EliskaD komentáře u knih
Touto knihou jsem se navrátila do dětství a do dramaťáku, kde jsme mnohé z těchto zvířecích povídek zpracovali do delšího pásma. Živočichopis je kniha pro děti a jako dítě jsem příběhy jednotlivých živočichů hltala a nasmála jsem se u nich. Zábavnost jednotlivých povídek však nemohu nyní dospěláckou optikou ocenit tak jako tomu před lety.
Zase jedna kniha z prostředí amerického zapadákova, kde má nějaké trauma a mindrák snad úplně každý. Anotace budí dojem, že se jedná zejména o krimi / thriller s hlavní linkou o vyšetřování vražd, ale je to spíše příběh o narušených vztazích, drogách, alkoholu a sebepoškozování, a to vše navíc dávkované v neuvěřitelně pomalému tempu.
Zpočátku jsem byla ke knize dost nedůvěřivá, protože jsem při letmém prohlížení narazila zrovna na strip, který jsem vůbec nepochopila (takových nepochopení jsem měla v knize několik). Nakonec však dílko musím hodnotit jako velmi úsměvné počtení o tom, jak by to vypadalo, kdyby se mimozemšťané chovali jako lidé, a jak možná až absurdně mohou některé věci vypadat.
"Tento předmět hoří (myšleno dort)... Vydechnu na něj... Kdo to chce pozřít poté, co jsem na to vydechla?"
Zároveň tleskám překladateli za neskutečnou kreativitu. Nohotlačná dvoukolka, pružné lapače dechu, textilní trubice, pojezdové sání nášlapné textilie, hydratační válec, osobní tlumič hvězdy... a spousta dalších.
Užitečná kniha s velkým množstvím barevných obrázků. Popsané informace rozhodně pomohou v základní orientaci co a jak. Informace o těhotenství jsou v knize jen na prvních několika stranách, většina knihy je o péči o novorozence a kojence. Oceňuji v závěru přehled možných dětských nemocí a neduhů a jak je řešit. Nechybí ani popis resuscitace.
Příběh tohoto dílu byl slabší než předcházející díl. Stále velmi kladně hodnotím krásnou grafiku, která trochu mate tělem. Není to nic pro děti. Příběh je dost krvavý.
Krátká knížka, kterou jsem "přečetla" (prohlédla) za krátkou jízdu v MHD. V porovnání s králíčkem je Sobecké prasátko poněkud slabší, přesto úsměvné a hlavně výstižné.
Málo o mnohém. Připadá mi, že je to spíše hodně o málu. Všechny články pojednávají o různých oborech umění. Doufala jsem, že budou poněkud pestřejší.
“Logika, bez níž není nic lidského, je nástrojem kontroly, a na cestách tvořivosti je vůdcem objevů. Kontroluje rozběhy intuice, které jsou někdy příliš fantaskní, a dovoluje postupovati s jistotou; musí však být živená intuicí, bez níž jest jen prázdnou mašinou.”
Této knize jsem se vždy vyhýbala stejně jako filmovému zpracování. A mé tušení nezklamalo. Knihu někde ve třetině odkládám nedotčenou. Vůbec mě to nebavilo, a to zejména proto, že období Rakousko-Uherska není zkrátka nic pro mě. Ani ten mnohokrát vzpomínaný humor a ironii jsem v knize nenalezla. Říkala jsem si, že tato kniha bude ta pravá výzva, ale ne, tohle prostě nedám a vzdávám se.
Na Norika jsem slyšela jen samou chválu. Natolik mě ta kniha podle různých recenzí zaujala, že jsem dříve i uvažovala o koupi cenově velmi přepáleného prvního vydání. Vydržela jsem to a počkala si do prosince 2021 a hned koupila za normální cenu 2. vydání v pevné vazbě. Co mě trochu zamrzelo je to, že ve skutečnosti je obálka taková vybledlá a vůbec nemá tak živé barvy jako jsou vidět na fotografiích knihy.
K obsahu musím říci, že hodnocení a recenze rozhodně nelhaly. Příběh jsem si moc užila (i když jsem Norika párkrát zabila nebo mu nachystala jiný smutný konec). Náramně jsem se pobavila a určitě si jej přečtu / zahraju ještě mnohokrát, abych poznala jiné alternativní příběhy. Musím však říci, že les byl pěkně frustrující a přemoci draka byl taky pěkný oříšek.
Jsem ráda, že jsem si vybrala tuto knihu jako audioknihu. Nebýt toho, tak čtení brzy odložím. V knize se zoufale nic nedělo až na několik momentů. K žehlení sice dobrý, ale nudila jsem se. Vůbec mě to nechytlo.
Šílená hra opět pecka. Fitzeka si tak trochu šetřím, nechci přečíst hned vše (i když bych ráda), protože pak bych jen těžko hledala druhého takového autora.
Bohužel tato kniha trpí špatným překladem (a/nebo korekturou). V ČR byla kniha vydána v roce 2009, to není zase taková historie, aby v textu musel být místo "lícní kosti" použitý výraz "jařmová kost" (kdo to proboha v dnešní době používá?). Stejně tak třeba slovo "kasírka" místo "pokladní", "beamer" místo "projektoru"... Co jsem ale nemohla vystát bylo použití slova rukojmí ve středním rodu ("Jedno rukojmí bylo mrtvé"). Ano, alespoň jsem se něco přiučila, protože takhle se to opravdu připouští, i když je to velmi nezvyklé. Korektura měla také odchytat germanismy můj/tvůj/jeho/svůj... Obvykle v knihách žádné chyby nevnímám, protože se nechám natolik pohltit dějem, že gramatika jde stranou, ale zde to byla opravdu perla za perlou. Škoda. Knize to ubírá na kvalitě. Naštěstí, překladatelka už žádného jiného Fitzeka nepřeložila (ona toho vlastně vůbec moc nepřeložila - alespoň podle informací zde na databázi...)
Pokud máte to štěstí, že Vám farář dovolí si čtení pro svatební obřad vybrat podle svého, je tato kniha skvělou příručkou s nabídkami různých textů, které je možno při svatebních obřadech použít - jak pro čtení ze starého zákona, tak třeba i návrhy evangelií, žalmů, varianty textů pro svěcení prstenů apod.
Nedotčeno ani na druhý pokus. Poprvé jsem knihu odložila proto, že jsem měla zmatek v postavách. Po pár měsících jsem to zkusila znovu s větším soustředěním na postavy. A hádejte co? Opět zmatek v postavách. A pak i v ději. Nepamatovala jsem s odstupem času detaily z prvního dílu a na to jsem nejspíš dojela.
Jednoduché oddechové čtení s jednou linií vyprávění z pohledu Napa. Začátek slušně navnadnil, ale poté jsem se mnoho desítek stran nudila. Nejspíš mi nesedl námět jako takový (základna v lese). Více mě děj vtáhl až v druhé polovině, kdy se konečně začalo něco dít, napětí se stupňovalo, zamotaný příběh se začal rozmotávat a Nap konečně začal získávat odpovědi na 15 let nezodpovězené otázky.
Pěkné a čtivé, ale bez napětí. Kdo a proč činy páchá je známo už skoro od počátku, jen čekáte, kdy, kdo a jak vše odhalí. Žádné detektivní pátrání se tu vlastně ani nekoná. Vývoj událostí je dán spíše jednáním patoložky, kterou pohání vlastní intuice. Určitě si přečtu i další díl série. Hlavní postavy mi byly sympatické a těším se na jejich další osud.
Samotný detektivní příběh mě moc nezaujal. Ale vždy jsem se těšila na pasáže o Maggie, které byly opravdu milé. Skoro jsem i zatoužila si také pořídit pejska, abych s ním mohla mít podobný vztah.
Po velkém mediálním ohlase jsem se rozhodla i já přečíst něco od Dominika Dána. Po přečtení musím konstatovat, že to pro mě bylo zklamání. Dánovi se nedá upřít literární talent a um čtivě psát (četla jsem ve slovenštině). Samotný příběh je takovým průměrem. Čtenář od začátku tuší, kdo je padouch a jen čeká, kdy to budou vědět i neustále nasávající policisté. V závěru knihy docela zajímavý zvrat, avšak nedojde k dořešení zločinu z druhé dějové linie - k tomu je pravděpodobně potřeba přečíst další díl. To mě trochu rozhořčilo. Váhám mezi ** a ***. Nakonec volím za horší 3, protože se mi kniha opravdu dobře četla a postup vyšetřování uvěřitelný (i když se spoustou příliš velkých náhod).
Kniha byla velmi čtivá a poměrně napínavá. Příběh protnut příběhy z minulosti. Líbí se mi, že je příběh podáván románově, žádné přehnané napětí a akce. Ale spíše tak, jak by to zřejmě bylo doopravdy - postavy mají svůj život, který si žijí a nejde jen o pátrání a hledání motivu a souvislostí. Utopení pod ledem při potápění do vraku letadla pro mě byl velmi zajímavý neokoukaný motiv. Za mě ale slabší kniha celé série.
Takový Pinterest v knize. Pár uvedených nápadů skvělých, určitě je vyzkouším. Jiné nápady slabší. Každého může zaujmout něco jiného.