Ell Amaterasu komentáře u knih
Tak jsem knihu opět s odstupem času z náhlého nevysvětlitelného důvodu vytáhla z police a přečetla ji poměrně rychle během dvou dnů. Což o to, čte se rychle, ale co mě neustále otravovalo a vyloženě štvalo, byly chyby - gramatické, překlepy, stylistické... Ale za to autorka tak docela nemůže.
Co mě ale iritovalo mnohem víc, byla samotná Laurel. Bezchybná, ale přitom naprosto hloupoučká a neschopná. Mně osobně byla neskutečně nesympatická, David zrovna tak a o ostatních snad jen to, že byli šíleně jednoduší. Laurelini rodiče... ani nekomentovat, snad jen to, že zrovna ti rodiče, co vlastní pozemek s bránou do Avalonu, se zrovna vyhýbají doktorům, takže se zrovna k nim dokonale hodí malá florela... A v tomto duchu byl celý příběh - jednoduchý, vše předchystané a okaté.
Pro mladší fajn.
Snad první kniha, kterou jsem četla, která byla napsaná podle filmu. A také to tak vypadalo. Popisy jednotlivých scén mi přišly nedostačující, ačkoliv první polovina knihy mi vyhovovala. Šlo to rychle a žádné záseky. Ale - bylo tam mnoho nesrovnalostí a špatně popsaných situací, ačkoliv to mohlo být kvůli překladu knihy do češtiny. Kniha si tři hvězdy zaslouží - už kvůli filmu, který jsem viděla až po ní a který se mi opravdu líbil.
No, bylo to v podstatě to samé jako v prvním díle. Začátek byl dobrý, ale jakmile se do toho začal plést Jacob, začalo to být nudné. U konce jsem se vyloženě nudila a modlila se, aby měla tato knížka alespoň ucházející poslední kapitolu.
Zajímavé, že novely mě baví víc než samotné knihy Škola noci. Podle mě jsou novely i lépe napsané a krásné ilustrace to ještě doplňovaly. I přesto jsem ale díky Neferetinu povídání z Označené o svém lidském životě čekala něco víc. Něco mi tam chybělo.
I tak ale dávám čtyři hvězdy, protože oproti knihám je tohle výrazné vylepšení.
Na téhle knížce se mi moc líbí, že je do děje zapracovaná řecká mytologie, která mě odjakživa zajímala. Akorát jsem se prostě nedokázala pořádně vžít do Percyho. V jednu chvíli to byl vyplašený dvanáctiletý kluk a ve druhou nejmocnější polobůh, který poráží boha války v šermu. To mi připadalo moc, moc divné. A to souvisí s tím, že takovým vlastně malým dětem jde všechno. Všechno jde hladce. Ale i přes tohle je to dobrá čtivá knížka, jejíž další díly si určitě hodlám přečíst.
Zajímavý námět, čtivě napsané, ale ne zrovna nejlépe... Další díly si přečtu, ale ne proto, že by mě kniha nějak zvlášť oslovila. Mohlo to být lepší a doufám, že další díly lepší budou.
Čím dál brutálnější, horší a větší útoky démonů. Nejdřív byl největší hrozbou Lord Lítost, teď je to jakýsi nezničitelný Stín. Proč já to vůbec dál čtu? Čím víc to má dílů, tím mi to připadá jako větší blbost. Asi jako Škola noci.
Začátek mě moc nebavil, ale později se to četlo opravdu dobře. Ale Gwendolyn mi občas přišla úplně natvrdlá a na šestnáct let poněkud blbá.
Upíry mám vcelku ráda, ale tahle knížka byla prostě stupidní. Nápad celkem dobrý, ale zpracovaný pro... No, pro mě ne. Ke čtení dalších dílů se nechystám a nejspíš je ani číst nebudu. Ale četla se celkem dobře a rychle (i když jsem ji na nějakou dobu odložila, abych si od toho oddechla - už jenom to jméno hl. hrdinky → Poppy).
Začátek = nuda. Sourozenecké hádky = pouhá nudná vycpávka volného prostoru. Závěr = předvídatelný. Celou dobu jsem tušila to, co oni okatě přehlíželi a (nebo) si to nechtěli přiznat. Chvilkami jsem si říkala - to jsou vážně tak blbí, že to nevidí?
Půjčila jsem si jenom proto, protože mě zaujala obálka a modlitba vzadu.
Jedna hvězda za snahu.
Víceméně nevím, co k této knížce napsat. Nápad je to výborný a originální. Ale autor ho pořádně nerozvedl. Dalo by se to napsat mnohem záživněji. Málo informací o postavách, o Akademii a Útvaru. I tak jsem tuhle knížku přečetla a celkem mě i bavila.
Zajímavá knížka. Moc mě sice nenadchla, ale určitě bych si přečetla další díly, kdyby někdy vyšly v češtině. I když moc nechápu, že víla - kluk se jmenuje elf, protože víla a elf jsou dvě různé stvoření, ne?
Tahle knížka mě dostala. Opravdu úžasná četba v deníkovo-dopisové formě. Myslím, že jsem v takové podobě knížku ještě nečetla. V deníkové ano, ale ne v dopisové.Jsem opravdu zvědavá na další díly, zajímá mě, jestli se podaří najít vakcínu, nebo jestli záhadný virus zničí celý svět. Opravdu vřele doporučuji každému, kdo má radši ty "reálnější" knížky. Já osobně čtu radši fantastické apod., ale tahle knížka byla opravdu bomba. I atmosféra tam byla. Nikdo nevycházel ven, ulice prázdné, možná jen pár těžce nemocných, kteří vyrazili do ulic najít nějakou společnost. Vážně ponuré a strašidelné. A když se na ostrov vykašlala vláda, nešlo volat na pevninu. přestala jít elektřina, byla špinavá voda.. bylo to vážně, vážně, vážně špatné. Pomalu, ale jistě docházely potraviny, lidí ubývalo. Nikdy bych nic takového nechtěla zažít a snad ani nezažiji. A ani nikdo jiný.
Zajímavé zakončení. Nemohla jsem si pomoct, ale pořád jsem Gunnarovi nevěřila. Celou druhou i třetí knížku jsem ho neměla ráda. Připadalo mi mírně nepravděpodobné, že by se Anaid najednou tak změnila, i když to bylo dáno Odinou kletbou a mohlo za to žezlo.
Byla to úžasná série, kterou si za nějakou dobu určitě s chutí znovu přečtu.
(SPOILER) Celá kniha byla vlastně jen o tom, jak zastavit Kleu a její trolly a o válce s nimi. Pak Laurel projevila trošku "nesobeckého" chování a šla zachránit Maru a nakonec se jí podařilo vyrobit nejsilnější lék viri-cosi. Jsem ale ráda, že nakonec skončila, s tím s kým skončila. Ale škoda, že chtěla zůstat v lidském světě.
Nechápu, jak mohla celu knížku zabrat ta "válka". Tenhle díl byl opravdu hodně zvláštní...
Okamžitě přečteno. Nápad je to skvělý a i celkem dobře zpracovaný, jen ten konec mi připadal trochu zmatený. Ale kniha čtivá a chystám (i kvůli tomu konci) se ji číst znovu.
No... Tento díl mě.. dalo by se říct, celkem zklamal. Všechno se děsně táhlo a v podstatě se tam ani nic nedělo. Pouze na konci byla "nějaká" akce. Moc mě překvapila náhlá změna u Erin a hlavně u Nicole.
Školu noci mám ráda, ale připadá mi, že asi od sedmého dílu jsou ty další horší a horší. Zoey mě začíná štvát, jak pořád fňuká, že je moc mladá na zachraňování světa, jak spoléhá na ostatní a další. Ale hlavně mi připadá už trochu moc, že pomalu každý Zoeyin kamarád (přítel apod.) má nějaké nadání. V nějakém prvním, druhém díle bylo, že je to velmi vzácné. Jasně, Nyx patří k dobru a snaží se jim pomoct, ale aby měl každý dvě až tři nadání?
Jsem zvědavá, s čím přijdou autorky příště.
Obdivuji, že tak mladá napsala takovou knihu. Děj je celkem dobře vymyšlený, ale připadal mi tak trochu nedodělaný. Když jsem se tak nějak dozvěděla, co by se tak mělo dít, divila jsem se, jak může být ta kniha tak tenká, protože tenhle námět by mi spíš pasoval na tlustou těžkou knihu. A stejně se v Kamenech osudu nedočkáme zničení Třináctého člena, takže by teoreticky mohl být i další díl. Kdyby to bylo více promyšlené a více propracované (protože tohle je dobrý námět, který by se dal výborně a asi i lépe zpracovat), dala bych i ty čtyři hvězdy. Konec mi připadal příliš narychlo, vzhledem k tomu, jak to bylo jinde protahované. Ale beru v úvahu autorčin věk.
Rozhodně obdivuji, že tak mladá dokázala napsat takovou knihu, a myslím, že bych si od ní, kdyby napsala ještě něco dalšího, něco přečetla.
Občas se mi kniha zdála příliš zdlouhavá a občas byly některé části nudné a protáhlé, ale jinak se mi kniha celkem líbila už se chystám na další díl.
Skvělé zakončení celé série o Harry Potterovi. Četla jsem ji dřív, než jsem viděla film, a tak jsem byla zvědavá, jak bude tento díl zpracován do filmu. Dost mě ale zaskočilo, kolik postav v tomto díle zemřelo... U některých jsem si pobrečela..