak se vše řídí jeho potřebami, vlastně ostatní členové ztrácejí pojem o tom, co je a není vlastně normální, co vše obětují druhému a zda to vůbec má smysl a cenu. Ale krev je hustší než voda, a co nám bylo dáno, s tím se musíme srovnat, protože, když v tom člověk žije, tak mu to vlastně ani nepřijde, že by šlo žít i jinak.
