ellyem
komentáře u knih

Harryho Pottera miluji! Bohužel, knihy jsem přečetla jen do třetího dílu, ale tento první se mi četl nejlépe. Během dvou dnů jsem ho zhltla a už sahala po Tajemné komnatě :) Prostě srdcovka, která neomrzí, ať vám je 12, 18 a nebo 30 let.


Skvělá oddychovka. Přečetla jsem ji za několik dní a určitě na ni budu ráda vzpomínat.


"Vcházím. Dnes nemám odvahu, nikdo mi nestiskne dlaně. A rozhlížím se zmateně, zrcadlo visí na stěně. Pro slzy nevidím na ně." Četla jsem sice jen básničky Tatínkova dýmka, Dědečkův pohřeb, Maminčino zrcátko (viz verš) a Petrolejová lampa, ale naprosto si mě získaly. K této sbírce se určitě v budoucnu ještě minimálně jednou vrátím! :)


Tak krásná a emotivní knížka! Nejprve jsem si přečetla první kapitolu, ale pak knihu odložila s tím, že se k ní časem vrátím. Když jsem ji po týdnu vzala opět do ruky, nemohla jsem přestat číst. Během dvou dnů jsem ji zhltla; příběh Pavla a Ester se mi vryl především do srdce. Díky tomu všemu jsem si uvědomila, jaké máme štěstí, že žijeme v dnešní době.


Knížka, která nenadchne a ani neurazí. Nebo alespoň mě ne. Čekala jsem od ní asi moc, protože všichni tvrdili, jak je skvělá. No, pro mě zas tak úžasná nebyla, ale jo, tři hvězdičky by si zasloužila :)


Když jsem ji poprvé otevřela a viděla krátké kapitoly, říkala jsem si, že to bude určitě fajn a během několika dnů ji budu mít přečetnou. Ale nějak se mi nešlo do knihy začíst. Nechápala jsem příběh, stará čeština k tomu také nepomohla, a tak jsem knihu jednoho dne odložila na stůl. Dnes jsem si řekla, že posledních pár kapitol přelouskám, tak jsem knihu po měsíci a půl opět vzala do ruky a s nechutí a otráveností knihu dočetla. Kdyby to nebyl povinná četba, úplně se na knihu vykašlu.


Četla jsem jen povídku Falešný autostop a mám tedy na ni odlišný názor, než všichni ostatní. Buď se mi nešlo vcítit do role holky, nebo jsem tak bezcitná, ale vůbec bych ji nelitovala a ani mi nepřišlo, že by to týpek nějak přehnal. Holka si začala sama, měla prostě říct dost a ukončit to. Možná to je i tím, že já jsem úplný opak jí. Nenechala bych se takhle ponížit a když už, tak bych našla slabinu muže a zaútočila bych mu na ni. Třeba, až se mi to časem rozleží, nebo si povídku přečtu za pár let, změním názor...


Horší knihu jsem snad ještě nečetla. Vůbec nevím, co bylo hlavním účelem za napsáním této knihy, každopádně, já z ní nic nepobrala a popravdě jsem ji ani nedočetla. Nešlo to. Pardon, holky.

Už od začátku knížky jsem věděla, že pro mě bude nejlepší Božský bastard. Na Bennetta prostě ani Max nemá! Někteří říkali, že jakmile si přečtu Cizince a Hráče, tak na Bastarda si ani nevzpomenu - no, asi jsem divná, ale prostě Bennett Ryan, je Bennett Ryan. ♥ Božského bastarda žádný cizinec ani hráč nepřekonají!


Knihu jsem přečetla za tři dny, pořád jsem totiž doufala na nějaké vyvrcholení a vysvětlení, ale ono houby. Ve finále vůbec nevím, co knihou chtěla říct; neustále skákala od jedné události ke druhé, kapitoly na sebe skoro vůbec nenavazovaly a to, co se odehrálo ve třetí kapitole, se pak jednou větou vrátilo v třicáté. Gabrielu mám ráda a z knihy na mě působí jako pipinka, ale můj pohled na její sportovní výkony to určitě nezmění. Celkově knihu hodnotím 3/5 a to ještě přivírám oči. Promiň, Gábi, třeba příště.


Klasika, která nezklame a získá si srdce snad každého z nás, i když bychom nechtěli :) Polednice, Vodník, Kytice... Všichni známe, o čem balady jsou. I proto jsem si tuto sbírku vybrala k maturitě, jako takovou záchranu a jistotu. (Nakonec jsem si ji i vytáhla!)


Na Revizora jsem se těšila. Ve škole jsme několikrát tohle dílo rozebírali a také jsem před několika lety na něm byla v divadle. Hodně se mi líbí námět, zápletka - a tak trochu jsem i doufala, že mě nezklame ani kniha. Ale bohužel, nedokázala jsem se začíst a tak jsem to po třiceti stranách mordování vzdala. Možná to bylo i tím, že byla kniha napsaná jako drama. Tři hvězdičky dávám tedy za námět, zbylé dvě ubírám za (pro mě) nezáživnou knihu.


Krásná báseň, moc hezky se četla, zhltla jsem jí jedním dechem. Na pochopení je také moc lehká. Možná by se dalo říct, že z ní i plyne menší ponaučení.


Knížku jsem četla před rokem, ale po pravdě, vůbec mě nezaujala. Matně se mi vybavují nějaké úryvky, ale jinak nic extra. Přečetla jsem knihu někdy do půlky, a pak jsem přečetla jen poslední kapitolu. A to jsem se na knížku tolik těšila.


Z knihy nejsem zase tolik nadšená. Stejně, jako z Milence. Přijde mi, že díl od dílu jsou knížky slabší a slabší. Bastard pro mne zůstane na příčce číslo jedna i nadále a jak se zdá, jen tak ho něco nepřekoná. Co se týče příběhu, byl poměrně hezký a promyšlený. Občas mi přijde, že některé věci, které se v knize stanou, jsou nepochopitelné a značně naivní, ale nějak se ten příběh okořenit musí, že jo. Co se koupě týče, určitě jí nelituji. Věřím, že se ke knize za pár let opět vrátím a třeba ji budu vnímat jinak, kdoví.


Když vyšel čtvrtý díl z mé oblíbené série Božský od Christiny Lauren, věděla jsem, že tu knížku musím ihned mít! Moje očekávání bylo veliké! Přála jsem si vědět, jestli Niall, Božský milenec, přebije Bennetta, Božského bastarda. Proto jsem s chutí otevřela knihu a s velkým nadšením a očekáváním se začetla. Knížku jsem četla v určitých intervalech. Prvních asi 200 stran jsem přečetla jedním dechem, během jednoho dne, zbytek vždycky po jedné kapitole denně. Nevím, jak na mě zapůsobila, možná za to můžou ty několikadenní pauzy, ale teď, asi tři hodiny po přečtení, můžu říct, že moje velké očekávání splněné nebylo. Tahle knížka byla podle mě úplně na jiném principu, než předchozí tři. Opět je v knize něco, co vás žene kupředu a nutí vás přemýšlet, jak to asi dopadne - a vzhledem k tomu, že to je jedna z love story, můžete si tipnout :) Za sebe tedy říkám, že jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a investice do ní rozhodně nelituji, ale opět se budu opakovat, na Božského bastarda to holt nemá, sorry holky!


Máj jsem četla několikrát a pořád čekám na chvíli, kdy si mě získá a nebo, kdy ho konečně pochopím. Nebýt filmu, který zhruba nastiňuje děj a výborné docentky na VŠ, vlastně bych stále nevěděla, o čem kniha je. Dávám proto jen dvě hvězdy; na mě je to očividně moc složitá četba.


Pro mě byl tento dialog velice těžký. Četla jsem ho s nechutí a o to horší pro mne bylo pak udělat pětistránkový rozbor. Ze začátku se mi dílo poměrně líbilo, ale i tak jsem musela stránku přečíst třeba dvakrát-třikrát, abych pochopila o co jde. Za mě tedy ne a doufám, že už mi dá Platón klid! :D

Knihu jsem četla podruhé a strašně mě mrzí, jak hlavní hrdinka dopadla. Sama jsem byla svědkem domácího násilí, takže si dokážu představit, jak trpěly i děti. Jen mě mrzí, že konec se mnohdy ubírá jiným směrem a do knihy se pletou problémy i jiných osob - za to dávám dolů dvě hvězdičky.


Na přečtení knížky musí člověk buď dospět a nebo prožít něco podobného, aby pochopil, co autorka chce říct. Já knihu četla podruhé a je mi zle z toho, co jsou lidé schopní udělat; ještě, když se jedná o blízké osoby. Knížku hodnotím 4 hvězdičkami a paní autorku obdivuji za to, že sebrala odvahu odejít. Doufám, že teď už se má jen krásně! :)
