engelbert komentáře u knih
Líbilo se mi, kolik různých problémů, ať už fyzikálních, společenských nebo etických se do knihy srozumitelně vešlo. Naopak postavy působily zvláštním schematickým neživým dojmem, nedokázal jsem se do nich vžít.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem zhltnul skoro na jeden zátah. Velmi originální téma, velmi originální lidé. Krásná kniha po všech stránkách, na křídovém papíře s výbornými fotografiemi.
Bulgakova semlel režim jak mlýnek na maso. A to mohl dopadnout hůře, na Sibiři jako jiní. Pozoruhodné jak soustavné ústrky a protivenství snášel s bezmocným klidem. Ještě, že alespoň román Mistr a Markétka zůstal zachován.
Velmi podnětné čtení. Obávám se však, že si ji přečtou jen ti, kteří nemají potíže s kritickým myšlením, a tedy že na společnost jako celek příliš nezapůsobí.
Oproti předchozím dílům jsem snížil hodnocení. Příběh se rozmělnil ve velké množství dílčích událostí, zdánlivě lokálního významu, provázených pocitem marnosti a bezvýchodnosti. Některé postavy se vynořily z děje a obával jsem se, že coby deus ex machina vyřeší zápletku (což se ovšem stále ještě může stát v očekávaném dílu).
Další stěžejní postavy se nedožily konce knihy, a pokud nedojde ke zmrtvýchvstání, které by mě zas tak moc nepřekvapilo, už se nám znovuzrodil zdánlivě zabitý Brann, Dondarionn už také nějaké mrtvé vzkřísil, nezbývá příliš postav, které bychom znali od samého začátku.
Poněvadž nevím jestli se dožiju konce eposu, dovolím si zde zmínit myšlenky, které se mi začaly vynořovat v hlavě při četbě všech dílů, a které jsou jakýmsi shrnutím celé Písně ledu a ohně.
Hned v první kapitole díla jsme byli svědky rozdělení zlovlčích mláďat mezi děti Neda Starka, přičemž ve čtenáři byl vyvoláván pocit jakési osudovosti. Očekával jsem, že motiv zlovlků a jejich propojení s pány bude rozvinut v dalších dílech. Zatím se tak nestalo, po přečtení několika tisíc stran víme, že Brann dokáže ve spánku vidět a cítit Duchovýma očima, Jon Sníh začíná mít podobné tušení - ale už nežije (zdá se), Arya o podobný pocit párkrát v myšlenkách zavadí, jinak nic.
V prvních dílech knihy jsem si všiml, že obvyklé panství je vybaveno jedním septonem, nebo septou k duchovní správě, každopádně šlo o vzdělané jednotlivce. Než však příběh dospěl k jejich zdroji, najednou se na konci války objevily zástupy a zástupy duchovních, kteří coby Vrabčáci vpodstatě dokonali vzpouru proti Cersei. Nikdo mi ale ani nenaznačil, odkud se jich tolik vzalo.
Uvidíme, třeba se to dozvím v očekávaném závěru.
Zdivočelá země mě moc bavila. Bohužel jsem dříve viděl seriál. Vůbec nepochybuji o tom, že život v pohraničí musel být drsný. Však je dodnes vidět, že ani po letech se to tam příliš nevzpamatovalo. Aukce byla obtížnější, těžko jsem se orientoval v příbuzenských a generačních vztazích. Hvězdičku jsem strhnul, protože mi poněkud vadí tak naprosto kladní hlavní hrdinové. A do toho poslouchám z televize šéfa komunistů jak nám ve sněmovně vykládá o nedostatku demokracie v naší zemi. Čert by mě mohl vzít.
Kniha plná fotek, které vás vrátí zpět do 80. let v Brně. Škoda, že je to vydáno na malém formátu.
Skvělé! Vše na počátku je divné. Nikdo se nechová normálně. Přesto každý sleduje svůj cíl, který je velmi pozvolna odhalován.
Za knížkou vidím obrovské množství piplavé práce, kterou bohužel málokdo dokáže ocenit. Nic lepšího k objasnění feudálních vztahů mezi panstvem a poddanými jsem nečetl. Mám však dojem, že dnes to málokoho zajímá.
Postavy románu jsou ploché, neprocházejí žádným vnitřním vývojem. O zápletce nemůže být řeči, konflikty spočívají zpravidla v tom, že postava A chce něco říci, ale nedokáže to, případně postava B to nechce poslouchat. Případně perly jako "na tváři si nahmatal několokacentimetrové strniště". Ty včely na tom byly nejlepší.
S odstupem času dodávám - nechápu, že to tolik čtenářů nevidí.
Velmi inspirativní četba pro ty, kterým není lhostejný svět kolem. Jdu si teď zapsat do poznámek asi tak 50 titulů, které budu potřebovat ještě přečíst.
Předně jsem rád, že jsem si knihu přečetl, o Štefánikovi toho totiž velmi málo víme. Cením si autorovy práce, i toho, že nesklouzl k podpoře různých konspiračních teorií. Generál Štefánik byl nepochybně zajímavá osobnost, bohužel v této knize jsem si často připadal jak v harlekýnce, všudypřítomné duševní krize, horoucí vyznání přátelům a podobné situace zaplňují tuto knihu měrou vrchovatou. Generál je tu zpodobněn spíše jako přecitlivělý zasněný básník, než jako vědec, voják a diplomat. A chci dodat, že mě v knize rušily hojné pravopisné chyby, obvykle nezvládnuté příčestí minulé a opakovaně špatné skloňování zájmena být (např mohl si napsat ). Za to však nemůže autor, spíše překladatel.
Příjemné čtení o starobylém hradě, seznam majitelů doplněný pověstmi a spoustou pěkných fotografií. Jako upoutávka je to dost dobré, ale mám pocit, že kniha uvízla záměrem někde mezi obrazovou publikací, vlastivědným průvodcem a povídačkami z buchlovského podhradí.
Mě ty povídky připadají, jako kdyby mi autor viděl do hlavy, když jsem v mládí, ve chvílích třeskuté dlouhé chvíle, zkoušel jalově přemítat o životě. Zvláštní je i autorovo zaujetí sebevraždami. Naštěstí knížka nebyla dlouhá.
Jako rodilý královopolák jsem si knihu se zájmem přečetl. Dozvěděl jsem se mimo jiné kde se vzal název Semilasso. Je škoda, že velmi mnoho popisovaných míst je již beznadějně ztraceno pod městským okruhem.
Tuším, že příběh už nemůže uspokojivě skončit bez použití nějaké formy magie. Uvidíme.
Jedinou chybou této knížky (pokud je to vůbec chyba), je nutnost pokračovat i dalším dílem. Skončilo to v nejnapínavějším.
Žádná beletrie, jen fakta, citáty. odkazy. Velmi poučné ke studiu, jak rychle se demokracie může změnit v tyranii..
Jestli se autor neinspiroval Procesem od Kafky, tak už ničemu nerozumím. Na rozdíl od klasika jsem se však náramně bavil.
Autor mi naservíroval spoustu nejasností spojených s literaturou napříč miléniem, však problémy nebyly vyřešeny. Jako zdroj námětu na další, podrobnější četbu je kniha vynikající.