Erica komentáře u knih
Pro mne Austinová nikdy nebude autorkou červené knihovny, na to nepíše dostatečně jednoduše. Její knihy obsahují bohatou myšlenkovou základnu, charaktery i zápletka jsou složité a stylistická hodnota jejího jazyka je na vysoké úrovni. Jediné, proč ji nedám pět bodů, je skutečnost, že reálie ještě pro mne nejsou dostatečně historické, navíc dávám přednost moderní době. Dokonce musím napsat, že film se mi líbil o poznání víc.
Už asi po třiceti stránkách jsem si začala dělat seznam. Takové množství postav se stejným jménem bylo od autora určitě záměr, který jsem nepochopila. Knížkou jsem se prokousávala ztěžka, přečetla jsem mezitím tři jiné a tuhle dočetla silou vůle. Je to dobrá kniha, ano, ale není to můj šálek kafe.
Když uvažuji o rozdílnosti mužského a ženského přátelství, napadá mě jako ukázka toho mužského tenhle příběh. To bezpodmínečné přátelství mě fascinuje víc než láska mezi Robertem a Pat. Remarque navíc v této knize ukázal tolik ze svého humoru, poetického slovníku (Večer měl šeříkový nádech) a laskavosti. Nikdy mě neomrzí se k jeho knihám vracet.
Můj milovaný autor. Není kniha od něj, která by se mi nelíbila. A tahle patří k těm, co mě uchvátila nejvíc.
Jak už tady někdo psal, nemohla jsem se prvními stránkami prokousat. Na dnešní dobu (a na mne) je to opravdu moc popisné a zdlouhavé. Neubránila jsem se tomu, že jsem lehce přeskakovala, přestože se mi téma moc líbilo a příběh byl taky poutavý.
To čtenářské dilema bylo nejhorší. Opravdu ten krásný příběh nechci zlehčovat, ale jediný konec, který by mě uspokojil, by byl, kdyby všichni čtyři nakonec žili na majáku.
No, taky mi to nedá, abych se nezapojila. Babyboar buď nezná Popelku, nebo četla knihu jen letem světem, protože srovnání těchto dvou děl opravdu kulhá. Klidně ať je jí Terry nesympatická, vytýká jí její řešení životních situací, každý to děláme podle své letory, ale ať tady nepíše něco o své soudnosti s nevydáváním svých raných děl. A překvapuje mě, že když nachází tolik negativ (klišé, hysterická slepička, prvky amerických soap operas, a populární literatury (co to jako má být?), "fan fiction" ( zná tento pojem?) ), že přesto dala knize tři body.
Kniha je docela popisná, jak se sluší pro realismus začátku minulého století, a musím přiznat, že mi je Loukotková a její Není římského lidu bližší, ale přesto se mi líbila.
Taková trochu již starosvětská a v dnešní době kdyby byla napsaná, nikdo by takému příběhu neuvěřil, ale do toho předminulého století sedí.
Všechny části jsem dočetla zhruba před dvěma dny a nechala si čas na rozmyšlenou. Jsem už velká holka, ale ať se na mě všichni kritici koukají skrz prsty, prostě mně se ty knihy velmi líbily. Nikdy jsem nečetla nic o upírech, už dlouho jsem nečetla nic pro teenagery. Neviděla jsem filmy. Autorka mě uchvátila. Najednou jsem byla Bellou a všechno s ní prožívala. Myslím si, že ta kniha je prostě určena pro určitou cílovou skupinu, a ostatní ať se o ni nestarají. Je to holčičí knížka, kluci a racionálněji zaměřené čtenářky tomu vůbec nemohou přijít na chuť. Tak ať se o to ani nepokouší. Já se prostě zase nebudu pokoušet o dalšího Keplera. Mám raději lásku než vraždy.
To je tak málo originální, že se mi to ani nechce komentovat. Přijde mi, že to autorka psala podle nějaké příručky, jak napsat erotickou knihu, a protože se jí nedostávalo fantazie, tu nahlédla do Odstínů, tu do Sylvie Day. Hrdinka je tak traumatizovaná, že s ní ani člověk nemá soucit a její trápení ji nevěří. Konec je pak neuvěřitelně zdlouhavý, nenápaditý, fakt jsem ráda, že to mám za sebou. Nejsmutnější je, že jsem si v duchu a nerada říkala - zlaté Odstíny!
O téhle knize jsem dlouze přemýšlela. Jak bych to zvládla já? Sotva jsem tu knížku dočetla, šla jsem si ji přečíst ještě jednou a našla další momenty k přemýšlení. Moc se mi líbí, že to není jen tak prvoplánové, čtenář musí mít i určitý přehled přes literaturu, aby některé pasáže pochopil (viz Kundera a jeho Identita). Terry jsem chápala i nechápala, ale osud k ní opravdu nebyl zrovna fér. Některé informace byly psány jen jakoby mezi řádky (jak byla zoufalá z nedostatku soukromí, jak se neuměla vyrovnat s Robyho popularitou). Ani se nedivím, že hledala pomoc jinde. Byla strašně sama. A to CD, co je ke knize připojené, je moc dobrý nápad. Už to předtím někdo udělal? Písničky podtrhují atmosféru, někdy i vysvětlují jednání (Plamenům).
Přála bych si od Tomanové číst i další věci. Ale třeba něco píše :-).
Spíše ze zvědavosti, ale stálo to zato. Opravdu autorský styl, který po dvou jeho knihách každý pozná.
přečetla jsem po shlédnutí filmové série. Nádherné, historické romány prostě miluju.
Na sci-fi moc nejsem, ale tohle se mi líbilo. Bude to i tím, že mám moc ráda ich-formu.
To ještě pan Viewegh měl co psát! Já s ním skončila u Románu pro muže.
Možná, že už to není tak potřebné, jako kdysi pro nás, ale pro mne to bylo memento.
Je to složitá kniha, plná latinských citátů a komplikovaných symbolů, ale mě to nesmírně bavilo. A film je taky pěkný.