Elizbeta komentáře u knih

Kniha která má pěknou obálku, ovšem obsah je slabý. Líbí se mi téma i zpracování, které dává prostor matce i dceři, ale působí to na mě jako první verze rukopisu, který se omylem dostal do tisku. Knihu jsem dočetla včera a dneska už bych nevěděla jak popsat hlavní postavy. Nemají charakter - pouze na ose hodná/zlá a občas něco mezi. Nechápu jejich motivace - na to jsou moc šablonovité. Za mě jsou Vrány promarněnou příležitostí. (O tom jakým způsobem jedná s dítětem výchovná poradkyně se snad ani nemá smysl zmiňovat.)

17 19.08.2021

Obdivuji Woolfovou kvůli tomu,že měla odvahu jít za to,co říkáme slovy,popsat všechny ty situace,krásu a zmar a radost a nepatřičnost a neklouzala po povrchu-lépe se asi nedokážu vyjádřit.

5 23.10.2011

Kniha se mi četla neuvěřitelně lehce. Připadalo mi, že ji Murakami napsal se stejnou přirozeností s jakou dýchá. Murakamiho romány mě zaujaly, ale do budoucna se zaměřím na jeho povídky. Zvlášť Zamilovaný Samsa stojí za přečtení.

Škoda jen zařazení poslední povídky - Muži, kteří nemají ženy - připadalo mi, že se k ostatním vůbec nehodí a působila na mě až rušivě.

4 20.03.2019

úryvek:
Abych dívku uklidnil a přiměl ji naslouchat, vyprávím jí o své rybce. Je to v mém rybkami vyplněném životě rybka číslo šest set jedenačtyřicet. Tu první mi rodiče koupili, abych se naučil milovat jiné živoucí stvoření Boží a starat se o ně. Teď jsem o šest set čtyřicet rybek dál a jediné, co jsem zjistil, je, že vše, co milujeme, zemře. Už když poprvé potkáš někoho, kdo je ti drahý, můžeš počítat s tím, že jednoho dne bude mrtvý a zahrabaný.

4 27.10.2011

Brní ti úzkostí celý tělo, je to takovej kyselej pocit v puse, jako by ti někdo napínal šlachy a zároveň ti pod kůží běhalo tisíc mravenců. Tu kůži bys rozdrápala do krve, kdybys je mohla vyhnat ven. Strach se dá přepít. Na tom taky taky všichni pravidelně pracujete. Ale úzkost ne. Tu kůži bys ze sebe strhala, kdyby to šlo.

3 18.08.2021

Někde jsem na knihu viděla doporučení, proto jsem si ji chtěla přečíst, aniž bych si plánovala, že radikálně změním svůj přístup k učení. Vlastně jsem ani moc neočekávala, ale řekla bych, že tato kniha patří k tomu lepšímu, co na téma efektivnějšího učení vychází.
Ze záplavy tipů bych vybrala kapitolu věnovanou čtení odborných textů. Popsaný postup vypadá rozhodně smysluplněji než můj dosavadní. Krengel navrhuje navrhuje číst text třikrát. „První čtení (spíše listování) slouží k tomu, abychom získali přehled, při druhém, souvislém čtení bychom měli text pochopit, při třetím čtení se pak detailně soustředíme na nejdůležitější místa v textu (a jen na ně)."

3 12.02.2016

Trpěla jsem? Nevím. Ale přestala jsem se ptát, jaký to všechno má smysl. Proč jsem v Mnichově, proč mě Pavlova existence děsí, proč nejsem schopná ho opustit. Prostě jsem to, co bylo, přijala jako "nářez", který patřil k mým povinnostem, a brala vše, i jeho surovost a podlost jako nezbytnost, ne trest, protože vše, co bylo, bylo předvídatelné, a já přece věděla, že to nebude jinak, ale nalhávala jsem si, že to zvládnu, že se změní, že ho změním - ergo: co bylo, byla moje vina, vina mé nadutosti, mé arogance, mé vůle a kázně.
Vždyť už nešlo ani o to, podřídit se, ale přijmout, co je, smířit se s daným. Přestat usilovat. Přestat doufat. Vydržet - aniž jsem věděla proč.

Proč oběti domácího násilí prostě neodejdou od jeho původce? Vysokoškolsky vzdělaná, sečtělá a celkově velmi schopná žena, která by se bez manžela více než obešla, nám dává nahlédnout do svého uvažování, což je postupně čím dál více trýznivé. Dokola se opakující situace a (zdánlivá?) bezvýchodnost je už v polovině knihy únavná. Dočetla jsem v podstatě proto, abych se přesvědčila, jak se Daňa "zvedne", jen co se té koule na noze zbaví.

2 07.10.2022

Jinak dobrou knihu místy lehce kazí překlad Tomáše Korbaře, v jehož podání se Michael Corleone na každého "zazubí". Použití jiného slovesa by po 300 stránkách "zubení" bylo velmi osvěžující.

2 26.12.2013

Máš pocit, jako by tě vina rozleptávala zevnitř. Vybavují se ti všechny chvíle, kdys nebyla tak laskavá, jak jsi mohla být.

Jenže ono není možné být si s někým blízký, a přitom mu nikdy neublížit. Všichni jsme někdy udělali nebo řekli svému tátovi, mámě, sourozenci nebo kamarádovi něco, čeho jsme litovali.
----------------
Náhlá smrt může vyvolat výčitky a pocity viny. Kdybych jen byl s ním, mohl jsem tomu zabránit! Kdybych jen byla s ním, mohla jsem jí hned pomoct! Pořád tě pronásleduje to nešťastné slovo: Kdybych...kdybych...

Netrestej se ale za něco, co nemůžeš změnit.
--------------
Někteří lidé si smrt milovaného člověka vykládají jako Boží trest za to, že nechodili pravidelně do kostela, málo se modlili nebo řekli či udělali něco zlého. Nepřidávej si víc bolesti, než už máš. Smrt není trest za špatné chování. Každý přece jednou zemře.
-------------
Buď chlap. Buď statečný. Buď silný. Mlč a nenaříkej.
Nemusí to ale vždycky být to nejlepší řešení. Správná rada zní: Buď sám sebou. Buď sama sebou.

Není to vzláštní? Chválíme lidi za to, že svoje břemena nesou mlčky, místo abychom je povzbuzovali k tomu, aby svůj žal projevili a procítili.
Nevyjádřený smutek a nevyplakané slzy se v člověku ukládají a vyberou si svou daň později. Těm, kteří se celou dobu chovali silácky, se může stát, že se nečekaně zhroutí po mnoha měsících či dokonce letech.

Neprožívej zármutek tajně. Neboj se ho. Buď klidně smutný, máš k tomu důvod. Protože ten, kdo tu býval, už tu není, už spolu nezažijete to, na co jste se těšili.

17.09.2022