ennlady
komentáře u knih
Neviditelný strážce
Dolores Redondo
Málo, opravdu málokdy dávám méně než tři hvězdičky, ale tady to fakt za víc nestálo. Styl psaní snad nebyl tak úplně nejhorší, ale jinak nezáživné, zdlouhavé, v podstatě se 90 % vyprávění točilo kolem rodinných vztahů, a to hlavně nevyřešených a blbě nevyřešených. Mimochodem, to, co se odehrálo v rodině inspektorky Amaiy v době jejího dětství, mi připadalo taky pěkně na hlavu postavené a nechápala jsem to....
Takže hledání vraha a vyšetřování zabralo tak těch 10 %, možná 8 a samotné rozuzlení bylo stejně pitomé jako sám příběh. Jo, a ty lesní bytosti a další vpády nadpřirozena, tak to se mi už vůbec nechce komentovat.
Žena mého života
Tim Weaver
Opět bomba! A tahle snad ještě větší než ty Weaverovy předchozí. Tentokrát se příběh obešel bez honiček a téměř bez rvaček, ale o to byl pro mě úžasnější. Klubíčko bylo tentokrát opravdu hodně zašmodrchané a pro Davida Rakera bylo nesnesitelně těžké a bolestivé ho rozmotat, ale nakonec jako vždy zvítězil a zlo bylo potrestáno... Ono se to fakt nedá popsat, ale jisté je, že tahle knížka je skutečně dechberoucí, čtivá, napínavá po celou dobu, prostě mě naprosto uchvátila.
Jo, ještě doplňuji jako už někteří čtenáři přede mnou: úvodní povídání a poděkování českému čtenáři mě až dojalo a pana Weavra si za to vážím ještě víc než před tím.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Vůbec nedokážu říct, čím mě tahle knížka dostala. Mezi horory bych ji rozhodně nezařadila, ale psychotriller to podle mě určitě byl. Dvě mladé ženy se nastěhují do prapodivného domu v Londýně, jedna po druhé, druhá až poté, co je první mrtvá. Obě jsou okouzleny nejen domem, ale hlavně jeho majitelem a tvůrcem - a tady je úžasné střídání vyprávění Emmy a Jane, kdy obě prožívají a cítí prakticky to samé a navíc jsou si i fyzicky podobné, což je až děsivé. A nejen to. Podle fotografií na internetu obě zjišťují, že velice podobně vypadala i majitelova manželka, která i se synem zemřela za podivných okolností.
Knížka vás nenechá vydechnout. Krátké kapitoly a pravidelné střídání vyprávění ve dvou časových rovinách vás žene jak vichřice a najednou jste na konci. No, a konec... no, ten opravdu mohl být trošku propracovanější, proto taky ubírám jednu hvězdičku.
A ještě něco: Skoro nic není tak, jak to vypadá. :-)
Neboj se
Lisa Gardner
Tak do jedné pětiny jsem si nebyla jistá, jestli knížku neodložím. Byla na mě teda dost huuustá. Popisování míst činu a způsobu zabíjení sériového vraha mi nedělalo zrovna dobře a celkově mě to moc nebavilo, no, nakonec jsem to nevzdala a příběh mě dostal. Sympatická detektivka D. D. hledá se svým týmem zabijáka zvlášť otrlého a morbidního a poté, co je při pátrání zraněna, setkává s psychiatričkou Adeline a posléze s její sestrou Shanou, jejichž otec vstoupil do dějin kriminalistiky několika zrůdnými zločiny. A nyní po desetiletích od jeho smrti je tu vrah se stejným nebo podobným způsobem zabíjení. Příběh mě ani tak neuchvátil pátráním a vyřešením vražd, třebaže i to bylo dobré. Dostalo mě to, co se dělo kolem sester, s nimi a v nich a jak to vše dopadlo. Nebudu ani naznačovat, protože to chce si fakt přečíst.
Ztracený
Tim Weaver
Jo, tak tohle je Weaver podle mého gusta! Třebaže mám určité výhrady a souhlasím s Muchomůrkou v tom, jaké vylomeniny David dost často dělá, mám to prostě ráda! Vždycky se mi nejvíc líbí vyšetřování a pronikání do všech tajů jednotlivých postav (a že ti ztracení i ti kolem nich skutečně skoro vždycky mívají nějaké megatajemství!) a pozvolné odkrývání souvislostí, až to klapne. Potom takové ty honičky a schovávání a bitky k závěru mě moc neberou, ale asi to má pan Weaver rád :-). Takže já knížku řadím mezi nejlepší a dávám 5 *.
Údolí mrtvých
Tim Weaver
Po Honu na mrtvého jsem opravdu nadšená. Pátrání po mladé dívce z dobré rodiny, pomalé postupování vpřed, odhalování mnohých tajemství, k tomu další zločiny a mnohdy krok stranou. Je pravda, že David Raker je tak trošku superman a vývoj příběhu je dost často postaven na velké náhodě, ale i tak .... je to napínavé až do konce a čte se to samo.
Velká chyba
Maria Adolfsson
Žádné nadšení. Zbytečné zdlouhavé popisování nedůležitých událostí a míst a třebaže styl psaní se mi docela líbil, určitě bych uvítala méně stránek. Závěr mě překvapil, ale zase... takové nějaké neslané nemastné a pro mě ne úplně pochopitelné.
Lišákova pravda
Jarmila Pospíšilová
Tak zase jedna zelená hezká česká. Tentokrát pro mě opravdu hezká, ačkoliv mě ty naše zelené většinou moc neberou. Tahle ano. Žádná smršť, žádná rychlost, ale za mě moc hezky napsaná. Marie Kovandová se snaží přijít na kloub cca 7 let starému zločinu, který byl formálně uzavřený, ale jedna z postav závěru šetření odmítá věřit. Marie do vyšetřování pomalu vtáhne i svého životního partnera policistu a společně se jim povede najít skutečného vraha. Závěr taky není žádná pecka, ale přesto se mi knížka moc líbila. Životní osudy obyčejných lidí v zapomenutém, ale o to milejším kraji jsou moc pěkně popsané a to mě na knížce bavilo asi nejvíc.
Překročit všechny hranice
Annie Ward
Překvapivě se mi to celkem líbilo. Úplný začátek sliboval rychlou jízdu, pak jsem byla trochu na rozpacích, protože se to maličko vleklo, ale postupně příběh celkem nabíral na intenzitě. Začaly se odkrývat charaktery a hlavně smýšlení postav, které v životě prošly určitými situacemi a změnami a ty se jim silně zaryly pod kůži. Rozlousknutí nebylo až tak úplně překvapivé, nicméně konec mě trochu dostal. Knížka podle mého určitě stojí za přečtení už proto, že zůstává rozum stát nad tím, co si kdo představuje pod představou dokonalého života a co je schopen pro ni udělat.
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Tahleta knížka, ač první ze série, se mi dostala do rukou až po přečtení několika novějších autorových děl. A jsem ráda. Protože kdybych ji četla jako první, na ty další už bych asi neměla chuť. Tento příběh je opravdu dost divný a přitažený vlasy, je tam hodně honiček a rvaček a jen skončí jedna, za chvíli je tu druhá, taky nepravděpodobných náhod je tam dost, prostě nic moc. Ale pokud tato knížka některého ze čtenářů odradila a pokud ji četl jako první, tak mu můžu poradit, ať dá panu Weaverovi ještě šanci. On fakt umí i o hodně lepší věci.
Poslední vdova
Karin Slaughter
Přiznám se, že tuhle knížku jsem tak trochu přeskákala, ale spíš proto, že tento typ krimi není moje krevní skupina. Posledních tak 100 stránek jsem už četla docela poctivě a musím říct, že je to příběh velice silný a hodný zamyšlení.
Spasitel
Jo Nesbø
Nesbo je opravdu borec, to je málo platné. Jeho vyprávění prostě čtenáře uvede přímo na místo děje, přímo k postavě, o které vypráví, takže máte fakt pocit, že tam jste. Když si Harry třeba jen svléká bundu, vidíte přesně všechny pohyby a cítíte celou atmosféru, jako by si přisedal k vám ke stolu. Je pravda, že tento příběh mě na 5 * nedostal, trochu mi vadilo neustálé stíhání a schovávání a honičky, mám raději jen samotné vyšetřování a skládání zjištěných skutečností, ale i tak super čtení.
Vražedný chlad
Louise Penny
Paní Luise Pennyová je bezesporu výborná spisovatelka... ale asi ne pro mě. Umí bezvadně vykreslit prostředí vesničky Three Pines, kde všichni žijí v dojemné pospolitosti bez jakýchkoliv záludností a zlých úmyslů a kde jakoby se zastavil čas. Všechny postavy jsou pěkně propracované a "mají duši", takže i vražda, která se zde stane, hluboce zasáhne každého z nich. Vyšetřování se pomalu sune dopředu a moudrý a laskavý vrchní inspektor jej s pomocí všech místních obyvatel nakonec dovede ke zdárnému konci. Mně ale pořád nešlo se do knížky úplně ponořit a místy jsem se přistihla, že se musím do čtení nutit. Byla tam místa, která byla zvláštním způsobem zašmodrchaná (ani ne tak obsahem jako formou) a zdlouhavá a někdy jsem zjistila, že něčemu ne úplně rozumím. Když příběh srovnám s knížkami Ann Granger, tak to je dost velký rozdíl.
Na stupnici od jedné do deseti tak čtyři ku devíti pro Ann.
Les Bor
Pavel Kohout
Za mě tedy žádná hitparáda. Já nevím, ale ač jsem se snažila sebevíc, tak mě to moc nebavilo. Postavy takové nijaké, vlastně jsem se o nich v podstatě nic nedozvěděla, jen úplně hrubý nástin, jako že Jan Sojka je na ženské a manželé Koutní milující se manželé, a hotovo. Taky bych klidně oželela anglické texty písní linoucích se z rádia v kanceláři vyšetřovatelů. A občas mě dostávala autorova čeština, například když se srna předními nohami zamotala do policejní pásky. Jo, ještě něco. Nevím jistě, ale myslím, že na kriminálce se mezi kolegy mluví podobně jako na ostatních pracovištích a když Karel Koutný odpoví na Sojkovo pozvání na tenis slovy dokonale spisovné češtiny: "Dnes ne. Potřebuji odpoledne něco vyřídit", tak tomu moc nevěřím. A takových dialogů je tam samozřejmě víc. Ani závěr mi to nenarovnal. S přimhouřenýma očima dávám 3 hvězdy, ale spíš bych dala 2,5.
Vím, kdo jsi
Alice Feeney
Podle přečtených recenzí jsem si od knížky moc neslibovala a nakonec jsem byla docela mile překvapená. Četla se dobře, a to i díky krátkým kapitolám a střídání časových rovin. Pravda, některé věci byly dost prapodivné a závěr tedy skutečně trošku přes čáru, ale já mám ráda překvapení a tady jsem se ho dočkala, ať už jakéhokoliv.
Mrtvá ve vodě
Ann Granger
Půvabná klasická detektivka z anglického venkova. Ještě bych měla napsat stará, ale tahle už je novodobá a přesto v ní to staré kouzlo Agathy Christie zůstalo. Dvojice detektivů pátrá po vrahovi mladé ženy nalezené v rozvodněné řece. Příběh nemá žádný rychlý spád, není v něm moc akčních událostí, ale to mi nevadí, protože Ann Granger je pro mě úžasná vypravěčka. Mám pocit, že vypráví skvěle i tehdy, když je to takzvaně o ničem. Umí zkrátka zacházet se slovy a vždycky je skládá tak, že to líp být nemůže. A umí nádherně vykreslit postavy příběhu, čímž si mě vždycky získá. Je pravda, že překlad to trošku kazí...
Dům vzpomínek
Barbara Wood
Tak tohle nebylo nic pro mě. Příběh se táhl jako ta příznačná anglická mlha a z mého pohledu skoro o ničem. Ano, mělo to něco do sebe, Andrea, která přijela navštívit těžce nemocného dědečka, je tou vyvolenou, která přijde na kloub ošklivému tajemství provázejícímu její rodinu po několik generací... Jen kdyby to nebylo takové zdlouhavé, docela jsem se nudila. Již zmiňované popisy střídání tepla a zimy, starostlivá babička se svým věčným oslovováním "dítě" (vlastně toto oslovování používalo prakticky celé anglické příbuzenstvo), návštěvy dědečka v nemocnici a pak výlety do minulosti... prostě furt dokola... Ale nemám ve zvyku knížku odkládat, tak jsem vydržela do konce. Nicméně je knížka pro milovnice tohoto žánru určitě lahůdkou, tím jsem si jistá.
Hodinářova dcera
Kate Morton
Těšila jsem se na další knížku Kate Morton, zvlášť když slibovala detektivní zápletku, ale byla jsem dost rozčarovaná, na mě to bylo zdlouhavé, časové roviny se až moc prolínaly, a třebaže postavy a jejich osudy byly vykresleny většinou hodně pěkně, ne a nechytlo mě to.
Chyť mě
Lisa Gardner
Mně se knížka líbila. Příběh mladé ženy Charlene, která téměř vytěsnila ze svého vědomí traumatizující zážitky z dětství a která v krátké době přišla o dvě jediné milované přítelkyně. Domnívá se, že je další na řadě, třebaže neví proč. Požádá o pomoc a možná o vyšetření své vraždy seržantku D. D. Warrenovou. Všechno je ale daleko zamotanější než se zdálo. Seržantka řeší případ zastřeleného pedofila a záhy se ukáže, že vražd pedofilů přibývá. Navíc spousta stop směřuje právě k Charlene. Celé je to hodně napínavé a konec dost překvapí (tedy alespoň mě ano).
Kořist
Paul Finch
Moje první setkání s Paulem Flinchem a Markem Heckenburgem. Bohužel ne moc šťastné a pravděpodobně poslední, na mě moc akční, překombinované, jsem ráda, že to mám za sebou. Ale nejspíš je to tím, že nejsem ta správná cílová skupina. Finále ale hodnotím kladně.