ellescorpio komentáře u knih
Sérii s Gabrielem Allonem jsem začala Padlým andělem a pokračovala chronologicky až k Černé vdově, takže Anglický zabiják pro mě byl vlastně takový prequel. No musím uznat, že proměna Gabriela je obrovská, tady byl teda fakt hustej, že to tak musím říct, žádnej salónní špion, Ari v plné síle, Eli působící ve Vídni, žádná Chiara, flirtující Gabriel.. wow Návrat do těch starých časů, které jsou všude dále zmiňovány se mi asi líbil víc, než kdybych četla od počátku. Fakt krása,plných pět hvězdiček.
Tak tenhle Gabriel Allon se mi zatím líbil nejméně. Začátek mě moc nebavil, o IRA a tom, co se dělo v Irsku nemám ani páru, takže jsem se dost ztrácela. Pak se to pěkně rozjelo, spokojenost rostla. Jenže pak to začalo být nějaký šíleně překombinovaný, moc dvojitých agentů lokací, bylo to takové kostrbaté a nemělo to typickou šťávu a spád. Kdo náhodou přeskočil Anglickou dívku, absolutně nebude tušit která bije. A Gabriel tu měl dost malý prostor, navíc žádné umění.. Taky mi chyběla kapitolka co don na Kellerův odchod... v rámci Silvy bych asi dala 3*, ale ve srovnání s ostatními autory nechávám 4.
Komentář obsahuje spoilery. S touhle knihou pořád váhám mezi 4 a 5*. Většina se mi fakt líbila, krásná zápletka, umění mělo to spád. Krásných pět hvězd... Jenže pak mě fakt naštvalo, jak vrátili ty pracně ukradené prachy. Já vím gentleman je vymění za dámu, ale to to nešlo nějak geniálně vykoumat aby ji zachránili a nevrátili miliardy zločincům? O půl hvězdy pak zas hodnocení narostlo tím, že toho Caravaggia našli, to byl fakt krásnej konec.
Kniha se mi líbila, pěkně vše šlapalo, akorát poslední třetina šla trošku dolů.. Po zdůrazňování věštby z Korsiky jsem čekala dost komplikací a ono to šlo jak na drátkách... Takové těžko uvěřitelné... Nicméně i přes to se mi kniha líbila, zejména postava Kellera, který se doufám ještě objeví. O hvězdičku méně než Padlému andělovi.
Dost zklamání. Bohužel se mi opět potvrdilo (čest výjimkám jako je Tess Geritsen ), že ženský thrillery neumí. Spousta zbytečné vaty stojící na nijaké zápletce. Celou dobu jsem čekala nějaké woow rozuzlení, z kterýho si sednu na zadek, no a ono nic. Oběti mi vůbec nebylo líto,s čím kdo zachází, s tím taky schází. Možná dusno rozpadající se rodiny a strach o dítě spíš docení starší čtenářka s dětmi, ale pro mě fakt slabota.
Srovnám-li s předchozími Holeovkami, tak to až taková pecka nebyla, i když posledních stran to dost zlepšilo a přidalo jednu hvězdu. Zbytečně moc dějových linií, které děj nikam neposunuly (nemocná Ráchel, Wyller se svým otcem..) a i poměrně dost hluchých míst, kdy jsem přeskakovala odstavce. Z Policie, Sněhuláka, Levharta, Pentagramu jsem byla zvyklá, že mě Nesbo naprosto pohltí a nevnímám svět okolo, nevidím, neslyším, jen hltám knihu a to se u Žízně bohužel ani zdaleka nekonalo.
Grisham je můj oblíbený autor, jeho knihy mají hlavu a patu, žádné chyby a dokáže skvěle pohltit. Miluju Itálii a znám místa, kde hlavní hrdina byl, a tahle knížka mi fakt neskutečně sedla, za mě snad nejlepší Grisham. Plných 5 hvězdiček.
Jako nebylo to špatný, ale podle recenzí a nadšení širého okolí jsem čekala větší pecku. Místy napínavý, místy děsná nuda plná vaty, žádná postava mi vyloženě k srdci nepřirostla. Někde jsem četla, že je to podobný Miléniu, no tak to ani omylem. 3,5 hvězdičky a stále váhám, zda zde dám 3 nebo 4.
Podle zdejšího hodnocení jsem čekala fakt propadák, ale nakonec to nebylo až tak zlý.. teda až na posledních cca 70 stran, kde jsem měla pocit, že autorovy zmizely odstavce ne-li kapitoly, protože to vůbec nemělo hlavu patu. A už si i říkám, jestli to není autorovi blbý jet furt stejnej mustr-sériovej vrah, v dětství týranej matkou/otcem, děj v přítomnosti prokládanej minulostí a všichni jdou po Pearl jak vosa na bonbon. Asi jediný autor detektivek, kde mi všechny splývají.
Při vybírání další položky do čtenářské výzvy jsem u kolonky oblíbená kniha rodičů dlouho nepřemýšlela. Foglar byl jasná volba, milovala jsem ho už jako dítě. A vzhledem k tomu, že se u nás v domě Foglar narodil, a jak půda (na kterou by mimochodem naprosto dokonale zapadnul Maxmilián Dráp), tak sklep jsou Stínadla jak vyšitý (a naproti zahrada s ginkgem), takže se na to fakt nesmírně těším!
4,5 hvězdičky. Na plných pět tomu něco chybělo, něco přebývalo. Hlavně asi není úplně běžné v detektivce fandit zabijákovi, aby stihnul sejmout celej seznam, než ho Joona zastaví, protože si to ti šmejdi fakt zasloužili. Mé znechucení nad touto partičkou mi nepatrně kazilo požitek ze čtení. Ale jinak fakt super, kniha se čte jedním dechem!
Keplerovky jsem četla chronologicky od Paganiniho smlouvy ke Stalkerovi (Hypnotizér tehdy nebyl v knihovně) a teď jsem se dostala k jejich prvotině. Jsem ráda, že jsem s ní nezačala, protože by mě to od další četby tohoto autorského dua nejspíš odradilo. Strašně se o vleče, nic moc se neděje, sto stran uprostřed knihy o hypnotických seancích před deseti lety byly vyloženě utrpení. Asi se v první knize teprv hledali, protože další knihy jsou fakt pecka.
Velké zklamání. Autorka mi byla doporučena jako excelentní v thrillerech, ale ouha. Naprosto průhledná zápletka zbytečně roztahaná na téměř 400 stranách a na můj vkus moc červené knihovny. Kdybych měla chuť číst o svůdném opáleném cizinci s pevnou čelistí, neústupnou bradou, mohutnými rameny, který je neskonale zdatný milenec a podobné cancy, tak bych nešla do sekce thrillerů, ale do červené knihovny.
Jedna z mála knih, kde filmové zpracování předčí předlohu. Nejprve jsem viděla film, to byl herecký koncert. Matthew McConaughey je opravdu Pan herec. Knížka se hrozně vleče a zdaleka mě nepohltila tak, jak jsem čekala. Prvnich 150 stran jsem se vůbec nemohla začíst a trochu mě to zklamalo, čekala jsem mnohem víc.
Dočtena česká verze, potěšilo mě, že to, že mě to nechytlo, nebylo mými nedostatky při předchozím čtení v angličtině. Na Deavera průměr. Dost mi to připomínalo Hořící drát. Hlavně mě moc nebaví fůra popisů technologií, zapojení atd. Jak to dopadne s Nickem se dalo čekat a obrovský počet stran mi tu spíš přišel ku škodě. Po Sběrateli kůží velké zklamání (těšila jsem se na Hodináře) a spolu s Pokojem smrti řadím Ocelový polibek mezi nejslabší Rhymovky.
Ačkoliv to není z nejlepších Rhymů (minispoiler: furt jsem čekala hodináře a ono ne), tak rozhodně srdcová záležitost proto, že to byla první knížka, kterou jsem přelouskala anglicky (celou!). Jelikož česky vyšla o 5 měsíců později (takže jsem nemohla sáhnout po české verzi, jako u všech ostatních anglických) a já byla zvědavá, kam to povede po Sběrateli kůží, tak jsem zatnula zuby a přelouskala ji. No, anglickým čtenářům moc nezávidím, je tam fůra zkratek, které nám hezky překládají (třeba GC/MS-nechemik asi tápe, já to znám, a zkratky názvů policejních složek). Teď pádím do knihkupectví a jsem zvědavá, jak moc malý či velký mezery mám v překladu :)) Hodnocení poté!
Hm. Nějak nevím, jak s hodnocením. Něco mezi 3 a 4 hvězdičkama. Ač jsem ostřílenej čtenář thrillerů a jen tak něco mě nerozhodí, tak tady to bylo silný kafe i na mě. Násilí na dětech (a tady fakt drsný) se mi příčí a bylo mi úplně zle ty kapitoly o týrání dítěte číst. Rozuzlení na posledních 20 stranách, pomalu jak po nenadálém osvícení (kterému se mi moc nechtělo věřit). Rozhodně má Carter mnohem lepší knihy.
No já snad blbě vidím. Jak může mít takovej blábol 87%? A jak po geniálním HP, který má spád, je úžasně propracovanej a skvěle se čte mohla vytvořit tuhle hrůzu? Jsem milovník detektivek a thrillerů. Tady mě to nezaujalo od první kapitoly. Je vidět, že to psala ženská. Milion popisů úplně k ničemu, zpočátku jsem přeskakovala odstavce, pak stránky, posléze i kapitoly. Někde kolem strany 400 mi bylo úplně putna, kdo z podezřívaných je vrah a ten byl naprosto předvídatelný. Pro maminy na mateřský asi dobrý, mě krize ohledně svatby fakt nebavila a nějakej kousek nohy na začátku, která je asi tak působivá, jinak si to hodnocení neumím vysvětlit, mi fakt nestačí. Musela jsem si v knihkupectví spravit chuť pořádným thrillerem, co má hlavu a patu a není plnej zběsilýho zbytečnýho ježdění po Skotsku.
Značně smíšené pocity. Konec famózní. Jenže těch 400 stran předtím mě moc nebralo. Joona měl hrozně málo prostoru, Saga tam nebyla vůbec a jak Adam, tak Margot mi byli hrozně protivní. Přijde mi jako holý nesmysl, aby těhule lezla na místo činu, kde před chvíli vrah ubodal oběť, když si vezmu, že v obyčejné chemické laborce mají těhotné zakázáno sáhnout pomalu i na destilku. A navíc těch milion odkazů na to jak a kam nemůže napasovat břicho, jak sotva leze, brrr. Za to fakt jedna hvězda dolů.
Kdybych ji četla jako samostatnou knihu-super. Ale že jsem je četla chronologicky, tak jsem zklamaná, čekala jsem mnohem víc, tahle kniha mi přišla, jak když na ty předchozí ani nenavazuje... Jo, závěr překvapující, ale za mě trošku přitažený za vlasy a (nechci spoilovat) s tímto typem vraha a jeho pohnutkami jsem se setkala už v x thrillerech. Místy byl z Joony takový super hrdina (kdo má rád Harryho Holea, bude se mu to moc líbit, já do této sorty nepatřím). Na Písečného muže to nemá ani omylem, tam mi běhal mráz po zádech a i když to nebylo tak brutální, rozhodně to bylo mnohem víc nervy drásající!