ELMA komentáře u knih
Mé první setkání s Nero Wolfem a děsně mi lezl na nervy. Ale dám mu ještě šanci
"Jsme sami a jsme odsouzeni k tomu, abychom měli rádi člověka, pro něhož není žádná spása..."
Možná, že kdyby mi bylo patnáct, víc bych si "užila" tu strašidelnou část knihy, která mě nyní zas tolik nezajímala a nebrala. Zas na druhou stranu bych si v patnácti zřejmě neodnesla to, co si odnáším teď. Pocit bezmoci, když chceme zachránit něčí život. Ale nikdo z nás si nemá právo hrát na Boha...
Jedna z těch knih, kterým jednoznačně ubližuje špatný překlad
Asi nejsem ten správný člověk pro pohádky pro dospělé. Bylo tam od každého něco a dohromady jako celek mě to příliš nenadchlo.
Představa, že si v době Sámově říkají soudruzi a junáci, je pro mě poněkud absurdní :-)
"Myslím, že si v určitém okamžiku musíš vybrat, jaký člověk chceš být. A v tu chvíli potřebuješ vedle sebe rodiče nebo kamaráda. A když ses naučil rodiče nenávidět a kamarády nemáš.... tak jsi úplně sám. A být sám je strašlivě těžké." (Draco Malfoy)
A v těch pár větách je řečeno několik životních příběhů z Harryho Pottera: Brumbála, Voldemorta, Snapea, Nevilla, Draca, Harryho, Albuse a Scorpiuse. A o tom to celé je.
Nemůžu si pomoct, ale tohle není horor. Alespoň ne prvoplánovitě. Takže pokud čekáte staršího bratra Domu v růžích, zklamu vás a vemte si jinou knihu.
Ač se zde vyskytuje dům, který má být strašidelný a přitahovat neštěstí, jde zde předvším o lidské osudy a vlastní lidská neštěští. Těžko říct, jak moc mohl sám dům za tyto neštěstí. Ačkoli - cokoli zde kráčelo, kráčelo samo...
Tyhle jemný duchařiny mám ráda. A tahle nebyla špatná. Přesto, že je toto autorova prvotina, jsem si připadala jako Max u vyprávění Viktora Kraye. Zůstal ve mně pocit, že mi autor neřekl úplně všechno...
Předně by se slušelo říct, že tohle není detektivka, ne v pravém slova smyslu. Takže pokud čekáte Agathu v moderním hávu, sáhněte raději po jiné knize.
V anotaci je použítá věta, že jde o příběh o posedlosti a pohřbených tajemstvích a s tím se plně ztotožňuji. Příběh o lidské tragedii a nepochopení. Nicméně proto, že první polovina knihy byla nudná a šedivá jako ty ostrovní mlhy, dávám nižší hodnocení.
Mnozí po přečtení posledního dílu Rowlinogové vyčítali smrt oblíbených postav, mučení Hermiony a to, že Harry se uchýlil ke kletbám, které se nepromíjejí. Já jsem naopak ráda, že přesně tyhle prvky nevynechala. Smrt k válce patří a bohužel u ní umírají přátelé a nevinní lidé. A Harry je taky jenom člověk (byť s kouzelnými schopnostmi). V době tohoto příběhu mu bylo 17 let, napůl dítě, napůl dospělý a bylo toho na něj moc.
Vývin charakteru postav byl úžasný a před Rowlingovou smekám.
Bez čeho bych se obešla, byl epilog, podle mého naprosto zbytečný.
Stejně jak u Prince dvojí krve, tak u Fénixova řádu mi vadí jedna věc. Půlka o ničem a závěr nahuštěný a uspěchaný.
Čím tlustší díl, tím pro mě horší. Vymyšleno to Rowlingová měla určitě geniálně, ale zpracování pokulhává. Právě na tomhle díle je vidět, jak mu velký zájem čtenářů, médií a vydavatele ublížil.
Z celé sedmidílné ságy je Vězeň z Azkabanu můj nejoblíbenější a podle mě i nejlíp napsaný díl. Hysterie kolem Harryho Pottera ještě nebyla tak velká, takže Rowlingová měla čas příběh psát a věnovat se mu a je to hodně znát.
Kdo je Bezejmenný jsem pochopila poměrně brzy a celý příběh pak pro mě ztratil kouzlo. Další, co se mi nelíbilo, bylo moc vedlejších příběhů, takže hlavní příběh se tak trochu ztrácel, což byla škoda.
Moc by mě zajímalo, jak moc jsou některé příběhy pravdivé!