Eremites komentáře u knih

Velmi obsáhlá a podrobná učebnice, doplněná přehlednými a srozumitelnými nákresy. Bohužel je v ní pár faktických chyb, na které je potřeba dát pozor - např: definice homoiotermních a poikilotermních živočochů.

9 15.05.2016

Velmi obsáhlá a informačně vyčerpávající publikace. Nicméně ne úplně dobře se z ní učí - text je velmi zhuštěný, málo dělený a v důsledku toho dost nepřehledný.

11 15.05.2016

Další úžasný výlet na Zeměplochu, tentokrát v dobách mimořádně těžkých - zuří totiž válka mágů a to není jen tak. Na svět se řítí Jakokalypsa a konec je témeř nevyhnutelný - pokud by ovšem neexistovala záchrana v podobě dokonale nedokonalé trojice:
- našeho známého neschopného mága Mrakoplaše - "Lituju. Nevím proč, ale mě vyhlídka na téměř jistou smrt v neznámých místech a pařátech exotickejch oblud vůbec neláká. Zkoušel jsem to, ale nějak jsem tomu nepřišel na chuť. Já jsem člověk stvořen k tomu, aby se v klidu unudil"
- rek(t)a Nijela, který se rozhodl stát se podle příručky hrdinou - "Nijel vytáhl meč a s rukama rozechvělýma tou námahou ho pozvedl před sebe. Na několik vteřin zavládlo bezdeché ticho. Všichni čekali, co bude dál. A pak ze sebe Nijel vyrazil válečný pokřik, na který Mrakoplaš do srmti nezapomene: Hm, prohlásil totiž, kdybyste dovolili...."
- lupičky a bojovnice Coniny, dcery barbara Cohena - "Poslyš, začala za chvilku, je takové dlouhé slovo, víš, kdysi mi ho řekla jedna čarodějnice....teď si na něj nemůžu vzpomenout.....Mrakoplaš si v duchu probral douhá slova, která znal. Marmeláda? pokusil se. Zavrtěla netrpělivě hlavou. Tohle znamená, že máš nějaké vlastnosti po rodičích...Mrakoplaš se zamračil..Kleptománie? Recidivita? Začíná to na dé....Debilismus? prohlásil už napůl zoufalý Mrakoplaš. Dědičnost! prohlásila vítězně Conina."

A scénka, která mne dostala do kolen a donutila se smát v pravidelně nepravidelných intervalech nahlas a kdekoliv dalších čtrnáct dní. Aneb jak to vypadá, když se Válka, Hlad a Mor zapomenou v baru a místo svých povinností pijí první ligu:
"Of-ce, zabrumlal Válka. Byla to of-ce.Jeho hlava v těžké helmě se zařinčením narazila na horní desku baru. Podařilo se mu ji znovu zvednout. Of-ce.
Nenene, zaprotestoval Hlad a pozvedl nejistě vyhublý ukazovák. To mylo jiné domastik....domestir....chrotký zvíře. Jako prase. Nemo jako jalovise. Koťásko? Něso tachovýho menčího. Ovse ne.
Včeliška! řekl Mor a pomalu se svezl ze své židle na zem.
Tak d-obře. řekl Válka, aniž mu věnoval nějakou pozornost. Tak teda ješ-tě jed-nou. My jsme ub-ohá.....blíže ne-ur-čená domácí zvíř-átka.....my jsme se z-trat-ila....zakrákoral.
Béébééébééé brumlal Mor na podlaze."

Příběh je nabitý akcí, typickým pratchettovským humorem a zároveň lehce zdviženým prstem - bojím se totiž toho, že kdyby se jednou taková celosvětová válka rozpoutala na Zemi, žádný Mrakoplaš by pro ruce nebyl....

24 15.05.2016

Za mne velmi silný příběh.
Kniha, která mne připoutala svým neobvyklým zpracováním a hlubokým lidským příběhem. To, co knize jiní vyčítají - krátké kapitoly, stručné popisy, zhuštěný text - bylo pro mne naopak prvkem originálním a svěžím. Rozhodně tím nijak příběh neutrpěl - řekla bych, že spíše získal. Nechává dostatečný prostor pro fantazii, ale zároveň dokáže válečnou atmosféru a útrapy vystihnout tak přesvědčivě a hutně, až z toho mrazí. Četla jsem více děl z období války, které byly mnohem popisnější, detailnější a obsáhlejší, ale pocit z obou forem zůstává tentýž - jak strašně zbytečná každá válka je....Jak se za každým zmařeným životem skrývá jeden lidský příběh. Každý padlý voják byl člověkem, jenž miloval, byl někým milován, měl rodinu či přátele.
Nádherný příběh lidskosti, který jen tak brzy z mé mysli nezmizí...

41 09.05.2016

Tak přiznám se, že téma "nemrtví" mě nikdy moc nelákalo a nezajímalo, ale u Terryho jsem doufala, že mne nezklame.
Nezklamal!
Po úvodní části, kdy si Rumpál Žička zvyká na novou roli a vedení Neviditelného univerzity se ho snaží mermomocí dostat na onen svět vlastními silami, když Smrť trestuhodně selhal, přichází na řadu paní Bochánková se svou jedinečnou vlastností odpovídat na otázky ještě dříve, než byla položena otázka (důsledek předbíhající se jasnozřivosti) a groteskní Klub nového začátku, sdružující zombie, upíry, bubáky a lidodlaka. Naprosto jsem si zamilovala stydlivého bubáka Šlýžkala, který vyřešil svůj problém prostě tím, že si dveře, za kterými je ukrytý nosí všude sebou. Bránice dostávala zabrat i u výuky kokrhání kohouta Cyrila:
"Bylo další ráno. V kurníku na hřadě se pohnul kohout Cyril. V šeru na něj zazářila písmena napsaná křídou.
Soustředil se.
Zhluboka se nadechl."
"Kukurukukúú!"
"Teď, když se mu podařilo vyřešit problém paměti, zbývalo vypořádat se už jen se svou dyslexií."

Hospodaření slečny Zahořalé s Vilémem Klikou bylo doslova idylické....až mi bylo líto, že skončilo.
Třešinkou na dortu pro mne ovšem zůstává hluboce vryté:
Krleš!
"Je to všeobecně veřejný pozdrav, dále také citoslovce vyjadřující odmítavý postoj uživatele a v neposlední řadě také bojové zvolání, zvyšující hladinu adrenalinu v krvi"

20 25.04.2016

Nádherný výlet do jiného času, do jiné země, ale do hloubky srdce a duše, která je vlastní všem vnímavých lidem. Nesmírně mne potěšilo, že i moje děti, žijící v dnešním, natolik odlišném, světě se mnou nadšeně četly tyto dojemné a lidské příběhy, sdílely radost i smutek z těch nádherných příběhů a dokázaly vnímat poezii krajiny, kterou nemohly vidět.

23 25.04.2016

Vybrané příběhy napříč celou Heriottovým dílem se psími hlavními hrdiny. Jako vždy - laskavé, úsměvné, dojemné a především hluboce lidské...

16 25.04.2016

Přehledné a srozumitelné shrnutí - les, jeho funkce, současné trendy a jak k němu přiblížit i mladší generaci.

9 17.04.2016

Vše o lese v kostce, od našeho předního odborníka.

10 17.04.2016

Výborná pomůcka pro všechny, kdo se rozhodnou tvořit programy s ekologickou tématikou (ekocentra, školy, kroužky apod.)

11 17.04.2016

Soubor příspěvků od jednotlivých autorů. Některé jsou podnětné a k věci (např.Machar - Lesní pedagogika), jiné jen mlácení prázdné slámy (tedy pro mě). Jako celek spíše průměrné.

10 30.03.2016

Velmi pěkná, výpravná a zajímavá publikace. Na křídovém papíře, plná kvalitních fotografií a užitečných informací. Je psána odborně, přesto poutavě a četla jsem ji částečně i dětem a to s velkým úspěchem.

12 21.03.2016

Pro mne asi nejlepší z célé série Boříka a jeho kamarádů. Četla jsem znovu po mnoha letech svým dětem a bavila jsem se úplně stejně jako kdysi. Kniha plná humoru, napětí a kamarádství. Miluju kapitolu, jak kluci pekli dort :)

17 21.03.2016

Další vydatná dávka zeměploškého elixíru radosti, humoru a moudrosti po mou duši!

Dosud jsem netušila, že Terry je mimo jiné i velký poeta:
"Slunce stoupalo pomalu, jako by váhalo nad tím, zda to vůbec stojí za tu námahu.....magie na Ploše byla neuvěřitelně silná, a proto hebké žluté světlo svítání plynulo nad spící krajinou jako laskání něžného milence nebo, jak by řekli jiní, jako nazlátlý sirup. Zastavovalo se, aby naplnilo údolí. Pomalu se vršilo na horských úbočích.......tam se navrstvilo do nepředstavitelné výšky, aby se nakonec v obrovské líné vlně tsunami zbortilo a tiché jako samet přelilo do krajiny za Středem."
Mňam :))

V šílené honbě za záchranou Zeměplochy před velkou rudou hvězdou se opětovně setkáme s Mrakoplašem:
" Mrakoplaš do nebližšího stromu vztekle kopl. Vzápětí mu na hlavu spadl velký žalud, "Au", vyjekl. Strom prohlásil hlasem podobným skřípotu starých dřevěných dveří: "To máš za to."
Zavládlo dlouhé ticho. Pak se Mrakoplaš nesměle ozval: "Tos řekl ty?"
"Ano."
"Tohle taky?"
"Ano."
Mrakoplaš si pomyslel: nemůžu tady přeci stát a žvanit se stromem. Kdybych mluvil se stromem, byl bych blázen, a já nejsem blázen, takže ten strom prostě nemluví. "Sbohem !" pronesl rozhodným hlasem."

S jeho přítelem Dvoukvítkem, který se rozhodl, že Smrtě a jeho přátele (Hlad, Válku a Dýmějový mor) naučí hrát bridž,
s Dvoukvítkovým báječným Zavazadlem:
"Je neuvěřitelně trpělivé a nikdy se nevzdává. Uvědom si, že proti sobě máte Myslící hruškovník. Klidně si počká, ty si budeš myslet, že na tebe zapomnělo, a jednoho krásného dne, až půjdeš večer nějakou temnou uličkou, uslyšíš za sebou ty malé nožičky ťap, ťap, ťap, budou pleskat po dláždění, ty se dáš do běhu, ale ťapání za tebou se zrychlí, ťapťapŤAPŤAP..."

Putování provází udatný(leč bezzubý) hrdina Cohen:
"Byl bych to poražil," řekl potom tiše, "I kdybyš to neokřikl, byl bych to nakonec štejně poražil."

A dokonalým kořením celého příběhu jsou tentokrát trolové, kteří mne, coby nadšeného geologa a šutrologa, nesmírně potěšili :)
"Napřáhl k Mrakoplašovi ruku, která vypadal jako trs zkamenělých banánů. "Jmenuji se Křemen," představil se. "Tohle je Chryzopras, támhleto Brekcius, Jaspis a tuhle moje žena Beryl - je trochu metamorfní, ale kdo dnes není. Jaspise, slez mu z té nohy!"
"Jsme vymírající rasa," odpověděl mu se smutkem v hlase Křemen, když se výprava ve svitu hvězd vydala na cestu. "Malý Jaspis je jediný oblázek v našem kmeni, Trpíme nevhodnou filozofií, víte?" "Ten poslední balvan, to je moje teta. Nevím, o čem teď právě přemýšlí, ale posledních dvěstě let se už nepohnula."
"Jděte? To je mi líto."
"Já vím, že to není tvoje vina, ale vy lidé nepoznáte rozdíl mezi zamyšleným trolem a obyčejným kamenem. Mého dědečka dokonce ROZLÁMALI, abys věděl."
"To je strašné!"
"Ano. Jeden den to byl zamyšlený trol a zanedlouho z něj byla ozdobná římsa nad krbem."

27 11.03.2016

Mimořádná a pro mne velmi srdeční záležitost. Proč? A je na to nutno hledat odpověď? Po dočtení mojí čtvrté Pratchettovky jsem pochopila, že Zeměplocha je prostě můj svět, domov, kam se jednoho dne po přátelském osobním setkání s mistrem Smrtěm vrátím.

"Takový svět, který existuje jen proto, že i bohové si občas rádi zažertují, je místo, kde magie přežívá. Ale ano, máte pravdu, sex také."

"TAKOVÝ JE ŽIVOT, ALESPOŇ TO ŘÍKALI. SÁM TO POCHOPITELNĚ NEZNÁM."
"A co takhle reinkarnace?"
"TO BY SE TI NELÍBILO, odpověděl. DEJ NA MÁ SLOVA."
"Slyšel jsem, že někteří lidé se převtělují pořád dokola."
"JENŽE NA TO MUSÍŠ BÝT PŘIRPAVENÝ, MUSÍŠ TO DLOUHO CVIČIT. JE TŘEBA ZAČÍT DOLE A POMALU SE PROPRACOVAT NAHORU. NEMÁŠ PŘEDSTAVU, JAK HROZNÉ JE BÝT MRAVENCEM."
"Je to moc špatné?"
"ANI BYS NEVĚŘIL JAK, A S TÍM, JAKOU TY MÁŠ KARMU? TO BYS JEŠTĚ ČEKAL MOC ,KDYBYS DOUFAL, ŽE SE STANEŠ HNED MRAVENCEM."

A s konečnou platností jsem se rozhodla, že mezi jednotlivými díly nebudu srovnávat. Ono to prostě nelze - to je totéž jako by milovník dobrého jídla a pití upřednostňoval jednu lahůdku nad všemi ostatními. Přitom to pravé potěšení pramení právě z pestrosti chutí a vůní rozmanitých delikates konzumovaných v různém časovém i osobním rozpoložení.
Příběhy z Úžasné Zeměplochy jsou pro mne luxusní zmrzlinou v horkém letním prázdninovém dni, francouzským sýrem podávaným k rubínově jiskřivému vínu, horkou medovinou pod vánočním stromkem, anglickým čajem s mlékem po dlouhé zimní procházce, šťavnatým ovocem právě utrženým ze stromu a mnohým dalším. Vychutnávám si je s požitkem a s láskou.

Čaroprávnost pro mne je silným příběhem, tentokrát velmi semknutým. Dějová linka příliš neodbíhá a naše pozornost je soustředěna výhradně na putování mladé Eskariny na Neviditelnou univerzitu, aby se stala historicky prvním ženským mágem. Její průvodkyní v životě i na cestě je Bábi Zlopočasná. Bábi je ryze praktická a životem otřískaná čarodějka se zdravým selským rozumem, která to s Esk nemá jednoduché (s jakým puberťákem to taky je jednoduché, že?)
"Cestou domů narazila Bábi na hladového medvěda. Bolela ji záda, neměla náladu a vůbec už nestála o to, aby na ni někdo zuřivě bručel. Tiše zamumlala několik slov a medvěd ke svému vlastnímu úžasu poodešel k nebližšímu silnému stromu, do kterého velmi promyšleně udeřil hlavou. Z bezvědomí se probral až za několik hodin."

Kniha je opět kromě fantastického humoru plná moudrosti, kterou by nebylo od věci tesat do kamene, nebo alespoň do lidských hlav.
" Kdyby měla Esk alespoň základní znalosti magie, věděla by, že něco takového je nemožné. Jenže Esk o magii samozřejmě nevěděla vůbec nic a je známé, že jednou z životně důležitých součástí úspěchů a vynálezů je právě to, že se člověk pokouší o něco, o čem ani netuší, že je to nemožné. Osoba, která nebere na vědomí pravděpodobnost neúspěchu, se může stát cihlou v cestě bicyklu historie."

Roztomilou částí je i závěr knihy se soubojem a následnou milostnou čarodějno-mágskou zápletkou mezi Bábi a Ostrúhlem.
"Taky bychom mohli v létě jezdit do tvého domku se studenty na mimoškolní praxi."
"V životě jsem neslyšela, že by někdo jezdil na mimoškolní praxi. Co je to za zvíře?"

32 09.03.2016

Další z príma série o holešovické partě čtyř kluků - opět plná humoru a v tomto díle i napětí. Obdivuji pana Steklače, že dokázal napsat příběhy, které se líbí dětem už nějakých 30 let a stále jim mají co říct.

14 09.03.2016

Četla jsem ji kdysi dávno v pravěku mého dospívání a teď znovu se svými dětmi. A na rozdíl od jiných knih, které opakovaně čtu v časovém rozmezí dětství - dospělost (např.Rychlé šípy) pro mne tyto příběhy neztratily vůbec nic ze svého kouzla, vtipu a napětí. Pamatuji se, jak jsem si tenkrát strašně moc přála zůstat na celé prázdniny sama doma - jako kluci z knížky.

15 09.03.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších knih dětství a dospívání - četla jsem ji mnohokrát a nyní znovu - svým synům. A moc mne těší, že je tyhle vtipné a milé příhody party čtyř kluků baví úplně stejně jako tehdy mě. U některých pasáží jsme se všichni smáli až nám tekli slzy z očí.

24 09.03.2016

Jako vždy skvělá Pratchettovka, tentokrát s hlavním tématem čas - co se stane, když někdo zasáhne do běhu dějin, jak se změní současnost a řád světa? Jak může i to, co na první pohled vypadá jako neštěstí (smrt princezny Keli) pozitivně ovlivnit průběh dějin? Jsme všichni jen figurkami v rukou Bohů na šachovnici Života a nemáme moc šancí s tím něco udělat?
Krom těchto veskrze filozofických otázek samozřejmě kniha vyvolává nekonečně dobrou náladu, výbuchy smíchu a chuť zajít se Smrťem na skleničku - v tomto dílu se totiž Smrť rozhodne pochopit, co je to legrace a zábava běžných zeměplošských lidí...Jeho učedník Mort za něj mezitím přebere jeho povinnosti a rozhodně nejde o jednoduchou záležitost.
Do kolen (vlivem záchvatů smíchu) mě dostávalo taktéž klepadlo (s kruhem železa v ústech):
"Jeftli váf ofvem nenaufili magifké flůvko, vdaleka nemohli mýt dak dobví, jak víkáte".
Keli se natáhla, chytla za těžký kruh a udeřila jím do dveří.
Klepadlo se na ni přísně zamračilo "Jen na mě klidně buďte hvubá", ucedilo mezi zuby. "To fe mi dofela líbí."
"Jsi odporné!"
"Jafně." ......
"Prosím, pomozte mi!"
"Vidíte?" prohlásilo klepadlo triumfálně. "Dvív nebo povději si každý vfpomene na magifké flůvko!"

Naprosto kouzelné jsou pasáže o tom, jak si Smrť hledá práci, protože být Smtěm ho už netěší - pracuje jako kuchař v hospodě...
"JAK SE ŘÍKÁ TOMU, KDYŽ SE CÍTÍE PŘÍJEMNĚ, JSTE SPOKOJENÝ A PŘÁL BYSTE SI, ABY TAK VĚCI ZŮSTALY?"
"Myslím, že by se tomu dalo říkat štěstí," odpověděl mu Harga.
Uvnitř malé přecpané kuchyňky, impregnované tukem celá desetiletí, se točil a vířil Smrť. Sekal, krájel, porcoval a upravoval. Dusivým kouřem poletovala sem a tam jeho pánev. "Štěstí", řekl nahlas a užasl nad zvukem vlastního hlasu.

A milý je odkaz na naše Václavské náměstí se sochou svatého Václava:
"Existuje snad jediné stvoření, jehož výraz by mohl působit ustaraněji než jejich tváře. Holub, který by se doslechl, že svatý Václav sestoupil ze svého podstavce a v nejbližším obchodě se zbraněmi si koupil brokovnici a zásobu nábojů na pernatou zvěř."

31 09.03.2016

Spolu s prvním dílem jsem si zároveň půjčila i druhý. Přiznám se, že je to na mne už příliš sladkobolné a kýčovité. Měla jsem docela problém to dočíst. Není to špatně napsáno, děj má spád, ale nejsem asi ta správná cílová skupina. Třetí díl už jsem číst ani nezačala.

10 07.03.2016