Ellis komentáře u knih
Také se připojuji s chválou na tuto knihu, je to vynikající a strhující čtení, nedá se ani srovnat s těmi různými samozvanými bestselery. To co hlavní hrdina vydržel...transport na Sibiř, pobyt v olověném dole kdy bydleli přímo v jeskyni a třeba 2 roky neviděli světlo, hlad, no a pak tu náročnou tříletou cestu většinou mrazivou nebezpečnou Sibiří...prostě klobouk dolů.
Knih na téma 2. světové a zejména o holocaustu je dost, ale o otrocké praci na Sibiři se moc nikde nedočtete. Rozhodně 5*
Tak pro tento díl opět nemám žádné superlativy, je to jen normální čtení. Kniha je zbytečně tlustá, kolikrát je tam takové omáčky...Dá se to jakžtakž číst i dočíst, ale to už se těšíte až to konečně nějak skončí. Nejvíce zajímavá je postava Lisbeth, zde se alespoň odkrývají nějaké události kolem ní. Myslím, že 2/3 knihy by ale na tento příběh stačily. A nejhorší jsou trapné věty zdůrazňující značku nějaké hrdiny používané věci např."....lehla si do postele značky Ikea...." Stačí snad jen do postele ne? A to tam bylo víckrát u různých věcí. Navíč čtenář si jistě zapamatuje Lisbethin velký nákup v Ikea, takže znovu na to upozorňovat je trapné.
Bohužel je to už dost běžné, že když je kolem knihy obrovský humbuk, tak není nic moc. A kniha, která opravdu hodně stojí za to, je někde na okraji zájmu.
Tak opravdu nevím, proč jsou všichni z této knihy tak na větvi a používají slova jako super, strhující, fičák apod. Na základě recenzí jsem po ní taky sáhla a já tak nadšená nejsem. 2x jsem knížku odložila a přečetla jiné a lepší. Nicméně jsem si jaksi uložila jako povinnost ten opěvovaný bestseler dočíst. Do strany asi 180 to byla nuda, vlastně detektivky moc ráda nemám, novináři a prostředí redakcí mě nezajímá a popisy brutálních praktik jsou hnus(z předsádky v knize se toho bohužel o obsahu moc nedozvíte). Knížka vůbec není nijak oslnivá, dočíst se dá a určité části ke konci mě i celkem bavily. Zajímavá je postava Lisbeth, ale chybí mi větší rozpracování postavy její i ostatních. Jedním dechem a na jeden zátah jsem knihu ale nečetla. Pokud vyjímečně chci číst detektivku, tak např. Svědkyně či Posedlost od Jonathana Kellermana, ty jsou alespoň psychologické a plné napětí.
Nevím jak to, že tato kniha nemá víc komentářů...Je to děsivé a dechberoucí čtení, výborně vypravěčsky psané. Jsem moc ráda, že jsem knížku díky této databázi objevila, protože jsem se mohla dozvědět jak to probíhalo v ruských táborech za 2.světové. Je spousta knih o utrpení Židů v KT, ale o ruských lágrech ne - ted znám aspoň tento příběh.
Určitě doporučuji.
Jeden z mnoha příběhů, ve kterých je zneužívána a trestána dívka v jisté náboženské komunitě. Nejhorší je, že tou zlou osobou je její vlastní matka a sestra, a ne jak to často bývá otec či bratři. Hrozné je, že se Sam měla mnohem lépe v dětském domově než doma. Aby se zachránila, musela nakonec utéct. Příběh byl čtivý a konec je vyjímečně dobrý.
Tak se mi u této knihy zase potvrdilo, proč nemám ráda povídkové knížky. Líbily se mi tak 1 či 2, ostatní nestojí za nic, jsou divné. Přestože některé "normální" knihy této autorky jsou velmi dobré, toto je úlet.
Druhá kniha od Shobina, kterou jsem právě dočetla. Centrum bylo lepší. Tahle se sice četla dobře, napínavé to bylo, ale...Je to stále dokola u knih tohoto typu - v nemocnici umírají pacienti, nikdo neví proč, mladý lékař /řka začne pátrat, po nějaké době má zpřízněnou duši (kterou nejdřív nenávidí), postupně spolu odhalí spiknutí ve vedení, jde o peníze, jde jim o život, jak jinak. A nakonec vše vyřeší a skončí spolu v posteli. Normálně mě celkem knížky na tohle nemocniční téma s dobrou zápletkou baví (a jako výplň mezi jinou literaturou) a tady mne nalákaly ty miminka, ale stejně byl pro mne nejlepší ve své době Robin Cook.
Další z mnou velmi oblíbených příběhů kde vystupuje i malé dítko. Tuhle knížku čtu ráda i opakovaně, čte se moc dobře např. v zimě ve vyhřáté posteli s čajem po ruce. Mladá rodinka totiž s malou holčičkou cestuje pustou zamrzlou Aljaškou na saních a já jsem ráda, že tam nejsem. 40st mrazy bych fakt nevydržela a vůbec si jako matka neumím představit, že bych v tom mrazu cestovala, vařila, spala ve stanu s batoletem. Pokud příběh není výmysl...no jsou tam jejich fotografie, tak snad ne, tak smekám hlavně před Diane a Montaine, že to všechno absolvovaly a nezmrzly:-)
Je to dobrodrůžo a čte se jedním dechem, rozhodně doporučuji.
Knížka je o neveselém tématu, rodičům se má narodit postižené dítě. Ale já čtu ráda takové příběhy a vždy si z toho vezmu něco pro sebe. Četla se velmi dobře, pěkný popis je výše v obsahu. Rozhodování rodičů bylo velmi těžké a nechtěla bych být v takové situaci.
No nechtěla bych být v kůži Aline. Byla dost statečná a naštěstí měla štěstí, srdíčko se našlo rychle. Zajímavá sonda do duše smrtelně nemocného. Dávám "jen" 4 * , protože ke knize se už vracet nemusím, stačí jednou.
Právě jsem dočetla...Knížku jsem ale musela 2-3x odložit. Poprvé po pár stránkách, když jsem si nemohla hned zvyknout na jiný nezvyklý styl vyprávění a krátké holé věty. No a potom na konci, závěr jsem pro slzy četla asi na 2x. Prostě to nešlo, tak moc mne to vzalo. Ano, četla jsem i jiné smutné příběhy na tohle téma, ale zde je ta hrůza a nespravedlnost napsána tak hluboce...Není moc knih, které mne donutí po dočtení nad nimi déle přemýšlet a nemoct dočíst konec pro slzy, ale Zlodějka knih to dokázala. Oblíbila jsem si jak Liesel, tak Rudyho, Hanse i Rozu a ano, i vypravěčku Smrt.
Když knihu srovnám se Sophiinou volbou (kterou jsem četla v červenci a která se také týká války a Židů) tak se to srovnat nedá. Sophiina volba není až tak o té "volbě", obsahuje spoustu zbytečností a Sofiin příběh začíná až tak od stránky 400, no a ta "volba" je shrnuta na půl strany...to je velmi slabé.
To Zlodějka knih chytí za srdce mnohem a mnohem více. Rozhodně ji řadím k těm nejlépe napsaným a doporučuji.
Velmi podrobná a seriozní kniha o tom co jíst. A není to žádný překlad americké knihy. Autor je čech, navíc fundovaný odborník a své doporučení také v nových knihách aktualizuje podle nových výzkumů. Takže pokud se chcete spolehnout na kvalitní rady ohledně výživy, tak čtěte Fořta!
Fenomén HP nás nemohl minout. 1. díl jsem koupila tehdy 6ti letému synovi po tom, co jsme ho viděli v kině. Film byl naprosto něco jiného než ostatní filmy pro děti, prostě nás to uchvátilo:-) Následovaly knihy hned jak postupně vycházely a na každou (hlavně tak do 5.dílu) jsme se moc těšili. Kámen mudrců jsem ještě synovi předčítala, ale po pár kapitolách se na to vrhnul sám. Pravda je, že jsme si ale museli zvyknout na veledlouhá souvětí.
Těšili jsme se i na každou novou videokazetu a na Vánoce, kdy u nás několikrát běžel HP se nedá zapomenout, byla to prostě pěkná atmosféra. S dalšími díly už to nebylo tak ono. Za nejlepší díly považuji knihy 1 - 4, pak už si je tolik nepamatuji. A úplně nejoblíbenější je u nás Vězeň z Azkabanu a Ohnivý pohár.
Syna ovšem ale nepřivedla ke čtení až Rowlingová, ale já dávno předtím:-)) Vztah ke knihám se buduje totiž od raného věku.
Dost dobrý lékařský thriler, bylo to velmi čtivé. Mám ráda zápletky s dětmi...Jen ta Mary se přidává až v poslední třetině knihy, není tam od začátku. Doporučuji např, i Dárce od tohoto autora.
Druhá moje oblíbená verneovka v dětství, ale nejradši jsem měla (a mám) Tajuplný ostrov. Příběh o ztracených chlapcích bez dospělých a jejich budování osady se četl dobře. Tehdy se mi líbila moc.
Hrozný a děsivý příběh. A nejděsivější na něm je, že se neudál dávno, ale celkem nedávno. Tady nehodnotím, není to fajn počtení právě kvůli těm hrůzám. Tím ale nemyslím, že by to nebylo dobře psané.
Tak tento příběh jsem v dětství měla moc ráda, hlavně se mi líbilo, jak se Staš stará pěkně o Nelu, bylo to takové romantické:-) A jinak je to čtivá dobrodružná kniha.
Taky jedna moje oblíbená knížka v dětství, i já ráda rozdělávala ohýnek, vyřezávala ozdobné klacíky....Bylo to moc příjemné čtení a snění o dobrodružství. Myslím, že jsem ji četla víckrát.
Dnešní děti ale bohužel čtou většinou jen fantasy knihy.
Tento příběh jsem četla určitě 2x, ale už trošku dříve. Nicméně je to jedna z nejlepších knížek, četla se výborně.
Moje první Erskinová, která mne navnadila na přečtení dalších jejích knih. Originální děj, kdy se prolíná přítomnost a minulost, mě strašně zaujal a chytil. Jsou to takové 2 knihy v jedné. Po této knize jsem přečetla všechny Erskinovky v knihovně a 2 si pořídila do knihovny vlastní:-)