Emily82 komentáře u knih
(SPOILER) Knihu jsem četla v originále právě kvůli jednoduchému jazyku, přeci jen si v cizím jazyce netroufám na nějaké složité obraty. Nejprve jsem se nemohla začíst, což ale mohlo být i jazykovou bariérou, ale pak jsem se zase nemohla odtrhnout a knihu jsem zhltla.
Téma zajímavé a na procvičení cizího jazyka je to fajn. V češtině si vybírám jiné žánry.
Děj byl vcelku předvídatelný, ale líbila se mi psychologie postav a jejich jednání. Nejsympatičtější mi byl asi Connor a bylo mi ho nakonec docela líto. Ještě mám doma v originále jednu knihu této autorky, tak asi opět nepohrdnu.
Tohle není žádná kniha pro odreagování se. Autorčin styl se mi líbí hlavně literárně, dějově je to takové roztrhané, ale literární jazyk je naprosto jedinečný. Obdivuji slovní zásobu autorky i schopnost poskládat slova do vět tak, aby to vyznělo neotřele.
Knihy z dílny Ležáka mám ráda. Hravou formou seznamují děti s historií a pokud jim alespoň něco utkví v hlavách, bude to super.
Syn má rád komiksy a já zase historii, tudíž je jasné, co ode mne dostává k narozeninám. :)
Tato kniha má specifický styl, není to román, spíše dokument. O to silněji působí dopisy, které více než v textu toho říkají mezi řádky. Tam se totiž odehrává tragický osud hrdinů.
Neodlepila jsem se, osudy jsem hltala. Jsem ráda za zmínky historických souvislostí, jako je Katyň, Lebensborn apod.
Už se těším na další díl.
Hezky a přehledně sepsaná příručka, která jistě najde místo v knihovně každého milovníka české historie.
Psát v ich formě jako chlap je od autorky hodně zajímavé, psát z pohledu chirurga ještě zajímavější. Příběh je nicméně takovou tou klasickou sondou do duše hlavního hrdiny.
Není tu taková ta přesná hranice dobra a zla jako ve Vránách, ale i tak jsem s Hynkem často soucítila a bylo mi ho líto.
Vrány se mi líbily právě tou polaritou, dvěma názory a tady jsem trošku doufala, že část bude vyprávět Markéta. Ale nestalo se, nedostala šanci se obhájit a tak pro mě zůstala takovou nevraživou furií, které dohnala chlapa na hranici samotného pekla.
Že je konec otevřený, se mi líbí, alespoň mohu hrdinovi fandit, aby to zvládnul :).
Vrány mě nadchly. Tato kniha se četla i přes nářečí dobře, ale chybělo mi tam nějaké Wau! Proto o půlbodu méně.
Není co dodat. Alegorie s naprosto beznadejnym koncem, jak je u autora typické už z 1984. Aneb jak se dobrý úmysl může zvrtnout. Paralela se Stalinovym režimem je naprosto zřejmá.
Po divadelním představení Shylock jsem dostala chuť ponořit se do Shylocka i v původní podobě. Je to perla. Čtení jsem si moc užila.
A údajné protižidovské smýšlení bych nechala odpočívat v pokoji. Hra obsahuje i jiné hluboké myšlenky a byla by škoda ji zavrhnout jen kvůli údajnému antisemitismu.
Četla jsem několikrát, v různých překladech, a stejně vždy s chutí.
Nakonec jsem si domů koupila Hilského překlad a přečetla ho. Důvodem tedy byla povinná četba syna do školy, vybral si tuto knihu. Společně jsme si pak o ní povídali. On má dramata rád, skoro ani nic jiného nečte.
Mimochodem, víte, že i Disneyho Lví král byl inspirován příběhem Hamleta? Prostě geniální, nadčasové dílo, které nezestárne, protože ty dialogy budou nutit k zamyšlení pořád. Shakespeare prostě věděl, jak oslovit široké publikum (a asi by byl překvapený, že je oslovuje i několik staletí po své smrti)
Ke knize jsem se dostala díky 1984 a asi jako všichni ostatní jsem si nejprve přečetla Orwellovu klasiku.
U této knihy jsem nejprve bezradně úpěla a vzhledem k humanitnímu vzdělání jsem si připadala iracionálně jako odmocnina ze záporného čísla a v hlavě mi běhala spousta neznámých x.
Přesto jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Spojitost s 1984 jsem cítila na každém kroku a i přes svou matematickou podobu jsem se jí statečně prokousala. Přestože je útloučká, trvalo mi to několik týdnů.
Vzhledem k technickým popisům je Orwell určitě čtivější, ale toto snad ještě mrazivější. Dobrotitel nebo Velký bratr, je jedno, kdo ovládá národ. Velká operace je zmaření všech posledních nadějí po protestech na náměstí Jednomyslnosti. A ten závěr...no brrr, naprostá beznaděj. Snad horší než 1984, přestože zde chybí surovosti, čtenář je v knize dost dobře vidí.
Tuto knihu by si měli přečíst všichni a měla by být výbavou učitelů společenských věd. Pomáhá lépe pochopit, jak funguje společnost a hlavně upozorňuje na témata, u kterých většina lidí dělá, že je raději nevidí.
Autor varuje i před důsledky, jaké takový postoj může mít v budoucnu pro všechny daňové poplatníky, kteří nyní křičí, že "nemakačenkové" by neměli nic dostávat.
Sama jsem dříve učila a vím, že u dětí hodně záleží na prostředí, ve kterém vyrůstají.
Při čtení jsem si uvědomila řadu věcí. Třeba to, že jsem měla štěstí na svou rodinu, která mě podporovala, umožnila mi studovat a tím pádem nyní vydělávat poměrně slušně. A nebo taky to, že žiju v určité sociální bublině a díky této knize jsem snad i lépe pochopila voliče některých stran nebo postoje jiných skupin obyvatelstva.
Na knize je velmi znát vazba autora na USA, což ale není na škodu.
Dávám čtyři hvězdičky, ale můj pětiletý syn, kterému jsem knihu četla před spaním by dal rozhodně plný počet. Fascinovalo mě, jak si všechna ta zvířata pamatoval, i ty detaily. A já zatím netušila, co jsem četla před pěti minutami.
Nejde jinak než plný počet hvězdiček. Otázky a odpovědi jsou vhodně a smysluplně vybrané, kniha se krásně četla a byla nesmírně obohacující. Láďa Heryán je mimořádně vzdělaný člověk, který zůstal skromný a vnímavý vůči ostatním. Z knihy čiší jeho dobrota a bezelstnost, moudrost i životní zkušenost.
Poslední část trilogie dočtená, je to moc čtivé a hlavně pro mě jako Jihočecha velmi poučné.
I když tu není struhující děj, četla jsem knihu se zatajeným dechem. Až mi přijde neuvěřitelné, jak moc dokáže propaganda ovlivnit a řídit životy lidí. Ideologie se stala náboženstvím, kde mu každý věří a prožívá ho celým tělem. A uvědomila jsem si, že i navzdory všem momentálním opatřením, žijeme ve svobodné zemi, kde nemusíme mít obavy opustit svou vesnici a navštívit místo za humny. Občanem KLDR bych rozhodně nechtěla být.