engelbert komentáře u knih
Jak vzdálené je mi téma knihy! Nebo snad jsem jen tak málo všímavý? Či mám již nakročeno stát se postavou dalšího, ještě nenapsaného příběhu?
Už je to dlouho, co jsem naposledy četl Enderovu hru, a postavu Fazolka jsem si vůbec nepamatoval. Tentokrát se mi zdálo mnohem více patrné nedětské jednání hlavní postavy. Ale jak jinak mohli uspět, že?
Porozumět Kafkovi? To je snad oxymoron! Zatím jsem se prokousal Procesem i Zámkem. Měl jsem u toho pocit, že se mi zataví hlava, jak jsem se snažil přijít na to, proč jsou mi ty knihy tak cizí, nepochopitelné a neuchopitelné. A hle: Jak porozumět Kafkovi! Pochopil jsem jen to, že si budu muset dát výhledově kafkovské opakování. Neb mám tušení, že Kafka byl geniální vizionář.
Všechna čest, za autorkou je vidět spousta práce po archivech a matrikách. Kniha mi však připomínala trochu fajnovější diplomovou práci.
Rozhodně se nejedná o uzavřený příběh. Málo co bylo v příběhu vyřešeno, téměř vše se zkomplikovalo a zamotalo. Začala se objevovat kouzla a taky už víme kdo je padouch a kdo hrdina. Asi zkusím časem i třetí díl.
Obával jsem se, že se v knize coby laik ztratím. Nestalo se tak, dozvěděl jsem se jak vznikla dendrochronologie, čím se zabývá, k čemu je dobrá, jaké se používají postupy.
Rozsah knihy mě vedl k nesprávné domněnce, že se bude jednat o ucelený příběh. Příliš mnoho zápletek bylo otevřeno, příliš málo vyřešeno. Přesto mě kniha bavila a jsem zvědav na pokračování.
Není mnoho knih, o kterých bych mohl říci, že ovlivnily můj život. Tahle rozhodně mezi ně patří.
Kniha se mi četla velmi dobře, nemohu se však zbavit dojmu, že kniha by působila věrohodněji, kdyby z ní vynechal vše, co se týká Rasputina. Takhle vždy v nejlepším autor odbočí k Rasputinovu životopisu, který byl jistě zajímavý, ale ne v této knize.
Těší mě autorova základní myšlenka - hrad, který si nedokázal zajistit ani studnu, bude mít těžko únikovou chodbu. Od nadšence, který celý život zasvětil bádání po tajemném podzemí bych to nečekal.
Dopis vládě SSSR je naprosto mrazivě drsná autentická ukázka jak může režim zničit takového umělce.
Můj dojem z knihy - sáhodlouze popsán případ vraha, který je odsouzen k smrti, a dlouho čeká na ambiciózního právníka, který se rozhodne honit si triko a chce mu zajistit milost, o kterou nijak zvlášť nestojí.
E. F. Burian byl osobnost, která ve mně vzbuzuje zvědavost. Ve škole jsme se o něm učili, divadlo D34 se probíralo zároveň s Osvobozeným divadlem, ale zatímco od W&V známe hry, názory, písničky, legendy tak o Burianovi nic moc, snad jen písničku Zelený kaktus. Jen náznaky, ze kterých šlo pochopit, že byl sice přesvědčený komunista, mělo by ho tedy být v učebnicích plno, ale nebylo. Doufal jsem tedy, že mi Burianovo dílo bude po přečtení knihy méně nejasné. Dozvěděl jsem se toho dosti, avšak pochopil jsem, že autorův otec není vhodná postava k zařazení do škatulky, a tedy ho "jeho" vládnoucí režim rozhodně nepodporoval, spíše naopak.
Vlastně jsem měl v plánu si tuto knihu přečíst už tehdy, když student Bartuška, člen a hybatel ostře sledované komise, mluvil o plánu vydat svůj deník z této doby. Spousta se mi toho vrátila ve vzpomínkách zpět. Jasně patrné je, že nic nešlo samo, jak se nám snažil namluvit jeden profesor, co byl taky nějaký čas prezidentem. Ale nakonec stejně vím, že nic nevím.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že autorův popis horního toku Lužnice pro vodáky je naprosto přesný.
Slavnosti sněženek jsem četl až po mnohém shlédnutí filmu. Film je pěkný, ale výsledný dojem je diametrálně odlišný od předlohy. Kniha je, podle mého, mnohem méně veselá a poetičtější. Řekl bych až svíravě smutná.
Nebudu opakovat, co zde již bylo napsáno. Dodám jen, že vydání z roku 1978 považuji za mimořádně výtvarně povedené.
Kdybych měl šunku udělám si hemenex, ale nemám vajíčka. Skvělé povídky provázejí recepty, které dnes zřetelně působí zastarale. Jenže jak tehdy vařit světovou kuchyni bez surovin?
Nepoznal bych, že Švejk vycházel jako příběh na pokračování, a nejspíš ani autor nevěděl přesně jaká bude další kapitola.