encyklopedie komentáře u knih

....divné,divnější, nejdivnější.... nepřišel jsem tomu na chut ani na kobylku.... vůbec nevím jestli mám dát 61,452% nebo 64,785"...nebo snad míň 59,491%? ....raději nehodnotím...
opravdu jen na jedno přečtení..............

Povídka vyšla také v časopise Ikarie
Jedná se o povídkový skvost mezi scifi povídkami ....já si ho řadím mezi Gold povídky
Určitě mých oblíbených 321%, povídka je načtena jako audio a také zfilmována.... tenhle skvost nemohl ujít filmovým režisérům ................
Není co řešit.................

8 18.06.2019

.....ještě mi zbývá kousek dočíst .....ale už mohu hodnotit .....kdyby mě nic nezaujalo, tak tenhle kousek "přes rakouskou armádu, jež jedné prochlastané noci zaútočila sama na sebe" byl rozhodující.... no a protože tohle je fakt chvílemi "sjezd katastrofických f*ck ups v lidské historii" hodně jsem se bavil .....
.....já bych se s tím moc nemazal a klidně dám svých oblíbených 321%

4 11.06.2019

...právě jsem to vrátil ....lupl jsem to jak plný stůl jahod .....Kim mám rád ... a její příběhy mají vždycky minimálně 100% ....
musím se vrátit ke dvěma knihám, které jsem s Kim Stone ještě nečetl....

10 11.06.2019

.....na to, že to je autorčina prvotina - je to prvotřídní .....parádně se to čte, příběh odsýpá
....u nás za 100%
Inspektorka Lottie Parkerová bude očekávána v dalším příběhu, který už Gibney ohlašuje na svých stránkách..........

12 06.06.2019

..a ted jedna zajímavost, možná bude příspěvek trošku delší
Otázečka : Kdo byla podle Vás největší vyzvědačka 1.sv.války? Mata Hari? ...tak si přečtěte tohle.....
...začneme rozhlasovou hrou na pokračování, kterou natočil ČRo Olomouc. Je natočena podle románu spisovatele Pavla Hejcmana /kterého znám/ a jmenuje se KRÁLOVSKÉ FANDANGO.
Fandango je španělský lidový párový tanec provozovaný za doprovodu kytary a kastanět. "Královské fandango" - tak se nazývá román klasika české dobrodružné literatury Pavla Hejcmana. Zachycuje příběh slavné tanečnice a zpěvačky Gabriely Deslys, francouzské vyzvědačky, ve skutečnosti rodačky z Horní Moštěnice na Přerovsku Hedviky Navrátilové.
..a co k tomu říká sám Pavel Hejcman?
Dnes bychom řekli, že to byla hvězda evropského i světového showbyznysu, tvrdí Hejcman. Byla to těžká doba před začátkem první světové války. Ona vystupovala ve Francii, a aby získala státní občanství, stala se francouzskou špiónkou. Po zpravodajské stránce byla velmi významnou agentkou, rozhodně větší než Mata Hari, protože Matu Hari odsoudili k smrti a popravili, kdežto Hedviku Navrátilovou k smrti odsoudili, ale nepopravili, protože jim utekla. Francii prokázala mimořádné zpravodajské služby. Byla milenkou portugalského krále, a tím se dostávala do nejvyšších kruhů. Získávala informace, které přímo ovlivňovaly výsledky první světové války.

Pavel Hejcman napsal Královské fandango v sedmdesátých letech minulého století. Žil v Bystřici pod Hostýnem, a protože byl označen za vůdce kontrarevoluce na Kroměřížsku, nemohl jeho román v tehdejší době normalizace vyjít.
Román vyšel až v devadesátém roce a v roce 2003 se dočkal druhého vydání.
..a ted já :
žil jsem do roku 1975 v Horní Moštěnici, takže příběh Gabriely Deslys znám velmi dobře, jak z vyprávění dědy, tak ostatních starousedlíkú z Moštěnice, dále - spisovatel Pavel Hejcman žije nedaleko v Bystřici pod Hostýnem.
STOPY FAKTA SPEKULACE
Kdo si jenom poslechne, kdo si jenom přečte....možná neví, že skutečnost je snad úplně jiná. Prohlédl jsem archív /materiál o Gaby jako moštěňák a knižní fantasmagorista sbírám hodně dávno/ -- dost o Gaby je možné si přečíst v doslovu knihy od samotného P.Hejcmana, já sem dám kousek úplně něčeho jiného. Vždy mne jako knihovníka zajímala historie Horní Moštěnice- potažmo Přerova- a mnohokrát jsem se zůčastnil besed s různými historiky, archiváři atd. .... přerovská archivářka Věra Fišmistrová, která fenoménu jménem Hedvika alias Gaby věnovala jednu ze svých badatelských prací říká: Byla krásná a navíc chtěla být slavná, známá a bohatá. Pocházela ale z chudých poměrů a jedinou její devízou mohlo být vzdělání, které získala na přerovské křesťanské škole.
Hedvika Navrátilová se narodila v roce 1884 v Horní Moštěnici u Přerova. Toužila po závratné kariéře tanečnice a svých tužeb se nevzdala. Navzdory rodičům, kteří by ji raději viděli třeba jako služebnou.
„Všechny historické stopy směřují k tomu, že Hedvika Navrátilová skutečně dobyla světová taneční prkna a zřejmě také ošálila svět. Spekuluje se totiž, že Hedvika byla doopravdy světoznámá francouzská tanečnice Gaby Deslys, jedna z největších hvězd varietního světa. Umělecké jméno Navrátilová přijala proto, aby si pomohla ke hvězdné kariéře. Dodnes se historici dohadují, jestli prostá moravská dívka byla doopravdy slavná umělkyně Gaby, nebo jen její dvojnice.
„Hedvika mohla být Gaby, ale pravdu by asi odtajnily francouzské a rakouské archivy" říká paní Věra.
V archivech by mohly být i další pikantnosti ze skandálního života, který tanečnice vedla.
Neproslavila se totiž jen vystoupeními ve Vídni, Paříži, Londýně či v Americe, ale zajímavé byly pro novináře i její skandální historky a milostné pletky se známými muži. Gaby Deslys byla milenkou portugalského krále, jindy se dostala na první stránky žurnálů proto, že jeden její vlivný milenec se přímo před ní na jedné z pijatik zastřelil. „Největší zajímavostí ovšem je, že byla údajně vyzvědačkou, která pracovala pro Francii a Anglii. Proto se jí dodnes říká moravská Mata Hari,“ uvádí Fišmistrová. Za první světové války byl na tanečnici vypsán zatykač a byla obviněna ze špionážní činnosti. A právě v zatykači bylo uvedeno, že Hedvika Navrátilová narozená v Horní Moštěnici je žena s uměleckým pseudonymem Gaby Deslys.
Dávám sem odkaz na jedno velmi zajímavé video , koukejte na rok 1910, jak nám Gaby hezky pěje.....
http://www.youtube.com/watch?v=_oFXU_dX53Q
...a kdo je šikovný a zaujal ho tento článek najde si daleko více věcí o Gaby Deslys

7 06.06.2019

asi bude dobré upozornit, přestože tohle je už čtvrtá kniha od Thillieze, že je vlastně první v této sérii. Kdo nic ještě nečetl, doporučuji začít touto jedničkou ....ale není nutnost, mě to vůbec nevadilo........
Žádné velké rozplývání, žádné nedomrlé ždibrání se v knize a hledání "kravin" jak je tady zvykem.... tohle je stoprocentní thriller
...a má mých oblíbených 321%
...a počkám si, jestli odpoví z nakladatelství o případném vydání dvojky a trojky od této série.... mám dojem, že právě tohle nakladatelství na dotazy přes mejla mlčí .....

9 04.06.2019

.....vyprdněte se na proslovy, že je to překombinované, zdlouhavé, rozporoplné apod....
Sveistrup ví co píše ....nakonec jeho Zločin je dánská jednička ...a Kaštánek se řadí po jeho boku
100%

21 01.06.2019

a ještě kousek.....
...ale zase vím něco o lodích, které v knize vystupují ....Čtenář si nepochybně vybaví sugestivní scénu souboje s německou ponorkou, která ještě v poslední chvíli po taranování francouzskou fregatou stihne odpálit smrtící torpédo, které pošle Ville d’Amiens ke dnu.......
...kousek z knihy - „Palte, palte!“ řval kapitán, ale děla už byla v mrtvém úhlu. V té chvíli vytryskl k temné obloze děsivý karmínový zážeh. Krvavým jazykem ozářil prostor. Hustě sněžilo, ani jsme to nepostřehli. Ohlušující detonace a vzdutá vlna nás srazila na kolena.
„Ville d’Amiens“ se rozloupla, velitelský můstek se vztyčil a s celou zadní částí zmizel v ledovém hrobě…“

Hezky se to čte. Až z toho mrazí. Jen to není pravda. Ville d’Amiens se nikdy nepotopila. Naopak, dočkala se konce války a po ní se vrátila na někdejší novokaledonskou linku a v srpnu 1947 byla za svou účast ve válce dokonce odměněna Válečným křížem (Croix de guerre)....................

...tak ještě zajímavost o druhé lodi, na které údajně Fráňa sloužil. Jedná se o lod La Combattante. Nebyla to fregata, ale Britové, kteří ji postavili, ji představují jako eskadrový respektive doprovodný torpédoborec a nebo stíhač ponorek (tzv. fighter).
A ted k Fráňovi - oproti knize na lodi jako lékař nesloužil - za celou válku se na La Combattante vystřídali tři lékaři, ale Fráńa ne....
La Combattante nesla původně jméno Haldon a označení L19 a jednalo se o jednotku třídy Hunt III.
Až po předání lodi v roce 1942 Svobodným Francouzům se přejmenovala na La Combattante.
A ted ta zajímavost, na konci příspěvku si povšimněte jména.
Na jaře 1944 se La Combattante osvědčila i v přímém boji. V noci z 25. na 26. dubna společně s fregatou HMS Rowley zachytila skupinu německých rychlých člunů a zvládla potopit S 147 a poškodit další. V noci z 12. na 13. května pak rozstřílela člun S 141, na jehož palubě zahynul i syn admirála Dönitze poručík Klaus Dönitz.
________________
Během vylodění v Normandii v červnu 1944 se La Combattente zúčastnila podpůrné námořní operace Neptun, zachránila z moře posádku z havarovaného amerického bombardéru B-24 Liberator a podílela se na ochraně konvojů mezi Anglií a Normandií. V červenci jí pak byla svěřena mimořádně čestná úloha při přepravě generála Charlese de Gaulle s doprovodem do Francie. Při této cestě bylo na palubě i 250 miliónů franků jako základ nové měny na území osvobozené Francie.
Až potud by osudy La Combattante nebyly v nějakém příkrém rozporu s líčením v knize Sbohem moře, sbohem oceány! Nicméně v době, kdy její autor „potápěl“ Ville d’Amiens, šel ve skutečnosti ke dnu torpédoborec La Combattante…
Bylo krátce před půlnocí 23. února 1945, když torpédoborec pod francouzskou vlajkou křižoval vody asi 25 námořních mil východně od hrabství Lincolnshire a severně od hrabství Norfolk. Přibližně ve 23:45 otřásla lodí mohutná exploze, která roztrhla trup asi s podobným účinkem, jak ho líčil autor našeho románu v případě Ville d’Amiens.
Bezprostředně poté vznikly dohady, kdo nebo co bylo vlastně příčinou potopení La Combattante. Zprvu byl zánik lodi připisován mině, ale německá kriegsmarine záhy vyrukovala s tezí, že zánik lodi jde na konto její nové tajné zbraně. Admirál Dönitz si podle všeho hodlal přihřát svůj ponorkový eintopf a vypustil do světa, že torpédoborec poslala ke dnu svými dvěma torpédy kapesní ponorka U 5330 typu Seehund, řízená poručíkem Klausem Sparbrodtem.
Pozdější šetření a zejména výzkumy z posledních let, analyzující nejrůznější nesrovnalosti v hledání příčin potopení La Combattante, se tak nakonec opět přiklonily k teorii potopení minou.

Jak je vidět, i na pohled krásná a mimořádně poutavá knížka může skrývat podivuhodná tajemství. V tomto případě se navíc ukazuje, jak ošidná může být hra na pravdu. Obzvlášť pak, když se kouzlí se skutečnými názvy a jmény a fikce a příběhy z druhé ruky se vydávají za vlastní skutečné prožitky. Nicméně na čtivosti knihy Sbohem moře, sbohem oceány! to nic neubírá.

něco málo k této krásné knize ......
Přitom se jedná o velmi /VELMI/ čtivý román.Líčí osudy přímého účastníka a jediného československého námořního důstojníka - lodního lékaře Gerarda Fráni, válečným jménem Gerard Fraineau na de Gaullových lodích Svobodné Francie.
Napsal ho Pavel Hejcman pod pseudonymem Gerard Fraineau. Román se jmenuje
Sbohem moře, sbohem oceány.
Knihu znám z prvního vydání, mám výborně načtené audio od Filipa Sychry /považuji za klenot.../
Existují knížky, které, obzvlášť když je čtete v mladém věku, vám utkví v paměti způsobem, jako by vás jejich autor doslova očaroval. Dovedně vyfabulované, s přesvědčivě vykreslenými postavami a především sugestivně stylizované. A když je zakomponujete ještě do atmosféry 2. světové války, okořeníte je vůní moře a exotických dálek stejně jako dramatickými okamžiky krvavých bitev napříč všemi kontinenty, nebudete často ani dýchat napětím.
Z dnešního pohledu už kdysi dávno, v roce 1975, za hluboké totality, se na pultech českých knihkupectví objevila publikace, která mezi všemi těmi prorežimními slátaninami působila jako zjevení. Pravda, byla útlá, čítala jen něco málo přes 260 stránek, přebal působil hodně nenápadným dojmem, nicméně její obsah byl pro mnohé čtenáře naprosto úchvatnou exkurzí do válečných let z dosud netušeného úhlu pohledu. Tedy netušeného v tehdejší střední Evropě, obehnané ostnatým drátem a zbavené kontaktu s okolním světem. Jmenovala se Sbohem moře, sbohem oceány!
....a jak to vlastně všechno bylo?
Gerard Fraineau bylo ve skutečnosti jen krycí jméno příslušníka československých zahraničních jednotek na západní frontě. Důvod byl nasnadě, protože většina vojáků i dobrovolníků, kteří opouštěli po březnu 1939 okupovanou republiku s cílem vyřídit si to s Hitlerem jinde a jinak, nechávala doma své nejbližší. A mstivost nacistů (podobně jako komunistů po Únoru 48) neznala v tomto ohledu mezí. Ve skutečnosti se jmenoval Gerhart Freund a pocházel z Ústí nad Labem, kde se narodil 19. listopadu 1912 v rodině uznávaného ústeckého lékaře Otakara Freunda (*1881-?), který vedl soukromé nervové sanatorium v Kliši. Mladý Gerhart (používající počeštěné příjmení Fráňa) se přidržel rodinné tradice a v roce 1936 promoval na lékařské fakultě. Poté krátce praktikoval ve Zlíně u Jana A. Bati.

Ještě v dubnu 1939 uprchl do Polska a 13. března 1941 dostal od exilové vlády Edvarda Beneše svolení ke službě u námořnictva Svobodných Francouzů (FNFL). Oficiálně se uvádí, že 20. března nastoupil jako lodní lékař na loď Ville d’Amiens, 4. dubna 1943 byl přidělen na ostrov Wight a do 11. srpna 1945 sloužil jako lékař v hodnosti poručíka na torpédoborci La Combattante. V říjnu 1945 byl demobilizován a vrátil se do Československa, kde se posléze dozvěděl, že jeho otec, matka Markéta (*1892-?) a bratr Felix (*1922-?) spolu s ostatními příbuznými zahynuli v koncentračních táborech (rodiče a bratr zamířili v říjnu 1942 nejprve transportem č. 797 z Prahy do Terezína a odtud transportem č. 1689 do Osvětimi, odkud, jak známo, nebylo návratu).

Se svou ženou, kterou poznal v Anglii, a dvěma syny zamířil do Zlína, kde ale už Jan A. Baťa nebyl v kursu (Beneš a bolševici se rukou společnou postarali o jeho diskreditaci), a tak se navzdory svým zkušenostem jako příslušník západního odboje uchytil jen jako závodní lékař. A jako by to nestačilo, při porodu třetího syna mu manželka zemřela. O děti se nakonec staral se svou druhou ženou, která přežila koncentrák. Vydání knížky se už nedočkal, zemřel 8. května 1974 ve Zlíně (tehdy ještě Gottwaldově…).

...takže co ten pseudonym?
Drobnou, nicméně nepřehlédnutelnou vadou na kráse této publikace bylo, že na rozdíl od jiných podobných knížek, se navzdory zjevným nepřesnostem a nelogičnostem snažila tvářit jako autobiografie, líčící skutečné životní osudy českého lodního lékaře ve službách jednotek Svobodných Francouzů. Ne, že by Gerard Fraineau, který je pod ní podepsán, neexistoval, ne že by u Svobodných Francouzů nesloužil. Tyto dvě věci jsou historicky doloženy, ale samotná kniha je ve skutečnosti kompilací nejrůznějších událostí, příběhů a osudů a je škoda, že jako takové nebyly uvedeny na pravou míru.

Přitom knize a její čtivosti by nijak neuškodila poznámka, že se jedná o román, který vznikl toliko na základě válečných vzpomínek muže, který za 2. světové války na rozdíl od jiných, kteří v potu tváře vyráběli v protektorátních fabrikách kanóny, tanky a letadla pro wehrmacht a luftwaffe, případně udávali své židovské a jinak smýšlející sousedy, přiložil svou ruku k porážce fašismu. Ostatně by to odpovídalo i autorskému podílu na vzniku publikace. Skutečným autorem byl totiž zkušený spisovatel a obratný fabulátor Pavel Hejcman (*1927), autor mnoha dobrodružných, historických a kriminálních románů. Ostatně u jeho profilu se zcela otevřeně píše, že „odborná zasvěcenost a realismus, jazyková kultura a vypravěčský styl jeho prací z nejrůznějších částí světa činí jeho romány, u nichž si čtenář nemůže být jist, co je fikce a co skutečnost, stále živé a strhující…“

...je vidět, že to psal bývalý polda....ale na našeho poldu - Goffu - nemá.
Zajímavě vystavěný detektivní příběh, celkem zajímavý závěr - vyřešení
Dám 100% ...i když, četl jsem lepší

1 24.05.2019

kneprulka .....hodně doporučuji začít opičákem z prvního dílu....ono to totiž není zase ukončeno ani ve dvojce ....

4 18.05.2019

.....tady nepíšu nic - Opičák a Porter stačí..... není třeba dalšího chválení.....321%

3 18.05.2019

Saudkovou jako ženu nemusím.....Čermák to je takovej povidkovej sehnálek ...co jsem slyšel, to jsem napsal....ale tihle stvořili detektivní románek, který má fakt špínu za nehty... kurecpalec.....tohle se tak dobře četlo .....ani mi nějak navadila spousta sprostejch slov.... do téhle pikantérie prostě patří ...nějak jsem si říkal jestli její předešlá detektivka Déšt nespláchla její další nápady....ani náhodou ....tohle je kniha přesně na jedno posezení ...človíček se nechá vtáhnout do děje, nemusí přemýšlet ....a hlavně se baví
U mne žádná zvláštní knížka, ale kniha zacílena přesně tam, kam má cílit .....ke spokojenosti čtenáře.................

5 18.05.2019

...ke Goffovi nejde nic napsat ..... tohle je 100% kniha .....a proč kecat při nějakém písání ....
...kdo knihu nečetl, nečtite ani zdejší komentáře a raději čtěte hned tuhle knihu.....

10 14.05.2019

...Goffa je zase tam, kde má být....na vrcholu české detektivky.... je to po Fikerovi další "fantom" detektivních příběhů...a zase napíná do dalšího příběhu .....co je s Mikem?
....mých oblíbených 321%

11 07.05.2019

co napsat?.....nic, ten pán přede mnou se vyjádřil a vyřádil...a vlastně už není co popsat
...je to jasných 100% není o čem diskutovat
...doufám, že je na cestě další díl...

6 06.05.2019

....tohle je jediná "Bible", která je ke čtení ..... tenhle pán má rozum...a to je velmi dobře
Přečetl jsem si s gustem naprostého neznaboha a potěšil se .....kdyby byli všichni "farníci" takoví......
100% at to hvízdá

12 06.05.2019

...nejlepší kniha od mistra Jacka Higginse a film, tož to je papajda....
...dávám mých oblíbených 321%

6 04.05.2019

......hodně dobré čteníčko .....nebudu přirovnávat k žádné jiné knize....tohle je samostatná parádička ..... doufám, že se Sayer Altairovou ještě stačím setkat někdy v další knize
100%

11 23.04.2019