Erys komentáře u knih
Velice silný a srdcervoucí příběh dospívající dívky, která je rodinou nepochopena, skoro říci až šikanována. Nejvíc jsem nechápala v příběhu matku, která stále musela dívku srovnávat s její starší sestrou; na oné dívce si vylévala snad zlost a možná vlastní komplex... Dále otec, který byl loutkou manželky, co se týkalo trestání dívky, který se nakonec zjevil jako se sklony k pedofilii, fuuha.
Po celou dobu čtení se ve mně střídala beznaděj a takový ten divný pocit na hrudi, když bylo už ze čtení jasné, že se hlavní hrdince má opět něco nepříjemného přihodit.
Konec příběhu - otevřený - zdál se vysvobozením jak pro hlavní hrdinku tak i pro mne.
Rozhodně stojí za přečtení, ať už pro rodiče, či pro dítě.
Příběh pojednává o dvou starých sousedech, kteří holdují dobrému vínu a posedávání na lavičce před domem. Do jejich zaběhlých životů však vstupuje mimozemšťan, který poznává Zemi a zvyky na ní. Zamiluje se do zelňačky, který mu jeden z dědů nabídne a je pro její stvoření udělat cokoliv, což dědkům posléze zamotá životy. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a byla příjemným oddechovým poslechem se zamyšlením, jak nás ovlivňuje konzum společnosti a jak se zkrátka mění doba a hodnoty života.
Líbila se mi myšlenka s přivedením k životu zesnulé manželky a vrácení jako dvacetileté.
Bohužel příběh mě moc nezaujal. Celková zápletka je ponořená do husté omáčky, která se neustále opakuje, buď ohledně nespavosti hlavního hrdiny, jeho plné mailové schránky v počítači a řešení hlavního problému - prodejem parcely své dávné bývalky z blízké vesnice. Ve spleti příběhů mě zaujal spíše život hlavního hrdiny a jeho partnerky a neúplně dokonalé řešení krize středního věku. Knihu bych doporučila spíše někomu, kdo se orientuje v územním plánování a v příběhu by se mohl trochu najít...
Příběhy bych zhodnotila takto: první příběh hodně napínavý, bylo mi líto hlavní hrdinky, jež byla zaslepená a bála se ztráty svého přítele, když už se jí to jednou stalo. Byla až příliš naivní, zakřiklá, z celého příběhu dost mrazilo - byl až tak věrohodně napsaný, že si říkám, zda autorka, nebo někdo z jejich blízkých nezažil něco podobného.... Druhý příběh je o náboženském fanatismu, upřímně mě tolik neoslovil, styl psaní (mailování) bylo příjemným ozvláštněním psaní. V tomto příběhu by mě jakožto ateistu zajímalo, zda je vůbec takovéto obrácení k Bohu a víře možné. Poslední příběh vypráví o ženě, která kvůli svému osobnímu \"růstu k moci\" (nebo jak to říct) obětuje takřka svou lidskost. Konec příběhu je dosti ostrý, avšak na druhou stranu dává knize alespoň jeden příběh s nešťastným koncem.
Velmi chytlavé a k zamyšlení...
Velmi silné příběhy, anebo by bylo lepší napsat příběh, jelikož postavy jsou v knize opět všechny vzájemně nějakým způsobem propojeny, což mám velmi ráda. Kniha se velice dobře četla, autorův styl psaní je poutavý, s postavami si hraje, nepřikládá každé úplně lehký život. Příběh je zasazen do Afghánistánu, což do knihy přidává "neklid" a napětí z prostředí.
Životy dvou sourozenců, na kterých vlastně stojí celý příběh, je velmi poutavý, dojemný až smutný, avšak velice silný, nutící k zamyšlení, jak moc je pro člověka důležité rodinné pouto, zázemí a láska.
Jediné, co bych autorovi vytkla je přeskakování v čase a také mezi postavami, jelikož díky afghánským jménům jsem často ztrácela nit, o kom daná kapitola právě je.
Kniha A hory odpověděly je mou první od Hosseiniho, avšak již teď vím, že určitě nebude poslední.
Kniha je dosti motivační, jako nápad dobrý, bohužel se ty stejné rady a tzv. mikropředsevzetí opakují, proto jsem měla problém s jejím dočtením. Dala by se zkrátit na brožurku, ideálně jako motivační poster někam do kanceláře.
Kniha je příjemnou oddechovkou, která vám nakonec ten oddech vlastně ani nedá. Ne tak jako samotný příběh je víc zajímavé samotné psaní autorky, která nepoužívá přímou řeč ve větách, jako vypravěč je v knize desetiletý kluk Viky, ostatní postavy jsou psány v er-formě. Příběh je ze začátku dosti průhledný, dříve rozmazlený kluk z Prahy odjíždí na přání jeho matky, bydlet k babičce, kde všechno nenávidí, nikoho tam nezná a na konci příběhu, kdy se má opět vrátit domů nenávidí zase Prahu. Rok na vesnici je popsán autorkou ze všech úhlů pohledu všech postav, co se v knize vyskytují a teda tak dokonale, že nechápu, jak se autorka může na jednu stranu tak věrohodně vžít do desetiletého fakana a na druhou stranu do stereotypní staré vesnické babičky. Stejně jako u knihy K moři, autorka "předpověděla" do budoucna na konci příběhu osudy hlavních hrdinů, což mi přišlo asi jako hodně rychlé utnutí knihy, ale bez toho by byla kniha stále dokola. Kniha rozhodně stojí za přečtení a určitě se k ní opět vrátím, až budu mít vlastní dítě a budu přemýšlet, co bude pro něj a vlastně pro všechny nejlepší.
Ač byla kniha tak tenká, nedokázala jsem se jí prokousat. Dějová linka šla trochu šejdrem, někdy jsem nevěděla, co je přítomnost a co minulost, čí příběh zrovna teď čtu. Ani jedna postava mi v knize nebyla sympatická, všichni na mě působili až moc bohémsky a přitom nikdo s nikým neuměl jednat narovinu. Ovšem závěr mě "mile" překvapil, ale upřímně už jsem byla ráda, že knihu můžu odložit.
Velmi silné příběhy tří velmi silných žen. Kniha se čte velice dobře díky napínavým koncům kapitol, které vás ženou číst hned kapitolu další. Mám moc ráda, když se příběhy postav prolínají do sebe, ač se nemusí nikdy potkat. Síla, vůle, rozhodnutí, to je to, co naše hrdinky spojuje v jeden silný provaz - cop.
Kniha mě velmi zaujala už svým názvem a obálkou. Při čtení je stále o čem uvažovat, přemýšlet, porovnávat situace Afrika - Amerika - a - Česká republika. Také se mi dost líbil i překlad, ale chyběl mi překlad afrických slov a písní, které v knize zazní. Určitě doporučuji knihu si přečíst, popřemýšlet nad svým životem jaký žijeme, popřemýšlet, jak to máme v životě hrozně složité a vzpomenout si přitom na hrdiny v knize... popřípadě jen po přečetní knížky zavolat svým příbuzným, že je máte rádi.
Knihu jsem přečetla snad za pouhé dva dny. Za mě velké plus díky rozdělení do kratičkých kapitol. Hlavní hrdina - učitel biologie - si u mě jako absolventce biologie hodně brzo získal sympatie. Kniha mě začala trochu nudit, když hlavní hrdina začal vykopávat ty mrtvoly. To se jako nerozložily? Nebyli tam žádní mrchožrouti, brouci, larvy, nic? To ani nezapršelo?... Dále mě dosti štvalo policejní vyšetřování - to jim to nikomu nepřipadalo divné? Sebrat jenom dva lidi a pak ten případ znovu uzavřít? Při nálezu první mrtvoly ten les snad měli pročísnout komplet celý... No a závěr byl trochu přehnaný. Theo mi ke konci připadal trochu jako Harry Hole - s tolika zraněními by nemohl přežít.
Když jsem knihu před Vánoci kupovala, měla hodnocení přes 80% - nyní pomalu klesá. Ode mě dostává lepších 75%.
Jirkovy standupy a "motivační" videa na YT mám velmi ráda, zbožňuji jeho inteligentní, někdy až absurdní humor, proto jsem volila tuto knihu. Čekala jsem sice o něco víc, ale i tak se Eskejp umístil na škálu nejrychleji přečtených knih. Občas mi vadil nadbytečný přisprostlý humor některých hrdinů, ale na druhou stranu, byly všechny osoby v knize skvěle promyšlené a každého z nich jsem měla od prvních kapitol živě před sebou. Doporučuji pro mladší ročníky a diváky Červeného trpaslíka. 4*