ellescorpio komentáře u knih
Jsem v půlce knížky a pořád čekám, kdy se něco začne dít, takže na 5 hvězd to rozhodně nebude. Zatím mám pocit, že zápletka by vystačila na 100 stran a zbývajících 300 je nadbytečná omáčka plytkých zbytečných keců. Bohužel je toto společným jmenovatelem pro většinu ženských píšících thrillery... pokračování po dočtení. Zbytek knhy můj názor nijak nezměnil. Roztahané, psaní seriálů vy jí asi šlo líp. Rozhodně už od této autorky nic číst nebudu a už se těším až si spravim chuť na nějakém kvalitním thrilleru, kde nebudu přeskakovat odstavce zbytečných žvástů.
I přes pomalý rozjezd mě kniha opravdu uchvátila, zhltla jsem ji za jeden večer. Jsem moc zvědavá na filmové zpracování, které jsem si šetřila na dočtení...
A asi si budu dávat bacha na keře ve tvaru zvířat :))
Nejméně oblíbený Deaver (vlastně poslední Lincoln, co zbýval přečíst, asijská tématika mě nelákala). Zajímavé prostředí čínské komunity a nahlédnutí do jejich filozofie, ale nemělo to spád, závěr nijak překvapující a žádné překvapivé zvraty, kterých jsou ostatní knížky plné. A co mě odrazovalo především byla čínská jména, která se mi šíleně pletla.
Zpočátku mi poměrně dlouho trvalo se zorientovat ve jménech a často jsem se vracela do taháku na prvních stránkách. První polovina byla poměrně rozvleklá, konec byl ale super. Líbilo se mi o fous míň než první díl, přišlo mi, že ne vše bylo zcela vysvětleno.
Mám ráda životopisy. Ale buďto je životopis formou rozhovoru či na základě rozhovorů přepsáno do příběhu, kde očekávám autenticitu, nebo je to román na motivy života nějaké osobnosti a pak k němu přistupuji jako k beletrii a počítám s tím, že si autor něco vybájí. Tady je to bohužel varianta b) tvářící se jako varianta a). A navíc je to v er formě a na mě vzhledem k ohromnému množství vnitřních monologů působilo strašně škrobeně a neautenticky. A já se často dostávala do stavu, že tomu prostě nevěřím. Možná tomu přidalo i to, že jsem měla knihu ve formě audio a přišlo mi to jako oslavný patos. Oceňuji množství informací, autor musel s rešerší strávit spoustu času, ale měla-li to být literatura faktu, měla se oprostit na fakta a vypustit spousty smyšlených rozhovorů a nebo to měl být román inspirovaný jeho životem.
To byla taková krása. Tolik pasáží k zamyšlení na tak malém prostoru, tak nádherný jazyk, tak břitké a kritické myšlenky spolu s lehkostí, jakou je to psáno, jsou pro mě v kontextu s tím, v kolika letech to Kundera napsal, skoro neuvěřitelné. Určitě se k ní budu vracet, je to nádherné čtení a dozajista objevím další myšlenky, které mi při prvním čtení unikly. Snažila jsem se si knihu šetřit, aby mi vydržela co nejdéle. Už se moc těším na Nevědění.
První díl se mi líbil o fous víc, ale kniha se skvěle čte a sérii určitě dočtu. A co mě teda drtí, je to množství chyb, ať už jde o překlepy nebo podivné překlady (tesařské džíny, prošlý týden), stejně tak si myslím, že je zvykem převádět imperiální jednotky do metrické soustavy (ne, nemám páru, jestli je 360 liber moc nebo málo) a to samé o Fahrenheitech. Patrně tím, že to nevyšlo tištěné, ale jen jako ebook, byl náklad značně low costový a na editora už nebyl budget...
Prijemne prekvapeni! Skvele se cetlo, libilo se mi i prostredi Nebrasky, urcite prectu dalsi v serii. Jen skoda preklepu a hrubek (milna teorie mi zvedla tlak asi na 200/100), ale jelikoz vysla jen jako ekniha, asi se setrilo na korekture textu.
Upřímně řečeno, pořád nevím, jak tuhle knížku hodnotit. Budu se opakovat, dost už tu bylo řečeno. Je to takový zvláštní hybrid mezi beletrií a publicistikou a postrádala jsem nějakou dějovou linku, která by držela kostru díla. Ze začátku jsem byla nadšená, ale u kapitoly Direktorium, kde byly šílené výčty jmen, názvů jsem měla fakt krizi, ale vzhledem k tomu, kolik to autora muselo stát sil (a co po zveřejnění následovalo - takže to asi fikce fakt nebude), jsem si řekla, že to dočtu. Střídají se opravdu brutální pasáže, kdy tuhne krev v žilách, s těmi hodně lyrickými, které mi daly dost zabrat. Je mi jasný, že pro našince neznalého jmen a lokací bude dopad jiný, než pro lidi z dané oblasti, kteří pod tím výčtem vidí konkrétní postavy a místa. Nicméně i tak je pro mě kniha opravdu šokující - ať už se týče praktik, módy, odpadů...
Tak já půjdu proti proudu a zatímco z Akta Enzo jsem byla opravdu nadšená, tak tohle mě teda nechytlo. Začátek a konec skvělej. To mezi tím mě fakt nebavilo, zejména historky z dětství. Jak už tu někdo psal, je to spíš román než thriller. Z detailů o lovu guga se mi teda solidně zvedal žaludek a říkala jsem si, že škoda, že tam zůstal jen jeden z výpravy. Po dočtení konce chápu, že ten dlouhej popis týhle nechutný akce tam prostě být musel. Možná ještě někdy dám šanci pokračování, ale Francie s Enzem je mému srdci bližší.
Už podruhé mám u posledních knih Silvy problém s tím, že první půlka je naprostá pecka aspirující na jeden z nej počinů autora a druhá je naprosto neuvěřitelná. A nebaví mě, jak v každé knize je snad do písmene totožný popis osob Ústavu a Gabriela Černého září. Chápu, že pro někoho je to první kniha, ale mě úplně nebaví to číst po dvacáté. Zároveň mě zarazilo, že na začátku knihy Gabriel není úplně dobrý střelec a Chiara střílí lépe a na konci už je zas výtečný... Velké plus naopak za historickou čast.
Nemastné, neslané. Po přirovnání k Bryndzovi a Marsons jsem byla hodně natěšená-tak ani omylem. Nezáživné, ne a ne se začíst a vůbec mě to nebavilo.
Deavera miluju, ale tohle pro mě bylo trochu zklamání. Bylo tam i pár chyb a děj v rámci kapitol strašně blbě navazoval, u Deavera jsem zvyklá, že se to čte jedním dechem, tady ne.
Dějová linka 1969 skvělá. Pět hvězdiček. Posledních stran a dějová linka 1999 dvě hvězdičky a eaa jako cože? Absolutně neuvěřitelný a překombinovaný.
Hvězdu dolů za, na můj vkus, utnutý a nedovysvětlený závěr. Jinak moc čtivé, prostředí staré univerzity bylo opravdu zajímavé.
Podle zdejšího hodnocení jsem čekala fakt propadák, ale nakonec to nebylo až tak zlý.. teda až na posledních cca 70 stran, kde jsem měla pocit, že autorovy zmizely odstavce ne-li kapitoly, protože to vůbec nemělo hlavu patu. A už si i říkám, jestli to není autorovi blbý jet furt stejnej mustr-sériovej vrah, v dětství týranej matkou/otcem, děj v přítomnosti prokládanej minulostí a všichni jdou po Pearl jak vosa na bonbon. Asi jediný autor detektivek, kde mi všechny splývají.
Velké zklamání. Autorka mi byla doporučena jako excelentní v thrillerech, ale ouha. Naprosto průhledná zápletka zbytečně roztahaná na téměř 400 stranách a na můj vkus moc červené knihovny. Kdybych měla chuť číst o svůdném opáleném cizinci s pevnou čelistí, neústupnou bradou, mohutnými rameny, který je neskonale zdatný milenec a podobné cancy, tak bych nešla do sekce thrillerů, ale do červené knihovny.
Dočtena česká verze, potěšilo mě, že to, že mě to nechytlo, nebylo mými nedostatky při předchozím čtení v angličtině. Na Deavera průměr. Dost mi to připomínalo Hořící drát. Hlavně mě moc nebaví fůra popisů technologií, zapojení atd. Jak to dopadne s Nickem se dalo čekat a obrovský počet stran mi tu spíš přišel ku škodě. Po Sběrateli kůží velké zklamání (těšila jsem se na Hodináře) a spolu s Pokojem smrti řadím Ocelový polibek mezi nejslabší Rhymovky.
Ačkoliv to není z nejlepších Rhymů (minispoiler: furt jsem čekala hodináře a ono ne), tak rozhodně srdcová záležitost proto, že to byla první knížka, kterou jsem přelouskala anglicky (celou!). Jelikož česky vyšla o 5 měsíců později (takže jsem nemohla sáhnout po české verzi, jako u všech ostatních anglických) a já byla zvědavá, kam to povede po Sběrateli kůží, tak jsem zatnula zuby a přelouskala ji. No, anglickým čtenářům moc nezávidím, je tam fůra zkratek, které nám hezky překládají (třeba GC/MS-nechemik asi tápe, já to znám, a zkratky názvů policejních složek). Teď pádím do knihkupectví a jsem zvědavá, jak moc malý či velký mezery mám v překladu :)) Hodnocení poté!
Značně smíšené pocity. Konec famózní. Jenže těch 400 stran předtím mě moc nebralo. Joona měl hrozně málo prostoru, Saga tam nebyla vůbec a jak Adam, tak Margot mi byli hrozně protivní. Přijde mi jako holý nesmysl, aby těhule lezla na místo činu, kde před chvíli vrah ubodal oběť, když si vezmu, že v obyčejné chemické laborce mají těhotné zakázáno sáhnout pomalu i na destilku. A navíc těch milion odkazů na to jak a kam nemůže napasovat břicho, jak sotva leze, brrr. Za to fakt jedna hvězda dolů.
Kdybych ji četla jako samostatnou knihu-super. Ale že jsem je četla chronologicky, tak jsem zklamaná, čekala jsem mnohem víc, tahle kniha mi přišla, jak když na ty předchozí ani nenavazuje... Jo, závěr překvapující, ale za mě trošku přitažený za vlasy a (nechci spoilovat) s tímto typem vraha a jeho pohnutkami jsem se setkala už v x thrillerech. Místy byl z Joony takový super hrdina (kdo má rád Harryho Holea, bude se mu to moc líbit, já do této sorty nepatřím). Na Písečného muže to nemá ani omylem, tam mi běhal mráz po zádech a i když to nebylo tak brutální, rozhodně to bylo mnohem víc nervy drásající!