ellescorpio komentáře u knih
I když se mi konec moc nelíbil a trochu mě zklamal (přišlo mi to fakt přitažený za vlasy), je to moje srdcová záležitost. To jsem četla celej svaťák (dodnes netuším, co mě to tehdy popadlo) a zatímco moji spolužáci biflovali, já jela stylem oukej, ještě 200 stran, pak si přečtu pět okruhů a pak si dám sto stran..fajn, tak 200..dobře, 300, ale pak už se fakt musím začít učit. No dobře to dopadlo, i když poslední tažení v předmětu, kde jsem si byla fakt jistá, bylo o prsa a ta půl hodina s totálním oknem byla skoro jak noční můra v Derry, nicméně rozhodně si myslím, že lepší svaťák než já jen tak někdo neměl :-D
Jako nebylo to špatný, ale jedno tomu fakt chybělo...A sice Rhyme.
Řadu s Kathryn Dance všeobecně moc nemusím, ale tady jsem měla pocit, že to snad ani Deaver nepsal. Po Sběrateli kůží a Říjnovém seznamu toto?? Zápletka nic moc, nekonečné pasáže z rodinného života Kathryn (vesele jsem přeskakovala i celé strany, když řešili, co její dcerka předvede na besídce) a do posledních sto stran jsem se fakt musela nutit. Já prostě miluju, tu sheldonovskou náturu Rhyme, odproštěnost všech možných mezilidských hovadin a dokonale si to užívám. Zejména všechno s Hodinářem... Nemůžu se dočkat, jak naváže na Sběratele kůží... No ale to jsem trošku odběhla od tématu. Takže sečteno podtrženo: 1) zbytečně dlouhé, na takhle megadlouhou stopáž dosti jednoduchá zápletka 2) moc to nevtáhne do děje 3) straašněě mooc nudných pasáží o jejích dětech. Půjčeno z knihovny, určitě si ji nekoupím. A mlsně koukám, po deaverovské polici, na kterém kousku bych si spravila chuť....:-P
Můj třetí HH a upřímně řečeno zklamání.. Zbytečně se to vleklo, pořád změny, kdo ten vrah teda bude a za celou dobu mě to nepohltilo tak, jako třeba Levhart nebo Policie. Díky Levhartovi jsem bohužel od samého začátku tušila, kdo je vrah. Ale nápad na vrahův motiv zajisté zajímavý a určitě se nejedna dáma zamyslela :))
Ale jo, dáme 5, i když úplně čisté nejsou. Konec byl něco mezi Bondem a Supermanem. Knížka úžasně napínavá, prostředí norských hor, kde brzo padá tma a laviny, vtáhlo mě to jedna báseň. Na konci super zvraty, když už si myslíte, že víte vraha a vše zapadne je to najednou jinak. Líbilo se mi o dost víc než Policie. Jediné, co mě mrzí je, že tam je dost popisů vraha ze Sněhuláka, mj. o jeho nemoci, na kterou umírá a kvůli tomu teď, když čtu Sněhuláka, tuším od začátku kdo to je, což je škoda.
Můj první Nesbo. Knížka mě neskutečně pohltila, četla jsem ji jedním dechem a tahala ji všude s sebou, což je u mě co říct, a čekala jsem, že gradace bude pokračovat a přijde ohromující závěr...hm, nepřišel. Kdo byl vrah a jeho pohnutky mi přišlo takové vlažné a opravdu dost těžko uvěřitelné. Asi už jsem zmlsaná z Deavera :) Nicméně určitě si přečtu další knížky z řady.
Tak toto je opravdu pecka pro fajnšmekry. Přiznávám, že prvních 50 stran se četlo opravdu ztěžka, v každé další kapitole jiná dějová linka s dalšími osobami, které se mi pletly a kdybych si tu knížku nekoupila, nevím, jestli bych ji dočetla, takže se rozhodně nenechte odradit! Pak to začne krásně všechno do sebe zapadat a hltá se to jedním dechem. Nečekaně to má gradaci a postupné odhalování padouchů jako každá jiná detektivka. Smekám před autorem, tohle napsat musela být fuška a docela by mě zajímalo, jak postupoval. Určitě si ještě někdy přečtu knížku od konce, pěkně od předmluvy:) Co mě opravdu potěšilo bylo, že u Deavera nejspíš poprvé jsem pěkný kus před koncem z většiny uhádla, jak to dopadne. A na samý závěr mě pobavilo /nevím, jestli se to dá považovat za spoilirek, spis ne, ale kdo nechce dumat, o jakých postavách asi může být řeč, nechť přeskočí a dočte po dočtení/, že zrovna když jsem dočítala knihu a narazila na úvahy a povídání jistých dvou homosexuálních osob, tak kolem mě proudil Prague Pride :)) Jo a ke komentáři Barbry7: Opravdu jste to dočetla až do konce?
První dojmy, strana 200/500. Lutz začíná vařit z vody a kvalita klesá. V knize je neskutečně moc hluchých míst a prázdných dialogů o ničem, přeskakovala jsem celé odstavce a bohužel začínám už teď tušit, kam se bude děj ubírat, ale třeba se pletu. Jsem ráda, že ji mám z knihovny a nekoupila jsem si ji (ostatně stejně jako zbývající Lutzovu tvorbu). Zbytek komentáře po dočtení. Bohužel ani zbytek knihy mě nepřesvědčil. Zatím Lutzova nejslabší. Zbytečně rozvleklé a těch chyb... Autor by si měl v první řadě ujasnit, že busta nemá prsa ani tělo, trochu více nastudovat, jakým způsobem pracoval Michelangelo, co se týče zadávání zakázek, dále jednou bylo auto starý 5-6 let, pak byl podobný model z roku 1955 a při třetí zmínce bylo staré dvacet let, tak sakra kolik? Co mě ovšem zvedlo ze židle, bylo používání radiokarbonové metody na deset let starý mramor!!! Když už chci něco použít a nemám o tom, ani šajn, tak si to ksakru nastuduju! Na objasnění:Tato metoda lze aplikovat pouze na kdysi živé organismy, protože pomocí ní určíme, kdy organismus zemřel. Vzhledem k tomu, že uhlík 14 má poločas rozpadu 5730 let, je tato metoda použitelná pouze pro velmi staré vzorky v řádech tisíců a desetitisíců let, pokud chceme určit cokoliv starého méně než 200 let, je to dost nepřesné. Navíc to lze určovat jen z organických sloučenin, případně je třeba, aby měly velké zastoupení, a mramor alias uhličitan vápenatý už anorganičtější ani být nemůže.
Barbra7: Víte, co je to SPOILER?! Pokud nikoliv, tak si to laskavě najděte a patřičně takto dané pasáže označujte, kurnik šopa! Jsou tady i tací, co by se rádi nechali překvapit.
Jsem v půlce knížky a pořád čekám, kdy se něco začne dít, takže na 5 hvězd to rozhodně nebude. Zatím mám pocit, že zápletka by vystačila na 100 stran a zbývajících 300 je nadbytečná omáčka plytkých zbytečných keců. Bohužel je toto společným jmenovatelem pro většinu ženských píšících thrillery... pokračování po dočtení. Zbytek knhy můj názor nijak nezměnil. Roztahané, psaní seriálů vy jí asi šlo líp. Rozhodně už od této autorky nic číst nebudu a už se těším až si spravim chuť na nějakém kvalitním thrilleru, kde nebudu přeskakovat odstavce zbytečných žvástů.
Ačkoliv bych běžně knihu tohoto žánru nečetla, zaujalo mě, že se stala knihou roku. Vydržela jsem to do konce šestinedělí (toho knižního) a odložila ji. To se nedá číst!! Taková snůška nesmyslů, kterak se dítě posralo, jak moc, kam až to lítalo, kolikrát se poblilo, to je opravdu výtvor hodný knižní ceny. Vtipné to není ani omylem, ač se o to křečovitě snaží a než toto, to snad radši nějaké ty odstíny šedi. Nicméně jako antikoncepce je to dobré.
I přes pomalý rozjezd mě kniha opravdu uchvátila, zhltla jsem ji za jeden večer. Jsem moc zvědavá na filmové zpracování, které jsem si šetřila na dočtení...
A asi si budu dávat bacha na keře ve tvaru zvířat :))
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, přečtená jedním dechem. Famózně vysvětlená fyzika pro laiky (poněkud nechápu, jak někdo níže psal, přeskakování těchto pasáží, to pak knihu jako celek ani nemůže jít pochopit!). Neskutečně moc hlubokých a zajímavých úvah. Určitě se k ní budu vracet, je to jedna z těch, kde s každým dalším otevřením objevím novou myšlenku, uvědomím si další a další spojitosti.
Na knihu jsem se velmi těšila, bohužel jsem velmi zklamaná... Celý večer jsem se prokousávala prvními pár stránkami a ač se mi toto stává tak v 1% případů, knihu jsem nedočetla a odložila. Prostě se to nedalo číst.
Za mě jedna z nejslabších, ani mi příliš neuvízla v paměti. Moc politiky, vojenských operací, zbrojního průmyslu, celkově oblastí, které mi moc neříkají. Ale věřím, že chlapi, co tohle ocení, si přijdou na své. V rámci Deavera bych možná i dala 3 hvězdy, ale v celkovém měřítku nechám 4. Možná se k ní ještě někdy vrátím, rok po přečtení ale přetrvávají tyto pocity.
Deaver zraje jako víno nebo možná v jeho případě spíše jako jednosladová whiskey. Po Pokoji smrti, který mě až tak neoslovil opravdu bomba. Miluju, když je padouch dopaden a přesto zbývá 80-100 stran a já se těším, co ještě přijde za zvrat-tak tady opravdu luxusní i když jsem SPOILER čula, že se tam ten hodinář přeci jen ještě objeví, když ho tak nakousli a nedokousli. Co mě poměrně dost zarazilo je, že dvacetiletá holka chodí s klukem a rok netuší, že má na stehnech kérky, to je jak z kláštera. Nu co, jiný kraj, jiný mrav, ale vrtalo mi to hlavou. KONEC SPOILERU. Určitě je dobré mít před Sběratelem kůží přečteného Hodináře, možná i Sběratele kostí. Opravdu zasloužených 5 hvězd. PS: Obzvlášť jsem si užila jednu malou libůstku, že mi data v knize vycházela na dny, kdy jsem to četla :))
Když pominu, že všechny jeho romány jsou na jedno kopyto a opravdu mi splývají (mimochodem, v kterém si znásilněná později vzala za manžela onoho násilníka?) tak tenhle je opravdu z těch slabších.. Celý takový odfláknutý, hm, další mrtvola, kolik jich ještě bude? co mi naopak chybělo, části z násilníkova dětství jsou v jiných románech mnohem propracovanější. Dost mi tu chybělo SPOILER jak se dozvěděl o zavraždění biologické matky a větší náhled do jeho vnitřního života KONEC SPOILERU. O odflinknutým konci ani nemluvím. Celkově moc nedotažených nápadů, dějových linií, které nikam nevedou, proti starším dílům dost úpadek. No už aby vyšel novej Deaver a spravila jsem si chuť.
Všechny rhymovky přečtené, s napětím čekám na vydání Sběratele kůží a tak mezitím čtu tyhle sólovky a Ďáblova slza byla opravdu výborná! Klidně bych uvítala další grafologickou (líbilo se mi to i víc než psychoanalýza Kathryn Dance).. Moc zajímavé mi přišly i vsuvky, kdy Kincaid přemýšlí o pravosti historického dokumentu. K této knize si autor musel nastudovat opravdu hodně podkladů, je to dokonalý. Určitě bylo mnoho zajímavějších padouchů a zápletek, ale tahle je prostě tak zvláštně specifická, že se vymyká i ostatním deaverovkám, které bývají analytické a city tu víceméně stranou.
Nejméně oblíbený Deaver (vlastně poslední Lincoln, co zbýval přečíst, asijská tématika mě nelákala). Zajímavé prostředí čínské komunity a nahlédnutí do jejich filozofie, ale nemělo to spád, závěr nijak překvapující a žádné překvapivé zvraty, kterých jsou ostatní knížky plné. A co mě odrazovalo především byla čínská jména, která se mi šíleně pletla.
Pro mě nejlepší z nerhymovské řady. Spousta zvratů a detailní technické popisy jsou přesně to, co mě u Deavera tak baví :)
Jiné rhymovky měly sice větší spád a lepší děj, ale moc se mi líbily detailní popisy operací s elektřinou. Přiznávám se, že pár dní po dočtení se mi špatně mačkaly kovový tlačítka ve výtahu:))