ennlady
komentáře u knih
Někdo blízký
Cara Hunter
Tak lepší průměr. Trochu zvláštní a místy nepochopitelné a zavádějící. Spousta tajemství, lásky a nenávisti. Ale úplně mě to nechytlo a asi knížku dlouho neudržím v paměti.
Odpusťte mi
Daniel Palmer
Tak nevím... tři nebo čtyři? Ale jo, dávám jenom tři, třebaže mám ráda autorův styl a četlo se mi docela pěkně. Jinak mě příběhy obou žen úplně nenadchly. Spíš se mi líbil příběh Nadine, připadal mi věrohodnější a a o to víc alarmující. Jak málo stačí dívkám, které se ocitnou ve svízelné životní situaci - a někdy ani neocitnou, jen je oslní pozlátko slávy a bohatství - a celý jejich dosavadní život se sesype jako domeček z karet. A bohužel si myslím, že spousta z nich si říká: mně se něco takového nemůže stát, nejsem přece blbá.
V temnotách
Martin Stručovský
Tak tenhle příběh se mi ze všech mlynářských líbil nejvíc. Taky možná proto, že náš hrdina už po všech těch zkušenostech pomalu dostává rozum a nevrhá se tak bezhlavě do svých oblíbených sebedestruktivních sóloakcí. Málem jsem si už myslela, že už nad nimi definitivně udělal kříž, ale to on zas úplně ne... No budiž mu to odpuštěno, tady šlo fakt o hodně.
Příběh sám o sobě je od samého začátku chytlavý a čtivý, ale nesmírně burcující. Těžko věřit, že se takovéto věci vůbec dějí, natož pak u nás, ale jisté je, že když se člověk ovlivnitelný nechá zmanipulovat šikovným ovlivňujícím, nic dobrého z toho nevzejde.
Knížku tedy hodnotím plným počtem vzhledem k tomu, že jsem předchozímu dílu dopřála 4 *. A taky proto, že mám ráda překvapivé konce a tady jedno překvapeníčko na závěr bylo, když už se zdálo, že je všechno vyřešeno. Za některé drobnosti bych půl hvězdičky ubrala, ale půlky se nedávají.
A vypadá to, že se s Matějem ještě loučit nebudeme, jak se na konci knížky ukázalo. (?) Taky mám chuť se zasen po létech do JH vypravit a projít si všechna zmiňovaná Mlynářova místa abych byla víc v obraze.
Jeden z nás
Shari Lapena
Nesmírně čtivá knížka, tedy pro mě určitě. Líbila se mi víc než autorčina předchozí díla, napínavá až do konce, třebaže nijak zvlášť akční. Taky jsem tipovala různé vrahy, i když jsem se tak nějak v polovině soustředila na ten správný okruh a začala tušit souvislosti. Nicméně bylo fajn sledovat osudy jednotlivých postav a rozvíjení a vygradování příběhu. pro mě to bylo čtení, kdy jsem se nemohla odtrhnout a honem honem chtěla vědět, co přinese další stránka nebo kapitola. Ano, já dávám 5 *, podle mě si to knížka zaslouží.
Potemnělý ráj
Markéta Harasimová
Ajaj, to jsem zase šlápla vedle jak ta jedle. Dala jsem se nachytat na detektivní prvky, které knížka slibovala, ale opravdu to nebylo nic pro mě. Červená knihovna jak vyšitá. Trochu jsem se bavila milostnými scénami typu: "Lukáš Lauru spoutal pohledem. Nedokázala se pohnout, jak na něj zírala a absorbovala smyslnou horkost , která sálala z jeho očí. Přepadla ji syrová touha po milování." A to už nechci zmiňovat situace, kdy k naplnění té touhy došlo...
Ještě mě dostávalo, jak kolem Laury skoro všichni mluví "jak jim zobáky narostly", zatímco ona se sveřepě drží spisovné češtiny a i po telefonátu, který ji rozpálil doběla a po němž odhodí vztekle svůj mobil procedí mezi zuby: "Pitomec pitomý!"
Jednu chvíli jsem si myslela, že se to nějak rozjede a alespoň závěr překvapí a všechno napraví. Ale nene. Motiv byl podle mě vlastně stejný jako celý příběh, čili blbý. Píšu "podle mě" a samozřejmě chápu, že knížka má plno příznivců, tohle je jen moje chyba, prostě přešlap... Tak ať se někdo podobný mně nenachytá :-).
Mlčenlivé ženy
Kerry Fisher
No tak emocionálním thrillerem s potenciálem udržet čtenáře celou noc bych to zrovna nenazvala, spíš tak odpočinkový román pro ženy na dovolenou, když můžete kdykoliv přestat číst a vydat se na výlet. Ale hodnotím docela pěkný styl a zejména vykreslení hlavních postav dvou žen, které ač dost odlišné naleznou k sobě cestu. A nejen to. No, ale nějaké napětí a vygradování... to nic moc.
Pohřbený život
Allen Eskens
Ano, líbilo se mi to. Příběh, který začíná nevinným hledáním námětu na hodinu literatury se začíná rozvíjet zcela nečekaným směrem. Ačkoliv hlavního hrdinu Joa Talberta na samém začátku vůbec nenapadne, že by zločinec Carl Iverson mohl být odsouzený a uvězněný neprávem, pomalu zjišťuje, že nic není tak, jak to vypadá a rozhodne se dobrat se pravdy. Začíná být celým případem posedlý a nemíní se vzdát, aniž by zjistil, jak to celé bylo. Jelikož nemusím žádné velké akce a mám ráda rozplétání klubek pravd a lží, i těch, které se vinou z dlouhá desetiletí, bylo to podle mého gusta.
Hana
Alena Mornštajnová
Bože, to byla knížka! Moc se mi do ní nechtělo, protože se z jakési zbabělosti vyhýbám tomuto bolavému období našich dějin, a dala se do ní jen kvůli čtenářské výzvě. Děkuji čtenářské výzvě! Propletení osudů několika obyvatel jednoho města a tolik emocí! Tolik lásky i nelásky, nenávisti, zloby, tolik štěstí i zoufalství! Nechci se rozepisovat, protože bych nenašla ta správná slova, která si příběh paní Mornštajnové zaslouží. Můžu jen doplnit, že málokdy nad knížkou slzím. No a tady hned několikrát.
Kukačka
Natalie Daniels
(SPOILER) Kamarádka mrcha stokrát jinak. V poslední době v knížkách narážím na stejné téma, jen s různými obměnami. Možná taky proto se nemůžu přemluvit k tomu, abych tenhle příběh hodnotila kladně. Docela se mi líbil styl psaní, ale to je tak všechno. Přišlo mi to vleklé a místy nudné. Už jsem se zmínila, že příliš neřeším důvěryhodnost příběhu, jen když se mi líbí, ale tohle se mi zdálo tak moc přitažené za vlasy, až to tahalo. Chápu silné pouto mezi přítelkyněmi, chápu zoufalství, kterému Connie propadla poté, co se všechno zvrtlo, chápala bych i všechny její skutky, a to tím spíš, že nebyly konány s čistou hlavou. Trošku mi hlava nebrala sbližování Connie a její psychiatričky, které mi vůbec nepřipadalo profesionální, ale hlavně nechápu závěr a vyústění vztahu mezi Connie a Ness. Neumím si představit, že bych se po tom všem, co se stalo, chovala tak, jako ony, o svých pocitech ani nemluvě.
Pamatuj na smrt
Aleš Novotný
Tak to se podle mě povedlo. Vyprávění šestnáctiletého kluka, který za svůj krátký život zažil až dost nepěkných věcí a teď se před ním rýsují další. Těžko se sžívá se znovuobjeveným otcem, snaží se zachraňovat svého o rok mladšího bratra, který se bezhlavě žene do každého průšvihu, a on sám to se svou horkou hlavou taky nemá zrovna jednoduché. Když se objeví tři roky stará mrtvola a záhy je zavražděn jeho kamarád, dá se do pátrání po všech souvislostech a přes nebezpečí, které mu hrozí, se dobere rozuzlení. Knížka je psaná pěkně, opravdu jako zážitky a vzpomínky obyčejného středoškoláka, ale vůbec není naivní nebo jednoduchá, naopak. Jako prvotina je přímo skvělá a určitě stojí za přečtení.
Beze svědků
Lisa Jewell
Maličko přehnané, ale nesmírně čtivé. V podstatě se mi to líbilo, i když chování některých postav včetně malé Poppy mi nepřišlo moc uvěřitelné.
A stejně tak závěr. Ale už jsem si zvykla, že věrohodnost příběhů moc neřeším, to bych moc knížek nepřečetla. Prostě jsem knížku slupla jako malinu.
Jako zvěř
Kerstin Signe Danielsson
Od této dvojice jsem četla Sněhurčinu rakev a ta mě teda pěkně dostala. Hned jsem pátrala po dalších knížkách od nich a přečetla Jako zvěř, třebaže byla staršího data. A ta mě docela zklamala, toto téma mi úplně nesedělo, taky mi tam přišlo nějak moc postav a ne a nemohla jsem se úplně soustředit. Závěr fakt nebyl podle mého gusta. Ale líbí se mi styl psaní, za nějž přidávám jednu hvězdu.
Chladná jako led
Teresa Driscoll
Téma už mockrát použité. Kamarádka, která vás okouzlí při prvním setkání a které věříte čím dál víc. No a ze které se vyklube někdo úplně jiný. Ale je to opravdu čtivé, jak už tady bylo zmíněno, prolínání minulosti a současnosti dodává knize patřičné napětí. Vygradování na samém konci je trošku za čárou, asi by to až takhle život nepřinesl, ale nakonec třeba ano...
Dětské zoubky
Zoje Stage
Hezky se četlo, líbil se mi styl autorčina psaní, krátké kapitoly a střídání vyprávění z pohledu matky a dcery. Ovšem jinak se děj točil pořád dokola a čekala jsem, že závěr to nějak vylepší. Bohužel. Rozum mi ale zůstával stát při čtení o chování a myšlenkových pochodech malé Hanny. Podle mého názoru měli holčičku už pěkně dávno nechat vyšetřit nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. A to pořádně. Vždyť to její chování bylo alarmující, tohle nebylo jen zlobivé dítě. A tatínek byl prakticky jediný, kdo to neviděl. A jak tady bylo zmíněno, ani nevím, jestli bych chtěla pokračování. I když jak se znám, tak když nějaké bude, tak po něm stejně sáhnu, protože budu zvědavá.
Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
No, to byl zase oříšek. Když jsem začala číst, tak jsem nevěřila, že se doberu konce.
Můj první dojem: Panejo, to jsem si naběhla! Co to má znamenat?
Čtyřiatřicetiletý inteligentní a oduševnělý spisovatel a profesor Harry potká na pláži patnáctiletou dívenku kráčející ve vlnách a téměř okamžitě se do ní zamiluje, přestože ji předtím nikdy neviděl a nic o ní neví. Není divu. Nela je totiž velmi krásná a přitažlivá. Kdyby byla jen z poloviny tak hezká nebo dokonce nehezká,ale nesmírně sečtělá a inteligentní, kdyby měla hromadu stejných zájmů jako pan profesor, o nichž by s ním mohla donekonečna diskutovat a navíc byla i hodná a milá, mohla by se stavět na hlavu a milého profesora by určitě neuchvátila. Takže co? Muži se zamilovávají očima, to víme.... ale tohleto je fakt hodně naivní. Holčička, dítě, které má ve svém pokojíčku panenky, které k objektu své lásky vzhlíží s obdivem a neustále mu opakuje, jak ho miluje a chce být s ním celý život, to by měla být rovnocenná partnerka pro muže, jako je Harry? To ale není nic proti Harrymu, který sám se chová jako puberťák, chodí za ní, jak jen to jde, její jméno pořád dokola píše do sešitu, nedokáže myslet na nic jiného, vyznává jí lásku na cárech papíru, aniž by jí je předal, ale naopak se tomu strašlivě silnému citu brání. No tak tomu teda fakt věřím. Když se tedy dají dohromady a začnou se scházet, jejich dialogy jsou jak mezi Oldřichem Novým a Věrou Ferbasovou z filmů pro pamětníky. A že je to láska na celý život, tak tomu věřím tuplovaně. :D
Sám detektivní příběh mě bavil, protože mám ráda vyšetřování. Trochu mi to připomínalo oddělení Q. A taky tady byla jediná postava, která mi byla sympatická, a to seržant Gahalowood. Sice tam byla místa, nad kterými se nedá nekroutit hlavou, ale ke konci jsem fakt četla jako o závod. Takže za to napětí ve finále přidávám hvězdičku. A je pravda, že tuhle knížku asi dlouho nedostanu z hlavy.
Nesmírný
Jussi Adler-Olsen
Moje oblíbené oddělení Q. Carl, Rose a snad nejoblíbenější Asad. A nakonec i nováček Gordon, o kterém jsem si ze začátku nevěděla co myslet, ale nakonec se projevil jako plusový. Příběh byl pravda trošku zdlouhavější (za to dávám 4 *), ale jinak opět super. Pátrání, hledání, narážení na překážky, chytání se stébel, ale to, jak to umí pan Adler Olsen popsat, to je zkrátka koncert. Navíc mám ráda jeho trefný humor, který mě každou chvíli dostane . A závěr? Miluju překvapení na závěr a tady bylo, takže chválím a těším se na další díly. :-)
Ženy bez slitování
Camilla Läckberg
Opět jsem tak trochu na rozpacích. Téma již několikrát použité, ale to by mi zase tak nevadilo. Líbila se mi sonda do životů jednotlivých postav - zoufalých žen, které dělají zoufalé věci. Všechny byly popsané tak věrně, že jsem si je mohla dobře představit a pochopit i jejich rozhodnutí a konání. Co se mi moc nelíbilo, bylo takové nějaké odbyté vyústění všech tří příběhů, přišlo mi, že s druhou polovinou knížky si mohla autorka víc pohrát, možná ji i trochu víc protáhnout. Ale celkově to nebylo špatné díky vypravěčskému umu autorky. Není to sice její klasická detektivka, je to zase něco jiného, nicméně za mě lepší průměr.
Zoufalec
Daniel Palmer
Líbilo se mi to. Myslím, že jsem dosud od Danila Palmera nic nečetla, pouze od jeho otce. Zaujal mě Danielův styl psaní, hezky se mi to četlo. Příběh pěkně zamotaný a byly chvíle, kdy to bylo hodně nahnuté, ale v každém případě pěkně napínavé. I když o některých účastnících bych řekla, že by klidně mohli dostat filmového oscara. Ale i tak to celé stálo za to.
Cizinec
Arno Strobel
To nevymyslíš! Tak já nevím. Prvn část byla opravdu čtivější a byla jsem napnutá, co se z toho vyklube. Nicméně nad tím, co se vyklubalo, mi zůstal rozum stát. Celé to vyústění (nejen rozuzlení) mi přišlo jako pěkná komedie. Ale četlo se to celkem pěkně, takže 3 *.
Sněhurčina rakev
Kerstin Signe Danielsson
Moje první setkání s touto autorskou dvojicí a musím říct, že setkání skutečně velmi milé. Vůbec nechápu, jak jsem je mohla tak dlouho opomíjet. Plně souhlasím s komentářem katariny5544, protože se taky počítám mezi ty čtenáře, co mají rádi pozvolné vyšetřování, skládání mozaiky, výslechy svědků, sbírání informací, byť po malých zrníčkách, to je prostě ono. Příběh na počátku vypadá jako docela fádní detektivka, ale pomalu se z něj stane něco naprosto úžasného. Každý člen vyšetřovatelského týmu postupuje krok za krokem, aby nakonec všechno do sebe zapadlo včetně toho, co vypadalo, že s tímto zločinem nemá nic společného... Mimoto i každý člen má svůj životní příběh, který je čtenáři předkládán, aniž by to obtěžovalo, což se taky v některých detektivkách stává. Bohužel jsem zjistila, že tento příběh je už sedmý v pořadí z této série, ale ne že by to až tak vadilo.... A rozhodně budu shánět díly předchozí a případné další. Prostě Sněhurka za mě velké ANO.