Emišta komentáře u knih
Poslouchala jsem jako čtení na České rozhlase a musím přiznat, že tak první třetinu knihy jsem musela kontrolovat, jestli jsem se nějakým omylem nevrátila v přehrávání zpět, protože se autor často opakoval. Od části, kdy se s "dokumentátorkou" vydali na túru už mě kniha bavila víc.
Pokud sbíráte odvahu vypravit se na Stezku (nebo jen na nějaký několikadenní výšlap), je knížka rozhodně vítaným pomocníkem. Najdete tu spoustu tipů a rad, jak se připravit na cestu, ale i příběhy lidí, kteří Stezku absolvovali. Určitě oceníte i popisy jednotlivých etap.
Líbilo by se mi, kdyby na konci knihy bylo pár volných stránek, kam by si člověk mohl zapsat nějaké své zážitky z cesty a doplnit tak knížku svým příběhem.
Prašinu jsem poslouchala ze zvědavosti kvůli přirovnání k Záhadě hlavolamu jako četbu na Českém rozhlase. A musím říct, že se mi moc líbila. Temné uličky, staré domy, zarostlé zahrady a tajemství, které Jirkův děda ukrýval, mne vtáhly do děje a nepustily až do poslední minuty.
Příběh sám o sobě se mi celkem líbil, páneček, který hledá nový domov pro svého kocoura a setkává se se starými známými i vyprávění z pohledu kocoura. Ale styl psaní mi vůbec nesedl. Místy jsem přemýšlela, jestli je to tak hrozně přeložené, nebo to napsal žák základní školy jako slohovku. O hrubkách radši ani nemluvím.
Nenáročné čtení, které neurazí, ale ani nenadchne. Postavy byly sympatické, ale děj se tak nějak podivně vlekl, sem tam protkaný nějakou humornou hláškou nebo situací. Myslím, že text by si zasloužil lepší korekturu.
Tahle knížka je prostě geniální. Co na tom, že hlavní hrdina je trochu ňouma? Kdyby nebyl, nepsal by si ty seznamy, o kterých celá knížka je.
Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že Backman toho má na srdci hrozně moc, ale už se opakuje. Jeho myšlenky o životě, smrti, rodině, úzkostech, pocitech atd. jsou krásné, ale v posledních knihách se děj vlastně smrskl na úvahy o tom, co se jednotlivým postavám odehrává v hlavě, co cítí, co by měly udělat, ale bojí se...
Chybí mi Ove, Britt-Marie nebo Babička a jejich laskavý humor. Tahle kniha už nebyla ani vtipná, i když se o to autor chvílemi evidentně snažil.
Kaktus se četl moc dobře. Nechyběl humor a Susan mě bavila. Jen celá ta zápletka s rodinným tajemstvím mi přišla trochu přitažená za vlasy.
Příběh je asi zajímavý, ale nějak jsem se nemohla prokousat přes všechny ty chyby a překlepy, které v textu byly. Po cca 80 stranách jsem knihu odložila.