ErikaJ komentáře u knih
Moc pěkně psaná knížka. Na konci jsem si i pobrečela.Doporučuji těm, které zajímá téma druhé světové války.
První knížka od Monyové,kterou jsem četla.Neurazí,asi pobaví, člověk nad dějem nemusi nějak zvlášť přemýšlet, soustředit se apod,ale asi jsem náročnější čtenář.Knížka ve mně nic nezanechala a za pár dnů mi obsah vyšumí z paměti.
Tuto knížku bych dala povinně přečíst všem,aby se nezapomínalo na hrůzné
časy války a lidi si vážili toho,čeho teď
mají.Knižka popisuje velmi živě strašné podmínky za druhé světové války v táboře na Sibiři.Po dlouhe době se mi u nějaké knížky koulely slzy po tváři.Vždycky jsem musela přestat číst a dát si čas na zklidnění emocí.Šla jsem pohladit své dvě děti do postýlek a v duchu děkovala,že jsem se narodila do téhle doby,že jsme v teple,v pořádku,nemáme hlad a že jsme spolu.
Čtivá, napínavá knížka, až do samého konce bez zbytečného a zdlouhavého protahování děje.
Slepá mapa je druhou knížkou,kterou jsem přečetla od pí.Mornštajnové a jsem mile překvapena.I tato knížka mě okamžitě vtáhla do děje - mistrovsky vykreslená doba války,poválečného období,komunismu a osudy lidí.Tato autorka píše neskutečně poutavě a já pokaždé s blížícím se koncem knihy lituji,že kniha nemá alespoň 600 stran...Ještě mě čeká Hotýlek a budu doufat,že paní spisovatelka co nevidět napíše další knihu,na kterou se již moc těším.
Původně jsem se domnívala,že knížka, už podle názvu, by člověka měla nakopnout,vlít do něj novou energii a dát mu sílu bojovat v nelehkých životních chvílích...Očekávala jsem,že spisovatelka bude popisovat svoje strasti a bolístky,ale tolik pláče,zbytečného hroucení se, řešení, zda-li sem dobrá matka nebo nejsem, věčná sebelítost,to uz člověka po pár stránkách začne otravovat.Ke konci jsem se už i těšila,že bude konec a já se té plačtivé hrdinky v knížce zbavím.