Eremites komentáře u knih

Strhující...napínavý....voňavý....lákavý.....temný - takový je tento příběh.
Pro mne srdeční záležitost. Nedokázala jsem se od čtení odtrhnout.
Má jen jednu negativní stránku - pořád vás nutí něco jíst :-)

17 21.11.2016

Taková jednohubka z pera mistra Pratchetta. Ale naprosto luxusní. Bez zbytečných ingrediencí, přesto dokonale chuťově vyvážená. Delikatesa :-)

"...a tak se lidé dostanou do pekla jedině tehdy, když jsou do hloubi duše přesvědčeni, že si takový trest zaslouží. Nemohou se ovšem dostat do pekla, pokud o něm nikdy v životě neslyšeli. To vysvětluje, proč je tak důležité střílet misionáře na potkání."

"Každý schod se skládal z obrovských kamenných písmen. Ten, na který právě vystupovali, například oznamoval: Chtěl jsem jen to nejlepší. Další tvrdil: Myslel jsem, že se ti to bude líbit. Erik stál na: Dělal jsem to pro děti. - Tohle byla cesta do pekel, a jak už jsme zjistili, démoni byli přece jen tradicionalisté."

19 06.11.2016

Velmi zajímavý námět - dosud jsem se s tématem anglických dětí umisťovaných na venkov ve válečném období v knize nepotkala. Příběh "zapomenutého", mentálně postiženého dítěte pro mne byl hodně silný.
Pěkně zpracované téma vztahů - ať už těch z minulosti mezi Chadem a Fionou nebo současných mezi hlavními hrdiny. Výborně uchopené téma mateřské lásky - tedy spíše její nepřítomnosti a jejích následcích, které ovlivňují celý následný život člověka.
Vraha jsem tipovala už dobře od poloviny, ale pro mně nebyla detektivní zápletka tím hlavním, čím mne kniha zaujala, takže mi to ani nevadilo.

15 06.11.2016

Po několika letech jsem po knize sáhla znovu a opět jsem nebyla zklamaná. Sedí mi styl této autorky - ve zkratce, v metaforách, přesto až bolestně přesně a syrově vystihnout část jednoho života, kus naší historie.

13 06.11.2016

Úžasná publikace pro všechny botanické nadšence i amatérské milovníky volně rostoucích kytek, trav a všemožného býlí.

14 01.11.2016

Tak to byl nářez....Pro mne zatím z celé série nejakčnější, nejdramatičtější s šílenými zvraty a s největší "redukcí" mých oblíbených hrdinů.

11 24.10.2016

Nevýhodou výborných knih je to, že pokud jich čtu více za sebou a ihned po nich sáhnu po zcela průměrné knize, zákonitě dopadne její hodnocení ve srovnání s těmi výjimečnými špatně.
Sama sobě tímto slibuji, že po dočtení něčeho skvělého si nechám určitý čas a nebudu se pouštět do dalšího čtení dříve než za týden.

Mlhy Ölandu je průměrná detektivka (i když tento žánr je trošku pochybný, když nám autor sdělí hned na začátku, kdo je - zřejmě- vrah a pak probíhá jen rekonstrukce případu) z nevšední a zajímavé části Švédska. Ale mám pocit, že se to autorovi poněkud sype....nacházela jsem v průběhu čtení dost logických nesrovnalostí, prapodivných zvratů a protichůdného jednání jednotlivých postav.

Pozor - možné spoilery:

Například se nám autor na začátku knihy pokouší sdělit, že Nils Kant je zřejmě částečně mentálně retardovaný (nechá bratra utopit kvůli karamelkám a tytéž bonbóny si i jako dospělý muž vezme při svém útěku jako jednu z mála věcí sebou na cestu) a na druhou stranu nás přesvědčuje o tom, že se v Jižní Americe docela dobře zabydlel, naučil se španělsky i anglicky a vlastně mu tam (krom stesku po matce a jejích karamelkách) nic nechybělo. Taktéž v prvních kapitolách nám líčí, jak málo měl sebou na útěku Nils peněz, že i výdaj za jedno jídlo mu výrazně ztenčil úspory, ze kterých ovšem v Americe spokojeně dlouhou dobu žil v hotelích a po barech....totéž například s pitím - v jedné kapitole je z něj takřka alkoholik, aby se v druhé až úzkostlivě vyhýbal alkoholu (bez nějakého vysvětlení vnitřních pochodů ho k tomu vedoucích).
Hlavní hrdinka Julie pro mne byla také velmi nevěrohodná - žena, která se dvacet let utápí v žalu, alkoholu a prášcích (po srmti svého syna), zničehonic po příjezdu na místo tragédie až na jednu výjimku po láhvi nesáhne a zcela v pohodě to zvládá.... no a spousta dalších jednotlivostí, které mi bohužel požitek ze čtení dost výrazně snížily.

Možná kdybych knihu četla po dlouhém knižním půstu, dala bych hvězdičky i tři, nicméně v tuto dobu nemohu jinak.

19 24.09.2016

Pro mne výjimečná kniha. Hluboký příběh na pouhých pár stranách zpracovaný skoro jako báseň. Je jako skica, náčrt, pár tahů mimořádně nadaného malíře. Skica, která slibuje ohromné dílo, pokud by bylo dokončeno. Ale ono je vlastně krásné i tak. A přesto, že by příběhy jednotlivých postavy vydaly hned na několik románů, vlastně nic podstatného nechybí. V pár slovech jsou mistrovsky zachyceny pocity a pohnutky tak hluboké, že by se v nich mohl člověk utopit. Pár písmen, kterými autorka dokázala vyjádřit touhu, bolest, očekávání, zklamání, smíření....

Jediná knížka v mém životě, kterou jsem přečetla dvakrát za sebou ihned po dočtení poslední stránky. Protože až pak dává ten skutečný smysl. je jako uzavřený kruh.

Některé pasáže jsou pro mne takřka osobní....
"Uložili mu, aby dosáhl nejvyšší mety a tato povinnost mu jistě vzala poslední zbytky hravosti a snahy po vlastní iniciativě. Na vědomé úrovni mu jednou provždy přistřihli křídla, takže vznést se a odletět může už jen ve svých snech, když na okamžik zapomene, kým je. Není nic vražednějšího než snaha o naprostou dokonalost. Vykrádá ho zevnitř, až už ani sám neví, kým mohl být."

"Možná je naplnění touhy to nejhorší, co člověka může potkat."

14 22.09.2016

Řemeslně dobře odvedená práce, autorka umí příběh postavit tak, aby byl hodně napínavý i čtivý. Nicméně mi chvílemi přišel už hodně překombinovaný a hned tři únosy žen najednou mi přijdou přece jen trochu moc.
Ovšem jako oddychové čtivo na propršený víkend je to docela fajn.

12 18.09.2016

Luxus maximus...
Skvělý příběh, výborně propracované postavy, děj napínavý tak, že chvílemi ani nedýcháte a zapomínáte úplně na vše kolem sebe.
Smekám pomyslný klobouk před panem autorem, že dokázal v takovém rozsahu ukočírovat tolik postav, hlavní děj a spoustu vedlejších a přesto plynule navazovat a neztratit nit. Vše dává smysl, vše do sebe zapadá. Velmi oceňuji kapitoly dle jednotlivých postav - dle mého to dodalo příběhu šmrnc a grády, takže i takto obsáhlá kniha plyne takřka sama.
Jsem ráda, že i přes hodně negativní recenze na seriál jsem po knize sáhla, seriál neviděla a mohla si tak vychutnat naplno příběh i s jeho hrdiny.

26 15.09.2016

Kniha pojatá jako dokument. Literární úroveň je sice nižší, ale v tomto případě to není k velké škodě. Autor dle mého udělal obrovský kus práce - zmapoval současný výskyt několika druhů medvědů na několika kontinentech naší planety a zamýšlí se nad jejich další perspektivou. Klade otázky, nutí k hlubšímu zamyšlení. Velmi oceňuji, že nepředkládá čtenářům věci černobíle, maximálně se snaží o objektivitu a staví proto sobě více možných hledisek, které pozorné čtenáře nutí k vytváření samostatného názoru a postoje.

Kniha je určitě vhodná pro velmi široký kruh čtenářů - od milovníků medvědů a přírody obecně, přes aktivní ochránce přírody, etology, ekology, antropology až po "obyčejné" přemýšlivé jedince, kterým není lhostejný osud planety, na které všichni společně žijeme.

Čtení je to ovšem mnohdy velmi smutné. A to i přesto, že se autor snaží předkládat fakta bez zbytečných krutých podrobností a najít alespoň špetku naděje i tam, kde už snad ani žádná není.

13 07.09.2016

Fotbal nemám ráda. A myslím, že na tom nezmění nic ani můj milovaný pan Terry Pratchett.
Ovšem klobouk dolů za jeho (tak důverně známý) pozorovací talent a moudrost. Někdy mám pocit, že nám všem autor vidí až do žaludku, do duše, do nejposlednější a nejskrytějšího koutku v hlavě. Díky tomu jsem si i jako zarytý odpůrce fotbalu našla v knize mnohá vedlejší (ale rozhodně ne méně významná nebo méně hluboce zpracovaná) témata.

Jako třeba tak časté (a bohužel hluboce lidské) škatulkování. Jak jste jednou ork (případně zástupce jiné, aktuálně neoblíbené rasy či skupiny), můžete se třeba na uši stavět, být užitečný tak, že už to více nejde a být nejlepším okapávačem svíček, kovářem, pyrotechnikem,alchymistou a fotbalovým trenérem na světě - pořád jste pro většinu v té nelichotivé škatuli a nic s tím neuděláte.

Fantastickým zážitkem pro mě také bylo opětovné setkání s patricijem Vetinarim a jeho umění vládnout. Myslím, že by měl být Havelock Vetinari a jeho schopnosti zařazeny jako povinný předmět studia na každé politologické fakultě světa i Zeměplochy. Žádný vládce, tyran, prezident, král ani jiná hlava pomazaná nemohou bez těchto znalostí dosáhnout ve svých intrikách, pletichách a držení moci vyšších met.

"Tomu, co říkal lord Vetinari, bylo třeba věnovat maximální pozornost. Některá jeho slova, zvláště ta, která vypadala zcela krotce a nevinně, měla sklony se vracet a kousat

Nádhernou postavou je i Rozšafín Ctibum - zástupce arcikancléře Nevidtelné Univerzity, jeho pravá ruka, řešení všech jeho problémů (i těch, o kterých se zatím arcikancléř nedozvěděl), jeho hlavní "vézetovač":

"Můžeme udělat prakticky cokoliv, ale nedokážeme změnit lidskou povahu. Nemůžeme je okouzlit tak, aby mysleli logicky. Věřte mi, že kdyby to bylo možné, udělali bychom to už dávno. Můžeme pomocí magie lidem zabránit ve válčení, ale co pak musíme udělat? Dál je držet pod magickým vlivem, aby zase válčit nezačali. Museli bychom neustále používat magii, aby nebyli hloupí. A kde by to všechno skončilo? Takže si dáváme velký pozor, aby to vůbec nezačalo. Proto je tady univerzita. Právě to přesně děláme. Musíme posedávat kolem a nedělat nic, kvůli těm stovkám případů z minulosti, kdy se potvrdilo a dokázalo, že jakmile se jednou dostanete dál, než za tu jednoduchou magii typu - abrakadabra, hej,presto!- nebo proměňování holubů na pinpongové míčky a naopak, naděláte si mnohem více problémů, než kolik jich vyřešíte. Bylo dost špatné, když jsme zjistili, že v podkroví se nám uhnízdili pingpongové míčky."

22 04.09.2016

Zpočátku jsem se nemohla začíst. Postava Mortena mi vůbec nebyla blízká ani sympatická. Kodaň na konci 18.století mi připadala jako to poslední místo, kde bych se chtěla ocitnout - i když jen coby čtenář příběhu.
A co mi vadilo úplně nejvíc - nepřítomnost uvozovek při přímé řeči. Občas jsem se jen těžko orientovala, kde končí vlastní Mortenova úvaha a kde začíná přímá řeč.

Nicméně - syrové prostředí i styl vyprávění si mě nakonec ochočili, stejně jako misionáři své nové ovečky. Znovu jsem si intenzivně uvědomila, jakou moc a sílu má slovo. SLOVO a VÍRA. Dokáží zotročit miliony lidí, rozvrátit fungující systémy a řády, pohnout horou.....
Autor si nebere servítky, stejně jako si je nebrali tehdejší misonáři. Vyprávění je místy hodně kruté, drsné a zlé. Stejně jako historie sama.

Myslím, že je velmi dobře, že se našel autor, který tak podrobně a poctivě zmapoval v rámci čtivého románu misionářskou činnost i v dalekém Grónsku. Průběh a důsledky aktivní misionářské činnosti katolických kněží v Severní i Jižní Americe jsou za ta staletí více než dobře známá a jen málokdo o nich neslyšel. Ale jistě nebudu sama, kdo až doteď netušil, že tohle se dělo i na dalekém severu.

Velmi promyšlené a ději prospívající je i nechronologicky řazený děj. Čtenář musí být od začátku velmi pozorný. Přiznám se, že jsem se i několikrát vracela na předchozí stránky, které mi původně nedávaly moc smysl, ale postupem času jsem pochopila jejich důležitost v ději.

A mnohokrát mi během čtení, které se postupem času stalo takřka návykové, vytanula na mysli má oblíbená fráze: pozor na ty, kteří to s vámi myslí dobře. Ti jsou nejhorší. Ano, je to tak.

"Smích patří k pohanství. Pláč ke křesťanství." - myslím, že kratší a zároveň pravdivější definici hlavního rozdílu mezi misionáři a původními obyvateli bych jen stěží našla.

Knihu budu mít zarytou v kůži ještě dlouho.

16 04.09.2016

Ano, já vím, že se mladý pan autor nechal "volně inspirovat" Tolkienem asi více než je zdrávo, a asi mnohými jinými fantasy autory.
Nicméně musím uznat, že to bylo čtení poutavé, velmi řemeslně zvládnuté a co je hlavní - opět přivedlo mé děti ke společnému čtení a nadšenému přesvědčování - "ještě kousek, mami". A to je pro mne hodně důležité.
Už se všichni společně těšíme na pokračováni.

22 30.08.2016

Velmi příjemné setkání s mými oblíbenými zeměplošskými čarodějkami, které:

"Oproti mágům, kteří nemají nic raději než složitou organizační hierarchii, čarodějky nijak zvlášť nestojí o systemizované zařazení do nějaké hodnostní struktury. je na každé čarodějce, zda chce přijmout do učení nějakou dívku, která by, až čarodějka zemře, převzala její oblast působnosti. Čarodějky nejsou od přírody družné, alespoň ne mezi sebou, a v žádném případě už nemají žádné náčelnice. Bábi Zlopočasná byla ze všech těch neexistujících náčelnic ta nejuznávanější."

Jsou tak úžasně nedokonale dokonalé, že je nelze nemít rád :-)
V knize sledujeme dilema tří čarodejek, zda proti všem zažitým zvyklostem a pravidlům zasáhnout do běhu osudu a nastolit v království Lancre opětovný řád a spravedlnost, protože:

"...takové věci jako královská koruna mají na většinu chytrých lidí velmi nedobrý vliv. Nejlepší je nechat vládu na lidech, jejichž obočí se spojí nad kořenem nosu pokaždé, když se pokusí myslet. je to komické, ale většinou vládnou mnohem líp."

Příběh je, jak už to u Pratchetta bývá, plný skvělých a trefných postřehů, vtipné satiry, důmyslných odkazů i vět, nad kterými jsem opět plakala smíchy, jako třeba nad stydlivým menhirem, který se vždy, když na něj někdo pohlédl,nenápadně odplížil schovat do křoví či snahu čarodějek zahrát role ubohých starých stařenek sbírající klestí, aby mohli "hlavně nenápadně" nasměrovat budoucího krále na správnou cestu. Vtipem srší také části, kdy se čarodějky pod vedením mladé Magráty snaží obnovit pravidelné "sabaty":

"Bábi Zlopočasná si povzdechla. No, každý podle svého, řekněme. Ale ať mě vezme čert, jestli MNĚ bude nějaký kus lesklého kamene (Měsíc) poroučet, co mám a nemám, nebo dokonce jak to mám! A po kratičkém zamyšlení dodala: Dělat!
Bodejť, souhlasila s ní radostně Stařenka Oggová. Na to všechno se můžeme akorát vyfláknout. Pojďte holky, proklejeme někoho!"

Vskutku královsky jsem se bavila a čtení opravdu užívala. Jen ten konce mi připadal lehce chaotický, nicméně na poutavosti celé knihy to nic neubralo.

26 20.08.2016

Volné pokračování knihy Jíst, meditovat, milovat, ve kterém autorka zpracovala své další životní období. Velmi čtivé, psané uvěřitelně, neafektovaně. Autorka si pokládá otázky ohledně smyslu manželského svazku - jak v historii, tak v současnosti. Přiznám se, že jsem se na tohle téma také mnohokrát zamýšlela, ale neměla jsem tolik trpělivosti, abych po faktech sama pátrala.
Název mi přijde vcelku zavádějící - rozhodně bych to nenazvala love story....jde spíše o hlubší zamýšlení, zda má i v dnešní době manželství smysl a jaký. V knize jsem našla spoustu zajímavých historických faktů a informací, náhledy na svazek manželský očima různých kultur a společenství. A v neposlední řadě jsem si díky této knize pokusila konečně na tohle téma ucelit svůj vlastní názor a zaujmout poněkud vstřícnější a mírumilovnější postoj než dosud.

11 05.08.2016

Velmi hezky a podrobně zpracovaný příběh Gregora Mendela jako pozadí pro děj současného genetika s vrozenou vadou. Příběh plný morálních a etických otázek, na které by si každý čtenář měl nalézt své odpovědi.

12 27.07.2016

Lehce plynoucí děj o nelehkých časech....
Poutavý příběh jedné rozvětvené německé rodiny z doby od začátku do konce druhé světové války. Pro mne byl velmi přínosný pohled z "druhé strany" - tedy pohled na nástup nacistů k moci a rozpoutání války obyčejných německých lidí - od postoje "nás se to přece netýká" po uvědomnění si celé té hrůzy se vším všudy.

13 26.07.2016

Hluboký příběh plný lásky, smutku a přátelství. Zásah do mého srdce. Napsáno tak úžasně, že jsem zase po dlouhé době dokázala čtené prožít takřka fyzicky - smutek, radost, lítost, bolest, pohlazení, dotek....

"Co když náhodou skončíte s tou druhou láskou - co když někoho milujete a je to opravdu hrozné a nepatřičné a vy to nemůžete říct jediné živé duši na světě? Když milujete tak, že tu lásku musíte ukrýt co nejhlouběji, až vám ze srdce zbyde jen jakási černá díra? Když milujete tak, že se snažíte tu zakázanou lásku zatlačit, kam to jen jde, protože doufáte, že se třeba sama od sebe udusí, ale ono se to nikdy nestane? A místo toho ještě narůstá a časem je tak obrovská, že zabírá každé místo ve vás, až se jednoho dne stane vámi. Vy jste ona."

26 08.07.2016

Mrzí mne to, o to více, že Murakami je můj milovaný autor - ale tentokrát jsme se nesešli. Nehledala bych chybu v knize - spíše to bylo oboustranně ve špatný čas a na špatném místě. Zkusím si ji přečíst za nějaký čas a dám sama sobě druhou šanci :-)

11 13.06.2016