engelbert komentáře u knih
Poněkud nesourodé čtení o osobnostech, které spojuje zájem o blízký východ.
Řekl bych lapidární kniha o hnusných lidech v hnusné době. Moje hodnocení plyne z opravdu nepříjemného pocitu, který z této knihy prýští. Ale asi by to mělo být připomínáno.
Výborně napsaná kniha, která popisuje první měsíc I. světové války z pohledu spojenců proti Německu. Zdánlivě marnou snahu nepřipravených spojenců o jejich zastavení, plnou nedorozumění a omylů, nelidské jednání Němců na okupovaných územích, které vyvolalo jednoznačný odpor celého civilizovaného světa. Jelikož v našich zeměpisných šířkách bývá věnován čas spíše Rakousko-Uherské části této války, byla pro mně četba jednoznačným přínosem.
Myslím, že je vždy dobré vědět jaká byla životní pouť autora, který napsal tak skvělou knihu jako je Mistr a Markétka.
Ve škole jsme se v zeměpise učili o významu textilního průmyslu pro Brno, ale byla to jen fráze. Přece oficiální osnovy nemohly připustit jakoukoliv zásluhu těm kapitalistům, kteří utiskovali dělnickou třídu. Tato kniha do značné míry tuto informační díru zaplňuje. Jako celek mi to ale nepřipadalo ani jako román, ani jako literatura faktu.
Povedená špionážní variace o penězích, které nesmrdí. Byl jsem zvědav jak to dopadne a s ubývajícími stránkami do konce mi bylo stále jasnější, že dobře asi ne a s napětím jsem čekal odkud to přijde.
O Karlu Klostermannovi jsem samozřejmě slyšel mnohokrát, však je součástí jakéhosi šumavského koloritu. Víc jsem toho však slyšel než četl, a tak jsem v knihovně sáhnul po první jeho knížce, která mi padla do ruky. Nedočkal jsem se příběhů z šumavských samot, ale životopisu autora i jeho rodiny. Přesto to bylo zajímavé a poučné, psáno dnes už nezvyklým slohem. Obdivuji autorovu paměť, jestliže si i na stará kolena vybavoval co, kdy, kde, s kým i jak.
Ani chvíli mi autor nedal odpočinout od vyprávění, které přečteno je vlastně prosté, ale dávkováno po odměřených dávkách.
A asi si budu muset znovu přečíst Sto roků samoty.
Zajímavé čtení o vybraných epizodách české historie. Kdo někdy četl Toulky českou minulostí, těžko najde v knize něco nového. Kniha je čtivá, bohužel obsahuje velké množství reliktů editačních zásahů.
Velmi prostý příběh, velmi neotřelá forma. Když si představím, že takových jsou plné okraje měst a mají také volební právo...
Autor se rozhodl zbořit mýtus o Kafkovi, to jest téměř vše z toho co se o Kafkovi píše a učí. Jednotlivé teze porovnává s jeho dopisy, zápisy v denících, a dochází k závěru, že Kafku autora nám jeho překladatelé a životopisci hodně pozměnili.
Hodně se mi líbil popis života v protektorátu. Nevzpomínám si, že bych četl něco podobného, kde by kniha byla tak nasáklá jákýmsi strnulým očekáváním. Hlavní postava byla docela dobře uvěřitelná. Knihou se mihne menší sbírka protektorátních vtipů, které nevyčnívají z vyprávěného příběhu. Knihu předchází zřetelné upozornění, že děj se odehrává v Brně. Jako rodilý Brňák jsem však v knize vnímal pouze bydliště hlavního hrdiny. Jakmile došlo na jeho bloudění, bloudil jsem také, což možná byl autorův záměr. Oceňuji, že kniha nekončí radostně.
Tolik křivd a hořkosti! A přitom jako by to celé vyústilo do dneška. Velmi se mi to líbilo.
Pozoruhodný průvodce místy, které navštěvuji jen když opravdu musím. Zvláštní je už jen sám úvod, ve které se dozvíme, že autor zde už dlouho bydlí a nikdy se mu tady nic zlého nestalo. Jinde je to totiž považováno za standard, o kterém není nutné hovořit. Je tu spousta hlášek a vyprávění podaných dosti zábavně, přesto směřujících k zamyšlení.
Bavily mě popisy a komentáře různých situací nabitých trapností. Bylo mi těžké se vžít se do vnímání homosexuálního hlavního hrdiny a jeho partnerských vztahů.
Kniha si udržela vysokou kvalitu provedení, změna fotografa neměla vliv na kvalitu fotek. Hvězdičku oproti Raději zešílet v divočině jsem strhl, protože příběhy byly pro mně většinou jaksi méně strhující. Možná to bylo tím, že tato osmička zpovídaných z větší části žije na místech, kde žili jejich rodiče, nebo si je zakoupili za účelem odchodu od tuctové společnosti. Přesto nelituji, že jsem si knihu přečetl.
Čekal jsem spíše detektivku. Spíše to byla sonda do historie obce padesátých let na pozadí zločinu. Co všechno dokázali komunisti zneužít aby dosáhli na soukromý majetek. Trochu mě při četbě rušila forma, kde mi někdy dost dlouho trvalo, než jsem zjistil kdo právě vypráví.
Hříčka se čtenářem? Povedená koláž? Příběh bez zápletky? Směs aforismů? Nevím, asi cokoliv z toho a nejspíš ještě více. Velmi jsem se bavil, i když mi z toho mrazilo v zádech.
Divní lidé, divné pohnutky, přesto vše dává jakýsi smysl. Líbila se mi úvaha, zda hlavní hrdina spisovatel, není též vraždící monstrum, obdařené však dokonalým sebeovládáním.
Už dlouho jsem se cestou z knihovny tak netěšil, až si doma v klidu otevřu půjčenou knihu. Teď mě mrzí, že ji musím vrátit.