ErikaJ komentáře u knih
Velmi se mi líbilo prolínání skutečných událostí a příběhů lidí, o kterých jsem v souvislosti s živelnými pohromami četla nebo slyšela v televizních zprávách, s mysteriózním románem.
Po dlouhé době parádní detektivka, u které do poslední chvíle netušíš, kdo je vrah.
A mně se kniha moc líbila. Zavzpomínala jsem, mělo to švih a krásně se to četlo. Petra Dvořáková a její knihy jsou sázka na jistotu.
Být tím druhým, mít nálepku Náhradník, to musí vždycky trošku bolet. Harry to asi nemá jednoduché, i když nemůžu napsat, že bych s ním úplně ve všem sympatizovala. Ve spoustě věcí se ho snažím pochopit, ale za plno klukovin si může sám. Jako kdyby někdy nepřemýšlel nad důsledky svých činů. Ale co kdyby tu stejnou klukovinu udělal obyčejný kluk? Pozastavil by se někdo nad tím? Že je to ale Harry, rázem je každý soudcem. Harry je prostě rebel. Stejně taková byla jeho maminka. Dokázala se postavit všem a jít proti konvencím. Snad právě i proto jsme ji měli všichni raději, než tu bezchybnou a vždy chladnou Camillu. Jen ten bulvár!!!Kam až dokáže zajít, aby ukojil čtenáře? Však nebylo by bulváru, kdyby nebylo senzachtivých čtenářů bažících po skandálech.
Takový zvláštní styl vyprávění, od kterého se nedalo odtrhnout. Kniha stojí určitě za přečtení. Kladně hodnotím i obálku. V jednoduchosti je krása.
Jedna z těch knížek, při jejímž čtení cítíte vděčnost za dobu, ve které žijete, v čem bydlíte, co vlastníte, a dokonce jste šťastni i za Vaše starosti, které se Vám v porovnání s tím, čím si lidé za války procházeli, zdají tak směšné a malicherné.
Člověk si jen říká, jak se tato zvěrstva mohla dít???Kde se to zlo v lidech vzalo? Co jejich svědomí? Jak se někdo takhle mohl chovat k novorozeňatům? K lidem?
Tolik obětí komunistické zlovůle... Tolik zničených životů... Člověku je z toho smutno.
Děkuji autorce za připomínku tohoto zrůdného režimu. Nikdy nesmíme zapomenout.
Skvělá kniha *****
Příběh jedné rodiny, žijící v době komunismu. Napsáno poutavě, jemně, humorně, a kdyby knížka měla i o 300 stran víc, četla bych s chutí dál a dál.
Vše, co jsem si potřebovala ještě ujasnit o napadení Ukrajiny okupantským Ruskem, v čem jsem tápala a co mi nebylo třeba tak úplně jasné, jsem nalezla v této knize. Rozhodně nemůžu souhlasit s tím, že by byla zbytečná.
Kniha, která Vám rve srdce. Tedy alespoň nám, kteří stojíme za Ukrajinou, držíme jim pěsti, a s napětím a obavou sledujeme blížící se druhou ofenzivu. Při čtení mi několikrát tekly slzy a zároveň se mi chtělo tolik křičet nad tím zlem, které dokáže ruský národ pod vedením svého prezidenta udělat dětem, ženám, rodinám, starým lidem, zvířatům... Jak dokážou lhát a zastírat, maskovat, útočit a vyhrožovat a jak se neštítí a nezastaví vůbec před ničím. Jsem toho tolik plná, že bych tu použila i ta nejsprostší slova, která dokážu napsat nebo vyslovit, ale je to marný a zbytečný. Co nikdy ale nepochopím je to, že mezi námi je stále ještě plno lidí, kteří těm ruským lžím a propagandě věří. Kam jen dali rozum??
Skvělý psychologický román, řešící otázku odpojení blízkého člověka od přístrojů, udržujících ho při životě, střídající se s kapitolami o životě vlků.
Válku na Ukrajině sleduji od samého počátku, neboť je mi neskutečně líto všech ukrajinských lidí, kterým se ze dne na den změnil život jen díky tomu, že si jedna okupantská země v čele s pološíleným prezidentem a neméně odpornou vládou, vzpomněla, že si opět začne něco nárokovat a zároveň diktovat podmínky nejlépe celému světu. Díky Darje a Honzovi jsme měli v televizi zprostředkované první dny války, atmosféru, postup ruských okupantů i jejich běsnění, ničení země a útěk lidí před válkou. Když pak vyšla kniha se vzpomínkami obou reportérů na jejich chvíle strávené ve válce, ani chvíli jsem neváhala a knihu si pořídila. Jak už je uvedeno v komentáři přede mnou, vidět to, je jedna věc, ale číst o tom, o jejich pocitech, o tom jak určitou situaci každý z nich vnímal, je mnohem silnější. QR kódy nabízející možnost připomenout si danou reportáž jsou takovou třešničkou na dortu. Chválím zpracování knihy, obdivuji oba reportéry za jejich statečnost a modlím se za Ukrajinu, aby dokázala čelit neustále opakujícím se útokům Ruska.
Mám v oblibě silné knihy, ale k této jsem přistupovala s mírnou obavou, zda-li se zvládnu prokousávat takovým množstvím úředních listin, korespondencí a pro mě úplně neznámými církevními výrazy, a přiznávám, že jsem se kolikrát musela opravdu hodně soustředit, abych nečetla jen tak zbůhdarma, ale abych i to, co čtu, opravdu vnímala. Jsem ráda, že jsem vydržela, neboť téma náboženství v době komunismu pro mě bylo dosud neprobádané. Obdivuji autorku, že si dokázala nastudovat ohromné množství informací, které následně zakomponovala do povedeného příběhu ze současnosti. Bílá Voda od Kateřiny Tučkové pro mě byla opět příjemným počtením, stejně jako všechny ostatní knihy od této autorky, které jsem dosud přečetla.
Naprosto dokonalá rodinná sága, která zaujme hned od první stránky. Narození střídá úmrtí, doba poklidu se mění na dobu zlou, radost nahrazuje smutek a opačně... Osud se s některými rozhodně nemazlí, ale jak už je uvedeno v komentáři přede mnou, není pravda, že každý unese tolik, kolik mu život naloží...Nicméně z knihy Emilka jsem velmi nadšená a nechám se překvapit, zda-li ji nějaká knížka, kterou letos přečtu, ještě předčí.
Vynikající zpracování, poutavé vyprávění, množství fotografií z natáčení i soukromí, velké písmo. Prolínání vyprávění Jany Brejchové a následné vyjádření se k věci z pohledu její dcery, autorky této knihy. Co opravdu oceňuji, je upřímnost Terezy Brodské, která vztah mezi maminkou a sebou nepřikrášluje a vše popisuje tak, jak to v tu dobu cítila. Neměla to časti vůbec jednoduché. Kniha je nejen obsahově velmi povedená, ale i vizuálně.
Příběh psaný v krátkých odstavcích, popisující život jedné rodiny, do které zasáhl komunismus a nacismus, politické procesy a bezpráví. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem letos přečetla a zároveň jedna z těch mála knih, na které budu ještě dlouho vzpomínat a jejichž děj mi zůstane dlouho v paměti. Takový nápor různorodých emocí jsem při čtení dlouho nepocítila. A což teprve ten konec!! Ten tedy byl!!!
Smutný příběh Jiřiny Štěpničkové, herečky s krásným jemným úsměvem a očima, z nichž vyzařovala dobrota a lidskost, která se stala obětí komunistické léčky, jež ji stála 10 let života strávených ve vězení. Jen to zpracování mohlo být kapku lepší.
Příběh z války pohledem Němců. Kapitoly krátké, jednoduchý střízlivý jazyk. Kniha se četla velmi dobře. Jen ty neempatické, nadřazené a lhostejné postavy vůči okolí, které do poslední chvíle věřily v nadřazenost německé krve, ty mě vyloženě štvaly.
První půlka knihy byla docela fajn, druhá už mi přišla dost přitažená za vlasy a konec byl úplně absurdní. Přitom by stačilo, kdyby Teo tak lehce vším neproplouval...