Elosha
komentáře u knih
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Mám rozporuplné pocity. Jsem zklamaná mizernou prací nakladatelství, které si neohlídalo korektorskou a editorskou práci. Jak to takhle mohli pustit ven? Nejsem si jistá, jestli je tak špatný originál nebo česká verze, ale pravděpodobně je chyba u obojího. Tolik hrubek a nehezky česky psaných vět jsem v knize ještě nezažila. Také mi vadilo přeskakování v časových obdobích, často jsem nevěděla kde se nacházím a po dočtení si těžko dávám dohromady chronologický vývoj. Vadily mi naťuknuté věci, které nebyly vysvětlené. Pan Perry se sám nazval spisovatelem, ale knize by prospělo, kdyby ji tvořil s někým, kdo skutečně umí psát a dal by tomu nadhled. Kniha vyznívá dost sebelítostivě.
Navzdory všemu výše psanému jsem knihu zhltla během pár dní a bavila mě, což je dáno asi zajímavým příběhem (který by si ale zasloužil lepší zpracování jak v originále, tak v editaci/korektuře českého překladu).
Jazyková redakce a korektura: Šárka Dvořáková Tripesová
Odpovědná redaktorka: Sylvie Pilipová
Nakladatelství: Bourbon
Steve Jobs
Walter Isaacson
Skvěle napsaná biografie. Oceňuji nesluníčkářský pohled a vyjevení také záporných povahových rysů bez kterých by ale Steve Jobs firmu jako Apple nikdy nevybudoval. Velmi čtivé i pro ty, kteří technice až tak neholdují. Stejně jako mě oslovila kniha Open o Agassim a přitom se nezajímám o tenis.
Když zpívají cvrčci
Charles Martin
No nevím, asi se moje hodnocení a komentář budou vymykat, ale při čtení příběhu jsem si vybavila čtení laciné červené knihovny v dospívajícím věku. Jen s rozdílem, že příběh byl trochu propracovanější a hlavní postava byl muž. Dějová linka mi nepřišla až tak špatná, jako spíše podání, jako by spisovatel psal podle naučené metodiky „deset způsobů, jak dojmout čtenáře“. Konec byl předvídatelný.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Sonda do duší různě smýšlejících lidí. Jde to do hloubky a v tom je ta výjimečnost knihy. Skvělé, že to někdo uměl zachytit!
Chirurg
Petra Dvořáková
Kniha nenadchla, neurazila. Oddechové čtení. Spád má dobrý. Iritovala mě až příliš hovorová čeština a i hrubka, která se u toho samého slova opakovala (nešlo tedy o překlep).
Když se dáma rozběhne... ani v padesáti není pozdě
Zuzana Součková
Prvnotina autorky je fajn čtení, takové odpočinkové na dovolenou. Rozhodně lépe napsané než její v pořadí druhá kniha, kterou jsem četla dříve.
Jak být dobrý
Nick Hornby
Skvělá knížka, pochopená tedy až s věkem a zkušenostmi. Když jsem ji četla prvně jako hodně mladá, vůbec jsem ji nechápala a nebavila mě. Po letech, zbavena ideálů a černobílého vidění světa, se zkušenostmi z manželství, jsem v ní našla skvělou zábavu a dost podnětů k přemýšlení nad vztahy, hodnotami a životem.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Jedna z mála knih, které jsem nedočetla. Ačkoliv jsem běžkyně, věty mě nudily, přestože měly tendenci říci myšlenky.
Neublížíš
Henry Marsh
Poutavě psaná kniha o práci neurochirurga, jeho oddanosti práci, bez které by ji vykonávat nemohl, ale i emocích, které vyvolává velká odpovědnost. Vše je umocněné tím, že je kniha psaná dle skutečnosti. Doporučuji.
Deník běžkyně v nejlepších letech
Zuzana Součková
Tu a tam jsem natrefila na pěkné obraty, tu a tam na kapitolu co měla hlavu a patu (zpravidla reportáže ze závodů). Ovšem jinak kniha plná klišé. Když už to vypadalo, že autorka natrefila na hlubší myšlenku, vyzněla plytce. Jediná kapitola, která mě bavila byla ta, jak byla autorka nucena vypít sklenici mléka se škraloupem, to bylo humorně napsáno. Ovšem zazděno košilatou hrůzou. Sloh na nízké úrovni, jako by to napsal školák. Nemohu vůbec doporučit. Bohužel.
Pravidla sýrárny
Michael Paterniti
Ačkoliv nemohu říct, že bych knihu zhltala, musím dát pět hvězd. Zamyšlení nad pomalým a rychlým žitím mi dalo mnoho do dalších mých dnů. Kniha mě inspirovala zkoumat maličkosti kolem sebe, zastavit se a vnímat. Jídlo, přírodu, zvyky. Líbila se mi i zápletka. Poznámky pod čarou, často delší než text samotný, odváděly pozornost, ale poučily mě a rozšířily obzory.
Doběhnout strach
Kristina Paltén
Jako smysl cesty popisuje autorka: "Poselstvím mého běhu Íránem je důvěra, touha poznávat a otevřenost." Rozhodne se bořit předsudky k jiným národům a přeběhnout zemi na vlastní pěst. I když se jí kuráž upřít nedá, ve skutečnosti zase tolik důvěry po cestě nemá. Je chráněna svými pomocníky, spí v domluvených domácnostech... Je to logické, svět a lidé na něm nejsou jen pozitivní, ale jsou tu i tací, kteří mohou ublížit. To mi na celé myšlence ale stejně trochu nesedí. Nicméně svým během dokáže čtenáři odhalit srdečnost lidí, se kterými sotva kdo tady máme možnost mluvit a přátelit se. Poznat je.
Kniha je psána stylem zápisníku. Tak trochu sterilně na můj vkus. Chyběla mi třeba jakási sebeironie, humor, něco navíc. Autorka mi neuměla předat pocit, že putuji krajinou s ní a co vidí, i když se snažila. Kniha ale určitě může být dobrým pomocníkem pro ty, kteří sami chtějí podniknout podobný přeběh/přechod území, které se vymyká naším středoevropským standardům.
Ještě jeden maraton
Luboš Brabec
Autor je vypsany a je to znat. Velmi dobre se cte a jak bylo nize jiz napsano, kniha krasne plyne. Nakouknuti do sveta behu, spousta zajimavosti a stripku. A nakouknuti do duse a nazoru jednoho bezce.
Úsměv pod provazovým žebříkem
Henry Miller
"Mami, ty to ještě čteš? " Nojo, i tak tenká knížka může dát zabrat, když chce člověk plně vychutnat její hloubku... Doporučuji!
Géniové XX. století – kniha první
Karel Pacner
Skvěle napsané, jako od Pacnera prostě. Dobře podané životopisy/vynálezy i pro technicky nenadané čtenáře, potavě psané. Rozhodně doporučuji i jeho starší články na idnes.cz v rubrice technet.
